občas to tak mám a s laktační psychozou to nemá co dělat - ten koloběh práce, dítě, domácnost, statek a pocit že dělám pořád všechno dokola a nemám ani chvíli pro sebe - když to na mně dopadne snažím se vzít psa nebo koně a vypadnout pryč - jen ať po mně chvíli nikdo nic nechce, vyklidním se, nabiju z přírody pozitivní energií a jedu nanovo
Taky obcas brecim...a to jsou maly 3 roky a cekam dalsi cacorku..obcas toho je hrooozne moc a tim brekem se clovek uklidni,vyprazdni a pak jedu dal....😊Tak to proste je.😊
Ano já, a to už mám děti velký. Někdy se cítím bezmocná a na všechno sama. Pobrečím, něčím třísknu a zase dobrý. Na chvíli.
Prošla jsem si velkou laktační psychózou po porodu starší dcery...skončila jsem na rok v péči psychologa...pak se to zlepšilo, postupně, hormony se ustálily...Ale i tak mám občas stav, že nezvládám...dcerám je necelých 10 a 7...to je normální, holt nejsme stroje...Pomáhá mi vypadnout od dětí...každý rok musíme mít s manželem několik dnů volných...a pak jsou u takhle větších dětí už super prázdniny, kdy děti zmizí z domu a člověk si vydechne. Svoje dcery miluju a umřela bych pro ně, ale jsem nejen máma, ale i samostatná lidská bytost, a potřebuju vypustit..
Jasně, máš ještě maličký dítko, to je normální. Bude to lepší ☺ snaž se dát sama na sebe, nejsi povinná komukoli nic vysvětlovat. Najdeš si v tom svůj směr a svou cestu.