Maminky, tchyňky, babičky a prababičky, děkujeme, že jste z nás vychovaly takové skvělé lidi! Neměly jste to vůbec snadné a nikdy vás za to nepřestaneme obdivovat!
Tenhle článek píšu pro babičky a prababičky, které jsou z dnešního způsobu výchovy dětí tak trochu rozčarované:
Máte pocit, že skoro nic, co jste jako mámy dělaly, není vašim snachám, dcerám a vnučkám dost dobré? Taky vás rozčiluje nějaká z následujících věcích? Začíná to už porodem:
Chlap byl u porodu!
Nedokážete si představit, mít manžela u porodu, protože byste si nepřály, aby vás v takové situaci viděl? Vězte, že tak jak porod probíhal dříve, to už dnes nevypadá. Na porod mnohé ženy rády vzpomínají a pro ty šťastnější byl krásným zážitkem. A kdo by nechtěl se svým nejmilejším sdílet nejkrásnější chvíle v životě? Slovy mého muže: „Moje žena rodí mé první dítě – kde jinde na světě bych měl být, než u ní?!“
Navíc mnozí tatínkové jsou u porodu opravdu užiteční a mamince hodně pomáhají. A pokud porod neprobíhá úplně ideálně, opět je podpora blízké osoby velmi vítaná.
Mají dítě v manželské posteli!
Chápu, že máte o to maličké strach. Ale bát se nemusíte. Tak jako se za vás doporučovalo třeba spaní na břiše (o kterém se dneska ví, že je to nejrizikovější poloha z hlediska náhlého úmrtí kojence), tak i poučka, že dítě má spát v tichu a o samotě, je překonaná. Nejlépe děti prospívají, pokud od narození můžou být co nejvíce v kontaktu s matkou. Žádná máma při smyslech své dítě nezalehla. (Rozptýlím i další obavy kolem společného spaní.)
Nepůjčili mi miminko na procházku s kočárkem!
Jistě vás mrzí, že nemůžete čerstvé (pra)vnouče ukázat širokému okolí. A na vožení jste se těšila celé těhotenství snachy/dcery/vnučky. Ale ona vám to nedělá naschvál. Některé děti prostě v kočárku první měsíce být nechtějí – necítí tam to maminčino teplo a bezpečí. Určitě byste nechtěla jezdit s plačícím miminkem. A proč mu tedy nedají dudlík, vysvětluju tady. Vaše chvíle ale ještě přijde – za pár týdnů nebo měsíců bude dítě v kočárku rádo. 😉
Kojí dítě, kdykoliv si zamane!
Říká se tomu kojení na požádání a je to vlastně úplný opak toho, co jste zažila vy – kojení v tříhodinových intervalech. Určitě mi dáte za pravdu, že že kojení je pro děti ta nejlepší výživa. No a aby mohlo být dítě úspěšně kojeno a maminka „nepřišla o mléko“, je takové kojení kdykoliv a jakkoliv dlouho, nejlepší.
Děti se rodí vybavené instinkty, díky kterým vědí, kdy se kojit. Když jim do toho nebudeme zasahovat (a intervaly mezi kojením uměle prodlužovat), budou skvěle prospívat a umělé mléko nebude vůbec potřeba.
Používají látkové pleny, blázni!
Co byste za papírové pleny tehdy dala! Jenže moderní látkové pleny už nejsou tak uživatelsky nepříjemné. Už se ví, že není třeba je pořád žehlit či mandlovat. Nežijeme v hospodářstvích společně se zvířaty, naše domy jsou téměř sterilní. Už nám tolik nemocí nehrozí. Navíc máme pračky a sušičky. (Muset pleny vyvařovat v hrnci, nepoužíváme je taky!)
Hodně maminek zajímá životní prostředí a to je těmi „papírovými“ plenami enormně zatěžováno (ony jsou totiž především z plastu).
No a v neposlední řadě látkové pleny prospívají pokožce miminka – jsou na rozdíl od papírových prodyšné. Jo a svrchňáčky, které za vás byly gumové (takže neprodyšné), se dnes používají vlněné, flísové nebo s PUL zátěrem (pod kterým se dítě nezapaří).
Pořád tahají miminko v šátku!
Máte strach o jeho záda? Bojíte se, že je bude mít křivá, když se pořádně nenatáhne na rovné podložce? Nemusíte mít strach – pokud je miminko nošeno v ergonomické poloze (vizte obrázek), je to pro něj dokonce prospěšné. Jeho kyčle jsou v té nejlepší pozici pro správný vývoj (a překonané široké balení není potřeba).
Bojíte se, že se tím miminko rozmazluje? Nemusíte – rozmazlit kojence prakticky nejde. Čím více bude dítě nošené a bude zažívat bezpodmínečné přijetí ze strany rodičů, tím samostatnější bude v pozdějším věku. Já vím, že vám tvrdili něco jiného, ale to se nedělo jen ve výchově dětí.
Nedávají kojenci napít čaje!
Bojíte se, že bude mít miminko žízeň? Nemusíte.
Tohle kdybych dala přečíst manželově mamince, tak ta by asi vyletěla z kůže 😀 (a já z některých tedy taky).
Ale v souvislosti s tím, co jsem napsala na úvod, je rozhodně zajímavé, že většinu věcí, které jsou v článku popsané, dělám jinak než naši, ale zároveň úplně jinak než je popsáno v tom článku. Z čehož vyplývá, že každá z nás si najde tak jako tak svou cestu, kterou se při mateřství ubírá. Ta cesta je jen její a jejího dítěte a zkušenost je téměř vždy nepřenositelná.
🙂