Je zvláštní, jak se moje představa o večeři během dne mění.

Ráno vstávám s přesvědčením, že bude k večeři maso a příloha.

Už v poledne měním plán na polévku, něco tak jednoduchého musím přeci zvládnout.

Odpoledne se doplazím domů se všemi dcerami, z nichž nakonec fyzicky vyzvedávám jen jednu a v nákupní tašce mám housky.

Jako dítě jsem studené večeře měla ráda a na housce se šunkou není nic špatného.

Nezbývá mi, než se uklidnit, že dcery netrpí podvýživou a neumřou hlady.

Také máte dopoledne jasnou vizi toho, co bude k večeři nebo k obědu a nakonec to skončí jinak? Že nejsem sama? 😀

Monika <3