Jak vybalancovat potřeby novorozence a mé vlastní

Asi se to na vás už teď valí ze všech stran – máma je na prvním místě! A je to dobře. Protože to je základ spokojené rodiny – mít každý sám sebe na prvním místě.

Ale také jste už určitě zaregistrovali, že – zejména v šestinedělí s čerstvým miminkem – to prostě vždycky nejde. (Novorozenec nepočká s kojením, až si zacvičíte nebo dopijete kafe 😉)

Pro tohle období říkám, že se může pořadí v rodině dočasně upravit (samozřejmě že není nutné dodržovat striktně šest týdnů, ale neprotahujte to donekonečna 😉).

Dočasně se zájmy miminka dostanou do popředí. Ale byla by velká chyba, svou osobu odsunout do pozadí. Je potřeba na sebe myslet stále.

Jak prakticky na to?

Dám konkrétní příklad:

Pokud moje miminko potřebuje, abych v noci na jeho hlavičce měla položenou ruku, můžu se k tomu postavit několika způsoby:

• Pokud tuhle jeho potřebu budu ignorovat, protože mi to přijde při spánku nepohodlný, upřednostňuju sebe oproti němu. Staršímu dítěti se to dá vysvětlit, ale novorozenci těžko – nechápe, že jste dvě oddělené osoby.
• Pokud mu položím ruku dlaní na hlavičku, a mám ji tam tak celou noc, i za cenu vlastní rozlámanosti ráno, upřednostňuju jeho oproti sobě a úplně potlačuju svoje potřeby.
• Pokud chci děťátku vyhovět a zároveň nepotlačit svoje vlastní potřeby, hledám způsob, jak to skloubit. Třeba tak, že mu na hlavičku položím ruku dlaní nahoru (dotýkám se ho hřbetem ruky), protože tak je mi to pohodlné a nemám paži v nepřirozeném úhlu.

Tohle je to dočasné upravení pořadí členů v rodině během šestinedělí – miminko je na prvním místě. A znovu opakuju, že to, že je na prvním místě, ještě neznamená, že se máma má dostat na poslední! Je třeba hledat rovnováhu.

Ideálně pokud se vám to povede vybalancovat tak, že jste vy na prvním místě společně s miminkem, pak je partner a pak další děti. (Jak starší děti připravit na příchod sourozence, se dozvíte v tomhle článku.)

Nemáte už novorozence?

V tomto konkrétním příkladě se s rostoucím věkem dítěte bude měnit i přístup maminky – může zkusit tu ruku nahradit jinými částmi svého těla, nebo mu tam přisune polštářek, plenu, … Nebude mu tam pokládat ruku pokaždé automaticky – bude se snažit předejít (zlo)zvyku spím = ruka na mé hlavě.

Pokud už se z toho (zlo)zvyk stal, může se s dítětem na řešení situace domluvit– i kojenci rozumí tomu, co jim říkáme. Opět je to záležitost dobře nastavených vnitřních hranic. Miminko z nás tu pevnou hranici vycítí a přijme to (že vám to vadí). Je potřeba být k sobě upřímní – co mi vadí a co mi nevadí. Co jsem a co nejsem ochotna akceptovat.

Tak přeju šťastné hledání rovnováhy v rodině a mějte chladnou mysl a vřelé srdce 😉

Článek byl poprvé zveřejněn zde