Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
    Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.
    desencanto
    16. únor 2016    Čtené 263x

    Porod, aneb láska na první pohled..

    Celý ten příběh vlastně začíná čůráním na ovulační testy... Fíha, chceme miminko, ale vůbec netušíme, kdy je nejlepší čas na to vlítnout.. No nic zjistíme to díky testům.. Naběhla jsem do lékárny a těšila se na první studii toho, kdy si to ta příroda zrovna u mě načasovala 🙂 Světe div se, houby po 14 dnech, ale rovnou 20.. Perfektní zjistění a ted už žádné "vyrábění" na prázdno, ale pěkně v termínu 🙂

    Uplynul jeden měsíc, druhý měsíc, pořád nic.. Před námi ples v Praze, na kterém, když jsem odjížděla, jsem tvrdila , že zpátky už se vrátime určitě o jednoho navíc... Myšlenky se upínaly na ples, šaty, výlety po Praze a samozřejmě celou dobu v Praze nebyl čas ani energie na "výrobu".. Každopádně celý víkend jsme si užili.

    Poslední den výletu jsem byla značně podrážděná a protivná, celkově ne tak uplně ve své kůži, ale snažila jsem se, abych si poslední den náležitě užila.. 

    No nic, čas očekávané MS se blížil a já, jako každý měsíc zásobena těhotenskými testy, jsem zamířila brzy ráno na toaletu, abych zjistila, zda se tento měsíc tedy podařilo.. Že si mimiko z Prahy nepřivezu mi bylo zcela jasné, jak bych mohla 🙂))

    Oči po ránu ještě na půl zalepené, čůrám si tak na počůrtyčku a ono //... ty brďo, já vidím //, ten pocit euforie, vzrušení, radosti... Totální emoční výbuch.. Celá štěstím bez sebe, jsem to šla ukázat polovičce v domění, jak bude rád.. Jeho reakce mě překvapila... jen tak něco zabrblal a spal dál.. Pche nějaký papírek, takových papírku ti počůrám deset a vždy tam budou // ... No jo no, chlap 🙂)) až když uviděl na genetice to hýbající mrně, tak teprve uvěřil a úplně pookřál 🙂

    Těhotenství utíkalo rychlostí blesku, tedy do cca 36 týdne. Pak se mi zdálo, že se čas stopnul a těhotenství je nekonečné.. Někdy krásné, někdy náročné, někdy příjemné, někdy nepříjemné a my jsme byli nedočkaví, jako malé děti, čekající na Štědrý večer 🙂

    Od toho 36 týdne jsem slýchávala od doktorů dokola to samé.. Maminko už to může být každým dnem, jste otevřená a porodní cesty máte připravené.. No to mi neměli říkat.. Já natěšená, že už brzy bude miminko s námi jsem se těšíla a čekala... další týdny za námi a hočička pořád nikde.. No jo, je to holčička, je třeba se dočančat a dopéct..

    V den termínu, dle ultrazvuku, jsem se ráno vydala  do nemocnice na kontrolu. A protože jsem dojížděla do nemocnice necelých 30 km, musela jsem si přivstat a jít probudit syna, který se mi na moje buzení mohl tak z daleka vykašlat.. Prosil, aby mohl zůstat doma.. OK frajere, nikomu neotvírej, tady máš snídani , telefon, kdyby něco volej.. Otočím se na partnera a ptám se, bereme tašku? -Ne, na co? -Na co? 🙂) Na nic.. 🙂) Vyjeli jsme tedy bez tašky. Po přijezdu mě napojili na monitor a já sledovala, jestli se něco děje nebo ne.. Spodní křivka se občas trošičku pohla, já cítěla slabé poslíčky, ale to nebylo nic neobvyklého.. Půl hodinka uběhla a já se mohla vydat k primáři... 

    Polonahá vcházím a tam usměvavý chlápek, celkem sympaták s dobrou náladou.. jako každou kontrolu se doktoři ptali, JAK SE MÁME MAMINKO?.. myslím, že věděli, jak se asi mám, ale přijde mi to jako rutinní otázka.. všechno mě bolí, v noci nespím, jsem učůraná, unavená, protivná, nedočkavá, brrrr no toho by bylo na popsání... odpověď byla vždy stejná... MÁM SE SKVĚLE 🙂 ale už by to

    mohlo být za mnou.. Sednu na kozu a..... Zase... Maminko porodní cesty jsou připravené.... bla bla bla ... a najednou... 

    Víte co maminko, já si vás tu nechám, co říkáte? Mám si vás tu už nechat? Chcete porodit už dnes? Bylo 31.12.2015 , něco málo po 8:00 hod. .... Jasně pane doktore, klidně mi udělejte i ten hmat, já tu ráda zůstanu.. Hmat proveden a šlo se na vyplňování papíru k přijmu a já se radovala, že jsem ušetřena výroby  chlebíčků a jednohubek na večerní oslavu příchodu Nového roku.. 

    No jo, ale co taška, ta si vesele leží v obýváku na zemi a já si mám vesele ležet v nemocnici ... Dostala jsem erární košili o osm velikostí větší a šmajdala jsem do čekárny, mezi všechny těhulky a tatínky oznámit chlapovi, že je třeba zajet pro věci, že si mě tam pan doktor nechává.. Trošku znervozněl, ale statečně se vydal domů obstarat syna, vyzvednout tašku a čekat na můj telefonát, že je čas, aby přijel, že už se bude rodit.. Já mezitím kráčela na porodní sál a na přípravu... Podotýkám zatím mi nic nebylo.. Ani to na porod nevypadalo.. Dokonce primář tvrdil, že se může porod rozjet až večer, takže dáme partnerovi teprve vědět, kdy má dojet, aby zbytečně neseděl a nečekal na pokoji a ono pořád nic.. OK, dáme mu teprve vědět..

    A ted konečně...

    Na porodním oddělení se mne ujme krásná, mladá , milá, usměvavá, hubená porodní asistentka a já vedle ní vypadala jako vyřízená hrošice.. Ale šťastná hrošice, protože jsem věděla, že co by dup, budu mít mimiko u sebe.. Možná to bude znít zvláštně, ale já se na porod strašně moc těšíla.. Dovyplnila jsem papíry i na porodním a odkráčela si to na porodní sál, kde jsem se dočkala po pár minutách očisty.. Mohlo být okolo 8:30 a já si to namířila na wc... fičák, jinak by se to nazvat nedalo, ale takovááá úleva... kolem 9 hod mě napojili na monitor a jen občas jsem pocítila kontrakci, trošku silnější, než poslíčci, ale pořád se to dalo..

    Začalo se to stupňovat a přituhovat.. ale pořád se to dalo 🙂 po monitoru přišla starší doktorka s hákem v ruce, že zkontroluje stav čípku a kdyžtak píchneme vodu.. Stav čípku byl nádherný, po pár mírných kontrakcích jsme byli na 4-5 cm a já si říkala, to není možné, vždyt to nějak extra nebolí... 

    No, to se ovšem změnilo po píchnutí vody.. Pár minut po píchnutí a odchodu doktorky to přišlo.. Ty vole, co to jeeee... Při kontrakci se mi začali bolesti třást i nohy.. PA mi poradila at si vlezu do sprchy, že to pomáhá.. Jistě do sprchy a do čeho se utřu, když tu nemám kromě vlhčeného toaletního papíru a dvou papírových kapesníků vůbec nic 🙂)) To už jsem chlapovi posílala zprávu, at okamžitě přijede, že tam nechci být celou dobu sama.. Myslím, že ten jel rychlostí světla, aby dojel co nejdříve... 

    Okolo 9:30 byla Bolest natolik silná, že jsem šla do sprchy  i s tím, že se nebudu mít do čeho utřít.. Seděla jsem si na balonu a čekala na příchod každé kontrakce a vždy jsem si ji tak trošku užívala, protože jsem věděla, že čím větší bolest to je, tím blíže jsem k porodu.. Ve sprše jsem si prodýchala pár kontrakcí, než začal zvonit mobil..V cca 9:45 jsem vyšla celá mokrá, abych ho zvedla a tam chlap, že už je na místě, kde jsem... Kde asi můžu být na ušním 🙂)

    PA mě přišla zkontrolovat a ze 4-5 jsme byli na 7cm .. Hlavou mi blesklo, CO? UŽ? Maminko, za chvili budeme rodit... Sakra, kde je ten chlap, kde zabloudil... V 9:55 přišel v modrém munduru a já oznámila asistentce,že se mi chce ještě čurat.. Fajn, odskočte si.. Asistentka odešla a já se 7cm odešla na wc. Sedim si na záchodě, chlap ve dveřích a já cítím tlak.. Ne ale čůrací tlak 🙂 Tome, já rodím... Sedíc na wc opakuji chlapovi, Tome já fakt rodím.. Ten na mě kouká ,jakoby nerozuměl co říkám a jen přikyvuje... On mě neslyší??? zařvu, Volej někoho, já tu rodím 🙂))) 

    V ten moment na sál vtrhne dav doktoru, asistentek a já nevím koho a asistentka me naviguje na lůžko.. Jakoby mi zdřevěněly nohy a já neuměla chodit, vyšplhat se na to křeslo mi přišlo jako nadlidský výkon, ale povedlo se... To už  hodiny ukazovaly 10:00 hod.. Přišla další kontrakce a já měla nutkání tlačit...No tak tlačte..Jak tlačte, jsem přece na 7cm.. No nic i tak jsem tlačila a PA jsem důveřovala. Už vidím hlavičku, ještě jedna kontrakce a bude venku hlavička...a ano měla pravdu, byla venku, a ted další kontrakce a vytlačíme ramínka.. jste šikovná maminko...poslední zatlačení a já ji konečně spatřila.. V 10:06... Byla nádherná a byla naše... Pamatuji, že jsem opakovala jak to bylo rychlé a S takovou, že bych zvládla další 4 porody.. Položili mi ten uzlíček na tělo a já se jí mohla kochat. Chtělo se mi samou radostí plakat , ale já vnímala jen jí.. Já se do ní okamžitě zamilovala a byla šťastná, že je zdravá.. 

    Pak už následovalo jen vypuzení placenty, které jsem vůbec nepostřehla, vím to jen díky partnera, jinak bych ani nevěděla, že k něčemu takovému došlo. 

    Porod samotný se obešel bez nástřihu a bez poranění. Dvě hodinky jsem odpočívala s malou na rukou a pořád jsem z ní nemohla spustit oči.. Ach ta mateřská láska..

    Samotný porod s kontrakcemi trval hodinu a já tomu nahoře děkuji, že jsem si mohla tento porod užít a ne přežít.. Nikdy na tento okamžik nezapomenu a ráda na něj budu vzpomínat. 

    Jedna rada pro všechny... DŮLEŽITÝ JE POZITIVNÍ PŘÍSTUP

    Všem nastávajícím maminkám přejeme s Nelinkou alespoň z části takový krásný porod, jako jsme měly my ..