Světový týden kojení - den 4.

Asi si řeknete co tady dělá ta fotka s flaškou (je v ní mateřské mléko mimochodem). Napadají mě 2 vhledy. Ten první se týká respektu.

Stejně jako se touto osvětou snažíme říct, že kojení je základem života, tak si musíme uvědomit i to, že milióny dětí jsou krmeny umělým mlékem, protože prostě není možné je nakojit. A že dívat se s despektem na ženy, které nekojí, jen vypovídá něco o nás. Nemáme totiž právo nikoho soudit a ani mluvit do života někomu, kdo o to nestojí. A to i přesto, že víme, že MM je nenahraditelné a že šíříme laktační osvětu.

Jednou jsem na svatbě kamarádky uviděla ženu s malým miminkem, jak mu dává mlíčko s flašky, moje první myšlenka “proč ho nekojí? Možná bych se jí měla zeptat a pak jí říct, že by to mohla ještě zkusit.”
Následující myšlenka:”Nech to být.”
Potkaly jsme se spolu asi za hodinu při uspávání dětí a já se dozvěděla, že je dočasnou pěstounkou, to děťátko nechala v porodnici drogově závislá matka, ale jeho abstinenční příznaky už prý postupně odeznívají. Sedla jsem si na prdel z její odvahy. Pozorovala jsem s obdivem s jakou péčí a láskou se k miminku chovala a hanba by mě fackovala, kdybych začala mluvit o kojení.

Víte už, kam mířím? Někdy prostě dítě nemůže dostat tekutou lásku, ale přesto je milováno. A stejně jako my kojící bychom rády, aby nás respektovalo okolí, tak bychom měly i my respektovat nekojící matky.

Propagce kojení často brnkne na strunu nekojícím ženám, otevře staré rány, ale na druhou stranu spoustě ženám pomůže ustát tlak rodiny a našich babiček a matek, které byly zvyklé dát miminku sunar, protože za jejich časů se o podpoře kojení nedalo mluvit, a tak v plném kojení neumí podpořit své dcery a vnučky a ty se obracejí s prosbou o podporu na laktační poradkyně. I proto tu jsme a musíme se srovnat i s tím, že mluvením o kojení otevíráme bolavá srdce.

A druhý vhled, když už tady má můj muž v ruce flašku, je o takovém obecném tvrzení, že flaška ani šidítko ke kojenému dítěti nepatří.

Protože jde o obecné pravidlo, neznamená to nic víc než, že použití obou pomůcek je tak individuálně škodlivé nebo naopak v pořádku, že to zhodnotí až konkrétní situace.

Pozorujte své děti, naslouchejte jim a v případě, že cítíte, že potřebují dudlík za předpokladu, že technika kojení je v pořádku a nevnímáte to jako obavu, směle do toho. Jediný, kdo je zodpovědný za své děti jste tak jako tak vy. A nemusíte se před nikým cítit provinile. S tím se také v praxi setkávám, že se žena bojí, co na to kdo řekne a úplně se odpojí od své intuice.

Flaška v 8 měsících jednorázově? Ta rozhodně kojení nepokazí. Více by ho mohl pokazit strach, který je dítě schopno vycítit a zareagovat na něj třeba bojkotem, ale o tom zas jindy.

Kojení je základem života. Jedno je jisté, naše moderní společnost zneužívá možnost nahradit jej umělým mlékem i tam, kde by stačilo mateřské mléko, a to je tím největším problémem a strašákem přirozeného vztahu matek a dětí. Ne flaška, ne dudlík, ne umělé mléko tam, kde je nutností, ale umělé mléko tam, kde by stačila podpora a vlídné slovo, kus odvahy a na krátkou dobu zatnout zuby.