Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
collette
22. zář 2010

Postřehy ze života s dítětem 1

Tak za prvé, možná by bylo vhodné zapomenout, že nějaký život máte. Považuji se za člověka schopného rychlého rozhodování a okamžité improvizace. Ale poslední dobou nějak nestíhám. Jen lítám po bytě a tahám Kubu z květináčů, od Ivanových reprobeden, stojanu na CD, tahám mu prsty ze šuplíků, vytahuju ho z koše pod kočárkem, tahám mu z pusy kousky omítky, kterou odloupne z podlahové lišty, kterou systematicky odlepuje ať ji přilepíme, čím ji přilepíme, papírků z recyklace, nazouvám botky, utírám oslintanou tlamičku a momentálně i uhudlaný čeníšek, nutím ho pít, dávám pozor, aby netahal Hopku za chlupy a nepil z její misky. Čas od času ho nakrmím. Vtip o melounu v síťovce na gumicuku nebyl vtip, ale tvrdá realita. A to si myslím, že Kuba je v tomto směru odvárek. A když jde něco dovnitř, musí to i ven. Člověk je opravdu tvor nedokonalý. Protože jinak by neměl jen dvě ruce. Jak mi mají stačit, když jednou rukou držím dítěti nožky za kotníčky, druhou sundavám plenku, ze které to mladému pánovi leze až na záda, a on se najednou propne do luku a otočí na hlavě zadečkem nahoru s plínkou přilepenou suchými zipy na oblečení? Potřebovala bych aspoň tři. Každý večer, když nad ním sedím a držím mu flašku s kaší, tak si říkám, že hned jak zavřu dveře od pokojíčku, tak uklidím ten bordel a dám si vanu. Dřív jsem to dělala okamžitě, ale už jsem to vzdala, protože jen jsem uklidila do nádob recyklaci, už byl v knihovně, pak u CD, o hračkách ani nemluvě. A pak zase k recyklaci. Za normálních okolností by mi to trvalo asi tak půl hodiny. Jenže když ty dveře zavřu, tak je ze mně najednou vyfouknutý panáček Michelin a já se bezmocně zhroutím k televizi a tupě zírám na pohyblivé obrázky. Občas mám pocit, že přijít hygiena, tak mi to tu zavře.

Takže na jiné věci tak nějak není čas... Ale neměnila bych, je mi fajn:o)))

    🙂

    22. zář 2010

    Sem se pobavila 😀

    22. zář 2010

    To jsem se pobavila, trefně napsané, s humorem a ze života 🙂 tak hodně štěstí a krásných chvil s miláčkem raráškem 🙂

    22. zář 2010
    22. zář 2010

    Skvělé! Jako vždy 😉

    24. zář 2010

    Nikolko, krááááásny článok a nádherný záver 🙂. My sme síce o viac než rok starší, ale trvá to u nás stále, ešte k tomu navyše neustále napomínanie: nešahaj na tú telku, nezapínaj to svetlo, nevypínaj to svetlo, nezapínaj tu trúbu, práčku, nepchaj tie magnetky medzi chladničku a stenu ( už ich tam mimochodom máme viac ako na chladničke, tak si aspoň povysávam za chladničkou🙂, neotváraj ten kôš, nezatváraj stále tie dvere, nelez do skrine...to je len malý výcuc pre predstavu, čo vás ešte čaká😉 takze si len poprajme, aby sme s nimi mali toľko trpezlivosti, koľko máme pre nich lásky🙂.

    25. zář 2010
    26. zář 2010