Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
    Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.
    diniki
    11. lis 2014    Čtené 0x

    Svatomartinská školková pouť

    Svatomartinskou husu jsem si dnes při obědě ujít nechala, i když jsem tím trhala naší osmičlennou bandu z práce. Ale co bych si určitě nenechala ujít byla Nikčina Svatomartinská besídka.

    Děti se moc snažily, i ti  nejmenší vyráběly drobné dárkoviny na prodej. Každé oddělení si připravilo program pro své rodiče. To nejstarší ztvárnilo legendu o sv. Martinovi, který mečem rozpůlil svůj plášť a do poloviny zabalil chudého promrzlého žebráka.

    Nejmenší děti si připravily pohádku o boudě budce a zvířátkách, která v ní chtěla bydlet. Byly moc roztomilý, hlavně když s každým novým zvířátkem se budka pokaždé zbořila, protože se prostě chtělo pohodlně zabydlet a opřít se. 

    No a nakonec mělo pásmo písniček Nikčino prostřední oddělení. Zpívaly a tančily. Dokonce se jim povedla i drobná choreografie. No krása 🙂



    Potom následoval "velký" jarmark, kde byly k prodeji výtvory všech dětí. Domů jsme si toho odnesli víc, ale cestou jsme se stavili u babičky, kterou Nikča obdarovala, takže domů dorazil jen zlomek:
    Koláčky od kuchařek byly výtečné. Pekly je prý celou neděli.



    Vše završil punč na zahřátí. A tak nezbývá než poděkovat paním učitelkám za příjemně strávené odpoledne.

    Důkaz, že byl s námi i tatínek 🙂

    diniki
    11. lis 2014    Čtené 0x

    Na sv. Martínka přijela k nám Jůlinka.

    Ten dnešní den začal nejlíp, jak mohl. Nikolku odvážel do školky Luky, takže jsem stihla být v čas v práci. A jakmile jsem dosedla k pracovnímu stolu, tak mi pípla sms: "Tak dnes v 6:43 se nám narodila Julie 2800 gr. a 48 cm. Holky jsou ok. Zdraví Jirka+Lucka+Eliška."

    Takhle vypadala Lucka předevčírem, když jsme byli s naší bandou na Rampě na divadýlku o Šípkové růžence. To byly ještě dvě v jednom...


    A dnes už ta nádherná holčička ležela vedle ní. Hned jsem si říkala, že Julinka se prostě uměla narodit:


    - krásné a lehce zapamatovatelné datum


    - krásné jméno. Lucka s Jirkou si totiž nenechali říct, zda to bude chlapeček nebo holčička. A u klučičích jmen měli rozporuplné názory. Takže to holčina vyřešila za ně.


    - a to nejdůležitější! Nenaštvala svoji starší ségru. Elis si totiž vůbec nepřipouštěla, že by se narodil kluk.


    A jaký měla Lucka porod? Takový si snad přeje každá ženská. V 01.00 praskla voda. Lůca bez větších bolestí počkala, až dorazí tchýně, aby pohlídala Elišku a vydali se s Jirkou do porodnice. Jirka odjel zpět domů. Kontrakce začaly až po třetí hodině. V šest se rychleji otevřela. A Jirka se jen tak tak stihnul vrátit. Na první zatlačení byla Julinka venku. Prý to byl takový fofr, že ani fotek moc nestihli pořídit. 

    Nebyla bych to já, abych Lůcu do porodnice nevybavila Bepanthenem 🙂 A teď si jdu otevřít lahvinku vína a připít Julince na zdraví.

    diniki
    30. říj 2014    Čtené 0x

    "Mamí, už ti nebudu stát za sukní" aneb kroužkování

    Od září chodí Nikča na několik kroužků. Začalo to školkou (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2014/02/prvni-den-ve-skolce.html), kde v polovině září vypsaly paní učitelky plno kroužků:
    - maluj, stříhej, modeluj, tvaruj - výtvarné činnosti všeho druhu
    - hravá angličtina
    - povídej si se mnou - rozvoj řeči logopedicky
    - dramatický kroužek s drumbeny
    - malý kuchtík labužník
    - malý šachista
    - taneční folklórní klub Šafránek

    Nikolka hned, že chce chodit pomalu na všechno. Já byla pro výtvarku a paní učitelka nás přesvědčila ještě na angličtinu. Takže nakonec chodí ve školce na dva kroužky. Co mě ale překvapilo, že jsou oba místo spinkání. Nakonec mi bylo vysvětleno, že kroužky jsou přednostně určeny pro předškolní děti a ty si musí zvykat, že už spinkat po obědě nebudou ☹. Naštěstí je výtvarka jen jednou za 14 dní a tak největší zápřah máme pouze ve čtvrtek, kdy má Niki angličtinu (o té vám více napíšu až někdy příště, když se konečně dostanu k tomu, zda mluvíme nebo nemluvíme řecky). 

    Z výtvarky je Nikča úplně nadšená. Doufám, že to není jen tím, že první koláž, kterou děti dělaly, byla celá z mléka Salko a ony mohly ochutnávat 🙂 Paní učitelka Zdena se moc snaží a děti jsou z ní nadšené (teď hlavně proto, že je v reklamě v TV na Era pojištění 🙂. Nikču celkově tvoření baví, naštěstí. Minulý týden namalovala své první postavičky, prsty ještě nejdou, ale to doladíme.

    Náročný čtvrtek pokračuje tanečním souborem Nisanka. Dnes nadšení odpadlo, protože tam nebyla ani Žofinka ani Elis. Ale ze začátku padla ona věta z názvu tohohle článku: "Jupí, mamí, už ti nebudu stát za sukní, protože na tenhle kroužek budu chodit úplně sama." A je to tak, od první hodiny jsou tam děti úplně samotné, bez mamin. Ty je tam pouze odvedou a za hoďku si pro ně přijdou. Paráda. Mně tenhle kroužek vyhovuje i s časových důvodů. Je to jeden ze dnů, kdy nemám špatné svědomí, že jsem déle v práci, protože vím, že se Nikča dobře baví. I když dnes to byly nervy, protože jsem samozřejmě skončila déle a jen tak tak, jsem stihla Niki vyzvednout ☹


    Pak ještě chodíme v úterý na cvičení a ve středu na plavání. Tyhle dva kroužky podnikáme s Nikčou spolu. Ale o těch fyzických aktivitách zas až někdy příště.

    A co vy a vaše děti? Chodí na nějaký kroužek, nebo myslíte, že je na to ještě brzy?

    diniki
    28. říj 2014    Čtené 0x

    S čím vším si tříletí rádi hrají? III. část

    Lůca už má téměř před porodem (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2014/10/za-mesic-porod.html), takže je ráda, že je ráda a já ji navíc pořád otravuji nějakým zpovídáním. Tentokrát jsem se chtěla zeptat na Elis, abych mohla pokračovat dalším dílem S čím vším si tříletí rádi hrají. A Lůca byla hodná a odpověděla mi. Nechci prudit, aby byly odpovědi rozsáhlejší a tak spojím naše dvě holky dohromady. Jejich zájmy jsou totiž obdobné 🙂

    S čím si doma nejvíc hrajete?

    Elis: Eliška má nejraději různé úkoly, hry, lego, ale ráda si hraje třeba i na krám a nebo si kreslí na tabuly.

    Niki: Teď to vypadá, že by si nejraději hrála na divadlo, alespoň podle toho, že si vystříhla všechna možná zvířátka, panenky, kočáry, kulisy..., ale... Když si to konečně všechno nachystá, srovná a uklidní si obecenstvo. Tak přijde zásek a Niki se stydí. Musím nastoupit já a divadlo zahrát. Tak jsem zvědavá, kdy bude první představení v její režii 🙂

    S čím si venku nejvíc hrajete?

    Elis: Venku má nejraději prolézačky, pískoviště a taky ráda sbírá kaštany, korálky, kytičky atd. Její nejoblíbenější je ale trampolína, na té u babičky vydrží celé hodiny.

    Niki: Teď nejraději pořád sbíráme - šípky na čaj, listy na pomalování a obtiskávání, kaštany na tvoření. 

    Na čem vaše dítě venku jezdí?

    Elis: Jezdí na kole, ale nejraději má stále motorku.


    Niki: jezdí na kole, ale jízda na kole vypadá s každým trochu jinak. U dědy Honzy nasedne, jede kousek, sesedne a jde si pro odrážedlo. U papuse (druhého dědy) jede na kole, papus vedle ní na koloběžce, už se jí moc nechce, ale papusovi to neřekne, tak jezdí a jezdí a jezdí. A pak mi doma řekne: "Mamí, já klidně na kolo půjdu, ale s papusem už ne." Jo a to kolo má zatím přídavná kolečka, zas tak dobrá Nikča není.

    Čím se nejvíce zabavíte?

    Elis: Nejvíce se zabavíme u společného tvoření, kreslení a různých her a úkolů. Jinak má Eliška ráda pohádky, takže i u těch vydrží dlouho.

    Niki: Momentálně nejraději stříhá, úplně všechno. A taky fotí, níže Niki a brýle tisíckrát jinak a pořád stejně 🙂
     

    Používáte ještě ve třech letech Bepanthen - na co?

    Elis: Bepanthen používáme na občasné opruzení nebo používáme Bepanthen plus na odřeniny apod.

    Niki: My jsme na tom podobně jako Elis. Jak je Nikča starší, tak více používáme Bepanthen Plus, nosím ho v tašce téměř pořád s sebou, ale většinou je to zákon schválnosti a když by se nejvíce hodil, tak je v té tašce, která visí doma na věšáku.

    A co baví ty vaše špunty? Dáte nám nějaký tip na zábavu v sychravém počasí?

    diniki
    24. říj 2014    Čtené 0x

    DIY Halloween pro děti

    Včera jsme se po dloooouuuuhhhhééé době sešli téměř celá parta (byli i někteří tatínkové🙂. I když jsme všichni více méně pracovali a tvořili s dětmi halloweenské dekorace, stihli jsme si i něco povědět. A byly to jen samé dobré zprávy. Mám velkou radost z dalších nastávajících maminek🙂 Tento podzim může být požehnán jako podzim plodnosti. Třeba se nám o tom pochlubí ony samy v některém z dalších článků...

    Teď si však pojďme ukázat, co se dá všechno na halloween připravit?

    Tradičním vyřezáváním dýní počínaje...


     ...přes tvoření věnců...


    ...až po drobné netopýrky a další dekorace.


    Děkujeme DDM Vikýř  potažmo Áje Tauchmanové za příjemné odpoledne a skvělé tipy. Už se těšíme na vánoční a Mikulášskou tvořivou dílničku. 

    I když mám raději české svátky, tak tenhle je fajn, nicméně na strašidelnou stezku odvahy mě po loňském zážitku (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2013/11/halloweenska-stezka-odvahy-nejvic-jsem.html) nikdo nedostane 🙂 Pokud nejste takový strašprdlíci jako já, tak určitě vyražte:

    diniki
    19. říj 2014    Čtené 0x

    Za měsíc porod...

    Za měsíc čeká naší bandu blogujících mamin další přírustek. Už se na mimíska moc těšíme. A jak je na tom maminka Lůca? Vyzpovídala jsem ji.
      Za foto děkujeme Martině Jirsové

    Jaké jsou tvé pocity měsíc před porodem

    Jsem docela v klidu. Moc si ještě nepřipouštím, co mě čeká za kolotoč a zatím si ještě nedovedu živě představit opět se vracet do plínek, nočního vstávání apod. Jsem zvyklá na to, že Eliška je již samostatná jednotka a sama se nají, oblékne, dojde si na WC a sama si občas i pohraje. Myslím si, že vše naskočí až s příchodem miminka. Jinak už se všichni moc těšíme a jsme zvědavý zda to bude chlapeček nebo holčička.  

    Podařilo se ti hned otěhotnět?

    Otěhotnět se mi ihned nepodařilo stejně jako u Elišky, u které to trvalo cca rok. O toto těhotenství jsme se pokoušeli cca přes půl roku. Myslím si, že to má hodně člověk v hlavě a čím víc chce, tím míň to jde, protože jsem otěhotněla měsíc po tom co jsem nastoupila do práce a začala jsem myslet na něco jiného. Myšlenky člověk neovlivní, i když se o to sebevíc snaží. 

     
    Pokud ne, tak co pomohlo k otěhotnění?

    Kromě srovnání v mé hlavě také pomohlo to, že mi můj gynekolog předepsal prášky na tvoření vajíček - clostilbegyt.

    Jak jsi se dozvěděla, že jsi těhotná?

    Udělala jsem si test a byla tam slabá čárka, tudíž jsem si zatím nedělala plané naděje a za pár týdnů test zopakovala a byl pozitivní. Jinak jsem se cítila trochu unavená a hlavně se nedostavovala menstruace. 

    Kdy, jak, komu jsi to oznámila?

     První jsem to oznámila Jirkovi, ale až jsem si byla jistá, že jsem opravdu těhotná. Už si moc nepamatuji, jak jsem mu to oznámila, ale byl moc rád. Myslím, že jsem mu to řekla až po vyšetření a po druhém testu, pak blízké rodině, kamarádům a v práci jsem to oznámila až po 12. týdnu. 

    Jak probíhá tvé druhé těhotenství? Chutě, nechutě, zvracení, nemoci...

    Druhé těhotenství je trochu jiné než s Eliškou. Měla jsem večerní nevolnosti a celkově mi nedělá moc dobře jíst na noc. Ze začátku jsem byla o hodně víc unavená. V 6. měsíci těhotenství přišly první komplikace a to na dovolené v Řecku. Začala jsem mít ukrutné bolesti v podbříšku a myslela si, že to přejde, že jsem jen něco špatného snědla, ale ani po 2 dnech mi nebylo lépe, ba naopak čím dál tím hůř a tak jsem po domluvě s doktorem byla na jeden den hospitalizována na klinice, kde jsem dostala antibiotika, kapačky a nějaké léky na cestu domů, protože jsme další den odlétali do Čech. Byla jsem ráda, že jsem tam nemusela zůstat, ale cesta zpět byla očistec. Po návratu domů jsem si zašla na pohotovost, kde mi gynekolog řekl, že po jeho stránce jsem v pořádku a zaslal mě na chirurgii, kde jsem se dozvěděla, že jsem přeci těhotná a co vlastně chci....Ještě pár dní jsem si protrpěla a pak to odeznělo. Cca po měsíci se mi to vrátilo zpět a měla jsem takové bolesti, že mi Jirka musel zavolat rychlou a já byla hospitalizována v nemocnici, kde mi z krve zjistily vysoký zánět v těle, ale díky tomu, že mě nemohli udělat rentgen nezjistili ložisko zánětu. Byla jsem v nemocnici 8 dní a dostala jsem antibiotika, která jsem užívala i po příchodu domů. Teď je to cca 3 týdny a musím říct, že je mi lépe a snad už do porodu bude....

    Pracovala jsi až do mateřské?

    V práci jsem byla cca do 5. měsíce, pak jsem čerpala dovolenou a pak rizikové těhotenství. Byla jsem domluvená s vedením, že po zaučení nové kolegyňky můžu zůstat doma. 

    Máš nějaké tipy na sklidnění rozbouřeného žaludku, pálení žáhy ...?

    Mně pomáhá mléko a cucavé prášky na pálení žáhy.

    Mažeš si něčím břicho a další partie?

    Mažu si Bepanthenem proti striím (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2013/10/striktni-strie.html) střídavě s olejíčkem na strie. 

    Nechala sis říct pohlaví?

    Poprvé jsme si nechali pohlaví říct, ale tentokrát jsme se chtěli nechat překvapit. Myslím, že je to moje poslední těhotenství a přijde mi hezké mít takovéto překvapení. 

    Už máš sbaleno do porodnice?

    Tento týden jsem si nakoupila plenky, ubrousky, vložky apod. a pomalu si to balím do tašky. 

    Rodíš ve stejné porodnici?

    Ano rodím ve stejné porodnici, alespoň doufám . Věřím, že nebudou mít zrovna plno. S Jabloneckou nemocnicí mám dobré zkušenosti a prostředí v porodnici je moc příjemné. 

    Elis se na sourozence už moc těší 🙂  

    Co si rozhodně zabalíš do porodnice?

    Oblečení na cestu domů pro sebe i mimčo, župan, teplé ponožky, spodní prádlo, plenky, vložky, ubrousky a další hygienické potřeby (rozhodně Bepanthen), dudlík, odsávačku.

    Budeš chtít pomoc po porodu?

    Uvidím podle porodu a podle toho, jak moc budu unavená, ale Elišku jsem měla od první chvíle u sebe a doufám, že tomu bude i tentokrát.

    Děkuju za tvé pocity a informace. Přeji ten nejhladší porod a ať ti mimíska hned přiloží. Jsme všichni napnutí, kdo to bude 🙂

    diniki
    9. říj 2014    Čtené 0x

    Mamííí, přespím u Elišky...

    Děti rostou tak rychle. Ani jsem se nenadála a Nikča už je z větší části samostatná jednotka (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2014/06/s-cim-vsim-trileti-doma-pomahaji.html). Jen když bychom rádi s Lukym někam vyrazili, tak se mění na mamánka a nechce mě za žádnou cenu pustit. Jedinou záchranou jsou Elis, Kuba a Verča s Vikčou. Jakmile slyší, že by mohla jít spát k nim, tak se máma klidně na vínu může zdržet.

    Nedávno přespávala u Elišky a já se dopoledne nestačila divit, co všechno nestihly.

    Lucka si ji vyzvedla už ze školky. Jely na Maják - penzion Jirkových rodičů a protože pršelo, tak si doma začaly tvořit z kaštánků, které za den posbíraly.


    Pak si hrály v herničce: prolézačky a hra na doktora nesměly chybět.


    Večeře. Nikča tomu zase moc nedala. Poslední dobou jí jak vrabec, teda pokud se nejedná o něco sladkého, to by totiž zvládla na kila - bohužel ☹ 


    Koupání si Niki moc užívala, doma vanu nemáme a Nikča je vodomil, takže kdykoliv je u někoho, kdo vanu vlastní, tak je hned v ní.





    Pohádka v televizi je moc nebavila, tak si zapluly do postýlek. Niki fňukla, že chce mámu, ale teta Lůca je zkušená hlídačka a hned ji uklidnila. Holky spaly jako dřeva až do rána.


    A po snídani zvládly ještě "hodinu zpěvu" 🙂


    Teto Lůco, děkujeme za hlídání. Nikolce se na Majáku moc líbilo 🙂

    diniki
    30. zář 2014    Čtené 0x

    Bepanthen si na chleba fakt nemažu

    Již je to rok a něco, co jsem se stala ambassadorkou Bepanthenu. Bepanthen Care mast je mastička, kterou jsme používaly od Nikčiného narození. Malé jako prevenci proti opruzeninám, mně na bradavky, protože jsem ze začátku s kojením válčila (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2013/10/kojeni-maly-velky-problem.html). 

    Teď už je Nikolka větší a tak více přecházíme na Bepanthen Plus, který nám slouží jako nepálivá dezinfekce a B. care mast používáme už jen občas, když nás trápí školkové trampoty. Bepanthen přichází na trh i s dalšími produkty: Bepanthen oční kapky, které jsou super, díky svému praktickému balení a Bepanthen krém proti striím, ten jsem zatím používala jen krátce. Ale zkrátka a dobře, Bepanthen je značka, se kterou mám jen dobré zkušenosti a tak jí věřím. Kromě svých osobních zkušeností jsem prošla několika školeními a vím, díky čemu jsou krémy a kapičky tak účinné a výjimečné. A proto ráda tuto svou zkušenost předávám dál nastávajícím maminkám, které tápou a nevědí, zda se mají rozhodnout pro dražší variantu a nebo raději sáhnout po něčem levnějším a snad stejně tak účinném. Jenže v tom je ten omyl. Levnější varianty většinou obsahují látky, které pro každodenní péči o dětskou pokožku nejsou až tak vhodné, např. zinek. Masti s obsahem zinku jsou potřeba, až když dojde skutečně k opruzení. Jenže to většina maminek stále ještě neví, i když se situace na trhu lepší a maminky se mohou více a více informovat.

    No a proto jsme tu my, ambassadorky, holky, které si produkty skutečně vyzkoušely a které by nedoporučovaly něco, čemu by nevěřily a co by snad ohrožovalo zdraví našich dětí. Proto mě moc mrzí, k čemu se diskuze někdy rozvinou. Nikoho nenutím, aby si koupil právě Bepanthen, pouze píši své doporučení a příklady ze svého a Nikolčiného života. A tak je smutné, že některé maminky umí být tak zlé a píšou mi, že má snad moje dcera místo kalhotek svačinový pytlík, když má jednou za rok opruzeninu. Nevím, kde se ta zlost v lidech bere. Naštěstí je více maminek, které jsou za radu rády. 


    A tak chci říct, že Bepanthen si na chleba fakt nemažu a diskutovat o něm nepřestanu. 

    P. S. A kalhotky nosíme bavlněné 🙂

    diniki
    30. zář 2014    Čtené 0x

    Vínečko bílé, jsi od Moraváků...mňam

    Moje tour de Brno (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2014/09/nuda-v-brne-rozhodne-nehrozi.html) pokračovala, když dorazili Luky s Nikolkou. Dva dny "svobody" stačily k tomu, abych se na ně moc těšila.


    Vyrazili jsme do cukrárny Martinák pro vyhlášené cheescaky, protože potom naše cesta směřovala do Bratčic, za Věrčinýma rodičema. Kromě zákusků jsme jako dárek vezli ještě knížku Jumaroro (já z ní jsem úplně nadšená a každý komu ji dám přečíst také, tak jsem zvědavá, zda mají Moraváci stejný názor 🙂.

    Při svých studijních letech jsem do Brna nalákala na jeden rok i Lukyho a než jsme našli byteček na pronájem, tak jsme bydleli několik měsíců právě v Bratčicích, takže tato návštěva je naší srdcovou záležitostí. Máme to tam hrozně rádi. 

    Večeře už byla na stole a potom Věrky tatínek donesl slivovičku. Nechtělo se nám moc pít, jenže on ji přinesl v pumpičce a tomu neodolala Nikča. Každému chtěla tankovat. No zkráta jsme ve třech lidech litr vypili 🙂 a i na karaoke došlo. 

    Druhý den Nikča prošla celý statek, posadila se do všech traktorů a kombajnů. Pohladila si králíky a pohrála si s Dorinkou, hlavním členem Bratčické domácnosti. 


    K obědu jsme měli svíčkovou z králíka na tymiánu, která se jen rozplívala. A pak jsme vyrazili na výlet. I když to na Moravě neradi slyší, tak nám se teď líbí seriál Vinaři. A tak jsme se vydali do vinařství U Kapličky, abychom viděli, kde se ty "slavné" scény točí. Splnilo to naše očekávání, i když je to tam takové masové. 


    Ovšem, co naše očekávání předčilo bylo Café Fara, co dokázali majitelé vybudovat z rozpadlé fary, je prostě neuvěřitelné. Pochutnáte si tam úplně na všem, kávou počínaje, jídlem, dezerty a burčákem konče. Prostředí je nádherné i na ubytování. A ručně vyrobené levandulové mýdlo nám voní skrze zavřená dvířka skříně i doma.


    Vybaveni kvašáky a slivovičkou jsme se vydali na cestu za mou letitou spolubydlící Míšou do Tišnova. Dorazili jsme opět na večeři, jak jinak, Morava byla zkrátka o jídle a pití 🙂 To jsme si ugrilovali (teda Dominik, Míši manžel) u krbu na jejich krásné zahradě. A pak únavou padli. Druhý den si Niki pohrála s měsíčními koťátky, povídali jsme si, uvařili oběd a už byl čas na odjezd. V Tišnově to bylo krásné, ale krátké, příště se tam musíme vypravit na delší dobu 🙂

    Jo a proč ten nadpis u článku? Protože teď máme moravského vína plnou ledničku a skříňku. Ještěže mají vždy zásoby i pro "Číšky" 🙂

    diniki
    30. zář 2014    Čtené 0x

    Nuda v Brně? ...rozhodně nehrozí

    Minulý týden jsem byla na služební cestě v Brně. V listopadu se tam otevře nové science centrum s trefným názvem VIDA! 🙂 Tak jsme se s kolegy z iQLANDIE jeli podívat, jak jsou s přípravami daleko a dodat jim trochu sil. No a protože jsem v Brně studovala řečtinu, tak mi tam zůstalo několik kamarádů, tedy spíše kamarádek. A ty dvě "nej" jsem chtěla navštívit. 

    Když už jsem byla v Brně, tak jsem si služební cestu prodloužila o neslužební nezapomenutelný víkend.

    Byl to především kulinářský zážitek, protože Věrka (parťačka z řečtiny) mi připravila opravdu pestrou ochutnávku všeho možného, takže co mohu rozhodně doporučit?

    DEN PRVNÍ
    Vše začalo na výtečném obědě v L´abuffatě. Pokračovaly jsme kávičkou v retro kavárně Café Placzek.

    Od jídla a pití jsme si odpočinuly gruntováním. Věrka totiž předávala na půl roku byt anglickým profesorům. Stihly jsme i řeckou konverzační dvojhodinu. A pak V. běžela na kurz argentinského tanga. A já? Natáhla jsem se na skoro hodinu do vany s knížkou. Nádhera (doma totiž nemáme vanu).   

    www.superpandacircus.cz

    Večer jsme začaly nevšedním zážitkem. Věrka mě vzala na drink, ale ten nebyl ledajaký. Vyrazily jsem do Super Panda Circusu, baru, který není jednoduché najít. Nikde zvenčí neuvidíte žádný nápis, jen dlouhé závěsy. Dovnitř nevejdete, musíte počkat, až vám otevřou (no v první chvíli jsem si říkala, že se V. zbláznila a bere mě do bordelu, ale hned jak nám otevřela milá holčina v cirkusáckém mundůru, jsem tuto myšlenku zahnala do kouta). Převezme si od vás oblečení, usadí vás a nabídne welcome drink. A co se bude dít dál? To nebudu prozrazovat, to musíte prostě zažít. Doufám, že dáte na mou radu a sem se rozhodně vypravíte. Stojí to za to a ty drinky jsou mňamkózní. Majitelé neměli na dostavbu baru dost peněz a tak zažádali širokou veřejnost, aby jim půjčila, nechtěli se zadlužit u banky. A světe div se, po chvíli co byl klip na internetu už museli další zájemce odmítat. Milion sehnali téměř do hodiny. Ať se daří! A vy si místo raději rezervujte!


    Pokračovaly jsme na milongu do café savoy, kde jsem obdivovala tu smyslnost.


    A večer jsme zakončili (už jsme nebyly jen ženy🙂 v baru, který neexistuje a mimochodem patří stejným majitelům jako Super Panda Circus, takže úspěch zaručen.

    DEN DRUHÝ
    Snídaně v Café TeeVee, ta vajíčka na slanině s rukolovým salátem byla - no prostě nepopsatelná.

    Poté jsme douklidily zbytek věcí a vše nepotřebné z bytu odnesly, abychom se mohly projít do Café - Baru CATTANI, kde jsme si namíchaly domácí těstoviny dle naší libosti.

    Oběd se musel strávit, jak jinak než dobrou kávou a dezertem. Navštívily jsme kavárnu V Melounovém cukru, přečíst si o ní můžete na jiném blogu. 



    No a pak už přijel Luky s Nikolkou, ale to je asi na další příběh. Tento by byl už moc dlouhý a to by nikdo nečetl 🙂

    diniki
    23. zář 2014    Čtené 0x

    Se svatbami se letos roztrhl pytel aneb tipy na rozlučky se svobodou

    Letos se spousta našich kamarádů rozhodla do toho praštit. A tak si s Lukym připadáme jak Nesvatbovi, co obráží jednu svatbu za druhou 🙂 Všechny svatby byly nádherné, plné emocí a každá z nich úplně jiná. Díky tomu Vám zde můžu sepsat několik tipů např. na rozlučky se svobodou.

    Já osobně jsem zažila tři.




    První Pája a Štěpán



    Rozlučka
    - večeře v řecké restauraci www.masabuka-reckataverna.cz


    - ošerpování nevěsty a ostatních Girl´s night


    - korunka se závojem pro nevěstu


    - dáreček - od nás to byl kostým zdravotní sestřičky, ale největší radost asi udělala kytice růží, kde Páje Štěpán napsal vzkazy, proč ji požádal o ruku. No co vám budu povídat, brečela jsem nejvíc ze všech 🙂


    - wellness jen pro nás, spolu se šampaňským a ovocnou mísou www.wellness-liberec.cz (překvapení pro nevěstu, takže jí byl tajně zabalen ručník, župan, pantofle, fén 🙂


    - pár úkolů pro nevěstu a ostatní (každá jsme si vylosovaly dva až tři úkoly, které jsme měly v průběhu večera vyplnit).O tom více až u další nevěsty.


    - ´Guess the panties´. Jde o to, ze každá z nás Pajikoj koupila kaťátka, která nám ji nějak připomínají a ona musela hádat od koho jsou. Když neuhádla dostala panáka šampaňského (aby nemíchala), když uhádla, tak pila ta druhá. Pak si samozřejmě ty kalhotky nechala.


    - nakonec jsme vyrazily do klubu na drinky a zatančit si. 

    Druhá Janča a Petr

     
     Rozlučka


    - Janča je moje kolegyňka z práce a tak byla rozlučka především v kolektivu pracovním. 


    - celá probíhala na festivalu Benátská!


    - Janča hned od začátku musela plnit úkoly a za ně dostávala drobné dárečky:


    1) přeříkat pouze s pomocí samohlásky A celé svatební oznámení. A že ho měli dlouhé. Za to dostala korunku Bride to be.


    2) pokaždé, když se mluvilo o svatbě, tak udělat 3 dřepy. V tom jsme ji nenechali samotnou a tak mě druhý den docela pálily stehna 🙂. Za to dostala ona i ostatní magnetickou jmenovku 


     3) zaskákat si panáka, za ponožky "Nevěsta".


    4) zatančit na stole (na těch pivních to šlo obzvlášť těžko). Ale za to dostala opět ten nejhezčí dárek. Dopis od Petra. Ten si nechala jen pro sebe, ale bylo na ni vidět, že z něho má radost.


    5) donutit cizího chlapce/chlapa, aby si sundal tričko (ministriptýz🙂. A za to dostala poukázku do Intimissimi.


    - pak jsme pili a pili a pili. A jedli a jedli a jedli. A tančili a tančili a tančili. Tentokrát s námi byli i kluci 🙂

    Třetí - ta nebyla letos Štěpa a Jirka

    Rozlučka


    Díl 1. 
    O ten se postarala svědkyně, která unesla (ve spolupráci s nastávajícím ženichem) Štěpu na letiště a odletěly spolu do Anglie, za jejich další skvělou kamarádkou, tam si užila rozlučku po anglicku.

    Díl 2.
    Ten už byl v režii samotné nevěsty. Pozvala nás na chalupu. Naložila masa, pořídila pití. Domluvily jsme se, co která z nás připraví a vyrazily. Já i s Nikolkou. 

    Bylo to moooc fajn. Opékaly jsme. Drbaly jsme. Každá jsme na krk dostaly svého osobního přítele, dokonce i Nikolka. 
    A druhý den jsme vyrazily na stopovanou, dle které nevěsta poznala, jak dobře ji která z nás známe. Cestou nám připravila úkoly s otázkami. A vyhodnocení probíhalo v restauraci, která byla cílovou stanicí. Tam jsme si daly výtečný oběd a vydaly se na cestu zpátky do chalupy. 
    Druhý večer se dost pilo. Ještěže mně se to vyhnulo (mateřské pud sebezáchovy), protože některým bylo pěkně ouvej. 

    Čtvrtá Pája a Jenda

    Kdybych nebyla tou dobou na dovolené v Řecku (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2014/08/stripky-z-letosni-dovolene.html), tak si ji nenechám ujít. Takhle jsem pomáhala alespoň s nápady na přípravu. 


    - večeře na Žižkovské věži


    - sladké cupcakes jako dezert od té nejlepší Leli´s Cupcakes


    - předání prvního vzkazu. Jenda napsal Páje také několik vzkazů. Holky zařídily, že jí je postupně předávala obsluha v klubech atp. Prý o dojetí nebyla nouze.


    - pařby v klubech


    - dárky od holek - korunka, magnetky, brčka 🙂, poukázka do intimissimi, rámeček s pusama, do kterého se dodá fotka z akce, cupcaky a další.


    - a některé zvládly i snídani 🙂



     Na té poslední svatbě s námi byla i Nikolka. Pája má ze svatby krásné video, protože Leoš Brabec je prostě nejlepší🙂.


    Musím vychválit i SmileBox, protože ty fotky jsou prostě krásný. No uznejte 🙂

    diniki
    31. srp 2014    Čtené 0x

    Tři bratři - jsou i pro tříleté. Nejde jinak než doporučit.

    Dnes jsme se s Nikčou a Elis vydali do kina na pohádku Tři bratři. A určitě ji vřele doporučuji, jak pro tříleté tak i pro dospělé 🙂.

    Ta pohádka/ty pohádky je/jsou nádherná/nádherné.

    Měla jsem na ni špatnou recenzi. Ale nenechala jsem se odradit a řekla si, že to s Nikolkou zkusíme. A rozhodně to stálo za to.

    Holky tleskaly po každé ze tří pohádek. Zakrývaly si oči, když tam byl zlý vlk nebo čarodějnice. Zvedaly ruce, když je pan Svěrák vyzval. Moc jsem se bavila, když jsem je pozorovala, jak tomu bezprostředně věří. Užívám si to období, kdy mají rády pohádky a doufám, že jim to dlouho vydrží.

    Pokud si náhodou nebudete jisti, zda by zpívaná pohádka vaše děti bavila, tak si to nejdříve zkuste na starších verzích p. Svěráka a Uhlíře na youtube:

    Červená karkulka -  
    https://www.youtube.com/watch?v=ZA5wJzkzXUg
    O šípkové Růžence -  
    https://www.youtube.com/watch?v=y8w82q_bGhA
    O dvanácti měsíčkách -  
    https://www.youtube.com/watch?v=LJ-JhzQM_cM

    A nebo jen mrkněte na trailer a prostě vyrazte do kina 🙂

    https://www.youtube.com/watch?v=LjwDapt2o6A

    diniki
    31. srp 2014    Čtené 0x

    První iQlanďátko

    Až o dovolené jsem se konečně dostala k tomu, abych napsala článek o našem prvním iQlanďátku.

    Jmenuje se Dominik, narodil se už 20. 5. 2014 a vážil 2,750 g. Proč píši už? Protože si na svět pospíšil. Jeho maminka mě měla ještě hezké 3 neděle zaučovat do práce asistentky ředitele, předat mi veškeré podklady a dokumenty, abych se v tom neztrácela sama. 

    Ale Dominik to chtěl jinak. A tak se mnou byla Míša ještě v pondělí v nové kanceláři, přijímala rezervace a ve 3:08:56 v noci mi psala:
    "Ahoj Dio, dnes už nedorazim do práce! Jsem v Jbc, nechali si mně tu! Zatím vše v poho 🙂 dám vědět, Míša."

    A já na to:
    "Ahoj, tak a už nebudu spát🙂 Budu na vás moc myslet. Drž se. A ozvi se. Vše bude v pořádku!."

    Na ranní poradě jsem oznámila, že Míša už do práce nedorazí. Že je v porodnici a snad ještě porod zastaví. Všichni byli zvědaví, tak jsem ji v 8:44:41 psala:

    "Všichni na tebe myslíme 🙂. Drž se. Jak to vypadá? Máš kontrakce, nebo se snažíte porod zastavit? Nebo už je šmudla venku?"

    13:21:42 "Miši, tak co? My jsme tu všichni nervózní..."

    No a odpověď nám přišla až v 15:21:35
    "Ahoj Dio, tož právě mám Dominika v náručí 🙂 Je to mazec!! 🙂 Hlava mi to nebere, takový drobeček 2750 g a jak mi dal zabrat. Pozdravuj všechny okolo, jste zlatíčka! Moc děkuju!

    A já na to:
    "Maminko, celá iQLANDIE ti moc gratuluje. Každý komu jsem to řekla, tak jsem /jsi mu tím zkrásnila den. Ať se Dominikovi na světě líbí a dělá vám jen radosti a žádné starosti. Všichni tě pozdravují a těšíme se na fotečku.

     No a po šestinedělí se za námi Míša s Dominikem vypravila. Koloval z ruky do ruky:
          Seskupení z leva od shora: Monika programová a personální manažerka, Pavel náš ředitel, Luboš technický manažer, Já, Jana zástupkyně ředitele a Jana 2 obchodní a marketingová manažerka.

    A dostal od nás malý dáreček:
          Seskupení: spací pytel (ten není vidět), Bepanthen Care Mast + praktické minibalení, Bepanthen Plus (prý už ho bude potřeba při kojení ☹ ), Bioderma ubrousky na zadeček, čaje pro kojící maminky, ponožtičky a chrastítko.

    diniki
    31. srp 2014    Čtené 0x

    Střípky z letošní dovolené

    Ještěže jsem loni popisovala na blogu, co si vzít s sebou na dovolenou, protože jinak nevím, jak bych si zabalila. Byla jsem do poslední chvíle v práci. Den před dovčou jsem z ní odcházela v osm večer. 

    Naštěstí jsem měla vše vypráno, to jsem tak nějak průběžně zvládala, ono na tom totiž nic není, pere pračka 🙂. No ale to ostatní: nic nakoupeného, nic vyžehleného, nic uklizeného, kytky nezalité, akvárko nevyčištěné atd. No hrůza.

    Takže čím začít? 

    Vytisknout článek: Co s sebou na dovolenou (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2013/06/co-si-vzit-s-sebou-na-dovolenou.html), dle toho vytřídit, co je potřeba vyžehlit, ostatní počká po dovolené (je toho pořád hromada, fuj). 

    Nakoupit základní věci, teď už mám sama pro sebe radu na příště, dát si někam velkou ceduli s upomínkou na věci v lednici. Tím pádem jedlé dárky pro brášku zůstaly v Čechách ☹ . Aspoň jsme měli po návratu něco v lednici (stačilo dokoupit chleba). 

    A dále: uklidit, zalít kytky, dojít s košem, naházet vše do kufru a jít spát. V kolik? V 5:00 a v kolik jsme vstávali? V 6:30, protože v 8 už jsme vyjížděli na letiště. Vše jsme stihli. 

    V Řecku na nás na letišti nikdo nečekal. Nika (brácha) říkal, že to zvládneme MHD a busem, protože je to levnější i rychlejší. Levnější to rozhodně bylo, ale taky trochu stresové. Nikča byla unavená z celodenního cestování, takže v buse MHD narvaném k prasknutí usnula (naštěstí nás jedna paní pustila sednout). Mně stékaly čůrky potu po zádech, malá na mně byla přilepená a Luky? Toho jsme nechaly i s kufry mezi dveřma. Dál se nedostal. Ty dveře ho dvakrát skříply a v půlce cesty už myslel, že bude muset vystoupit, ať je to kdekoliv. 

    Dálkový bus jsme se zpožděním u vyzvedávání zavazadel nestíhali ani náhodou. Tak jsem se v buse ptala na vlak. Říkali nám, že i ten stihneme stěží. Jelo nám to v 17.15, s busu jsme vystoupili v 17.11 a jakmile jsme vlezli do vlaku , tak se rozjel. Bylo to jen tak tak. My s sebou žádné pití. No paráda. Naštěstí jsou Řeci pohostinní a tak nám pan průvodčí zařídil dodávku vody přímo do vlaku na jedné ze stanic. Ani ji nechtěl zaplatit. No museli jsme vypadat hrozně. A jak to bylo dál? Posuďte z fotek sami. Moc jsme si to užili. Ani se mi nechtělo domů...
           Slunili jsme se...
          ...výletovali jsme...  

    I když tenhle výlet se změnil na pěkné dobrodružství. Snažili jsme se totiž v Řecku dodržovat jejich siestu. A tak jsme to odpoledne vstali až kolem 18 hodiny. A než jsme se na výlet vypravili, tak jsme na stezku vycházeli v 19:15. Ze začátku jsme bloudili než jsme stezku našli. No a pak nás v půli cesty přepadla tma. Ještěže byl Luky prozíravý a vzal s sebou baterku. Všichni nás strašili, ať nechodíme, že je letos hodně hadů, když nebyla žádná zima. No a tak jsme za chvíli neviděli na krok. Luky nesl Nikču v náručí. Já v ruce baterku, která se musela ručně dobíjet a běželi jsme o sto šest. Dolů jsme doběhli úplně rudý. Nika nás nabíral na asfaltce okolo 21:45 🙂 Nikolce se to moooc líbilo.


          Letos poprvé jsme měli komáry, na Nikolce si pěkně smlsli.


    Pro zklidnění jsem ji místa mazala Bepanthenem Plus. Nejprve teda framykoinem, protože jsem si říkala, že ty štípance jsou hnus, a když už ho mám s sebou kvůli klíštěti, tak ji určitě neublíží. Ale framykoin to akorát víc zahnisal. Takže jsem se hezkdy rychle vrátila k dezinfekčnímu Bepanthenu. Je pravda, že místa, která jsem mázla tím framykoinem, tak má dodnes trochu napuchlá☹


          ...a znovu jsme výletovali, tentokrát lodí na ostrov Skiathos...

          ...když byly velké vlny, tak jsme se vydali k bazénu...

          ...ale většinou bylo moře, jak Mácháč, takže jsme byli pořád v něm. I když i na stavění hradů došlo...


          Mamííí, tak zase za rok.

    diniki
    31. srp 2014    Čtené 0x

    Kiteboarding aneb podlehli jsme kiteování

                   Nikča strejdu nezapře 🙂

    Byli jsme teď 14 dní na dovolené v Řecku. A byla to paráda. Sluníčko, klidné moře, jednou vlny (což ocenil Luky, ale hlavně Nika - můj brácha). Nika žije už dva roky v Řecku a tak, když se rozhodujeme kam na dovolenou, je volba jasná. Musíme za bráchou. Vůbec toho nelituji.

    Řecko je můj druhý domov. Několik let jsem tam pracovala jako delegátka a jezdilla jsem tam už jako malá s babičkou a dědou (jajakou a papusem).

    No a tak jsem tam byli znovu. Nikolka potřetí, já po třicáté, Luky asi po desáté. Ale co jsme dělali všichni poprvé? Jezdili jsme za Nikou a Niku jsme kromě práce nenašli nikde jinde než na kitu. A kiteování jsme podlehli i my. 

    Je to prostě adrenalin, zábava a skvělá podívaná, která baví malé i velké. Nikolka se na svého strejdu vydržela koukat skoro celý den a když už ji to náhodou nebavilo, tak sbírala mušle, těch bylo v Lamii plno (to se o Velice, našem letovisku, říct nedá).


    Banda, která kiteuje je super. Na nic si nehrajou, jsou pohodový, celý den sportují a večer posedí u tsipoura a dobrého meze a shrnou si ty nejlepší triky, které se jim ten den povedly. Cítili jsme se s nimi moc příjemně. Luky už spekuluje s myšlenkou, že si kite také pořídí. Jenže jemu se v Čechách spíš vyplatí ten zimní, protože jsou draci rozdílní na léto i na zimu. No posuďte sami, není to nádhera???

    diniki
    31. srp 2014    Čtené 0x

    Chytlo se nás klíště a drželo se pevně ☹

    Ani jsme nebyli na houbách, které teď tak rostou a stejně se nás chytlo klíště. Pravda je, že byla Nikolka s dědou na procházce na kraji lesa a když se vrátili, tak potřebovala čůrat a tak jsme si ho všimli. Bylo malé jak zrnko máku.

    Říkala jsem si, že hned musí ven. Půjčila jsem si od sousedky speciální kleštičky na klíšťata, dezinfekční Bepathen Plus jsem měla po ruce a šla jsem do boje.

    Jenže ta malá mrcha se nedala, držela se doslova jako klíště. Nikolku jsem 2x skřípla, protože, jak bylo maličké, tak nešlo chytit, pak už plakala a nechtěla, abych ji to dělala já. No tak se konečně zadařilo a chytla jsem ho za prdelku. Jenže hlavička tam zůstala. No já byla vytočená. Tchyně a sousedka hned, ať jedeme na pohotovost, tak jsme se tam vydali. Dva dny pře odjezdem na dovolenou. Doktorka říkala, že ji nebude trápit a nebude hlavičku hnípat. Že ji vypadne sama jako strup. Ať jen místo sleduji a pokud by se objevil flek, tak hned jít k doktorce. Pro jistotu udělat na podzim krevní test na boreliózu (www.borelioza.cz). A kdyby měla horečky a zvracela (http://www.klistova-encefalitida.cz/), tak hned běžet k doktorovi. Fajn, jak bych v Řecku vysvětlovala, že měla klíště, když je skoro neznají. Tak mám jen místo mazat framykoinovou mastičkou, ať má antibiotický účinek.

    No hlavička vypadla. A když jsem o tom mluvila se známýma, tak říkali, že je lepší namazat to zubní pastou, olejem nebo dezinfekcí a nechat klíště, ať se dusí. Já oponovala tím, že se přeci to klíště vyzvrací. Ale oni říkali, že se vyzvrací, i když se chytne těma kleštičkama. No a pak babo raď. Každopádně příště zkusím tu dezinfekci a nebo ještě lépe, příště nenecháme žádné klíště, aby se nás chytlo.

    diniki
    27. srp 2014    Čtené 0x

    Pohádkové Staré Hrady - tip na výlet s jakkoliv starými dětmi

    Už jsem o nich jednou psala. Ale nedá mi to a musím znovu. Jsou totiž Nikolky oblíbené - pohádkové Staré Hrady www.starehrady.cz. 

    Takže když měla poslední den ve školce, tak toto místo byl ideální odpolední výlet. Vyzvedla jsem si ji v pátek už po obědě, vzali jsme dědu, bratránka Kubu a školkovou kamarádku Nikolku a vyjeli jsme. 

    Už z minulé prohlídky jsme měli doma knížku a ty pohádky teď čteme pořád dokola, ještěže sestřenka Verča a kamarádka Eliška mají jiné díly, protože jinak bych to už uměla z paměti.

    Rovnou jsme si zvolili dva okruhy. Zámecké pohádkové sklepení a Hradní pohádkovou půdu. 
    Po hradě nás prováděly pohádkové bytosti - ve sklepě princezna a na půdě čarodějnice. Trochu historie do svého povídání také dostaly, ale jinak to bylo poutavé, jak pro děti, tak pro dospělé. Určitě se tam nudit nebudete. Nikča byla nadšená, když poznávala pohádkové kamarády z knížky. Občas je vykřikla ještě dříve, než naše průvodkyně 🙂

    Před tím, než se vydáte na půdu projdete kurzem létání na koštěti. A za každým okruhem na vás čeká sladká odměna🙂 

    Škoda, že hrad není nafukovací, jako Mirakulum (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2014/04/mirakulum-idealni-vylet-pro-deti.html) a nevím, jestli tam ještě něco přibyde. Nicméně se tam vydáme určitě na podzim znovu, třeba na nějaký doprovodný program.

    diniki
    27. srp 2014    Čtené 0x

    S čím vším si tříletí rádi hrají? II. část

    Co nejlépe zabaví tříleté prďoli? Máme tu druhý díl (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2014/06/s-cim-vsim-si-trileti-radi-hraji-i-cast.html) - maminku Milču a její dva raubíře 🙂



    S čím si doma nejvíc hrajete? Mamince přijde, že si její milované děti hrají zásádně s věcmi, do kterých jim nic není. Vím, že Matouš denně skládá vlakové koleje, ale Vojta jednu konkrétní věc vyhraněnou snad ani nemá. Střídá stavebnice s auty, zkrátka mozaika, od narozenin je oblíbená kuličková kaskáda. Dostal ho karneval a často si hrál na Bořka stavitele, teď je hasičem a hasí vysavačem, který používám pro odsávání Matějova nosu pořád musím od někud prchat, že tam hoří...


      S čím si venku nejvíc hrajete? Klacky, zahradní kolečko, lopaty, cokoli je hasičské auto a hasíme i venku

      Na čem vaše dítě venku jezdí? s odrážedlem není moc kamarád, koloběžka ho baví - pár metrů, nejraději běhá...maminka mu radí, že kdo uteče, vyhraje...(maminka moc kouká na filmy...)


      Čím se nejvíce zabavíte? Je až s podivem, jak děti baví knížky...to je super, taky předvádění - divadýlka, maňásci, hrozně rád na ně mluví, nejraději, kdyby maminka měla pořád nějakého na ruce a on si s ním mohl povídat, všechno mu vykládat a radit poslouchá maňáska pak víc než maminku...!!! Nejlepší je blbnutí a večer rajtování v posteli a bunkry a čelovka...a tak různě....
      Používáte ještě ve třech letech Bepanthen - na co? Je dobrý na rychlejší, lepčejší hojení drobných poranění, tak se tomu snažíme věřit a z toho důvodu ho stále používáme . Teď v létě holé lokty a kolena a je zkrátka větší spotřeba


      A pokud by vás napadlo ještě něco dalšího, tak sem s tím. Jó...být tak mladší a mít ještě hodně fantazie Snad jen, že jsem si s přihlášením do školky uvědomila, že jsem se ve výchově zasekla, zvykla si na rituál (nebo v rámci rychlého vyřízení) - oblékání, svlékání, obouvání, smrkání, otírání zadku...a že by mi to sloužení mohlo zůstat, tak si to musím odvyknout a víc zapojit Vojtu. A taky jsem spozorovala, jak si Vojta po sobě uklízí hračky...bohužel ne doma! Čím to asi je?

    diniki
    28. črc 2014    Čtené 0x

    Letošní první stanování

    Papus (což je řecky Nikolčin děda) odjel na dovolenou, takže jeho zahrada se stala na víkend naší zahradou. Táty zahrada je prostě krásná oáza klidu, ale není vůbec dělaná pro děti, až na malé pískoviště a klouzačku. A tak jsme si ji na víkend přivlastnili a přizdobili k obrazu svému. 

    Napustili jsme obří bazén, pověsili houpací síť a postavili stan.
    V pátek jsme si opekli vuřtíky, vše připravili a večer tábořili. Teda do té doby, než Nikča uslyšela kočky, jak se mrouskají. Lekla se a ptala se, co to jako je? Tak jí to táta vysvětlil a ona, že se bojí a že jde spát domů k babičce. Nakonec si to rozmyslela, že tedy vydrží s námi. Do stanu se jí ale moc nechtělo, až když jsem ji řekla, že kočičky přijdou určitě v noci ke grilu na návštěvu a že by po nás lezly, tak řekla, že tam teda vleze, co má s námi dělat. Trochu zhýčkaně jsme si ve stanu nafoukli velkou matraci, pryč jsou doby karimatek. Jenže ta byla spíš k zlosti. Luky málem chytil mořskou nemoc, jak se to s ním houpalo při každém mém otočení.


    Pak jsme konečně všichni ulehli. Luky ještě něco řekl a Nikča hned na to: "Tati, cos říkal, že jdeme z toho stanu pryč?" 🙂 No moc si to užívala. Za chvíli: "Mami, já ale vůbec nic nevidím, nemůžu si na tebe rozsvítit baterku?" A aby toho nebylo málo, tak já si z venčí přitáhla v nohavici od tepláků mravence. A ten hajzlík mě pořádně kousnul. Už vás někdy kousnul mravenec? Pálí to jak ďas. Já začala pěkně vyšilovat, co mě to proboha štíplo a hledala jsem všude možně. No a Luky, ten z nás byl hotovej. Kdo by taky nebyl? 🙂

    Nakonec jsme všichni usnuli a vzbudili se až ráno. Celý víkend byl parádní. Díky bazénu a teplému počasí se u nás postupně vystřídala půlka Jablonce 🙂 Klidně jsme mohli vybírat vstupné.  Jen ten štípanec pálil ještě druhý den - poctivě jsem ho mazala www.bepanthen.cz.

    Snad na stanování nezanevřeme. Na zkoušku to bylo celkem fajn.
    Nikča měla premiéru už loni 🙂

    diniki
    28. črc 2014    Čtené 0x

    Svatba tak trochu jinak - prostě nádherná

    Minulý týden jsme byli s Lukym na svatbě našim kamarádům Martě a Danovi. Ta svatba byla...neuvěřitelná, nezapomenutelná, spontánní, nenucená, prostě nádherná. Myslím si, že pro mnohé může být inspirací, proto vám chci o ní napsat.

    Na koláčkách jsme si smlsli měsíc před svatbou a byly vynikající. Přímo na svatebním oznámení byl odkaz na bližší informace. To jsem viděla poprvé. Brzy se bude vdávat další naše kamarádka a ta má ty informace na stránkách ještě lepší, ale to vám neukážu, ještě byste tam chtěli s námi a tolik místa tam určitě nebude 🙂

    Den D začal v pět hodin odpoledne na Vrátě (vesnička, kde Marťa vyrůstala) v místní hospůdce. Počasí vyšlo nádherně a díky tomu mohlo vše proběhnout podle plánu jako garden party. 

    Hned u vchodu se nás ujal "asistent" Kuba a rozdal nám modrá dřevěná srdíčka. Na ta jsme se měli podepsat bílým fixem a zapíchnout k nim myrtu. Spolu s tím si vybrat jeden list papíru s cizím jménem. Danou osobu pak každý musel najít, promluvit si s ní a nakreslit její portrét, jako dárek pro nevěstu a ženicha. U některých se pěkně nasmáli a byl to skvělý stmelovací manévr. 

    Výzdoba:
    - už cestou byla navigace spolu s balónky, díky ní jsme zdárně dojeli až na svatební parkoviště. Cedule Vrát nás vítala s modrým a růžovým balónkem, tak bylo jasné, že jsme správně.
    - lampiony, bílé papírové pivoňky, fotografie jich dvou, skleněné lucerny na svíčky omotané jemnou puntíkatou stuhou
    - světýlka
    - dva červené balónky ve tvaru srdíček, které plápolaly na trávě kolem bílých dek na ležení

    Program:
    - malování obličejů
    - fotografka s kameramanem obcházeli s různými rekvizitami hloučky lidí a tvořili zajímavé fotky (už se na ně moc těším)
    - krájení svatebního dortu (ten byl mňamózní). Luky říkal, že nejlepší byla ta lízátka. Na fcb najdete autorku jako DortyOdMarky. Její úkol zněl jasně, vytvořit dort podle ubrousků 🙂 Každé patro jiná chuť. Vynijaící!
    - obřad - o tom až za chvíli
    - rozbíjení talíře
    - přípitek (Cinzanem - mňam)
    - focení - parádní
    -  házení svatební kytice (tu svou si nevěsta nechala a hodila krásnou "druhosvatební")
    - tanec, tanec a tanec
    - po celou dobu plno jídla a pití (z toho bych vychválila grilované maso, protože to se jen rozplývalo na jazyku a pak ještě sušenky cookies. Až na ty slané, které mě mezi sladkými zaskočily, to byl svěží nápad, který se jen tak na svatbách nevidí).

    Samotný obřad:

    Začal až po půl desáté večer. Svědkyně a ostatní "pomocníci" rozmístili všude okrasné pytlíčky se svíčkami. Rozsvítili se světýlka a lampióny, sluníčko zapadlo a cvrčci cvrdlikali. Romantika. Vytvořili jsme špalír a ženich procházel k obřadnímu místu, k tomu hrál klavírní doprovod. Pak šly svědkyně. Za nimi my ostatní, kteří jsme se rozřadili, aby mohla projít holčina, která rozhazovala růžové okvětní plátky. Pak začaly Marti kamarádky sborově zpívat spolu s klavírem a Marťa vyšla. Byla krásná. A co se mi moc líbilo, když dorazila k Danovi, tak se drželi za obě ruce a to po celou dobu obřadu. Při gratulacích holky vydržely a zpívaly těch písniček snad téměř dvacet. 



    Noční svatba je prostě jedním z mých nezapomenutelných zážitků, které si uchovám na celý život.

    Hromadnou fotku naší bandy ještě dodám...

    A co vy? Máte nějaké svatební tipy. Brzy se chystáme na další, tak ať se můžu inspirovat: dárek, hra...??? 

    diniki
    28. črc 2014    Čtené 0x

    Vodníci na vodě - tip na výlet pro tříleté


    Ideální řeka na sjíždění s malými dětmi? Jizera. Ideální výlet v létě s dětmi? Malá Skála. Ideální trochu adrenalinový zážitek s tříletými? Žlutá plovárna.

    Ten víkend jsme si krásně užili. Byl zrovna sváteční (5. 7.) a tak se na řece sešlo více vodáků. Z počátku to vypadalo, že je počasí opět proti nám (už jednou jsme výlet odkládali), ale nakonec to byl krásný den plný zážitků.

    Takže s malými dětmi vřele doporučuji Žlutou plovárnu na Malé Skále. My si voucher pořídili přes slevomat, ale i bez něho mají velmi přijatelné ceny. Ráno jsme dorazili na místo, zapůjčili si kanoe a další výbavu: pádla (bez nich by to nešlo🙂, barel, vesty (i vestičky pro malé) a vypluli jsme. Teda tu první část k jezu jsme šli a jez sjížděli jen chlapy, ale pak už jsme nasedly a s drobnými drhnutími (vody moc nebylo) jsme pluli krásnou přírodou. Holky - Nikču a Elis to moc bavilo, pořád si ráchaly nohy ve vodě a pak tam vypraly, co se dalo, ještěže jsme měli s sebou náhradní oblečení. 

    I na bepanthen došlo, ještěže byl v batohu🙂

    Výbornou zastávkou byla restaurace Zrcadlová koza. To, že jsme neudělali s výběrem chybu bylo zřejmé už na začátku, kdy jsme horko těžko hledali místo na sezení. Chutné jídlo a koutek pro děti byl třešničkou na dortu. Akorát jsme čekali, že nalezeme do lodí a ještě kus cesty nás čeká, ale za druhou zatáčkou už jsme vystupovali v Dolánkách - naší cílové stanici. Zde jsme měli na výběr: pěšky, koloběžky či vlakem. Vyhrál vláček, protože holky už byly dost unavené. Bonusem byla cesta zdarma, protože za tu jednu zastávku průvodčí vlak celý neprojde 🙂. 

    Takže až nebudete vědět kam vyrazit, tak určitě sjeďte Jizeru, stojí to za to!

    diniki
    29. čer 2014    Čtené 0x

    Opruzenina. Souboj Bepanthen x Hipp

    Nikča teď 14 dní nechodila do školky (4 dny vysoké horečky a pak kašel - no viróza). Minulý týden opět začala. A hned nás začla prudit opruzenina. Tento trefný název vymyslela jedna kamarádka 🙂 Ona totiž opravdu prudí a i když to Nikolka ví, tak se stejně ve školce prostě nebude pravidelně utírat. Už nevím, jak jí to do té hlavičky dostat. Nicméně stačí jeden den flinkání a opruzenina je na světě. 

    No a ten minulý týden mi přišla hodně prudivá, takže jsem namísto mého oblíbeného bepanthenu, který v prvotní fázi zachrání vše, sáhla po Hippu. Dostala jsem ho kdysi dávno jako dárek (podotýkám, že není prošlý 🙂 a obsahuje zinek. Tak jsem si řekla, že bude lepší pomocník. Jenže, když jsem ho Nikče namazala, tak si stěžovala, že ji to pálí, což si u Bepanthenu nikdy nestěžuje. Když měla jako miminko větši opruzeniny, tak jsem používala i sudocrem a u toho si nestěžovala. Takže jednu noc to vydržela, ale druhý den už jsme zase mazaly jen Bepanthenem. A ono to stačilo. Asi ta opruzenina nebyla tak prudivá, jak se na první pohled zdálo 🙂

    Nicméně mě to vede k dalšímu souboji Bepanthen x Hipp. I když je to trochu srovnávání hrušek s jabkama. Protože Bepanthen slouží jako skvělá prevence proti opruzeninám a po Hippu by se mělo sáhnout, až když opruzenina vznikla. Mazat jím miminko preventivně rozhodně nedoporučuji. Protože obsahuje právě ten zinek, který pokožka batolete vůbec nepotřebuje, pokud není opruzená. 

    Tím chci říct, že znám předem vítěze. Určitě je to preventivní Bepanthen care mast. Ale pojďme se na to podívat:

    SLOŽENÍ

    Bepanthen care mast (BCM) - bez zinku
    Hipp (H) - se zinkem

    APLIKACE


    U obou stejná, po každé výměně plenky, pokud už jste bez plenek jako my, tak několikrát denně (my 2x maximálně 🙂

    CENA (srovnání přes www.heureka.cz, Hipp jsem sama nekupovala)

    BCM - 190,- Kč
    H  - 109,- Kč

    MNOŽSTVÍ

    BCM - 100 g (ale i praktické balení 30g nebo ještě praktičtější minibalení 3,5 g 🙂
    H - 100 ml

    ROZTÍRATELNOST

    U obou dobrá.

    BALENÍ


    BCM - kovová tuba. Jediné mínus, které bych BCM přisoudila, ale to už výrobci vědí, proto přecházejí na plastové tuby. V těch ale toho krému pak zůstává více. Takže ta kovová vlastně až tak moc mínusová není 🙂

    H - plastová tuba

    VŮNĚ


    BCM - bez parfemace
    H - a podotýkám, že to je asi dost subjektivní názor, ale mně prostě nevoní. Spíše smrdí, jak kdyby byl žluklý (a to opravdu není prošlý). 

    SOUBOJ VYHRÁVÁ


    Jako prevence jednoznačně Bepanthen care mast. Pokud už je potřeba sáhnout po krému na již vzniklé opruzeniny s obsahem zinku, tak bych doporučila spíše Sudocrem než Hipp.

    diniki
    28. čer 2014    Čtené 0x

    S čím vším si tříletí rádi hrají??? I. část

    Vyzpovídala jsem po dlouhé době ostatní maminy a tady jsou odpovědi první z nich:

    Verča a Ondrášek

    S čím si doma nejvíc hrajete?

    No já - mamka - když se to vezme kolem a kolem, tak asi s fotkama 🙂 Taťka? S legem 🙂

    Ale Ondrova nejoblíbenější hračka je pravděpodobně lego Duplo, u kterého vydrží dlouho. Pokud k němu přisedne i táta, tak je to zábava i na hodinu. Přes týden si hraček moc nevšímá - většinou jsou všechny stále uklizené v krabicích. Občas vezme nějaké zvířátko (nejlépe to, které si sám koupí za pár kaček na blešáku) a druhému rodiči přinese druhé zvířátko a chce si s nimi hrát na maminku a tatínka anebo jen tak "jako" bojovat. I když musím říct, že poslední dobou se naučil, že když vstane (v 5h ráno - hrůza pozn. redakce, tedy má 🙂), tak se rodiče hned nebudí, ale začne si sám hrát v pokojíčku.


    Taky u nás docela platí jako hračka prázdná velká krabice (od čehokoliv). S ní se fakt hodně vyřádí. Buď ji používá na hraní jakože je řidič nebo že je želva. Nebo je námořník na lodi a nebo do ní a z ní skáče, převrací apod. Neuvěřitelné, ale i hodinová zábava na několik dní!


    Někdy ho chytne umělecká múza a dokonce místo toho, aby se koukal na Večerníček, tak raději bude modelovat. Zatím používáme modelínu z obchodu, ale na netu se dá najít spoustu návodů na domácí modelínu. My máme velké zásoby od Ježíška, tak není třeba nic "vařit" a zatím si vystačí se dvěma až třemi barvami. Malování vodovkama ho taky moc baví a dokonce vznikají i velice abstraktní obrazy.


    Když byl nemocný a byla už fakt dlouhá chvíle a venku pěkně, tak jsme šli na balkón a tam foukal bubliny z bublifuku, který vyrábíme podle tohoto návodu: http://hobby.idnes.cz/jak-vyrobit-nejlepsi-smes-na-bublifuk-vyuzijte-tipy-od-profesionalu-1jg-/hobby-domov.aspx?c=A090515_143743_hobby-domov_bma.


    Jinak ho baví ještě Člověče nezlob se (ale hrajeme zatím jen se 2 figurkami - kvůli času, déle by nevydržel), dále má občas úspěch autodráha, kuličková dráha a časopis Sluníčko, ze kterého musím denně něco předčítat (komiksy má nejraději a pak hledání rozdílů).

    S čím si venku nejvíc hrajete?

    Toto je velice jednoduchá otázka, pokud jdeme na hřiště, kde je pískoviště, tak světe div se, Ondra, velký nezmar, se vydrží i 2 hodiny!!! hrabat v písku na jednom místě!!! 



    O víkendech jezdíme na výlety a začali jsme sbírat kešky, tak už s námi chodí i pěší výlety. Ten nedávný byl na Prosečskou vyhlídku, dlouhý 5 km a celý to Ondra ušel sám, bez toho aniž bychom ho nesli.


    Na čem vaše dítě venku jezdí?

    Ve dvou letech jsme mu pořídili odrážedlo, na kterém jezdil asi tak měsíc a pak sám řekl, že chce kolo se šlapkami, tak od 2,5 let jezdí na kole se šlapkami. Dne 13.4. se zúčastnil svých prvních cyklistických závodů MTB dětský cup. I když nevyhrál, jsme hrdými rodiči, že se zúčastnil a celou trasu absolvoval a dojel do cíle. 

    A jak je to u Vás? S čím si děti nejraději hrají?

    diniki
    26. čer 2014    Čtené 0x

    S čím vším tříletí doma pomáhají???

    Nechtěla bych, aby byla Nikolka jedináček. Ale zatím si toto období pořádně užívám. Nikča už je větší a samostatná. Tuhle jsme byly s ostatníma blogujícíma maminama (www.blogujicimaminy.blogspot.cz) na kafíčku a o dětech jsme skoro ani nevěděly. Hrály si samy na hřišti u kavárny a my si poklidně líčily plány na prázdniny. Paráda.

    A ještě větší paráda je to doma. Luky jel o víkendu na rozlučku se svobodou našeho kamaráda Ondry a my jsme si s Nikolkou udělaly dámskou jízdu. V pátek u nás spal Nikolky kamarád Ondrášek (uvidím, do kdy budu klučičí přespávací návštěvy tolerovat a od kdy je zase tolerovat začnu 🙂. Naštěstí nad tím zatím moc přemýšlet nemusím. Ale když si tak hezky hráli a já měla čas na spoustu dalších věcí a Nikča nevyžadovala moji pozornost, tak jsem si říkala, že to brzy zase zopakujem 🙂

                                                                                    Ondrášek 

    V sobotu jsem s oběma vyrazila na trh pro bylinky (dárek pro mého brášku k narozeninám), ale s dětma po nákupech to je očistec. Trhovci mě litovali a říkali, že lepší už to nebude 🙂 Mysleli si, že mám dvojčata. Obdivuju maminy, které to nakupování s více dětma zvládají. Když jdeme samy dvě s Nikolkou, tak mi se vším pomáhá do košíku atd., to je fajn, ale ti dva dohromady byli jako smršť. Oddychla jsem si, když jsme byly z města zpátky 🙂. Po obědě jel Ondrášek domů a já s Nikčou zaplula do postele. Myslím, že jsem i usnula dřív (nic neobvyklého). 

    No a konečně se dostávám k tomu, že jsme spolu - spolupracovaly 🙂  Takže s čím vším vám již tříleté dítě pomůže? 


    - nakupování potravin (v obchodech s oblečením to je stále spíš hrůza než potěšení)
    - zametání (už zvládá i namést smetí na lopátku)
    - úklid chodby včetně stírání (to má Nikolka moc ráda, takže většinou neděláme jen naše patro, ale jedeme až dolů k sousedům)
    - vaření a hlavně pečení
    Já vařila oběd a Niki zatím připravila všechny ingredience na pečení, pak už jsem ji jen pomohla s odměřením a bylo hotovo. Jsem na ni moc pyšná. Vlevo úplně nahoře samozřejmě ochutnává skořicovou drobenku - ach jo.
    - zalévání kytek
    - třídění ponožek
    Sice u toho občas koukne na pohádku v televizi, ale páry ponožek najde i tak.
    - věšení a sbírání prádla
    - jakékoliv tvořivé práce (nyní pomáhala s popisky na bylinky)
    Naše společné dílo se mi nakonec moc líbí, tak nevím, jestli bráška k narozeninám nedostane něco jiného...
    - vykládání nákupu do lednice
    - úklid umyté myčky
    Nejvíc ji baví roztřídit příbory do šuplíku.
    - a další a další.

    Když si ten výčet čtu, tak si říkám, jaké mám štěstí, že tohle všechno Nikču baví 🙂

    A jak jste na tom vy? Pomáhají vám děti? Co nejraději dělají?

    diniki
    16. čer 2014    Čtené 0x

    STŘIHATON 2014

    Zrovna před týdnem jsme se s Nikolkou nechaly ostříhat. A až potom jsem se dočetla o akci STŘIHATON. Tak jsem se ho rozhodla podpořit aspoň takto...

    Jedná se o pátý ročník charitativní akce značky Redken, který proběhne 19. června ve vybraných kadeřnictvích v Praze a Teplicích. Kadeřníci Vás ostříhají bez nároku na honorář, vy zaplatíte 850 Kč (což na Prahu není tak moc) a ještě si odnesete domů dárek. Ale to nejdůležitější, budete mít dobrý pocit, protože pomůžete zdravotně postiženým dětem (www.arkadie.cz). Více o akci se můžete dočíst zde:http://www.redkenkadernici.cz/.

    A tady přikládám pár fotografií z Nikčinýho úplně prvního stříhání:



    První stříhání probíhalo s pláčem (ani rozinky nepomohly), ale naše kadeřnice Káča, to zvládla na jedničku.



    Pak jsme dlouho stříhaly úplně nakrátko. Vlastně až doteď, kdy už Nikča sama řekla, že bude chtít raději culíky (které já neumím učesat 🙂 ). A tak má na hlavičce účes, který jí každý chválí:




    No a maminka, ta ty účesy taky pěkně střídala:

    Velký úletem byla ostře růžová ofina, pak neutrální polodélka, ale nakonec vždy zůstávám u pohodlných culíků, které sobě naštěstí udělat umím, za to u těch Nikčiných mám problém 🙂

    diniki
    14. čer 2014    Čtené 0x

    Den matek, den dětí, den otců: tyhle dny jsou zkrátka fajn

    Z blogující maminy se stala mamina pracující. Pracující na plný úvazek. A tak jsem se dlouho k blogu nedostala ☹

    A to máme s Nikčou spoustu nových zážitků i fotek. Jenže fotky vám budu moct ukázat, až doma najdu kabel k foťáku, který se mi už podruhé někam "ztratil". 

    Den matek

    mám odmalička ráda. Pokaždé jsme mamce připravovaly jako děti společné přáníčko a teď dáváme každý zvlášť kytičku. Den matek mám ještě radši, protože jsem sama máma a tak i Luky, který kytky nerad dává (u mě je důvod jasný, neumím se o ně starat), se tentokrát přemůže a jde s Nikolkou vybrat i pro mě. 


    Ten letošní byl zatím nejhezčí, který jsem za ty tři Nikolčiny roky zažila. Ve školce totiž pro maminky připravily děti a paní učitelky besídku. Dorazila jsem na ni minutu po začátku a ta moje malá holčička měla takovou radost, že mi slza ukápla. Nacvičily si půlhodinové pásmo. Nikča poctivě trénovala některé básničky a písničky i doma, ale že si jich zapamatuje tolik, bych vůbec nečekala.


    Jako dárek jsem od ní dostala krásné srdíčko s kamínkama.

    Den dětí

    jsme slavili celý víkend. V sobotu jsme se vydali na Honzíkovu pohádkovou cestu. A v neděli poprvé do cirkusu. Nikča se vydržela dívat dvě hodiny, ale poslední čtvrt hodinu už ji nebavilo sedět. Já se trochu cirkusu obávala, protože se mi líbil, když jsem byla dítě, ale když jsem šla později se synovcem, tak jsem byla zklamaná a teď? Teď jsem byla nadšená. 

    Fotky dodám...

    Den otců

    Nastávající tatínek - v porodnici před porodem

    "Vyčerpaný" tatínek před porodnicí, po porodu

    Tatínek v hlavní roli


    na ten se chystáme zítra. Pak napíšu, jaké to bylo.

    http://www.jabloneckarodina.cz/redakce/index.php?xuser=204495878849245686&lanG=cs&slozka=28543&xsekce=29016&clanek=34411

    Na Tajvanu u jablonecké přehrady probíhá již několikátý ročník. Letos i díky divadlu fyziky ÚDIF věřím, že bude o zábavu postaráno. 

    A co vy? Slavíte tyto svátky? Chystáte se někam zítra?

    diniki
    31. kvě 2014    Čtené 0x
    Image title

    VELKÁ a malá VÍTĚZSTVÍ

    Konec 2. světové války byl tím VELKÝM vítězstvím. A doufám, že my a naše děti žádnou válku nezažijeme ( i když teď je situace všelijaká) a nebudeme potřebovat, tak VELKÉ vítězství opakovat.

    My zažíváme ta malá vítězství a to téměř každý den:

    1) V zimě jsme se konečně přestaly bát sáňkování: http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2014/02/dlouuuhaaa-cesta-k-sankovani.html. K tomu by se letos mohla přidat i máma a hodit za hlavu strach z lyžování, protože už bude čas na to, naučit Nikču lyžovat.


    2) Po loňském hrozném pádu z klouzačky: http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2013/06/dovolena-jak-to-bylo-dal.html má teď Nikča respekt z každé větší. Minulý týden jsme si byly sednout s Luckou a Elis v jedné místní restauraci, kde mají i dětský koutek s pirátskou lodí a tam je kroucená klouzačka. Niki vždycky vylezla nahoru kormidlovat. Přiblížila se ke klouzačce, ale rychle přeřadila zpátečku a slezla dolů opět po schůdkách. Po půl hodině se rozhodla tu klouzačku prozkoumat od spodu. No a nakonec ji sjela. Ta měla radost a já na ni byla pyšná. 

    Těch malých se nebojíme


    3) I když teď trochu "mamánkuje", protože chodím do práce a vracím se někdy později a ona si chce ty chvilky se mnou užít, tak už nekápne ani slzička, když ji hlídá děda nebo babička přes noc. To dříve jsme si pro ni museli v noci dojet. Byla na to asi tenkrát malinká. 

    S babičkama - to jí ještě nebyl rok


    4) A poslední vítězství je zatím poloviční. Zvládla ho jen moje mamka a u nás zatím nefunguje. Ale večer jde u ní prostě spát tak, že si přečtou pohádku, mamka ji dá pusu a jde koukat na televizi. Paráda. U nás, přečtu 2 pohádky, dám pusu a usnu 🙂


    Teď je před námi těžký úkol, utírání po toaletě. Jsem zvědavá, kdy se promění na malé-velké vítězství.

    A co vy? Jste vítězové?

    diniki
    31. kvě 2014    Čtené 0x
    Image title

    Od kdy pouštět dítě na diskotéku???

    Luky řekl, že až bude Nikoletce 12 let, tak dostane preventivního zaracha až do 18 🙂 Pak to zmírnil na to, že bude na diskotéky chodit s ní. No zatím se mu do toho moc nechce, protože dneska jsme byly bez něho.

    Nikča s bratránkem Kubou a sestřenicemi Verčou a Vikynkou


    Na diskotéku jsme šly poprvé, když Nikolce byly  2 roky a kousek. Ale tehdy se to vůbec nesetkalo s úspěchem. I když doma ráda tancovala, tak tady byla vylekaná (tmavý klub, hlasitá hudba...). Ještěže tam měla kamaráda Ondráška, se kterým rozhodla, že raději vyrazí na výlet na odrážedlech. Když jsme to potom zkusily znovu na podzim (2 a 3/4 roku), tak už byla spokojená, dováděla a tancovala.

    Dnes byla nejmladší účastnicí sestřenka Viky a přes počáteční slzičky to zvládla na jedničku. Odhodila dudlík a ke konci už tancovala s celou grupou.

    Jablonecký klub WOKO ve spolupráci s VIKÝŘEM

    U nás dětské diskotéky pořáda středisko volného času Vikýř spolu s klubem Woko (ten je převážně určen pro dospělácké akce). Vstupné se platí jen za dítě 20 Kč a akce trvá dvě hodiny (což je úplně akorát).

    Program:
    - tancování a taneční soutěže
    - malování, aby si děti daly trochu pauzu
    - tancování v bublifukových bublinkách
    - zpívání a přednes na mikrofon
    - sezónní věcičky - maškarní apod.


    Za vše děti dostávají drobné odměny (většinou sladké, ale taky odznáčky, ozdobné kolíčky apod.)

    Akce se koná vždy poslední neděli v měsíci (s výjimkou prázdnin). 

    V jednu chvíli Niki plakala, tak se ji Ondrášek snažil rozveselit 🙂


    Tak o této diskotéce je rozhodování zatím snadné, ale až jednou přijde Nikča, že chce na tu opravdovou a bez "křenů-rodičů", tak jsem na nás na oba zvědavá 🙂


    A co vy? Máte ve svém okolí, také podobnou zábavu? Pochlubte se.

    diniki
    31. kvě 2014    Čtené 0x
    Image title

    Svět už nikdy nebude jako dřív - iQLANDIA

    "Svět už nikdy nebude jako dřív". To je jedna z mnoha hlášek iQLANDIE - mého nynějšího zaměstnání. A svět už nikdy nebude jako dřív ani pro mě. Teď po mém návratu do práce se změnil razantně. Dnes je tomu přesně měsíc, co se naše science centrum otevřelo a já jsem na celý tým moc pyšná. 

    18. února jsem nasedla do rozjetého vlaku, který se blížil k první stanici (k otevření 28. března). A vystupovat se mi z něho rozhodně nechce. 

    Pokud ještě nevíte, co to iQLANDIA je, tak se podívejte zde: www.iQlandia.cz. Nebo mrkněte na prezentační videoklip, za který vděčíme panu Brabcovi: https://www.youtube.com/watch?v=H9tdBjwI8tE


    A co se tedy změnilo?

    - nestíhám
    - ráno diskutuji s Nikčou, proč že musí do školky
    - tím pádem doražím na ranní porady se zpožděním
    - nestíhám
    - odpoledne přicházím pozdě (díky Bohu za mamku, která mi Nikču vyzvedává)

    Tuhle fotku asi nikdy na prezentačních materiálech neuvidíte, protože jsme tam JÁ a ROBOT ještě před dokončením expozic. Ale kluci z Dvadva odvedli na všech fotkách skvělou práci.


    - nestíhám
    - občas vařím (řekla bych, že více než na mateřské 🙂)
    - užívám si volné chvilky s Nikčou
    - o víkendu přepínám na režim "máma" 
    A jsem prostě šťastná...

    Nikča už za mnou byla a prozatím se ji nejvíc líbí náš "maskot" robot Thespian a expozice s Legem, dostat ji domů mi dalo pěknou práci.

    Doufám, že se s vámi v iQLANDII potkám. A pokud už jste tam náhodou byli, tak budu ráda za komentáře.