Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
cessinka
31. kvě 2014

Báseň stařenky....

Tohle jsem dnes četla na FB, musela jsem si to vypůjčit...

Tuto báseň napsala žena, která zemřela v oddělení pro dlouhodobě nemocné v Ashludieově nemocnici poblíž Dundee ve Skotsku. Personál nemocnice ji nalezl mezi jejími věcmi, a tak se jim líbila, že ji opsali a báseň pak putovala po celé nemocnici a dál.

BÁSEŇ STAŘENKY

Poslyšte, sestro, když na mě hledíte,

řekněte, koho to před sebou vidíte.

Ach ano, je to jen ubohá stařena

s divnýma očima a napůl šílená.

Odpověď nedá vám, jídlo jí padá,

nevnímá, když po ní něco se žádá,

o světě neví, jen přidělává práci,

boty a punčochy napořád ztrácí.

Někdy je svéhlavá, jindy se umí chovat,

už potřebuje však krmit a přebalovat.

Tohleto vidíte? Tohle si myslíte?

Sestřičko, vždyť o mně vůbec nic nevíte.

Budu vám vyprávět, kým vším jsem bývala,

než jsem se bezmocná až sem k vám dostala.

Miláčkem rodičů, děvčátkem, tak sotva deset let

s bratry a sestrami slád život jako med.

Šestnáctiletou kráskou, plující v oblacích,

dychtivou prvních lásek a pořád samý smích.

V dvaceti nevěstou se srdcem bušícím,

co skládala svůj slib za bílou kyticí.

A když mi bylo pár let po dvaceti,

já chtěla šťastný domov pro své děti,

Pak přešla třicítka a pouta lásky

dětí, jak rostly, už mohli jsme uzlovat popaměti.

A je mi čtyřicet, synové odchází,

jenom můj věrný muž pořád mě provází.

Padesátka přišla, ale s ní další malí,

co u mě na klíně si jak ti první hráli.

Však začala doba zlá, můj manžel zesnul v Pánu,

mám z budoucnosti strach, někdo mi zavřel bránu.

Život jde dál, mé děti mají vrásky

a já jen vzpomínám na ně a na dny lásky.

Příroda krutá je, i když byl život krásný,

na stará kolena nadělá z nás všech blázny.

Tělo mi neslouží, s grácií už je ámen,

kde srdce tlouklo dřív, dnes cítím jenom kámen.

Však vprostřed zkázy té mladičká dívka žije a srdce jí,

byť hořce, tam uvnitř pořád bije.

Vzpomíná na radost, na žal, co rozechvívá,

vždyť pořád miluje a nepřestala být živá.

Málo bylo těch let a netáhla se líně,

já smířila se s tím, že všechno jednou mine.

Otevřete oči, sestřičko, teď, když to všechno víte,

neuvidíte seschlou stařenu...

Teď už - MĚ uvidíte!

Co na to říct? ☹ snad jen,užívejte života,ta stařenka má pravdu,furt na něco čekám a říkáme "až" jen nám moc často nedochází že se to čekání nás dostane do hrobu ☹ Takže žádná "až bude hezky,až budou vánoce,až se vdám,až bude dětem 20" atd,ale žít teď protože každá vteřina je jedinečná a opakovat se nebude 😉

31. kvě 2014

@patri22 přesně tak, druhý život se nekoná..

31. kvě 2014

Krásné, smutné..ale je to bohužel realita..

1. čer 2014

K tomu patří tohle video: https://www.youtube.com/watch?v=MTcopj6dYWQ Bohužel s ním je to ještě smutnější ☹

1. čer 2014

@jesterkaa jj bohužel 😞
@spaagetka jaj tak ještě, že jsem to neviděla 😥

1. čer 2014

Začni psát komentář...

Odešli