aneb když ti včerejší dítě řekne „trapná“ a odejde s patkou přes oko
Puberta. To magické období, kdy tvoje dítě není ani dítě, ani dospělý – ale něco mezi. Jako párek v rohlíku, kterému utekla hořčice. Trochu klouže. Trochu smrdí.
Ráno ti řekne, že tě miluje. Odpoledne tě ignoruje. Večer ti pošle meme, na kterém se směje, že jsi „typická máma“. Emoce jak horská dráha bez pásu. A ty? Sedíš v první řadě s rohlíkem v puse a rozmazanou řasenkou.
Fáze přežití s puberťákem
- Popření: „Tohle u nás nebude. Moje dítě je v pohodě.“
(Spoiler: není. A nebude.) - Vztek: „Co to jako mělo být?!“
(Nikdo neví. Ani on sám.) - Smlouvání: „Když teď vyneseš koš, přísahám, že přestanu zpívat nahlas.“
(Neučinné. Ale zkusit to můžeš.) - Deprese: „Kde jsem udělala chybu...?“
(Nikde. To je příroda. Ty jsi dokonalá. Jen… hormonálně zkoušená.) - Smíření: „Je to fáze. Přejde to. Možná. Snad. Prosím.“
(Anebo ne. Ale stejně ho budeš milovat.)
Domácí realita s puberťákem
- Ticho v domě? Má sluchátka. Nebo tě ghostuje ve vlastním obýváku.
- Zavřené dveře? NEKLEPAT. To není pokoj, to je svatyně.
- Výraz ve tváři? Směs pohrdání, znudění a vzdoru vůči špenátu i tvojí existenci.
- Pocit z tebe? Trapná. Nepochopená. Stará. (I když ti je 32.) Ale pořád – nejdokonalejší matka ve vesmíru. Jen to teď neříká nahlas. Ani šeptem.
Co pomáhá (nebo aspoň neškodí):
- Humor. Deník. Stand-up. Křik do polštáře. Všechno se počítá.
- Mantra „To přejde.“ Opakuj. Dýchej. Někdy hodně nahlas.
- Vzpomínky. Byla jsi stejná. Možná horší. Jen bez Wi-Fi.
- Úkryt. Koupelna. Balkon. Lednice (hlavně kvůli vínu, přiznejme si).
- Víno. Bílé, růžové, mentální. V krizích čaj. S rumem. Bez čaje.
Závěrem?
Přežít pubertu není o vítězství. Je to o tom neztratit samu sebe. Mít smysl pro humor, když si tě dítě vyfotí jako zombie po osmi hodinách v práci. Mít odvahu říct „miluju tě“, i když to zpátky neuslyšíš celý týden. Mít naději, že jednoho dne přijde, obejme tě… a řekne: „Mami, díky.“
A do té doby?
Je povoleno brečet do polštáře.
A jíst čokoládu na tajňačku.


aneb "on z toho vyroste", ale kdy? včera bylo pozdě.
Teď už můžu v klidu říct, ano opravdu z toho vyrostl, ale byla to tedy jízda.