diniki
21. říj 2013

Spím, spíš, spíme (o uspávání a společném spaní)

Image title

                                     Ondrášek

Tento týden jsem potkala kamaráda Jirku, taťku malého Šimona (8 měsíců). Vedli jsme tradiční rozhovor: "Jak se máte? Co Šimon?...." A z něho to vypadlo. "Všechno je fajn, jen kdyby spal. Dnes budeme zkoušet saunovou variantu a zítra naopak mrazákovou a uvidíme, jestli se mu při některé z teplot bude spát líp. Co já, mě nechá Štěpa spát, ale ona je ráno (chudák), jak po flámu."...
Tentýž den se u nás stavila Štěpa a jen potvrdila Jirkova slova.
Myslím si, že nejvíc z nás šesti mamin řešila uspávání Verča. Kde se inspirovala? V knížce - Každé dítě může dobře spát. O tom, jak se jí dařilo/nedařilo se dočtete níže.
A jak jsme na tom my ostatní? Zeptala jsem se mamin na dvě otázky:
1) Jak uspáváš/uspáváte?  

2) Spí vaše dítě s vámi, v posteli nebo postýlce, v pokojíčku...?

 Verča a Ondra

1) O uspávání bych já osobně mohla napsat už knihu. V každém období to bylo jiné a u nás víceméně velice náročné. Zpočátku se pochovalo, položilo, zazpívalo a něco málo se přečetlo miminku a potom jsem odešla. Už odmala jsem mu četla, ze začátku jen svoje knížky, které jsem měla rozečtené, postupně jsme se dopracovali k tomu, že jsme si četli spolu a ukazovali si na obrázkách, potom nějaká krátká pohádka. Vyžadoval však přítomnost jednoho z rodičů po celou dobu než usnul. Na roce a půl jsme přistoupila na to, že přečtu pohádku, dám dobrou noc a odejdu. Byly strašný scény, až takový, že vylízal z postýlky. Potom se to na čas uklidnilo a bylo to lepší, ale po víc jak roce spaní sám v pokojíčku, se najednou začal několikrát za noc budit a vyžadovat přítomnost táty nebo mámy. Dva měsíce jsem "bojovali", že přestane. Nepřestal, tak jsme ho odstěhovali zpátky k nám do ložnice a hned spal celou noc, i s uspáváním byl klid. A od té doby, co zase spí sám a ve velké posteli, se snažíme přečíst pohádku cca 20min., dáme pusu, řekneme, že ho máme rádi a odejdeme. Někdy to zabírá a v pohodě sám si usne, jindy dělá scény - i hodinu a půl. Řve a vzteká se, že tam chce tátu nebo mámu. Zkoušela jsem mu pustit pohádky na CD, kolotoč s obrázkama (když byl mladší), ale nic nezabralo.

2) Ondra od malička spí ve své postýlce (samozřejmě, že se mi stalo, když jsem ho v noci kojila, že jsem usnula, tak spal se mnou), ale hned, jak jsem se vzbudila, jsem ho přendala zpátky do jeho postýlky. Spaní dítěte v posteli s rodičem / s rodiči neuznávám, ale je to každého věc, pokud chce mít vedle sebe raději dítě než partnera nebo se mačkat tři (či více) v posteli, je to jen a jen jeho rozhodnutí. Ale já vím, že bych se se svým dítětem nevyspala - strašně sebou v noci mele a vyžaduje spoustu místa. Ve 2,5 letech spí sám v pokojíčku ve velké dvoumetrové posteli.
Příklady toho, jak Ondra usne všude 🙂
Image title

Krátký výlet na saních
Image title

Solná jeskyně

Petra a Vojtík

1) Uspávání u nás bylo převážně v pohodě, stačila říct pohádka, pohladit, pusinka na tvářičku, ale čím jsme starší a máme vlastní postel, tak tím víc vylézá a zkouší kolikrát naši trpělivost!! Ale my se nedáme a ženeme ho zpět, někdy bohužel vyběhne i šestkrát   

2) Vojta vždy spal ve své postýlce u nás v ložnici, do naší postele chodil na mazlení nebo když marodil. Od dvou let spí ve své velké posteli, z které měl velkou radost a spokojeně si v ní chrní

Káťa a Ondrášek 

1) V postýlce s pohádkou a mlíkem. Někdy s křikem Ondráška, někdy s lumpárnama a pak s maminčiným křikem.    

2) V postýlce bez bočnice přisunuté k naší posteli.

Milena, Vojtík a Matěj

1) Různě...každou chvíli jinak, jeden čas to byly písničky, pak pohádky, hlazení, držení za ruku. Teď aktuálně jen tak ležíme, poté co se musím rozčílit, že už toho bylo fakt dost za ten den, že si bude hrát zas zítra...
Image title

Vojtík

2) Vojtík v pokojíčku ve své velké posteli. Matěj jde nejdřív do postýlky v ložnici a když se vzbudí na první noční kojení přesouvá se až do rána do velké postele mezi tatínka a maminku...pádž je maminka lína vstávat z postele.

Lucka a Eliška

1) Doma chodí spát Elí sama s mluvenou pohádkou na DVD a odpolední uspávám čtenou pohádkou. Mimo domov většinou uspávám.  
Image title

Eliška

2) Spí sama v pokojíčku, cca od 2. narozenin, kdy ho dostala. Od léta spí ve velké posteli a postýlku okupují plyšáci. Jen poslední dobou trochu zlobí a uprostřed noci přijde spát s brekem k nám, ale kdo to z nás nedělal?
Já a Niki
1) Uspávám většinou já (Luky jen když jsou doma sami a mamka si někam vyrazí 🙂 - takže minimálně). A odtud název tohoto článku. Protože to většinou dopadne tak, že spím, pak spí i Niki a tak spíme obě až do rána. Musím však říct a doufám, že to nezakřiknu, je to stále lepší a lepší. Od té doby, co nemáme flašku - což není tak dlouho, se nám moc nedaří dodržovat polední spánek. Díky tomu ale chodíme večer dřív do postele. Přečteme pohádku (max. 20 min), pustíme hvězdičku, dáme si ruku a spim 🙂 Už jí ale říkáme, že už je velká holka a tak ji dáme lampičku a bude usínat sama (teda sama ona a plyšáci, kteří jsou zrovna ten den v kurzu). Tak uvidíme.
Image title

Niki s taťkou

2) Od malička spí Niki s náma. Stejně jako Káťa máme i my postýlku přistrčenou k velké posteli a danou pryč jednu boční část. Čím je starší, tím si raději vybírá svůj prostor, takže se stane, že usínáme spolu, ale v průběhu noci si přeleze do postýlky (ani o tom nevím). 
Jak spíte vy???

Začni psát komentář...

Odešli