Čas oběda se přechýlil a je tu čas na odpolední kávu. Pokud ji absolutně nepijete, nebo pijete jen občas - nejezděte do Bosny 🙂 a nebo jeďte a tam vás ji pít naučí. A ne ledajakou, pravou bosenskou, kterou tam pijí i 6x denně! Ráno vstanou, místo snídaně je káva.. kdykoliv, když přijde někdo na návštěvu, vaří se další, a pijí všichni. Káva se vaří - pardon, u nich se říká, že se káva peče - ve velkém a pije se z malých hrníčků, takže si každý dolívá, než je všechno vypito. Příprava kávy má taky svůj postup, není to jen nalít vodu do hrníčku 🙂 Dobrá mletá káva vydrží aromatická v jedné dóze i několik let - mám u rodičů (pro strýčka příhodu) jednu otevřenou přes 3 roky a pořád voní stejně krásně.. Pár lžic se nasype do džezvy nebo do konvičky a nechá se prohřát na sporáku či kamnech. Poté se zalije vroucí vodou, ale ne do plna - káva se nechá projít varem tak, aby pěna vylezla až nahoru k okraji. Potom se promíchá a nechá chvíli sednout lógr. Každý dostane hrníček zvaný fildžan/findžan a hostitel se zeptá, jestli pijete s kostkovým cukrem nebo se sypaným - má to svůj význam. Zatímco u nás je i sypaný i kostkový cukr krystal, v Bosně je kostkový jako náš cukr moučka a není to kostka, spíš hrbolatý kvádr. Ten si namáčejí do kávy a ukusují. Někdy se ještě předtím, než se do hrníčku nalije káva, předělá lžičkou trochu pěny ze shora. A to je celý rituál 🙂 V kavárně k této kávě dostanete kousek "želé" zvané "rahat lokum".

Zde je pěkné video, kde je příprava kávy vidět