Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
collette
14. črc 2010

Dopis Kubíčkovi

Nejmilejší Kubíčku,

každý den se snažím napsat sem, co se Ti ten den povedlo, co jsi zažil, jaké děláš pokroky. Ale myslím, že bys měl vědět i to, co se dělo, než jsme se dostali až sem. Takže...

S tatínkem se seznámili v srpnu 2002. Ano, ten srpen, kdy se přes nás přehnala velká voda. V době, kdy bylo v práci mrtvo, protože všichni měli jiné starosti, jsem se rozhodla, že zjistím, co všichni vidí na tom chatu. A jak jsem tam tak plkala a plkala, tak jsem se začala špičkovat s jedním pánem a moc dobře jsme se bavili. Navíc jsme zjistili, že bydlíme kousek od sebe a tak slovo dalo slovo a večer jsme šli na kávu s matonkou (já jsem řídila) a pivo. Propovídali jsme celý večer a já jsem měla v žaludku rybník kvákajících žab, protože těch matonek bylo hodně:o)

O dva dny později jsme se sešli znovu a už jsme spolu zůstali. Proto ráda říkám, že mi tatínka přinesla velká voda:o)))

V březnu 2003 jsme se nastěhovali do prvního společného bytu. Zatím jsme věci brali, jak přišly. Nechávali jsme jim volný průběh. Já i tatínek jsme měli svoje zkušenosti a věděli jsme, že to, že si dneska moc rozumíme a je nám spolu fajn, neznamená, že to tak bude i příští týden. Já jsem navíc zhruba ve stejné době, kdy jsme se s tatínkem potkali, začala studovat vysokou školu a měla jsem jiné starosti, než přemýšlet, jak to s námi bude za několik let a i když kolem mě spolužačky začaly rodit děti, tak jsem věděla, že bych při studiu děťátko nechtěla, protože jsem měla pocit, že bych musela ošidit jedno nebo druhé.

Když jsme spolu byli čtyři roky, začali jsme kroužit kolem svatby. Tatínek věděl, že bych si ho moc ráda vzala. Ne proto, že bych mermomocí chtěla být vdanou paní, ale protože jsem to vnímala jako posun dál. Jsem přesvědčená, že kus papíru nezastaví člověka, který chce odejít, ale pro mě to znamenalo "máme se rádi, chceme spolu být a jsme ochotni být odpovědný jeden za druhého". Tatínek si dlouho nebyl jistý, protože už jednou ženatý byl. Nechtěla jsem ho do ničeho nutit, ale řekla jsem mu, co cítím a proč to tak cítím.

Na podzim toho roku jsem měla malou zdravotní nehodu a skončila v nemocnici a tehdy si asi tatínek uvědomil, že se máme natolik rádi a známe se navzájem tak dobře, že se vzít můžeme a že to nebude znamenat omezení ničí svobody, a koupil mi krásný prstýnek, jehož výběrem potvrdil, že mě zná opravdu dobře. Vzali jsme se "sedmého dne, sedmého měsíce, sedmého roku" mimo obřadní síň a kolem nás byli snad všichni, které máme rádi, a byl to jeden velký mejdan, který trval tři dny a do dneška na něj lidé vzpomínají:oD

Několik týdnů před svatbou jsme se přestěhovali - do bytu, o kterém jsme hned na první pohled věděli, že to je ono a dál hledat nebudeme a prodávajícím jsme během 5 minut řekli, že to berem. Byla jsem moc šťastná, protože jsem se za svůj život už tolikrát stěhovala, že jsem už neměla žádné místo, o kterém bych mohla říct "tady jsem doma". Teď už jsem ho měla. A pevně věřím, že tomu tak bude i u Tebe.

V dubnu 2008 se chýlilo ke konci moje studium a já si začala uvědomovat, že mě začíná tlačit čas a že pokud chci mít děťátko, tak je nejvyšší čas s tím začít něco dělat. Tatínkovi jsem to řekla a pak jsme o tom hodně mluvili. Tatínek si chtěl být jistý, že je to opravdu to, co chceme, protože moc dobře věděl, co to obnáší mít děti, protože už dvě měl - Tvoji velkou ségru a velkého bráchu.

Po státnicích v červnu jsem vysadila HAK a odjeli jsme na dovolenou. Chtěla jsem dát tak tři měsíce tělu odpočinout a pročistit se, ale vydržela jsem to jen měsíc. Doufala jsem, že to půjde rychle, ale v skrytu duše jsem byla přesvědčená, že to tak snadné nebude. Jeden cyklus míjel druhý a stále se nic nedělo. Nejdřív jsme tomu nechávali volný průběh, pak jsem koupila teploměr a zkoumala projevy cyklu, pak nastoupily ovulační testy. Spolu s ovulačními jsem koupila i těhotenské a každý měsíc ještě před očekávaným nástupem menses jsem testovala. To bylo období, kdy se touha začala měnit v posedlost a z určitých věcí se stávala povinnost a vytrácela se z nich radost. Zdálo se mi, že to trvá moc dlouho. Dneska už vím, že to vůbec dlouhá doba nebyla a jsem v tomto směru velmi pokorná.

Naštěstí jsem si včas uvědomila, co dělám a jak nás to ničí. Rozhodla jsem se jednat. Od tet Koníkovek se zkušenostmi s CAR Apolinář jsem vyzvěděla, co bylo potřeba a i s tatínkem nás v pondělí 9. března 2009 objednala na vyšetření. Dostali jsme termín 12. května. Ovšem hned následující středu se sešlo několik věcí, které do sebe zapadly, a tak jsem si o obědové přestávce došla do lékárny, v práci na záchodě udělala test a jak jsem tak na něj koukala (po kolikáté už), tak jsem si říkala, že už vážně blbnu a tu druhou čárku tam vykoukávám. Jenže ona tam vážně byla. Kubíčku, Ty štěstí moje největší, Ty jsi se vydal na cestu jako o pár dní opožděný dárek k mým narozeninám! Ještě že tak, protože tyto jsem oslavila důkladně! Nebudu popisovat, jak moc šťastná jsem byla. To je něco neposatelného. Ale hned vzápětí jsem si uvědomila, že nevím, jak to řeknu tatínkovi, protože jsme se to ráno trošku rafli. Byla jsem strašně lítostivá a bolelo mě bříško a tak jsem si myslela, že už každou chvíli dostanu menses. A tatínek to nechápal... No, hned ten večer jsem mu to nějak vyvoslila, žádná velká romantika, jen jsem se ho zeptala, jestli chce vidět ty nejkrásnější rovnoběžky na světě a ukázala mu test. Jediné, na co se zmohl, bylo: "Ty jsi těhotná?!?!?!" Což bylo na místě, protože jsem mu ráno svoji náladu nenáladu vysvětlila blížícím se menses a sjela ho, že by mohl být taky chápavější:oD

Byla jsem moc šťastná, ale zároveň jsme měla velký strach, protože jsem moc dobře věděla, kolik pozitivních těhotenských testů končí oplakaných v koši. Ale Ty jsi to zvládl a celé těhotenství jsi byl naprosto úžasný a nedělal žádné problémy ani starosti. Ty jsem si přidělávala já sama a kdybych některé věci mohla změnit, udělala bych je jinak, nebo vůbec. Na mysli mám hlavně amniocentézu. Měla jsem o Tebe strašný strach, ale nejvíc mě vyděsilo, když jsem viděla, jak strkáš tu svojí malinkou ručičku směrem k té obrovské jehle. Mával jsi s ní tam stejně, jako s ní máváš dneska:o)

Narodil jsi se na den přesně, i když se Tě pan doktor snažil vyšťourat dřív. Porod byl rychlý a z toho, co si pamatuju, tak i když to hodně bolelo, tak to bylo neskutečně nádherné. Občas se musím tatínka na některé věci zeptat a jsem moc ráda, že tam se mnou byl. Závěr se sice zkomplikoval a řešení bylo dlouhé, ale byly to moje komplikace a Ty jsi byl to nejkrásnější a nejdokonalejší stvořeníčko, jaké jsem kdy viděla. Najednou jsem Tě místo v bříšku měla na bříšku, neuvěřitelně čisťoučkého a růžovoučkého, a Ty jsi na mně koukal těma svýma velkýma očima, i když si toho moc asi neviděl. Pak mi Tě odnesli, ale tatínek šel s Tebou a dával pozor, aby Ti neublížili. Pak si Tě přinesl zavinutého jako vánočku a krásně jste si spolu povídali. Přisál jsi se bez potíží a dal tak najevo svůj vtah k jídlu:oP

Obrátil jsi náš život naruby, ale nám to vůbec nevadí. Jsme strašně rádi, že Tě máme. I když se Ti to asi nebude líbit, tak vždycky budeš náš malý milovaný Kubíček, a to i přes to, že jestli to takhle půjde dál, tak už budeš dávno měřit metr devadesát a vážit skoro metrák:o) Nikdo Tě nebude nikdy milovat víc, než já. Teda, určitě tatínek, ale to bude jiné. Moc si přeji, abych z Tebe vychovala dobrého sebejistého člověka. A abys byl v životě šťastný. Chci, abys věděl, že za mnou můžeš přijít s každou radostí, s každým trápením. Kdyby to bylo potřeba a šlo to, dýchala bych za Tebe. Vždycky jsem si říkala, že je to děsné klišé, ale dneska to vidím jinak - opravdu jsi to nejúžsnější, co se mi v životě povedlo.

Mám Tě strašně ráda a musel bys udělat nevím co, aby se to změnilo. A doufám, že budeš to samé cítit Ty ke mně.

Tvoje máma

    Napsala jsem to už 24. dubna, ale po pár hodinách mi to přišlo moc intimní, tak jsem to přesunula na nepřístupné místo, ale dneska už to zase vidím jinak, tak to vracím:o)

    14. črc 2010

    Moc nefandim temto "dopisum" detem, jakoze ve smyslu toho, ze mi prijdou vsechny stejne, nicmene! musim rict, ze je to opravdu mile, pekne, vtipne a dojemne cteni, ma to jiskru, stavu, kouzlo 😵

    14. črc 2010

    @alcatko.j ó děkuji, můj pocit, že jsem ďyvná, se zmenšil:oD

    14. črc 2010