tak dnes je maličké měsíc, no jedno moje zamyšlení vzpomýnate na den kdy jste meli na testu // , když to vemu kolem a kolem 4 porody a u každeho snich byl jiny pocit ten prvotní při vyklubání se čárek , u syna šok nejak mz nedocházelo že mužu byt necelí měsíc po potratu zas těhu, u trojek pocit celosti i když o to víc jejich strata byla zdrucující, u starší dcerky šíleny pocit strachu a bezmoci, u mladčí napřed šílena radost pak překvapení nasledovane tým jak sem blba že sem to zjistila až tak pozde když sem tes měla poityvní driv než sem ho stačila položit na umyvadlo a pak strach jak bude chla reagovat , a pak jeho negativní reakce mem pocit že to dost pokazilo naš vztach možná proto se nam to sype jak domeček z karet možná ............... vše ukaže až čas hlavní je že jsou ty dva raubíři a ten malinký nuníšek žíví a zdraví a vše ostatní se nejak vybarví
Když jsem měla pozitivní test u holky, tak to jsme byli rádi...Druhé přišlo neplánovaně o 1,5 roku později..Měli jsme zrovna před svatbou a já měla už týden zpoždění...Manžel tvrdil, že to je z nervu ze svatby, ale já tušila, že je něco jinak. Když jel vyzvednout svatební dort, ptal se, jestli má koupit těhotenský test, to jsem řekla že ne že až po svatbě..V den svatby jsem se svěřila manželově sestřenici a úplně jsem brečela, že jsem se bála, jak bude chlap reagovat...Ten mi nakonec řekl, že to je osud, že chce miminko přijít teď..A že potrat nepřichází v úvahu (i když ani jednoho nás nenapadlo že bych šla na potrat)