Tak uz jsem od včera doma😐 nevím jaký z toho mám pocit, když jsem odjížděla brečela jsem,když jsem přijela domu za synem byla jsem šťastná,ale zároveň zklamaná že už si ty dva kobližky nemůžeme přivést domů☹ je to hrozny když jsou pres 100 km daleko. Doma je doma, spat ve vlastní posteli krása, být se synkem a manželem, úžasné. Ale oni tu chybí,je mi furt do breku....☹ už se těším az za nimi zítra přijedu a opusinkuju je😘 Cítím ted pocit plnosti,když už je naše rodina kompletní ale jak se mi stýská tak pocit klesá.☹ jak tohle přežít? Pri představě že tam naši broučci budou ležet ještě měsíc, je mi mdlo,šíleně dlouhá doba.
Drzim palce! Tak trochu tusim, jak vam je... Dcera (ted 5m) byla hned po porodu na operaci, mela nador v brisku, zjisteno az po porodu. Sice jsme z Prahy a byla operovana v Motole, ale mam ještě 2,5 letou dceru a ta jak jsem prijela domu z porodnice dostala silenou chripku a ja to od ni chytla...takze jsem dceru videla když ji bly 4 dny, pak 6 dni a pak az po 14 dnech, protože jsem se doma lizala z priserny chripky...nastupovala jsem za ni s kaslem a rýmou, protože byla v necelých 3 týdnech prekladana na onkologii na dovysetreni a byla nutnost, aby tam s ni byl jeden rodic a ja byla nejzdravejsi clanek rodiny a kojila jsem... je to ubijejici jet domu z porodnice bez miminka, je ubijejici nemit bonding a nemit moznost deti mit u sebe.... Ale verte, utece to jako voda a nastesti se miminka vyvijeji a regeneruji hrozne rychle, takze uvidíte pokroky a ten pocit pak odvazet si domu dite/deti je k nezaplaceni! a rekla bych, ze si toho i clovek vice vazi a nebere vse jako samozrejmnost....
Je fajn, že má doma ještě jednoho synka, využij ten čas, kdy nemusíš běhat okolo dvou drobků a užij si to jen s ním, můžete spolu pro bráchy něco vytvořit, věnuj se mu a určit ten měsíc uletí jako voda...Kluci jsou určitě v dobrých rukách a tím, že se budeš trápit, jim nepomůžeš být rychleji doma...Jsi moc statečná, já měla syna na Jipce JEN osum dní a také to pro mě bylo dlouhé...ať se vám všem daří a jste brzy spolu,,❤
Mě když manžel odvážel domů, začala jsem brečet, jakmile jsem prošla dveřmi z pooperačního oddělení a to s přestávkami až domů, kde jsem se znovu rozbulela, když jsem viděla pokojíček pro Magdalénku, který manžel zařídil, co jsem ležela v nemocnici. Nedovedla jsem si představit dojíždět 2,5 měsíce do nemocnice každý den, ale najednou, než jsem se nadála, jsem nastupovala za malou na IMP a jeli všichni domů. Věř, že to neskutečně rychle uteče a za chvilku budeš mít doma oba dva kulíšky. ♥ ♥
Je to dlouhá doba, ale řekněte si - co je v celém životě měsíc...Nic. A možná vám to pomůže. Hodně trpělivosti a hlavně ať jsou kluci v pořádku. Jsou nádherní!