Ja ano. Ale je tezke postavit dite vedle rodicu, ne mezi ne

Souhlasím, doufám že se mi podaří správně nastavit pravidla až přijde prcek.

Moc se mi to nelíbí, v něčem jako má pravdu, ale ve většině s ní nesouhlasím, rozhodně si nemyslím, že by partneři spolu museli zůstávat kvůli dětem

@szabickovi ano, to souhlasím, hlavně pokud jsou děti malé nebo mají nějaký zdravotní problém (případně pokud žena na otěhotnění dlouho čekala, má za sebou náročné těhotenství nebo porod), tak mateřský instinkt může být velmi silný.... z dlouhodobého hlediska ale pokud chce žena to nejlepší pro své dítě, pak si myslím, že potřebuje nejvíc stabilní základ = fungující emocionální vztah mezi rodiči. Aby mělo možnost vidět, že rodiče se třeba ne vždy shodnou, ale umí udělat nakonec kompromis, mluví spolu, že procházejí vývojem oni sami i jejich vztah. Že se má o co opřít, je tam "rámec". Nějaká jistota. Něco podle čeho se může orientovat. Cítit hranice, které jsou zároveň i ujištěním - tohle už zvládat nemusíš, to je naše věc jako dospělých.

Ja souhlasim... Vice ci mene se vsim az na vyjimky. Muz to cetl taky a vetsi vyhrady nemel.
To zustavani kvuli detem a rozvody jsou ale diskutabilni..
Taky podle me nejde stovnavat postaveni a naroky na zenu ted a pred sto lety... Tenkrat meli jakousi komunitu, ktera dnes neexistuje..

@bachovy_esence_poradna prave. Syn ma 15 mesicu a samozrejme je mezi nami. Je tezke to zmenit. Nespi s nami v posteli atd ale je pro me stred. Myslim ale ze se to casem zase zmeni 🙂. Jinak naprosto souhlasim

@vila_z_lesa vnímám to podobně... je tam velmi tenká hranice mezi tím co by bylo zvladatelné ve vztahu pokud by na sobě oba partneři pracovali a byli k sobě samým otevření - tedy tím co by bylo možné řešit při dobré vůli..... a na druhé straně mezi tím, že by dítě vyrůstalo v dusné atmosféře kde by nevidělo, že se máma s tátou chytí za ruku, obejmou, usmějí se na sebe atd...
Dnes jsou trochu jiné nároky, ale ten základ dlouhodobého vztahu myslím potřebuje to samé - toleranci, otevřenou komunikaci, práci na sobě. A laskavost k sobě i k druhému. Aby se ta planoucí láska měla šanci přerodit do další fáze kde je také víc respektu a porozumění.

@szabickovi často se to dorovná ve chvíli kdy jde žena zpět do práce... dítě je už samostatnější a je to nová fáze... ono nástup na MD není vždy jednoduchý... ale zapomíná se často na tu druhou fázi, já jí říkám "výstup z MD" - tam dochází zase k přenastavení rolí trošku jinak... žena je víc sama za sebe, hledá často i novou orientaci v životě, třeba i změní pracovní obor apod.
To je hodně důležité z té dlouhodobé perspektivy. Protože to utíká, jednou bude dětem 7, 10 nebo 14 let a najednou přicházejí otázky od dětí co mámu zajímá, kdo to vlastně je? Ta základní maminkovská role je v tom předškolním věku, potom dítě potřebuje mámu hodně jako orientaci. Aby vidělo jak komunikovat s muži (jak komunikuje maminka s tatínkem?= jaké jsou role muže a ženy? co je a co není v pořádku v komunikaci s druhými?), jak o sebe pečovat (umí maminka odpočívat? = je v pořádku umět si odpočinout a uvolnit se?), jaké má maminka další role kromě té rodičovské (co ji zajímá? jaké má plány? = pro syna jak vidí ženy... pro dceru: je možné být dobrá máma a zároveň mít práci, která mě naplňuje, mít koníčky... a jak to skloubit?)....
Nejvíc toho děti opravdu odpozorují.

@craki to je pravda, komunita hodně chybí... a virtuální média ji bohužel nenahradí... mnoho mladých lidí, když má potíže, tak se neobrací na reálné lidi, ale píše na Facebook nebo Whatsapp... chybí některé základní věci... proto narůstají psychické a psychosomatické potíže a objevují se nové věci jako kyberšikana nebo to že očekáváme velmi rychlé uspokojení svých potřeb (kliknu a vše rychle mám)...= potíže s vyrovnáváním se s frustrací v životě, nacházení skutečné motivace, schopnost navazovat hlubší vztahy atd.
tohle bude hodně velké téma pro naše děti...

clanek jsem cetla uz vcera, velmi zajimava je diskuze pod nim - vetsina muzu s pani souhlasi a vetsina zen samozrejme ne. To hodne vypovida. A ja si rikam, jakou ma ten muj chlap kliku, ze jsem nezapomnela byt zenou, ze s nim nesoutezim o to, kdo nosi doma kalhoty atd. A to si nemyslim, ze bych byla nejaka putka, proste my se doplnujeme presne tak, jak to ma byt.....

jediny s cim nesouhlasim, ze zustat spolu kvuli detem, to by me jebloo a v takovym prostredi neustale lzi bych dite vychovavat nechtela

@mr_falko ona je starší generace a je to tam znát v tom rozhovoru... na druhou stranu opravdu i ve své práci denně vidím jaké škody napáchá to, že se ženy snaží být jako muži (vše zvládnout, vydržet, vydělat)... a pak přede mnou sedí třeba krásná žena, ale úplně vystresovaná, s dlouhodobými potížemi (od zdravotních po vztahové), která je sice velmi samostatná, schopná, krásná a leckterá bychom jí jako kolegyni nebo známé záviděly... ale bohužel tam chybí ženská stránka, která je opomíjená úplně nebo částečně - vnitřní svět, vnímavost, jemnost, emoce, měkkost...
neznamená to, že žena nemůže chodit do práce nebo třeba řídit auto...
ale muž a žena jsou jako jin a jang, doplňují se...

pokud je žena hodně "jang", muž buď bude hodně "jin" (viz muži pod pantoflem, kterých si ženy neváží, mnoho mužů prochází teď krizí, neví co se vlastně od nich očekává)...
a nebo jsou pak ve vztahu oba "jang"... výsledkem je orientace na výkon, soutěživost (i podvědomá), orientace na vnější věci celkově... (protože nikdo nenese tu ženskou energii)... pár pak může mít vše materiální, rodina řečeno touhle materiální terminologií "šlape", často tam ale není to hlubší pouto... ta měkkost, laskavost...
projevuje se to často tak, že členové rodiny jsou často podráždění, neklidní, jako by se jim nedařilo opravdu spolu komunikovat...

moc s jejími myšlenkami nesouhlasím (mám doma i několik jejíh knih). Osobně mám problém s tím, že nemá vlastní zkušenost s mateřstvím. Popisovat a rozvíjet něco, co nezná, mi přijde zvláštní.

@garlic respektuji váš názor i nesouhlas jediné na co bych chtěla reagovat je to že nemá děti. To že to z některého důvodu nešlo (její manžel byl bohužel postižen prací v dole s uranem) neznamená že o dětech, rodičích, výchově a lidstvu nic neví. 🙂

Já budu asi jediná, ale já si myslím, že rodiče by měli udělat vše proto, aby spolu zůstali minimálně do dospělosti dětí. Asi stejně jako dříve manželé dělali vše proto, aby vztah udrželi, tak by to tak mělo být i v současnosti. Jen v současnosti to nemusí dělat až tak z finančních důvodů, ale jen a pouze kvůli dětem. Já si třeba nedovedu představit, že bych kvůli své sobeckosti (vztah není jako na začátku, nemohu si dělat, co chci, atd.) opustila muže a způsobila tak dětem neskutečnou bolest. Myslím si, že paní Prekopová to myslí tak, že když dva chtějí udržet rodinu, tak pro to udělají maximum. Do toho patří i to, že doma nebude většinu času dusno. Právě proto, že se ti dva chtějí domluvit, chtějí být spolu. Nechtějí ublížit svým dětem. Rozvod totiž dětem ublíží vždy.

@zkrat To je pravda, že paní Prekopová nemá děti. Jenže některé myšlenky (jako třeba vydržet spolu až do dospělosti dětí) jsem slyšela i od jiných psychologů. Jen tam musí být vůle. Pokud se někdo vzdá hrozně brzy, za vztah nebojuje, není schopný slevit ze svých nároků, tak to nedokáže. Dříve to lidem šlo daleko líp. Ženy totiž nepracovaly, neměly příjem a rozvod by pro ně znamenal hodně velké potíže a společenské znemožnění. Člověk totiž přistupuje k věcem jinak, když ví, že jinou možnost než setrvat nemá a nebo když ví, že to nějak zvládne. A člověk, který ví, že ve vztahu setrvá také podle toho jedná.

@garlic Zná to zprostředkovaně, pouze nemá vlastní zkušenost. Vystudovala a ničím jiným se celou dobu nezabývá. Vlastní zkušenost je sice nenahraditelná, nicméně není samospasitelná. Je spousta lidí, kteří mají každé dítě s někým jiným a jsou lidé, kteří mají jednoho partnera celý život. Každý máme jinou zkušenost. Třeba spousta maminek s hodnými dětmi si myslí o těch maminkách se "zlobivými" dětmi, že se jim dost nevěnují. Někdy se ale maminky "zlobivých" dětí věnují svým dětem mnohem víc. Každé dítě má jiný temperament a každá maminka má jinou zkušenost. To, že je někdo maminka neznamená, že má patent rozum.