Radost z radosti...
Jednou nad ránem ke mě přišla má kočka, drcla mi do čela svým sametovým čumáčkem a promluvila ke mě hlasem, který jsem slyšela jen v mé hlavě. Promluvila klidně a nabádala mě k přemýšlení. Předala mi poselství, které teď já předávám vám. Řekla mi prostou jednoduchou filosofii, kterou chapou i malé děti: "Radost plodí radost, úsměv nestojí nic a láska mění svět venku i uvnitř nás. Dokud budeš šťastná, šiř štěstí kolem sebe a až ti bude hůř vzpomeň si, na všechnu lásku a vděčnost, kterou si rozdala. I když si můžeš připadat nemilovaná, věř, že lidé to neumí říkat, ale dokazují nám to relativně obyčejnými skutky. Dokud bude na zemi láska, bude vždy pro co žít." S timto ukončila svůj monolog, lehla si mi na srdce a začala vrnět. Naplnilo mě to vděčností a zrodila se myšlenka... Pokud mám co nabídnou a nebude mi to chybět, budu rozdávat! Poté jsem se opět zasnila a usnula jsem. Ráno mi kočka olízla ucho, aby se ujistila, že jsem vše dostatečně pochopila a začala se dožadovat jídla. Teď už to byla zase ona, říkala jsem si. Už zase chce abych jí něco DALA! A tak dávám a doufám, protože některé věci nejde vysvětlit a dokázat, ale lásku také nevidíme, ale přes to ji cítíme 💜