Pod povrchem a v hloubi srdce
Máma, která je vždycky silná, odolná a vždy se usmívá. I když spí sotva tři hodiny v kuse, stejně ráno vstane a celý den se snaží být tou nejlepší mámou na světě.
A když někoho potká venku ve chvíli, kdy unaveně tlačí kočárek nebo jde ruku v ruce se vzdorujícím batoletem, nasadí úsměv a jen nad svými problémy mávne rukou. Nestěžuje si. Má dvě tváře. Jako každá z nás.
Co se ale ukrývá pod tím šťastným a odvážným úsměvem....
Pod tím vším úsměvem se skrývá zoufalá, smutná dívka která o sobě neustále pochybuje...
-která se pořád bojí, jestli dělá všechno správně nebo je dobrou mámou;
-která se na sebe dívá do zrcadla a ptá se, jak se ocitla zrovna tady a teď;
-která se bojí o své děti tolik že někdy nemůže usnout;
-která pošle na sociální sítě šťastnou fotku sebe a své rodiny i když ví, že uvnitř cítila smutek;
-která se bojí potkat ostatní mámy, protože by si o ní mohly něco špatného myslet. Mohly by nahlas říct, to co cítí každý den, to co jí trápí nejvíc. Že to NEZVLÁDÁ;
-která je vážně hodně unavená, ale když se jí kamarádky zeptají, jak se má, řekne "jsem v pohodě";
-která je často osamělá uprostřed davu lidí se cítí jako jediná na světě. Jediná, kdo řeší zrovna tyhle problémy, jediná;
-která miluje být máma a zároveň se pere s pocitem, že jí nikdy neměla být;
-která má ráda jen jednu místnost v domě. Tu, kam nesmí nikdo jiný, kromě ní. Hlavně ne děti;
-která přiznává, že nemá ráda nepořádek, který doma kolem sebe, i když nemá někdy dost sil ho uklidit;
-která se bojí uvěřit ostatním, protože přestala věřit sama sobě;
-která si přečetla všechny rady, jak být dobrá máma, ale stejně se bojí;
-která v noci vstane, i když sotva únavou chodí a bude držet své dítě v náručí nebo bude u něj sedět celou noc;
-která vždycky bude za svými dětmi stát a bude je bránit;
-která rozumí ženě s plakajícím batoletem v nákupním vozíku. Před dvěma hodinami byla ona tou samou ženou;
-která věří, že najde někde pochopení, podporu a někdo jí řekne: " Já vím, jak se cítíš, já to znám."
-která miluje hluboce tak, jak si nikdy nemyslela, že bude vůbec schopná;
-která vstává každý den s nadějí, že zrovna dnes to bude všechno jinak. Dnes se sní všechen oběd, dnes nebudou žádné hádky, dnes nebude TOLIK PLAKAT;
-která se cítí zraněná;
-které stéká po tváři tolik slz, že je už přestala počítat;
-která se cítí ztracená uprostřed toho všeho chaosu, nádobí a křiku;
A když mě potkáte, možná si myslíte, že já nic z toho neznám.
Jdu hrdě kupředu a neohlížím se.
Možná si myslíte, že já nic z toho necítím a jsem silná a statečná a všechno zvládám s přehledem.
Ale právě já vím o všech těch pocitech, které Vás denně mučí a trápí nejvíc.
Znám je proto, že sama se tak často cítím.
I já jsem jenom holka, která se na sebe dívá do zrcadla a nepoznává tu osobu s kruhy pod očima.
Která potřebuje, aby k ní někdo přišel a řekl jí, že je úžasná za to, co všechno dělá a že je perfektní.
Tak Vám to teď říkám já a říkám to i sobě, i když se tomu špatně věří.
Pokusme se tomu uvěřit společně.
Zní to jako dobrý nápad, že? 😉
S Láskou,Monika
POJĎTE ZA MNOU I NA FACEBOOK: https://www.facebook.com/KrayMonika/?hc_ref=NEWSFEED&fref=nf
#mk_blog_academy #strachztohobytmama #bytperfektni #materstvi
@gabinat díky za přidání komentáře 🙂
Jako vzdy...presne. Diky, ze nahlas rikas/otevrene pises o pocitech, ktere spousta ostatnich maminek drzi v sobe a boji se je vyslovit nahlas. Sama nemam ve zvyku balit materstvi/rodicovstvi do ruzoveho oblacku, rikam vse, jak to citim a presto se nekdy stydim, kdyz vidim/citim nepochopeni z druhe strany, zvlast od lidi, kteri se za kazdou cenu snazi byt az umele pozitivni, i kdyz vim, ze i oni doma bojuji. Clovek se pak opravdu citi jakoby byl z jine planety. A jak jine to je, kdyz se bavi a nekym, kdo nema strach rict, ze toho ma taky nekdy plne zuby apod.. Staci prohodit par vet a cloveku se zase na chvili dobiji baterky, protoze citi, ze v tom mimonove neni sam 🙂. A presne proto miluju tve clanky a dekuju ti za to. Dnes byl naprosto priserny den a tenhle dnesni clanek je lek pro dusi 🙂. Diky.
@zana09 děkuji moc za to co píšeš. Bála jsem se nejdřív psát takové články, protože jsem si přesně jako Ty a vlastně skoro všechny mámy myslela, že jsem já jediná, kdo prostě večer padá na sedačku a tupě zírá na Ordinaci a jsem ráda, že děti spí. Nemá to co dělat s láskou, své dcery miluju a vždycky budou na první místě, ale někdy je toho vážně dost. Neříkám, že mám takové dny pořád, ale jsou tady a vždycky budou. Jsem ráda, že nejsem sama, kdo se takhle cítí, že je nás víc opravdu. Dnes jsem měla lepší den, ale včerejšek stál za to 😀 už je večer, den je skoro za námi, tak ať si odpočineš a dobiješ baterky na zítra❤
Presne tak, nema to, co delat s laskou, taky bych za kluky dychala. Ted me napadlo, ze tohle je mozna i to, proc se toho nekdo boji. Ze kdyz si nekomu postezuje, tak ze si ostatni budou myslet, ze sve deti nemiluje a proto ji odsoudi. Pritom je to tak daleko od pravdy 🙂.
@zana09 máš pravdu, to je totiž přesně to, co cítím já. Když řeknu, že potřebuji nutně z domu a sama, zní to, jako bych neměla dcery ráda. Dokonce se mi jednou stalo, že mi někdo kdysi v nějaké diskusi napsal, že jsem si je neměla pořizovat, že člověk má mít tolik dětí, kolik zvládne. Já si ale myslím, že je zvládám s přehledem. Sama je dokážu naložit a jet tři hodiny tam a zpátky do Prahy, jako dva týdny zpátky,když muž byl akutně přijat na Jip v Praze. Musela jsem nakoupit, vyzvednout je, pobalit mu věci a jet tam. Ano, zvládnou i další mámy, ale měly bychom se tím chlubit a ne říkat, že to zvládne každý. Měla jsem jazyk na vestě a byla jsem vyčerpaná, ale zvládla jsem to. Takže můžete své děti milovat nejhlouběji jak to jde a zároveň od nich chtít někdy utéct, to vše je v pořádku. Já doufám, že to více maminek pochopí😉
@denikzaslouzilemamy Na ty reci ohledne neporizovani si deti, kdyz je clovek "nezvlada", jsem uprimne alergicke. Pochybuju, ze si kterakoliv zena pred narozenim ditete dokaze naplno do vsech detailu predstavit, jak narocne chvile ji cekaji a to muze mit sebevymodlenejsi dite a procist stovky knih a vyslechnout stovky pribehu a hlidat nespocet jinych deti. Tohle je neprenositelna zkusenost a vidim to za tu dobu na MK denne, jak zena, ktera se profilovala nejakym zpusobem, najednou po narozeni ditete obrati 🙂. Ja nemela nikdy iluze o tom, ze to bude tezke, ale ze to bude mnohdy TAK tezke, me prekvapilo. A prestoze jsem pred MD mela dost stresujici chvilky v praci, radsi bych kolikrat makala od nevidim do nevidim, nez poslouchala neustaly rev a knourani a mrceni a denne se opakujici hadky a situace, podle kterych bych uz mohla klidne napsat scenar na kazdy den. A presto, sve deti miluju a kdyz je kolikrat usmernuje manzel, tak me okamzite prepada ochranitelsky pud a i kdyz se na ne sebevic zlobim, tak v tu chvili mam, co delat, abych neusmernila ja jeho :D. A jinak teda klobouk dolu, vypravit vsechny deti a jet s nima do Prahy....ja bojuju i s tema dvema :D.
@zana09 pod tohle bych se nejraději podepsala a dala to na blog 🙂 já tedy jsem měla naivní představy, to musím říct. Myslela jsem si, že se dcera narodí, bude spát a každé tři hodiny se probudí na jídlo a pak zase usne. Nakonec se narodila o pět týdnů dřív a první čtyři roky života doslovat probrečela a provztekala..ale sen to byl pěkný 😀
Nevím jestli sleduješ můj blog i na fcb nebo oficiálně, ale třeba Tě to zaujme a budeš mít co říct k nové rubrice 😉
můj případ ...vstávám k dětem kolikrát až 6-8 za noc jednou jsme se s manželem dohodli že kdo bude mít menší horečku ten bude vstávat v noci ráno první po čem šáhnu je kafe dopoledne vařím a uklízím a pak se začne malí vztekat tak ho zvednu že ho pochovám a on jak naschvál mi začne trhat vlasy a plácat mě přes obličej do toho příjde ten starší že v pokojíčku ztratil svoje oblíbené autíčko a hned ted ho potřebuje 😖 a v takovýchto chvílí mám pocit že se chci někam zahrabat hlavně když tam bude ticho mám pocit že děti ze mě vysávají život že jejich a manželovy nároky jsou někdy až přýliš a že jsem si je neměla dělat že asi nebudu matkou kterou potřebují a pak příjdou chvíle kdy se příjdou přitulit a kdy vegetíme jen tak na gauči a jsem ta nejštastnější maminka a vím že bez nich by byl můj život prázdný ❤
Začni psát komentář...
Moniko, moc hezké. Znám to moc dobře. Jen ještě tam chybi můj vztek, lenost... 🙂
Jsem za své svěřené vděčná.