Dobré ráno, dnes bych pro vás měla jeden knižní tip - včera jsem si koupila knihu Ostrava za ostnatými dráhy - je to kniha rozhovorů s pamětníky nacistické a komunistické perzekuce. myslím že bychom neměli na minulost zapomínat. knihu lze koupit v ostravském informačním centru.
autorem je Vojtěch Vlček můj třídní ze střední školy a může vřele doporučit i jeho předchozí knihu Totalitám navzdory - vzpomínky lidí, kteří trpěli jak za války tak i následně za komunistické éry

Dobré ráno, sice máme jaro, možná téměř léto, ale co kdybych večer napsala o tom kam můžete vyrazit lyžovat? nebo chcete radši slyšet o památkách v okolí? budu ráda za váš názor.

Dobré ráno, dneska večer bych ráda napsala něco o Frýdku-Místku, nechcete mi napsat něco co víte o F-M vy? třeba zajímavost nebo nějakou vaši vzpomínku?

krásné ráno, za chvilku mizí do práce a měla bych na vás otázku, dnes večer bych se ráda věnovala cyklovýletům po okolí tak by mě zajímalo jak jste na tom s kolem vy? jezdíte rády nebo jste po narození dětí výlety omezily a čekáte až budou jezdit děti s vámi?
za srdíčko

Dnešním krásný dnem se ujímám moderování tohoto profilu na týden ja- @jija. Už jsem 2x moderovala a vždy to bylo o Ostravě. Teď bude změna.
Místo o kterém budu psát + o jeho okolí a kam na výlety je místo kde se narodila moje babička a my tam máme chatu.
Hádejte o jakou vesnice se jedná: o se o vesnici roku moravskoslezského kraje v roce 2012. První 3 spravne odpovedi dostanou srdicko

Dnes Vás chci přivítat v malebném městečku jménem -TŘEMOŠNICE
Určitě zajímavá informace je, že Chrudimka (historický název Kamenice) v období Pleistocenu tekla právě v místech dnešní Třemošnice a byla pravostranným přítokem řeky Doubravy. Doloženo to je průzkumem naplavenin a studiem říčních teras.
Slavní rodáci středověké historie: Smil z Lichtenburka, stavitel hradu, patřil k předním představitelům české šlechty (1261). Hynek Krušina, syn Jana Krušiny z Lichtenburky, byl husitským hejtmanem orebského a pražského svazu, po roce 1421 však husitské hnutí zradil. Burian Trčka, držitel Lichtenburského panství, byl stoupencem krále Jiříka z Poděbrad, jeho nejvyšším písařem a patřil k předním utrakvistickým vůdcům (1456-1468). Ferdinand František Robenhaupt (1635-1675) svobodný pán ze Suché, na Lichtenburku(hrad již požárem zničený), Třemošnici, Moravanech, Krchlebích, Dobrovítově a Šebestenicích byl královským komorníkem a královským hejtmanem Čáslavskýho kraje. O Třemošnici se ve starých zápisech píše vždy jen v souvislosti s lichnickým panstvím, třemošský dvůr byl jen část dědictví, které se přelévalo z majitele na majitele.
První písemná dochovaná zmínka o Třemošnici je z roku 1564 v Deskách zemských. Nachází se v dědické smlouvě Albrechta a Václava Robmhápových ze Suché, kdy bratr Albrecht zdědil mimo jiné …dvůr třemošský s rolemi a lukami…
Rok 1610 byl pro Třemošnici velmi důležitý. Syn Albrechta, Zikmund Robmháp, přesunul své sídlo z hradu Lichnice právě do Třemošnice, kde vybudoval tvrz v místě nynějšího zámečku.
Další rozvoj Třemošnice zaznamenáváme s novým majitelem panství Janem Václavem Caretto-Millesimo. Ten třemošnické panství přikoupil k ronovskému a na místě tvrze postavil roku 1750 zámeček. Na projektu se podílel pravděpodobně architekt Jan Santini. Z původního záměru postavit zde zámek byla realizována pouze část projektu - západní křídlo s kaplí.
Nakonec celé panství i s nedostavěný zámek jeho syn věnoval nadaci pro zchudlé šlechtice. A ta zde v r.1823 umístila lesní správu nadace.
Snad ještě několik slov k nejstarší historii města. Původ názvu města Třemošnice pochází z dob, kdy na tomto území hojně rostly stromy střemchy (území porostlé střemchovím) a různými jazykovými úpravami a změnami vznikla Třemošnice. Tedy pověst o kněžnách a třech mošnách peněz je opravdu jenom pověst.
Novější historie
Pro Třemošnici byl důležitý rok 1816, kdy Jan Josef Zvěřina zakládá železárny-Hedvikov. To byl počátek průmyslové výroby v Třemošnici a s tím související příliv nových obyvatel. Železárny procházely obdobím úspěchů i stagnací. V roce 1920 je koupila společnost vedená Josefem Bartošem. Po válce byl závod zestátněn a přejmenován na KOVOLIS a v roce 1967 se rozrůstá o nový závod DAKO.
I rozvoj železnice a protažení trati Kolín-Čáslav-Golčův Jeníkov až do Třemošnice (14.února 1882) napomohl v rozvoji Třemošnice. Primátem lokálky Čáslav - Závratec, Třemošnice je první použití drážního telefonu na českých tratích(17.10.1882).
Třemošnici a Prachovice spojovala nákladní lanovka, která usnadňovala dopravu vápence z lomů hraběte Kinského do vápenky v Závratci. Byla to ve své době nejdelší lanovka v Čechách. Měla dřevěné stožáry 6-20 m vysoké ve vzdálenosti 20-140 m v délce 5 km. Za desetihodinovou pracovní směnu se přepravilo 100 tun vápence. Po roce 1957 byla výroba vápna zastavena a lanová dráha zrušena. Vápenka v Závratci je dodnes zajímavou technickou památkou.
Nejnovější historie
Důležitým dnem pro Třemošnici byl 1.červenec 1994, kdy obec získala statut města a s ním i městský znak.
🙂

Dnes Vám jako za včerejší bolestné představím ještě jedno město.
RONOV NAD DOUBRAVOU
Město Ronov nad Doubravou se nachází v okrese Chrudim v Pardubickém kraji. Městem protéká řeka Doubrava a její dva pravostranné přítoky Lovětínský potok a Kurvice.
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1307. Autorem listiny, jež se o Ronovu jako nově založeném městě zmiňuje, je sám jeho zakladatel, Oldřich z Lichtenburka. Město tak díky původu zakladatele města (rod Lichtemburků je součástí rozrodu Ronovců) „zdědilo“ první část svého jména po Ronově u Žitavy, sídle prvních Ronovců.
Ke 1. lednu 2014 zde žilo 1 696 obyvatel.

Pamětihodnosti -
Většina ronovských památek se nachází na náměstí, které nese jméno zdejšího rodáka, malíře Antonína Chittussiho. Má tvar obdélníku o velikosti 120 × 100 m, v jehož středu je kostel sv. Vavřince. Severní částí náměstí prochází silnice II/337 z Čáslavi do Třemošnice; zbylá plocha slouží jako parkoviště. V jižní části se nachází park, ve kterém je pomník padlým z první světové války, kašna a mariánský sloup.
Kostel svatého Vavřince
Jednolodní pseudobarokní kostel vystavěný v letech 1849-1852 na místě staršího kostela postaveného před rokem 1358. Na stavbu bylo použito smíšené zdivo: kámen a cihly.
Na stropě kostela jsou fresky namalované členem benediktinského řádu v Emauzech Jaroslavem Majorem. Jde o kopie originálů italských malířů Frankassiniho a Grandiho z chrámu v Římě. Zobrazují výjevy ze života sv. Vavřince.
Radnice z roce 1865 postavená v pseudogotickém slohu. V 60. letech 20. století byla kompletně opravena a částečně přestavěna. Před druhou světovou válkou sloužily pro potřeby radnice dvě místnosti v přízemí; v horním patře byl byt a ordinace lékaře. Později byla v patře umístěna škola. Nyní se celá budova využívá pro potřeby městského úřadu; v horním patře je zasedací místnost a svatební síň.
Třípodlažní jednoduchá stavba v Zámecké ulici z let 1823–1825 s výrazným centrálním štítem. Byla postavená na místě dřívějšího zámečku z doby před rokem 1664. Zámek byl přestavěn koncem 19. století, kdy získal pseudogotickou podobu. V současné době zde sídlí Lesy České republiky.
Park u kostela byl zřízen v roce 1885 místní občanskou záložnou. Původně byl udržován jako anglický park. Po architektonické úpravě v roce 1933 byly zachovány původní lípy, javory a dva vzácné stromy: líska turecká a dub svazčitý. Této lísce se věnoval i pořad České televize Paměť stromů a v roce 2005 soutěžila o titul Strom roku. V zimě 2010/2011 zaschla a je z ní již jen mrtvé torzo.
Vila v Čáslavské ulici projektovaná sochařem a architektem Františkem Bílkem z roku 1934 postavená pro jeho švagra, pražského lékaře Jaromíra Nečase. Jde o jednoduchou secesní jednopatrovou stavbu s cennými venkovními reliéfy.
V Bílkově vile se nachází Galerie Antonína Chittussiho.
Hřbitovní kostel svatého Kříže u silnice k Mladoticím JV od města je románská stavba z 2. poloviny 12. století s gotickým presbytářem.
Sochy svatého Petra a svatého Jana Nepomuckého z roku 1725 v aleji u zámku.
Je tu spoustu restaurací kde po vydatné procházce můžete pročistit mysl třeba zlatavým mokem 😉
Už se na Vás těším opět zítra 😉

Omlouvám se ,že jsem včera nepřidala cestopis ale sama sem zrovna cestovala x hodin a ještě mi umřel telefon. 😀 😀 Cesta byla zajímavá ale určitě ne tak zajímavá jako

NASAVRKY
Vítejte při dnešním putováním. Historici se přou o výklad názvu obce. Ještě před nedávnem vědecký výklad vážně připouštěl, že Nasavrky mají původ ve staročeském slovním spojení „na sě vrkati“, tj. ves lidí, kteří na sebe zamilované vrkali. Skutečnost však bude pravděpodobně méně romantická. Jedním z možných výkladů je odvození z „Nasswerk“, tj. „mokrý důl“ či složeniny „Nassau“, neboli „mokrá niva“, ve spojitosti s werk (důl, šachta), tj. „Nassauwerk“ by výklad byl „důl u mokré nivy“. Spojitost Nasavrk a středověkého dolování se však nepodařilo zatím spolehlivě doložit.[2]První písemná zmínka o obci pochází z roku 1318, kdy zde měl majetek Konrád z Nasavrk. V roce 1350 stál již zdejší kostel Svatého Jiljí a na místě nynějšího zámku se nacházela tvrz. V té době patřily Nasavrky císaři Karlu IV., který je v roce 1355 daroval panství Strádov i s Nasavrky olomouckému biskupovi a pozdějšímu pražskému arcibiskupovi Janu Očkovi z Vlašimi. V roce 1360 byli Nasavrky povýšeny na městečko s právem týdenního trhu. Když v polovině 15. století hrad Strádov zpustl, byla přenesena správa panství na tvrz do Nasavrk.
V 16. století se majitelé střídali. V roce 1545 za Magdalény Běškovcové z Běškovic je prvně písemně zmiňována tvrz. V roce 1585 koupil Nasavrky Jan Kekula ze Stradonic. Když zemřel, provdala se jeho druhá manželka za Václava Zárubu z Hustířan. Kolem roku 1600 nechal Václav Záruba z Hustířan tvrz zbourat a na jejím místě vystavěl dvoupatrový renesanční zámek nepravidelného půdorysu se dvěma věžičkami zdobený psaníčkovými sgrafity. Za účast ve stavovském povstání byly však Nasavrky Zárubům zkonfiskovány. Levně je koupil císařský důstojník František de Couriers, který panství rozšířil. V rozšiřování panství pokračoval i jeho syn František Emanuel. V polovině 17. století čítalo nasavrcké panství kromě zámku a městečka dalších 14 vesnic. Pak panství přešlo sňatkem do rodu Schönfeldů. I ti panství rozšiřovali a tak v polovině 18. století k němu patřilo kromě zámku a městečka dalších 5 již opuštěných tvrzí a 88 vesnic. Schönfeldové však na zámku trvale nesídlili, středem jejich panství byla Seč, a zámek tak chátral.
V roce 1737 se Kateřina Schönfeldová provdala za Jana Adama Auersperga. Auerspergové pak drželi panství až do roku 1945. Za jejich vlastnictví se správa panství později opět přesunula do Nasavrk. Zámek, popisovaný v roce 1757 jako polorozbořený, prošel generální opravou, při níž dostal dnešní podobu, a sloužil jako byty panských úředníků. Kanceláře pak byly v hospodářských budovách. Když byla správa panství přenesena do Slatiňan, nastěhovali se do zámku úředníci nově zřízeného okresního úřadu, od roku 1868 pak úředníci okresního soudu a berního úřadu. Dnes je v přízemí zámku turistické informační centrum a obřadní síň a v prvním patře stálá expozice Po stopách Keltů. Druhé patro slouží jako výstavní a koncertní prostory. Je to malé městečko ,ale rozhodně má také co nabídnout. 🙂

Dnešním dnem bych Vám velmi ráda představila město
CHRUDIM . 🙂
Když se Chrudim v písemných pramenech objevila poprvé, mělo její území za sebou již několik tisíc let osídlení. Archeologické výzkumy dokládají, že na návrší zvaném Pumberky (severovýchodně od dnešního centra) lidé postavili opevněné sídliště přibližně již před šesti až sedmi tisíci lety. Velmi hustě bylo území budoucího města osídleno v období tzv. lužické kultury (1200 – 900 let př. n. l.). Prvním národem, jenž se zde usadil a jehož jméno se nám dochovalo, byli Keltové (od pátého století př. n. l. do přelomu letopočtu). Chrudim za jejich pobytu zřejmě patřila k zázemí velkého oppida, jež se nacházelo na území osady Hradiště u Českých Lhotic přibližně 10 km na jih od Chrudimi.

Po delší pauze v osídlení přicházejí v 7. – 8. století Slované. Nad řekou Chrudimkou vzniká patrně v 9. století hradiště jako jedno z center správy raného českého státu. První spolehlivá písemná zmínka o Chrudimi se vztahuje k r. 1055, kdy zde měl podle Kosmovy kroniky zemřít český kníže Břetislav I. Nejvýznamnějším mezníkem v novodobých dějinách města bylo úspěšné založení královského města Přemyslem Otakarem II. někdy před rokem 1276. Poloha na zemské cestě z Prahy na Moravu podtrhávala význam města a napomáhala jeho rozvoji, takže se Chrudim v období vrcholného středověku zařadila mezi přední města českého království. Od r. 1307 patřila s určitými přestávkami ke královským věnným městům, jež sloužila manželkám českých panovníků jako zdroj příjmů. Tato tradice se udržela až do zániku habsburské monarchie v r. 1918.

Na počátku husitských válek (1419 – 1434) se Chrudim přiklonila na stranu protikatolickou a německy mluvící část obyvatelstva město opustila. Od té doby je Chrudim, stejně jako celý region Chrudimska, teritoriem takřka výhradně českým. Město bylo v opozici také proti panujícím Habsburkům během neúspěšných stavovských povstání v letech 1547 a 1618 – 1621, což pro něj mělo vždy vážné důsledky. Od 16. století význam a postavení měst v českém království upadal, Chrudim byla však i nadále významným správním centrem.

Do života města často zasahovaly epidemie, hladomory a živelné pohromy. Doloženy jsou požáry hradiště v 11. a 12. století, Město například vyhořelo i krátce po svém založení na přelomu 13. a 14. století, těžkou ranou byla třicetiletá válka (1618 – 1648), během níž v důsledku rekatolizace odešlo evangelické obyvatelstvo. Posledními velkými pohromami byl požár dvou předměstí 6. srpna 1850 a několik povodní ve druhé polovině 19. století.

V 18. a 19. století se rodil současný ráz poklidného provincionálního města, svoji roli sehrály v tomto procesu mimo jiné pozdní zavedení železnice (1871) a pomalejší rozvoj průmyslové výroby. Co však Chrudim ztrácela na hospodářském a správním významu, získávala díky řadě osobností a podpoře řady institucí v oblasti kulturního života a školství.

Z nejvýznamnějších chrudimských rodáků lze jmenovat Viktorina Kornela ze Všehrd (* asi 1460, + 1520), humanistického vzdělance a autora právnického díla „O práviech, o súdiech i o Dskách země České knihy devatery“, dále Jana Nepomuka Štěpánka (* 1783, + 1844), obrozeneckého dramatika, herce, režiséra a ředitele Stavovského divadla, nebo Josefa Ressla (* 1793, + 1857), vynálezce lodního šroubu. K městu měli osobní vztah skladatelé Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Camille Saint-Saëns, Zdeněk Fibich, malíř Alfons Mucha a řada dalších.
» Co vidět a zažít

Zámky

Církevní a židovské památky

Muzea a galerie

Kulturní památky

Kulturní zařízení

Naučné stezky

Příroda

Rozhledny a vyhlídky

Sport a adrenalin

Technické památky

Turistické atrakce

Wellness a fitness
V tomto městě je toho na vyžití pro dospělé i děti jistě mnoho A mohu jeho návštěvu jedině doporučit 😉

Vítám Vás při dalším putováním Východo-českem'🙂 Dnes bych Vás ráda provedla městem které je také moc krásné a které znám. 🙂
VÍTEJTE V PŘELOUČI 🙂
Město Přelouč se nachází ve východním Polabí. Je součástí Pardubického kraje. Přelouč leží na řece Labi v nadmořské výšce 220 m. Má 8 725 obyvatel (k 31.12.2016) a katastrální rozlohu 30,5 km2 (včetně integrovaných obcí). Převážná část obyvatel Přelouče žije v lokalitě městského typu, asi 1000 obyvatel žije v 7 místních částech, kde převládá bydlení venkovského typu.
Místní části: Klenovka, Lhota, Lohenice, Mělice, Škudly, Štěpánov a Tupesy
Městem prochází silnice I/2 (Kutná Hora - Pardubice) a II/333 (Hradec Králové - Přelouč). U Lhoty se na silnici I/2 napojuje silnice II/322 (Kolín - Přelouč).Výhodou je poloha na železniční trati Praha - Česká Třebová. Přelouč je rovněž výchozí stanicí lokální trati do Prachovic. Významným rozvojovým faktorem bude splavnění Labe, které tvoří severní hranici průmyslové zóny města.
Nejvýznamnějším městským symbolem je znak města Přelouče. Na zlatém poli leží černý rošt, obrácený držadlem dolů. Tímto způsobem je ztvárněn na nejstarších pečetích již ze 16. století. Ve starších publikacích je nesprávně zobrazován svatý Vavřinec držící v jedné ruce rošt a v druhé vavřínovou ratolest. Tato podoba však nemá žádný historický základ. Původ vzniku znaku je spjat se sv. Vavřincem. Tento světec žil v polovině 3. století. Jako strážce chrámového pokladu v Římě odmítl zestátnění církevního majetku a chrámový poklad rozdal mezi chudé. Podle pověsti byl za tento čin v roce 258 n. l. odsouzen k smrti upečením zaživa na roštu.V roce 1261 získala Přelouč městské právo, v té době náležela jako poddanské město k benediktinskému klášteru v Opatovicích, zasvěcenému právě sv. Vavřinci. Proto se ve znaku města objevuje rošt, symbolizující příslušnost města zprostředkovaně k sv. Vavřinci.
Městský prapor tvoří střídavě čtyři žluté a tři černé pruhy o stejné šířce.
Přelouč patří k nejstarším historicky doloženým místům regionu. Název Přelouč je odvozen od místa, kudy se chodilo přes louky. Původní název obce zněl Přelučie. Vlastní osada vznikla na severní straně dnešního města, v místě zvaném Na dole, patrně v 10. století za panování rodu Slavníkovců. První historická zmínka je z roku 1086, kdy král Vratislav daroval vesnici Přelouč i s chmelnicí benediktinskému klášteru v Opatovicích nad Labem. S osudem kláštera v Opatovicích nad Labem je Přelouč a část jejího okolí spojena po dobu 300 let. Na příhodném místě zde na vrcholu opukové terasy vysoko nad Labem vzniklo tržní centrum. Na žádost opata Částky (který stál v čele kláštera v letech 1261 – 1291) povyšuje král Přemysl Otakar II. 8. 9. 1261 Přelouč na městečko a uděluje mu právo magdeburské a hrdelní. S klášterem byla Přelouč úzce spjata až do husitských válek. Zřejmě již od této doby užívá Přelouč jako svůj znak černý rošt ve zlatém poli, atribut sv. Vavřince, patrona Opatovického kláštera. Na městské pečeti je však znak doložen až v 16. století. Po objevení stříbrných ložisek a rozmachu těžební činnosti v Kutné Hoře od konce 13. století vzrostl i význam Přelouče jako strategického tranzitního místa při labském brodu na spojnici Kutné Hory s Hradcem Králové. Koncem 14. století zřídil opatovický klášter při přeloučském konventu i samostatné probošství. Z roku 1421 pochází kronikářský záznam o dobytí a zničení Přelouče, stojící na táborské straně, vojskem Jana Městeckého z Opočna. Význam Přelouče poté na řadu desetiletí poklesl. Stalo se z ní malé zemědělské městečko, patřící od roku 1518 k pardubickému panství. Období nového hospodářského a kulturního rozkvětu čekalo Přelouč až ve druhé polovině 16. století. Přelouč tehdy získala renesanční podobu a v roce 1580 potvrdil Rudolf II. privilegia královského komorního města. Za třicetileté války a později v době tereziánských válek v 18. století však Přelouč znovu utrpěla značné škody a na další dvě století se stala jen provinčním zemědělským městečkem. Změnu ve vývoji Přelouče přinesla až první polovina 19. století v souvislosti se stavbou nové císařské silnice a zvláště pak železnice. Díky napojení na železniční obchodní tepnu se záhy stala Přelouč po Pardubicích druhým hospodářsky nejvýznamnějším městem pardubického regionu. Od roku 1850 do roku 1960 měla Přelouč status okresního města.
Nejvýznamnější architektonickou památkou města je původně románský farní kostel sv. Jakuba, později barokně upravený. Spolu s budovami fary a staré lékárny, vystavěnými v dnešní dispozici po velkém požáru města v roce 1809, vytváří svérázné zákoutí při severní straně náměstí. Zde je také v dlažbě chodníku vyznačeno místo, kde dal v roce 1738 jezuita Koniáš pálit "kacířské" knihy.
Zajímavou barokní stavbou je hřbitovní kostelík Navštívení Panny Marie z roku 1684 na kopci na východ od města,k tomu se váže pověst: Novém zákoně je popsáno setkání těhotné Panny Marie s její příbuznou Alžbětou, rovněž těhotnou; budoucí matkou Jana Křtitele. Panna Marie poté, co je jí andělem zvěstováno že porodí Syna Božího spěchá aby navštívila Alžbětu a byla "prostřednicí milosti"; aby předala posvěcení nenarozenému Janu Křtiteli. Alžběta byla těhotná i přes svůj vyšší věk a údajnou neplodnost, její těhotenství mělo být podle zjevení Archanděla Gabriela pro Pannu Marii důkazem že Ježíšovo narození bude zázrak a zvěstování je pravdivé.
Kostel tvoří dominantu městského hřbitova. Dvouvěžová sakrální stavba postavena v letech 1682 – 1684. V roce 1776 postaveny proti vchodu do kostela ambity. Kostel je vyzdoben malbami od J. Kramolína z let 1781 – 1782. V roce 1881 byly nízké střechy věží jehlanovitého tvaru nahrazeny cibulovitými báněmi.
Na západní straně náměstí od roku 1704 stojí vysoký morový sloup se sochou sv. Jana Nepomuckého. Ze starších budov se jinak v centru města v důsledku rozsáhlé stavební činnosti ve druhé polovině 19. století mnoho nedochovalo. Pouze domy na jižní straně náměstí a v některých ulicích mají ve svých jádrech zbytky původního středověkého a renesančního zdiva.
Dominantou Přelouče se na přelomu 19. - 20. století staly novorenesanční budovy na náměstí - základní škola (1880-81) a budova Záložny (1899-1901), projektovaná významným českým architektem Rudolfem Kříženeckým.
Týž autor projektoval i novorenesanční Evangelický kostel, který byl postaven v roce 1904 na místě starší modlitebny. Ke shlédnutí jsou neobyčejně krásné fasádní fresky.
V okolí Přelouče stojí za pozornost především raně barokní zámek v Cholticích, obklopený rozlehlým romantickým lesoparkem. Nejcennější součástí zámku je centrální kaple sv. Romedia (1695). Poblíž Choltic leží Svojšice. Naleznete zde neobvykle rozsáhlé pozůstatky středověké rytířské tvrze. Podhůří Železných hor jižně od Přelouče je vyhledávanou turistickou oblastí nabízející řadu přírodních zajímavostí - mezi ně patří např. zatopené středověké lomy na mlýnské kameny v okolí vsi Raškovice. V tomto městě je toho k poznání opravdu mnoho A věřím že ,při jeho návštěvě budete spokojeni 🙂

Vítejte,včera jsme se byli podívat po malebné vesničce v lesích a tak sem si řekla že Vás dnes provedu po malém městečku a představím Vám i jeho historii .
Řeč je o východočeské obci
HEŘMANŮV MĚSTEC
Západně od Chrudimi se na severních svazích Železných hor rozkládá město Heřmanův Městec. Bylo založeno patrně kolem roku 1280, kdy Heřman zLichtenburku kolonizoval krajinu v okolí svého hradu Lichnice. Nejstarší dochovaná písemná zpráva vzemských deskách zroku 1325 již hovoří o městečku ležícím na známé Trstenické stezce spojující Čechy sMoravou. Za husitských válek byl jeho majitel Jan Městecký z Opočna a proto je vypálilo husitské vojsko. Poté se jeho obyvatelé přidali na stranu podobojí a později na stranu jednoty českobratrské. Od16.století zde žila početná židovská komunita, jejíž členové na konci 18. století vytvořili židovskou čtvrť, dodnes zčásti dochovanou.

Roku 1579 byl Heřmanův Městec císařem Rudolfem II. povýšen na město správem konat jarmarky. V dalších stoletích se zde vystřídalo mnoho majitelů, znichž nejvýznamnější byli Šporkové. Za jejich panování se začalo stavět převážně zkamene, aby se zabránilo šíření požárů, a většina městských staveb včetně zámku byla rozšířena či přestavěna. Vté době byl také postaven kostel sv. Bartoloměje a v severní části města vznikla židovská čtvrť. Roku 1828 se majiteli města stali Kinští, kteří se rovněž značně zasloužili o jeho rozvoj, zejména výstavbou Mariánské nemocnice, dětské opatrovny a hřebčína. Roku 1837 byla ve městě zřízena poštovní stanice, roku 1882 byl Heřmanův Městec spojen železnicí s Přeloučí a o 17 let později s Chrudimí. Roku 1875 se ve městě, údajně jako na prvním místě v Čechách, hrála kopaná, s níž se na své cestě po Anglii seznámil hrabě Kinský.

Historická část města, nacházející se v okolí velkého náměstí je od roku 1989 prohlášena památkovou zónou. Náměstí na jeho východní straně vévodí pozdně barokní kostel sv.Bartoloměje postavený vletech 1756 až 1761 podle projektu místního stavitele Františka Tomáše Jedličky. Jeho 42 m vysoká věž je zdaleka viditelnou dominantou celého města a je pozůstatkem původního kostela zničeného roku 1740 požárem. Kromě slohové čistoty kostel vyniká i bohatou výzdobou interiéru, vněmž si můžeme prohlédnout nástropní malby Františka Xavera Palka z roku 1762, iluzivní malby oltáře vytvořené Josefem Kramolínem či plastiky na průčelí kostela, které jsou dílem sochaře K. Beutha. Součástí zařízení je gotická křtitelnice pocházející zroku 1436.

Původně renesanční zámek s arkádami, který vznikl v 16. století. Na místě bývalé tvrze, byl roku 1784 přestavěn hrabětem Václavem Šporkem. Za Kinských byl zbořen hostinec Učerného orla a pivovar, čímž se uvolnilo místo pro další rozšíření a přestavbu zámku. Roku 1890 bylo dokončeno křídlo obrácené směrem do parku a zimní zahrada, a na počátku 20.století vzniklo i západní křídlo, čímž zámek získal i dnešní podobu. Roku 1945 se vzámku nacházel generální štáb německé armády a zámecký park sloužil jako letiště. Po 2.světové válce zde bylo letní sídlo ministerstva zahraničních věcí aodroku 1952 se vzámku nachází domov důchodců. Zámecký park přecházející v lesopark vybudovali roku 1784 na místě bývalé obory Šporkové, kteří zde nechali vysadit množství cizokrajných dřevin. Od zámku vede směrem k Bylanům alej památných lip.

Ve východní části starého hřbitova stojí kostel Zvěstování Panny Marie, který vznikl v16.století přestavbou staršího raně gotického kostelíka založeného zřejmě již vpolovině 13.století, a je tedy nejstarší dochovanou stavbou ve městě. Na zdi kostela jsou umístěny náhrobníky pocházející zdoby přestavby. V severovýchodním rohu hřbitova se nachází zvonice s dřevěným patrem a šindelovou cibulovitou bání zroku 1711. U nádraží si můžeme prohlédnout kapli sv. Jiří postavenou roku 1680.

Při budování městské kanalizace vdevadesátých letech 20. století byla bohužel zbořena větší část židovského města. Dochovaly se pouze budovy bývalé školy a synagogy, které byly roku 2001 zrekonstruovány. Předchůdcem dnešní synagogy byla barokní budova postavená roku 1760, která byla roku 1870 od základu přestavěna vnovorománském slohu architektem Františkem Schmoranzem. Vprostorách školy a synagogy je umístěna galerie východočeských malířů a sochařů 20. století. Na okraji bývalé židovské čtvrtě se nachází židovský hřbitov ze 16. století.
Co Vám budu povídat z Pardubic sem jezdila přes toto městečko domů ze školy , v letních měsících se zde pod širým nebem koná na hřišti i několik koncertů neboli živé hudby a každý poslední víkend v srpnu zde můžete navštívit každoroční pouť. Myslím si že i toto malé městečko stojí za to jej navštívit .

Východní Čechy
Polabí je region prosluněných luk a řek, rybníků, historických vodních kanálů a medových perníků. Nesmíme ale zapomenout na koně: můžete tu navštívit několik hřebčínů, jednoho má ve znaku město Pardubice a na zdejším závodišti se už přes sto let jezdí slavný dostih Velká pardubická steeplechase. Ale o Pardubicích možná někdy příště. Míčov-Sušice
Obec leží v krásném lesnatém kraji na jihozápadním okraji Chrudimska na hřebeni Železných hor v nadmořské výšce kolem 550 m.n.m. V celém katastrálním území se nacházejí obce Míčov, Sušice, Jetonice, Zbyslavec a Rudov. Žije zde 263 obyvatel , celková výměra obce je 1 237 ha.První písemná zmínka o obci pochází z roku 1349 a to v souvislosti s místním kostelem sv. Matouše. Více o historii obce a všech jejích 5 částí naleznete na odkazu Historie.
Nejvyšším vrcholkem v katastru obce je Krkaňka (566 m.n.m.) , ze které je za dobrého počasí z příkrých svahů výhled na Ronov nad Doubravou a dále směrem na Čáslav. Díky své nadmořské výšce a kopcovitému terénu je tu mnoho dalších nádherných vyhlídkových míst , jako je např. silnice mezi obcemi Míčov a Sušice , kde je za dobrého počasí rozhled až na Orlické hory a Krkonoše, včetně nejvyšší hory ČR Sněžky , nebo krásné panorama z Vávrova kopce na zříceniny hradu Lichnice na Podhrádí a dále do kraje. I díky tomu přes obec a její okolí prochází mnoho oblíbených turistických a cykloturistických tras , které jsou především přes léto hojně využívány turisty.

V obci se nachází prodejna se smíšeným zbožím , hostinec a v letních měsících jsou v provozu dva kiosky jeden u obchodu a druhý na fotbalovém hřišti TJ TATRAN Míčov. Od roku 2010 je v obci také Knihovna.Obec Míčov-Sušice je známa každoročním Masopustním průvodem .Je to malá obec/vesnice říkejme tomu jak chceme ovšem tipů co navštívit v jejím okolí je mnoho .
Například Hrad Lichnice se nachází v Železných horách na Chrudimsku. Stal se kolébkou mocného českého rodu pánů z Lichtenburka.Půdorys hradu má tvar rovnoramenného trojúhelníka a jeho základna, která je obrácená k severu, je o délce asi 60 metrů. Délka areálu tak činí více jak 90 metrů. V severovýchodní části hradu se nachází mohutná raně gotická válcová věž, jejíž průměr přesahuje dvanáct metrů. Kvůli její světlosti byla zčásti obytná. Avšak zachovala se pouze její spodní část. V jižní části hradního trojúhelníku, což bylo nejlépe chráněné místo, stál hradní palác, který byl chráněn štítovou zdí silnou více jak sedm metrů.
Z původní stavby této zajímavé dominanty Železných hor jsou dnes jen trosky obvodových zdí. Stávala zde i hradní studna, která byla při opravách znovu vykopána. Trosky další obytné budovy byly pozdně gotického stylu a zachovaly se v severozápadní části areálu. Ohradní zeď lemovala celý hrad. V blízkosti zříceniny hradu Lichnice se nachází také památný dub, jehož stáří je delší než sedm set let.Něco málo o historii této zříceniny.Hrad Lichnice byl vybudován na ostrohu nad Třemošnicí ve 2. pol. 13. století Smilem z Lichtenberk. Měl trojúhelníkový půdorys a mohutnou okrouhlou věž, která měla v průměru úctyhodných 12 metrů a sloužila i jako obytná. Hradební zdi byly silné 7 metrů a celý hrad chránil také hluboký příkop a mohutný val.
Po různém střídání majitelů koupil roku 1410 Lichnici král Václav IV. a v jeho držení zůstal hrad až do husitských válek. Po opětovném střídání majitelů, kdy hrad odolal všem útokům Švédů, se mu stala osudným jeho strategická poloha a mohutnost. Král Ferdinand III. vydal roku 1648 rozkaz nařizující pobořit hradby, aby se Lichnice nestala opěrným bodem nepřítele či ohniskem odporu. Od té doby se hrad stal zdrojem levného kamene na stavbu vesnických domů a definitvní zříceninou.
Přesto nás vždycky uchvátí rozlehlost celého areálu hradu a rozhled, který skýtá do okolí na Čáslav, Krkanku a na část Železných hor. Přístupný je oficiálně jen od května do října, ale kolem brány se dá projít po cestičce vždy a hrad tak navštívit kdykoli. V uvedené měsíce je v jedné hradní budově umístěno i malé hradní muzeum s výkladem. Parkovat můžeme ve vesničce Podhradí přímo u brány do hradu. Každý první únorový víkend se zde koná tradiční akce „Zimní táboření na Lichnici“, kdy účastníci setkání tráví noc ve stanech nebo pod širákem. V okolí najdeme Lovětínskou rokli, Žižkův dub, nebo Krkanku, návštěvu Lichnice můžeme tedy vždy spojit s příjemným výletem po okolí.
K Lichnici se Váže také jedna pověst:
Na hradě Lichnice pobývala také dcera hradního pána – Milada. Ta stanovila podmínku pro svého budoucího ženicha – musí na koni dojet na kámen pod hradem a na něm se s koněm třikrát otočit. Moc rytířů zkoušelo tuto podmínku splnit, ale všichni skončili pádem do rokle. Jeden z nich si ale nechal okovat svého koně podkovy s diamanty a opravdu se na kameni třikrát otočil. Pak se vrátil k hradu a Miladu, která vše z okna pozorovala, zastřelil šípem z kuše. Tolik pověst. A já se s Vámi loučím a zítra Vám představím další malebnou obec/vesnici z Východních Čech 🙂

Dnešním dnem budu Váš průvodce jsem @scorpionka a velmi dlouho jsem přemýšlela které město napsat. Narodila jsem se na Moravě ve Frýdku-Místku pak v mých 10.letech ve Východních Čechách a teď žiji již nějakou dobu v milované Praze,ale o té Vám psát nebudu o té ví každý asi mnoho. Rozhodla jsem se Vás uvítat ve Východních Čechách kde i sebemenší vesnice má své tradice 😉
Tudíž můžeme začít 🙂

Zdravím všechny skvělé Koníkovky! Dneškem začíná můj týden moderování. Na začátek pro vás mám anketu, ve které se můžete vyjádřit, co byste raději.

Tak tedy, sbalit kufry a vyrážíme! 🙂 ... Tento týden bude obzvláště ty, které se nebojí sbalit si svůj uzlíček, jako Honza v pohádce a vydat se za hranice své rodné země. Které se nebojí ani vkročit do kraje legend, čar, kouzel a mystiky, území krále Artuše, Svatého Grálu nebo se jen tak kochat burácejícím mořem či Atlanským oceánem. Vítejte v Bretani!
Nebo také ty, které by nejraději odcestovaly na druhou stranu zeměkoule, do země panenské přírody. Vítejte na Novém Zélandu!

O které z těchto dvou byste se rády dozvěděli více informací a uvítali více článků?

Děkuji za názory a těším se na týden s vámi. 🙂

Cestování zdar! ❤

Hezký večer. Týden s Břeclaví utekl jako voda a mně nezbývá než se s vámi rozloučit. Snad se mi povedlo vás něčím zaujmout a do Břeclavi se třeba někdy podíváte. Jsem opravdu ráda, že jsem si mohla moderování zde na blogu vyzkoušet. Mějte krásný zbytek večera.

Víte, že:

* u Charvátské Nové Vsi kempovali Římané? Tím nemyslím, že by si zde rozdělali stan nějací současní obyvatelé Říma, ale někdy v době markomanských válek zde byl krátkodobý římský tábor.
* v Břeclavi se těží plyn a ropa? A ropa je to poměrně kvalitní.
* je téměř životu nebezpečné chodit mimo cesty v Bořím lese (u Poštorné)? Můžete totiž šlápnout na nevybuchlý granát nebo jinou pyrotechniku, která se vyráběla v MUNĚ. Byla to bývalá německá muniční továrna, kterou vybombardování za války rozmetalo po celém širém okolí. Dodnes není les vyčištěn, ale pracuje se na tom.
* po Břeclavi i okolí naleznete spoustu bunkrů (řopíků) - lehkého opevnění vzor 37 i 36.

Proto, že se blíží můj týden moderování o Břeclavi ke konci, mám tu pro vás malé luštění. Pro tři nejrychlejší za srdíčko!

Otázka Jak se nazývá pokrývka hlavy ženského podlužáckého kroje, která se nosí v Břeclavi (v jiných částech regionu se nosí jiná a jinak nazývaná). Pokud odpověď rovnou víte, nemusíte luštit. Ti, co nevědí, odpověď vyluští, když správně zodpoví následující otázky:

1) V čem vám na břeclavsku nabídnou víno k ochutnání? p) v demižonu k) v koštovačce r) v tukru
2) Jak se jmenuje spisovatelka, která psala o břeclavsku a napsala mimo jiné knihu Lohovecké děti v místním nářečí o) Kamila Sojková e) Eliška Krásnohorská a) Hana Kvapilová
3) Kdy se objevila první písemná zmínka o Břeclavi ž) 1246 t) 1109 k)1046
4) Jak se jmenují mužské kalhoty podlužáckého kroje e) červenice i) třaslavice o) modřice
5) Co slavíme, když je na břeclavsku fašank t) Silvestr š) masopust f) zabíjačku

Hodně štěstí! 🙂

Co se dá ještě v Břeclavi podniknout? Krom zábavy, které má nejspíš každé okresní město (kino, koupaliště, sportovní areál) se zde nově nachází i lanové centrum nebo indoorgolf. Břeclav a blízké okolí nabízí velké množství kvalitních cyklostezek v rovinatém terénu. Můžete využít i nabídky vyhlídkových letů na blízkém letišti nebo zajet do Lednice historickým vláčkem motoráčkem. Věřím, že každý si zde najde to své.

Znáte kroj typický pro Břeclav a blízké okolí? Je to kroj podlužácký. Folklor v Břeclavi a okolí je pořád živý a s ním i spojená tradice krojů. Během roku se koná velké množství menších či větších společenských akcí, kdy je kroj jejich součástí. Tou pro Břeclav největší jsou Svatováclavské slavnosti. Pokud by jste se rádi někdy podívali pod máju, tož dojdite a uvidíte určitě verbuňk. Jedná se mužský lidový tanec, který je zapsaný organizací UNESCO na seznam Mistrovských děl ústního a nehmotného dědictví lidstva.

Břeclav je vstupní branou do LVA. Přemýšlíte do jakého lva? Do Lednicko-valtického areálu! Tento areál, zapsaný na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, obklopuje Břeclav ze tří stran. Takže kam se hnete, tam jste ve LVU. Podrobný popis této oblasti by byl asi na celý týden zde na blogu, proto jen krátká zmínka. Bezprostředně na Břeclav navazuje přírodní park Niva Dyje, který patří už do LVA. Jedná se o starý lužní les, ve kterém naleznete spoustu starých a slepých ramen řeky Dyje a na jeho hranici Dyji samotnou. Místní území nazývají Kančí oborou. Jako typ na výlet doporučuji vyhlídkové plavby lodí po Dyji na trase Břeclav - Janův Hrad (u Lednice). Pokud máte raději pevnou půdu pod nohama, naleznete zde spoustu cyklo i pěších tras.

Břeclav a víno? Jasně! Zrovna u Břeclavi se potkávají vinařské podoblasti slovácká, mikulovská a velkopavlovická. Široký výběr vín k degustacím zaručen. A co takhle Břeclav, víno a cykloturistika? V tom případě zde najdete vinařskou stezku Podluží! V okolí Břeclavi se nachází spousta vinařských vesniček a městeček. Například Velké Bílovice. Krom spousty vinných sklepů zde mají malé vlastivědné muzeum a vinařskou naučnou stezku. Na ní je i kaplička na kopci Hradištěk. Možná v ní poznáte jedno filmové místo. Za srdíčko se ptám, v jakém filmu si zahrála? Mimo Velkých Bílovic najdete víno v dalších okolních obcích - např. Hrušky, Moravský Žižkov, Kostice, Tvrdonice, Lanžhot (tady je také vlastivědné muzeum).

Ještě zmíním příběh žabího muže, který ve zmiňované oboře Soutok zdolával železnou oponu. Příběh si můžete přečíst zde. http://cestykesvobode.sdruzenipamet.cz/index.ph.... Popřeji vám dobrou noc a zítra se podíváme za vínem a po okolí Břeclavi.

Jestliže milujete přírodu, ticho a klid musíte navštívit oboru Soutok, která se rozkládá za Břeclaví směrem k hranicím. A který, že to zde je soutok? První správná odpověď dostane srdíčko! Doplním, že soutok tvoří trojmezí hranic Česka-Rakouska-Slovenska. Samotná obora je největší v ČR. Mimo loveckého zámečku Pohansko (viz příspěvek níže) se v ní nachází i lovecký zámeček Lány z let 1810 - 1812 (v soukromých rukou, nepřístupný) a množství řopíků (lehkého opevnění). V komáří sezoně doporučuji hodně repelentu, případně rychlé cyklistické tempo, aby jste jim ujeli (pěšky vás doženou). Celou oboru totiž tvoří množství slepých ramen, jezírek a dalších vodních ploch lužního lesa.