Pro někoho to bude znít divně, ale něco Vám prozradím.
Každý večer, když náš dům pomalu utichá, se procházím po chodbě a nakukuji do dětských pokojů.
Dívám se na svoje dcery. Nejmenší z nich, není v té záplavě plyšáků ani vidět a ta nejstarší, ta už je dávno v jiném světě. Ve svých snech.
A když potichu zavírám dveře, děkuji v duchu tam někomu nahoře, ať už je to kdokoliv. Že můžu.
Že je můžu vidět vyrůstat.
Že jsou v bezpečí.
Že je dneska můžu zase uchránit před zlým světem.
A i když to nezmění hrůzy, které se teď odehrávají, ani nezastaví takové, které možná ještě přijdou, dnes ano. Dnes můžu klidně spát, protože moje malé holčičky jsou v bezpečí.

Přeju Vám to samé. Klidnou dobrou noc, pokud je to jen trochu možné a až budete nakukovat do dětských pokojů dnes Vy, na chvíli se zastavte a poděkujte. Někdy je to prostě potřeba.
Dobrou noc ❤️

IG @mama_kapitanka