Dlouho jsem přemýšlela, co budu nosit, až mé břicho doroste do rozměrů melounu🍉 a také, co budu nosit, když budu chtít mimčo v šátku. Dlouho jsem si doma schovávala starou softshellovou bundu, ale měla rozbitý zip. Takže to byla jasná volba. Zip se mi, ale opravovat nechtělo, tak jsem si vymyslela, že místo zipu použiji knoflíky. Jsem žena činu a tak jsem se do toho pustila. Našla jsem velké šedé, bílé a černé plastové knoflíky, vypárala zip a koupila černý fleece. Fleece jsem volila, protože jsem to chtěla nejprve zkusit a bála jsem se, že zničím dražší softshell. Fleece jsem udělala dvojitý a je velmi teplý. Zašila jsem na bundě pozůstatky po starém zipu, rovnou zašila i díru po utrženém poutku (ta tam byla nejméně 2roky) a přišila ručně knoflíky. Potom přišel na řadu fleece! Naměřila jsem ho, ustřihla, sešila a našila ručně patentky ke krku. Abych přišití patentek začistila, našila jsem přes ně ještě knoflíky. Poté jsem hodila fleece na bundu a prostřihala dírky na knoflíky. Nakonec vše zaobroubila na stroji a hotovo 💜 mám z toho velkou radost, využila jsme starou bundu a břicho je v teple 🍉💚
MiniBruno 🐻 jsem malý, rachtací, na pověšení, háčkovaný člen rozrůstající se rodiny 💚👶
#noxys #minibruno #crochetbear #crochetforbaby #crochet #bearbruno #hackovanymedved #noxyscrochet
Ahoj všem, tak i já po testech na cukrovku a vše v naprostém pořádku. Mě ta sladká limča dokonce i chutnala, trochu jako Fanta bez bublin. Vzala jsem si sebou háčkování a dvě hodiny fuč, ani jsem nemrkla. Opravdu se není čeho bát 😉 K tomu u nás v ordinaci mají na záchodě krásné velké zrcadlo, tak jsem si hodila i jednu selfie 😊
Hezký večer a bříškům obzvlášť 👶💚
Radost z radosti...
Jednou nad ránem ke mě přišla má kočka, drcla mi do čela svým sametovým čumáčkem a promluvila ke mě hlasem, který jsem slyšela jen v mé hlavě. Promluvila klidně a nabádala mě k přemýšlení. Předala mi poselství, které teď já předávám vám. Řekla mi prostou jednoduchou filosofii, kterou chapou i malé děti: "Radost plodí radost, úsměv nestojí nic a láska mění svět venku i uvnitř nás. Dokud budeš šťastná, šiř štěstí kolem sebe a až ti bude hůř vzpomeň si, na všechnu lásku a vděčnost, kterou si rozdala. I když si můžeš připadat nemilovaná, věř, že lidé to neumí říkat, ale dokazují nám to relativně obyčejnými skutky. Dokud bude na zemi láska, bude vždy pro co žít." S timto ukončila svůj monolog, lehla si mi na srdce a začala vrnět. Naplnilo mě to vděčností a zrodila se myšlenka... Pokud mám co nabídnou a nebude mi to chybět, budu rozdávat! Poté jsem se opět zasnila a usnula jsem. Ráno mi kočka olízla ucho, aby se ujistila, že jsem vše dostatečně pochopila a začala se dožadovat jídla. Teď už to byla zase ona, říkala jsem si. Už zase chce abych jí něco DALA! A tak dávám a doufám, protože některé věci nejde vysvětlit a dokázat, ale lásku také nevidíme, ale přes to ji cítíme 💜