Kojené/nekojené - hlavně spokojené?!
Cítím jistou potřebu se z tohodle vypsat...
Když se narodí miminko tak každá máma chce dát to nejlepší ze sebe- nejlepší plínky, nejlepší kosmetiku, nejlepší .....všechno hlavně co si maminka může dovolit nejlepšího. Někdo si nemůže dovolit nové oblečení, někdo autosedačku, novou postýlku, stylový pokojíček...a někomu není dán ten dar kojení...
A tak když slyšíte už od porodnice: ,, a kojíš?" .... ,,Je kojený/á?!" Tak víte, že to od maminky společnost tak nějak vyžaduje. Protože každá příručka a internet hlásá, jak je kojení důležité, že je kojení nejkrásnějším obdobím matky, a že není nic lepšího než spokojené nakojené miminko. Ono se to vlastně i rýmuje: SPOKOJENÉ -koJENÉ.
A pak nedej bože se stane, že maminka nemůže a nebo prostě nejde kojit. Ať už kvůli zdravotnímu stavu, bloku v hlavě, .... a nastává šílený kolotoč otázek od druhých? Proč a jak? kvůli čemu? Proč nechceš? Věřte, že kdybych já nebo každá jiná maminka, které to nejde, věděly, proč, tak pokračujeme v kojení.
ano, existují homeopatika, laktační poradkyně, odsavačky, nahřívání, pití hektolitrů čajů, masáže a já nevím co všechno... ale co když to nepomáhá? Co pak?! pak mi přijde že se hroutí svět. Nedej bože, když se maminka o tom zmíní tady ve výběhu na koni. To pak přichází mela! a rada na celý den si zalez do postele a koj koj koj! hahaha s dvouletým dítkem, zvířatama, základní potřebou jíst a pít, všech členů rodiny....
mě bohužel nebude asi kojení přáno. Malou jsem kojila chabé 3 měsíce a předčasně narozeného syna 6. A zase to vede ke konci kojení. Já sama mám v hlavě blok jak prase. Vadí mi kojit ať před rodinou nebo cizím člověkem, ale postoupila jsem dál, že mi o tom nevadí mluvit...
Takže se řadím mezi maminky, co jsou podle dnešních měřítek ,,kničemu" protože kojení rpostě nezvládám. Nezvládám miminko nechat plakat, nezvládám okřikovat starší, že zamnou nesmí chodit do ložnice, nesmí mluvit, nesmí po mě nic chtít, dokonce mi ani dát pusu, lehnout si za náma, chtít čůrat, ... jsme máma 2 dětí a mám pocit, že důležité jsou obě. Přeci nemůžu druhé odsunout na druhou kolej, protože má sourozence.
Chci kojit! chci! Snažím se, ale nejde to... i přesto se budu sbažit. a po 3 týdnech kdy malý plakal a plakala jsem já, dcerka(a to je vcelku trpělivá, ale nevydrží 2 hodiny pokusů o přisání čekat na čůrání) manžel na prášky...
Teď malého krmím lahví odsaju, co mám a zbytek malý dostane UM jsme všichni spokojení, klidní a jsme už zase rodina a ne ty 2 členi co ,,se kojí" a ten zbytek co čeká jak to s těma 2 dopadne.
Doporučujeme
Pěkný článek. Naprosto souhlasím. Syna jsem kojila dva roky,věčně nemocný,bylo téměř nemožné přestat,fixace šílená a i když to bylo krásné období tak..dcerku jsem kojila týden,byla hrozně dravá,úplně mi rozkousala prsa,jakékoli kojení ve mě už dopředu budilo paniku a hrůzu z té šílené bolesti,konec byl,když jsem v zoufalství použila dle všech rad kloboucek a viděla,kolik krve teče a to jsem si řekla dost. Najeli jsme na Nutrilon a neznám koliky,bolení bříška,noční křik,měla jsem naprosto krásné šestinedeli i první rok. Teď čekám v červenci miminko a prostě,buď to půjde,nebo to řešit nebudu a hroutit se už vůbec ne. A mimochodem,dcera nebyla nemocná téměř vůbec...
Pod všechno se podepíšu..
S tím mohu pouze a jen souhlasit.Na maminky je v dnešní době ohledně kojení vyvíjen hrozný tlak stran kamarádek,rodiny,médií...Nekojis?Nejsi dobrá máma...Já jsem dcery také bohužel nekojila,zaprvé byly dve najednou,první děti a tak nějak jsme se do toho bohužel nedostaly.Ony věčně hladové,já bolavá prsa,ubrecena...tak jsme prostě presly na UM a světě div se,dcerky spokojené a já jsem si mateřství začala užívat.Ted u třetí dcery,je jí pět týdnů,zatím kojim.Už v porodnici mi chodily SMS s dotazy,zda mám mléko,zda kojim a jak nám to jde.No zatím to jde,ale kdyby nešlo,nemíním stresovat sebe ani malou.Podle mě,je přeci hlavní být v klidu,pohodě,mít spokojené dítě a užívat si mateřství 🙂
Taky jsem mela velke problemy s kojenim,hodne jsem se natrapila. Uz v porodnici jsem musela dokrmovat UM a po trech mesicich,kdy jsem byla na prasky ja i mala,jsem na Sunar presla definitivne.Obema se nam hodne ulevilo,jak fyzicky,tak psychicky a ze me se konecne stala stastna mama a z Eli spokojene miminko. Jo, a mela jsem ke vsemu taky stejny problem, strasne mi vadilo kojit pred kymkoliv,nesnesla jsem ve stejne mistnosti sni sveho muze,dokonce ani pes na me nesmel koukat🙂
Na kojení taky nemám úplně nejlepší vzpomínky. Celou druhou noc i den syn v porodnici proplakal, vůbec jsem nevěděla co se děje. Pak mi zdravotní sestra doporučila kojící kloboučky. Nebýt jich, nekojila jsem vůbec, synovi se nešlo přisát. Myslela jsem, že pije, ale ve skutečnosti nevysál skoro nic. Pak jsem ho kojila půl roku, měl pořád hlad/žízeň - všichni měli hroznou srandu, že ho kojím po 1,5-2 hodinách, ale já byla vyčerpaná. Přes léto bylo nejhůř. V noci se budil často, nevyspala jsem se skoro vůbec. Zlom přišel po půl roce, co dostal UM a příkrmy. Z uřvaného mimina se stalo zlaté dítě. To mi úplně změnilo pohled na kojení. Jo, jasně, je fajn, když to jde a všem to vyhovuje, ale lámat to za každou cenu přes koleno fakt nemá cenu, když žijeme v 21. století a máme možnost vyřešit to i jinak. Původně jsem chtěla kvůli bombardaci kojit do roka, ale zpětně jsem ráda, že už to mám za sebou dřív. 😉 Teď mám na syna daleko víc energie, je se mnou sranda, předtím jsem byla nervózní a unavená. Problém je, že většina lidí bere kojení jako naprostou samozřejmost a když některá matka kojit už nechce, dělají z toho konec světa, jako by to dítě snad mučila hlady, přitom to je někdy spíš naopak. 🙄
Něco podobného jsem tady psala i já nějaký týden zpět. Teď můžu říct, že je malá spokojená a já nejsem ve stresu. Pomalu se s tím smiřuji a dokáži se vztyčenou hlavou říct, že já jsem ta, co nekojí, protože to prostě nešlo. A ano, svoji dceru miluji nadevše i když to není s prsem v puse, ale s flaškou v ruce!
Jenom dodatek. Nikdy bych si jinou maminku nedovolila soudit, že dělá něco jinak než je nějaká "norma". Tudíž nikdy nepochopím, že si někdo dovolí soudit, že někdo nekojí. Ať už je důvod jakýkoliv. Na kojení nestojí svět!
Vraždila bych, pro větu "kojit může každá" nebo "dřív prostě jinou volbu neměly" , za a to není pravda a za bé měli kojné nebo prostě pomohla sousedka, nechápu proč se za to,že nekojíš maminky odsuzují protože je to dneska módní, protože některé maminky si na tom vystavěly smysl celého života, ne nejdůležitější je co z toho malé tvorečka vyroste,aby měl krásný život a byl zdravý a maminka byla spokojená
Souhlasím já se snažila tři měsíce plne pláče a nervů nešlo to z psychického důvodu a furt jsem slyšela musíš kojit jinak bude furt nemocný a tchýně ta mi to vyčítala nejvíce a sama tři děti a všechny na UM malej nebyl vůbec nemocný a přijít na UM byla volba nejlepší konečně malej přestal plakat a já si to konečně užívala dnešní svět je hroznej nekojíš jsi špatná ale tak to není
Něco jsem tím k tomu už napsala, ale nechapu tuhle pasáž “Nezvládám miminko nechat plakat, nezvládám okřikovat starší, že zamnou nesmí chodit do ložnice, nesmí mluvit, nesmí po mě nic chtít, dokonce mi ani dát pusu, lehnout si za náma, chtít čůrat, ... jsme máma 2 dětí a mám pocit, že důležité jsou obě. Přeci nemůžu druhé odsunout na druhou kolej, protože má sourozence.”. Proč to nesmí/nesměla? Malá to brala úplně v klidu, v klidu s námi ležela, já jedla v posteli, normálně jsme si spolu povidaly... a malý fakt nebyl na cecku 24/7, občas i spal. Jo a kojím se jen vleže, ale i tak to šlo
Musím přiznat že jsem jedna z těch šťastných které z kojenim ( rozjezdem) neměly problém . Kojila jsem přes rok ale ten rok se mi malá budila v noci i 6x po roce a dvou měsících jsem každý týden zhubla kilo . Moje normální váha na 174 cm výšky je 58 kg . Dostala jsem se na 48 kg a to jsem řešila i s doktorkou , málem jsem skončila v blázinci . Přestala jsem kojit trvalo to týden a malá zniceho nic spala celou noc a já za 5 měsíců co jsem přestala kojit přibrala 11kg . Kojení je krásné pokud to jde , ale přiznám že tlak co se od dnešních maminek očekává už není tak fajn .
To jak to dopadne mně pobavilo, to je jak u nás nervozní manžel a děti a čeká se, máme nejspokojenější dítě pod sluncem na Bebě 🙂
Takže nejsi jediná bude to dobré.
@misisska Misko je to myslene tak, ze maly na Nikolku hidne reagoval a jakmile promluvila nebo neco chtela tak se maly odtrhaval, a jsem jsem pak byla besna, žen o hodině pokusu o prisani den kvuli ni opet pustil... nebo jsem dala malemu prs a Nika hned chtela curat nebo hned po spuštění mleka kakat a to pak na zle ...
Já taky nekojila,nešlo to, malej nesál, ale podařilo se mi do jeho 22 měsíců aspoň odsávat, takže mateřského si užil..Nechala jsem ho oslintat bradavku aspoň, páč údajně tělo reaguje na sliny dítěte a dle toho tvoří mlíko a tak byla odsávačka můj nerozlučný kamarád.. 😀.. Ono rvat něco násilím.. to neee.. 🙂 chce to všechno v klidečku a každá maminka, co svá dítka opravdu miluje, ví, co je nej a v jejich silách..
Začni psát komentář...
Za me to bylo nejlepsi volba. Vykaslat se na kojeni aby byli vsichni spokojeni a tak se i stalo. Ja teda nemela zadny blok. Nemela jsem zadne stavy ze jsem neuspela a tak. Proste to odesla tak se koupila sunar. Nevidim na tom nic spatneho. Kolik z nas vyrostlo na UM. Mam doma spokojene deti. Spokojeneho manzela a to je pro me hlavni. Kojeni nenk a nkkdy nebyla priorita cislo 1.