Jednou jsem slyšela tuto větu (nebo to bylo podobně): Když Vás někdo nemiluje jak si Vy přejete, neznamená to, že je to špatně či málo, jen Vás miluje tak jak on to nejvíc dokáže.
Když jsem otěhotněla, můj přítel slavil 40 let. Do té doby byl zvyklý dělat vše podle sebe, kdy se mu chce atd. A najednou se tu objevilo dítě, kvůli kterému se bude muset omezovat.
Během těhotenství náš vztah bohužel dosti ochladl, po narození syna se to vůbec nezměnilo. Hodně mě to štvalo, ať vůči mě ale nejvíc kvůli synovi. Jeho nezájem mě mrzel. Ale jak synek roste, už malého ignorovat nemůže a už to ani nedělá.
Hlídá aby nelezl kam nemá, aby se nebouchnul. Ptá se zda mám vše pro něj když někam jedem ( připravuji tedy vše já).
Samozřejmě když někdy čtu co dělají ostatní tatínci tak někdy tiše závidím ale..Každý jsme jiná máma a jiný táta. On toho svého měl jen do 7 let a pak už se moc nestýkali. Třeba v tom tkví to že neví co s prckem.¨
Ale řekla bych že se snaží. A to že něco nedělá neznamená, že je špatný táta, jen prostě dělá nejvíc co může..A kdo ví jak malý poroste, poroste i on jako TÁTA.
Je důležité že vás miluje, oba, že se o vás stará a jak píšete, že se snaží. Všechno ostatních ostatní se dá naučit, zlepšit, můžete jo trochu popostrčit. Ale kde není láska, tam nepomůže nic. Ta se naučit nedá. Jste skvělá 😍