Tak jsem to zvládla a konečně můžu napsat něco o sobě. Jmenuji se Zuzana a jsem z Liberce. Je mi 32 let.

S manželem jsem se seznámila asi před deseti lety, když jsem jako mistrová odborného výcviku v oboru kuchař číšník nastoupila do restaurace, kde se manžel učil třetím rokem na číšníka 🙂 Už tehdy to mezi námi jiskřilo, ale uvědomovala jsem si, že bych se asi neměla do ničeho pouštět 🙂 Manžel udělal závěrečky a protože byl z jiného města, ukončili jsme komunikaci a já ho od té doby neviděla.

po 10 letech jsem si zašla na kávu u nás v Liberci do nejznámější restauračky a kdo mě tam neobsluhoval? Ano, moje platonická láska z mládí 🙂 Zjistila jsem, že už má dítě, které nevídá, počal z mladické nerozvážnosti před 5 lety..Pak se oženil, ale ne s matkou svého dítěte...když jsem se potkali, zrovna ho žena opuštěla...já byla 12 let ve vztahu s o 17 let starším mužem..což mi nevyhovovalo, ale zvykla jsem si..🙂

Tak jsem šli do kina, na kafe a do týdne jsem byla tak zamilovaná jako nikdy...můj ex na to přišel, já nic nevyvracela a rozešla se s ním..

No, zkrátím tuhle část..25.7.08 jsem se vdala a od té doby jsme se snažili o mimčo. Gynekolog zkoušel nasazovat léky na ovulaci, které prokazatelně probíhala, ale kde nic tu nic. Manžel v té době začal pracovat u PČR a měl dost starostí se školou..já byla v pořádku...

Dostali jsme doporučení do Gennetu Liberec, kde na první konzultaci byl zjištěn docela katastrofální stav manželových spermií. No, nebylo na co čekat, rozjeli jsme IVF. V den odebrání vajíček měl manžel spermoigram naprosto ukázkový - opravdu za to mohl ten stres ve škole. No a pak už to šlo celkem rychle. Oplodnili nám 5 vajíček, zůstala 2 embryjka, která mi implantovali.  To čekání na různá vyšetření a výsledky bylo na tom všem nejhorší..

No, a teď čekáme Barušku a jsme šťastní a moc se na ní těšíme...🙂