Kravovina 😀

@mariepas přínosný komentář...

Me to teda taky prijde jako blbost. Nic se nema prehanet. ale asi deti vic oceni ze se jim budu venovat a hrat si s nima nez prehnany poradek...

Konkrétně - nemyslím si, že to, že pro někoho je pořádek vedlejší je dávání najevo své bezmoci a opravdu netuším, jestli to, že někdo má doma bordel, znamená, že není schopen udržovat ani vztah (trochu přitažené za vlasy)., ale některé věci zrovna na mě celkem sedí. A faktem je, že v uklizeném bytě se opravdu cítím úplně jinak než (ehm) v běžném stavu.

@pajuska252 to určitě. Ale tenhle článek není podle mě "pořádek vs přehnaný pořádek", ale spíš "tzv. provozní nepořádek (nebo až bordel) vs uklizeno". Něco podobného, co se píše tady, tvrdí má kamarádka - že musí mít doma pořádek, protože tak má pocit, že věci mají řád.

@ditevbyte me to pripada jako napsane v prirucce pro americke zeny v 50. letech, tj. presne pro stepfordske panicky. Zena ma surovat a piglovat domacnost, byt super mama a budovat skvely vztah s manzelem. A chlap co? Ocekavat vyhrate papuce zatimco si bude se zapalenou lulkou cist noviny? 😒

Je to tak echt antifeministický, až je to k smíchu. Vybudovala jsem si super vztah s chlapem bez ohledu na úklid, či navzdory přehnanému uklízení? 🤔 A možná proto jsme spolu přes dvacet let, že jsme ani jeden nelpěli na nedůležitých věcech

Neco na tom je, znam par lidi, co maji doma totalni chaos, v tom se musi ztracet i deti podle me - kdyz se vsude neco povaluje a tak. Spina by doma byt taky myslim nemela, ale zas aby zenska otrocila a misto aby sla s detmi ven na hriste tak zehlila a myla okna, to opravdu ne. Hlavne kdyz jsou deti male, vsichni by meli delat vsechno, takze i chlap. Proste doma jeden druhemu pomahat.

@mary.jane já to v tuhle chvíli beru z pozice ženy na RD, kdy ta péče o domácnost logicky spadá víc na mě. Jinak taky remcám, že nám chybí domek a auto - tam jsou ty povinnosti většinou (asi) férově rozdělené - chlap se stará o barák a auto a žena o domácnost. V bytě má chlap na starosti tak výměnu žárovky nebo čas od času přibití nějaké police, ale má pocit, že péče o domácnost je ženská práce...

@paullett gratuluji 🙂 (bez ironie). Já to neberu dogmaticky, spíš mě překvapilo, že i přes to, že jsem při prvních větách začla skřípat zubama, jsem v tom našla i něco inspirativního. To, jestli to je nebo není feministický, neřeším - zejména když se podívám, co se v současnosti prezentuje jako feminismus (já jsem velmi nezávislá žena, rovnocennost pohlaví je pro mě samozřejmostí, ale feministkou bych se nenazvala, protože bych nerada spadala do kategorie hysterek, co řeší, že ženská v reklamě pere a chlap řídí apod.). A můj muž se do péče o domácnost zapojuje (což mi přijde přirozené) - řeším spíš svou roli a účast

@mish02 já mám známou, která má doma echt bordel - nevím, jestli to nevnímá nebo neřeší, ale fakt děs. A na háku má i děti. Vztah má, řekla bych, fajn, ale jinak mi to srovnání zájmu o domácnost a o rodinu přijde trefné. Stejně tak je rozhodně špatně přehnaná péče o domácnost a přehnaná péče o děti - jako u všeho: všeho s mírou 🙂

@ditevbyte to jsme na tom vlastně stejně, jen já prostě nikdy nic neřešila, všechno nějak samo vyplynulo jak šel čas, můj manžel by např. nikdy neřekl, že je domácnost ženská práce a to ani, když jsem na RD, protože ta spočívá v péči o dítě. Já mám elektrotechnickou VŠ a elektronika je moje vášeň, tak doma zapojuju spotřebiče, instaluji pc, nakupuju elektroniku apod.
Vrtat se v tom, jestli něco tak otravného, jako je utírání prachu dodá nějakou energii čemukoli, považuju za ztrátu času 😉

Treba ja mam doma celkem rada veci uklizene, ale je to i tim, ze mame teprv par mesicu svuj byt a tak mi na tom snad poprve v zivote opravdu zalezi a mam z hezkeho prostredi doma radost. Na druhou stranu mam ted 4 mesicni holcicku plus jednu triletou cacoru a kdyz prijde manzel domu a zacne lestit kliky (priklad) nebo cistit milimetrove tupky na oknech (to opravdu dela, protoze on je asi vidi, na rozdil ode me),otevira se mi kudla v kapse (kdyz je potreba jeste udelat veceri, povesit uz treti pracku a odpravit obe holky do postele).

Jako myslim si, ze by zensky neco resit mely, treba dite byo sve mame asi nikdy nemeli rict, ze mama nevari a ze je doma bordel a mama si jen lakuje nehty napriklad. Ale zas obtezovat deti neustalym "uklid si to", nebo je odmitat, ze na ne nemame ted cas, protoze jdeme utirat prach nebo tatinkove, co chteji po manzelkach, aby vanu po koupani vytiraly do sucha, to uz asi opravdu ne 🙂

@paullet no vidíš - a mně zase přijde, že když to pojmu tak, že náš domov díky tomu bude mít jinou energii místo načuřenosti, že za týden to stejně budu muset dělat znova a mohla bych dělat místo toho milión užitečnějších věcí, tak budu mnohem motivovanější a méně otrávená 🙂 Já nepíšu, že ten článek je výstižný, nebo že přesně takhle to je. Jen jsem si v něm našla něco, co mě oslovilo - a to, co tebe nastartovalo jsem až tak nevnímala. Možná proto, že zrovna teď tohle řeším. Před týdnem bych to třeba taky odsoudila jako ptákovinu roku 😀

@mish02 ono je rozdíl, jestli je doma binec proto, že se máma věnuje dětem a tohle považuje za vedlejší nebo proto, že má úplně jiné zájmy - což bych řekla, že je častější případ. Já miluju, když muž s dětmi v sobotu jede k rodičům a já se soustředím jen na úklid (a nikdo mi za zadkem netrousí bordel 😀). A baví mě to a pak je tu krásně uklizeno a i já jsem v pohodě. Jenže druhý den je tu zas binec a já dost bojuji s tím, to průběžně udržovat. Můj muž se zapojuje, ale takovým povrchním způsobem - třeba hračky dětí prostě nahází do jedné krabice. Což je určitě lepší než když je válí na zemi, ale já bych je radši udržovala roztříděné - jenže na to zas nemám energii (a nervy, když vím, že za chvíli by byly zase vyházené 😝)

@ditevbyte já třeba stíhám třídit hračky denně, nervy si zvykly asi věkem, když po sto první zasunu po manželovi kuchyňskou židli, tak se jen pousměju a o "volných" víkendech" radši relaxuju, vařím peču, to mě baví. Uklízet se musí, ale na to u nás stačí běžný provoz, jen např. umytí oken si platíme, máme vysoké stropy a obří okna ve starém činžáku. Fakt si myslím, že úklid je to poslední nad čím je třeba nějak hloubat

@paullet a v tom je třeba ten rozdíl ve vnímání - že pro Tebe to je něco automatického a pro mě něco, s čím bojuji. Vaření a pečení mě taky baví, to vůbec nepovažuji za práci, ale znám lidi, co s tím bojují stejně jako já s úklidem a nejde jim najít si k tomu vztah

@ditevbyte jo já tě chápu 😉 já tak jako jsem vzala automaticky, že se musí prát, občas věšet a skládat a stále dokolečka dokola, a dětem navíc často vyřazovat a nakupovat nové, tak jsem se postavila i k dalším věcem - k úklidu, k nákupu atd. Prostě to vzít jako něco běžnýho, co je potřeba udělat, ale není to nutné dělat ihned, není potřeba si to ošklivit, ale ani to zbytečně řešit a přehánět, prostě to vzít automaticky jako čištění zubů 😉

@paullet tak to máš super - já moc přemýšlím 😀 Už na gymplu jsem řešila, k čemu mi to, co se učíme, bude (taky že k ničemu 😀). Kamarádka neřešila a prostě se to naučila. A já bych tenhle přístup taky chtěla - a když už ho nemám, tak každá motivace dobrá 😉

Mám ráda uklizeno (přiměřeně), nemám ráda úklid, ale je to spíš taková nepříjemnost která se dá překonat a dá se s ní žít., jak píše paullet. Co nedělám je velký úklid a to nikdy, zbláznila bych se, radši uklidím každý den menší kousek.

Manžel má úklidových povinností míň než já, už dlouho navrhuje, abysme si najali někoho na pravidelný úklid, třeba jednou týdně a v takové situaci nemá on přidělenou žádnou práci, která by se mu hnusila, přišlo by mi pitomé udělat to jinak. Jsem z hodně tradičně žijící rodiny co se rozdělení rolí týče a tak když došlo na návrh najmuté úklidové síly, řekla jsem, že zatím ne. Vnímala bych to před jako své selhání, i přes všechnu emancipaci a feministické postoje ve kterých žiju. Nelíbí se mi, že to takhle vnímám, ale nemůžu si pomoct.
Domluvili jsme se, že chvíli před narozením dítěte k nám začne někdo na úklid docházet. Jednak abysme nebyli na nervy z něčeho co neděláme ani jeden rád, pak abych já nebyla na nervy až začnou pravidelně jezdit tchýně nebo máma s bílou rukavicí (nadneseno, ale jen trochu;)) . A hlavně, když jsem přemýšlela o tom, jestli těch pár hodin který třeba vyšetřím až bude mrně spár bych chtěla věnovat práci (z domu) a koníčkům nebo úklidu, došla jsem k tomu, že si raději vydělám na uklízeče ;).
Věci jako umývání oken si nárazově zaplatíme už teď.
Ten článek je příšerný ;).

@ginnyweasley a já naopak - to průběžné uklízení prostě nemám v buňkách, kdežto při velkém úklidu jedu jak robot a celkem se i zrelaxuji. A mytí oken mi vůbec nevadí - když už se k tomu teda dostanu 😀 A sice bych brala někoho, kdo by tu uklízel místo mě, ale to bych brala na takové to udržování pořádku - luxování, utírání prachu, mytí koupelny a ne dávání věcí na místo. To si vůbec neumím představit

Taky to v buňkách nemám, mám kalendář s připomínkama na jednotlivý dny ;), je to pro mě míň bolestný než když to pak trvá dlouho. Přesně toho luxování, utírání, mytí koupelny, vytírání se ráda zbavím. Prádlo mi třeba problém nedělá (máme sušičku) a nežehlím prakticky nic. Mytí oken upřímně nesnáším, máme tři pokoje a v každým okna přes celou jednu stěnu až do stropu (3m), je to krásný, ale v kombinaci s lezením na parapet ve čtvrtým patře to není nic pro mě :D.