Dá se to zvládnout?
Už v těhotenství se Štěpánkou se množily otázky, jak budu zvládat 1,5 roku "starého" chlapečka a novorozenou holčičku. Mě samotné to jako něco zvláštního nepřišlo, ale po asi dvoustém dotazu jsem začala mít trochu strach. A protože plánování je moje oblíbená činnost a silná stránka, začala jsem plánovat. Jak předejít žárlivosti, jak se budeme pohybovat venku, jak to zařídíme doma, co uspávání a domácnost .....
A pak se narodila princezna. Maty mě v porodnici nenavštěvoval, aby mu nebylo líto, že mimi se mnou může být a on musí domů. Už z porodnice dovezla nová holčička bráškovi malý dáreček a on si jí mohl jako první pochovat. A protože i naše druhé dítě je Šípková Růženka, pozornosti měl tolik kolik chtěl. Koupal ho vždy tatínek, takže si to spolu užívají nadále, uspávala jsem já a to se též nezměnilo. Kdykoliv chtěl vyzkoušet kolébku nebo postýlku, dala jsem ho tam. Stejně zjistil, že to žádná sranda není a přestalo ho to bavit. Postupem času je z něj velký pomocník, takové odnášení plenky do koše je důležitá práce, umýt při koupání miminku nohy také není nic lehkého.
Pro pohyb venku jsme rozšířili náš vozový park o sourozenecký kočár a golfky. Sourozenecký je k nezaplacení a využívám ho na 100%. Mladý pán sice chodit umí, ale delší cesty, výlety, pochůzky po městě atd. se prostě s monokočárem a malým loupežníkem zvládají hůř. Kdo má děti stejně od sebe jako já, jistě pochopí. Úplně obyčejný golfáček za 300,- z bazaru máme pro případ "rozdělení" sourozenců. Když Maty jede na výlet třeba do ZOO a Štěpánka jde na procházku doma, mají každý svůj kočárek. Samozřejmě pro pobyt okolo domu používám hluboký kočárek, Maty běhá sám.
Doma nám velkou službu dělá kolébka a vložná taška do kočárku. Z kolébky slečna vidí a loupežník jí nic nechtěně neudělá. Nehledě na to, že kolébání novorozence je důležitá funkce. Vložná taška zase skvěle funguje při přesunech doma - ven, ven - doma. Jako na úsporu času se dívám i na košík s veškerou kosmetikou, plenami a ubrousky, co používáme kolem koupání. Stačí vyndat košík a všechno je při jednom.
Uspávání je u nás v této době téma č. 1. Maty konečně usíná sám a Štěpánka se to učí také. Teprve na ní vidím, kde jsem udělala chybu, když byl malý Matyášek.
Domácnost trochu pokulhává. Jak jsem dnes psala kamarádce, není uklizeno tak jak bych si představovala a jím podle toho, kdy dovolí děti, takže méně, než bych chtěla. Trošku mne uklidňuje rčení "bordel v bytě, šťastné dítě", ale stejně mi připadá, že ho vymyslely matky více dětí. Žehlení se mi kupí v koši a po pravdě, ani nemám moc výčitek, když si místo žehlení sednu ke knížce. Tím se dostávám k něčemu velmi důležitému. JÁ
Každý den si najdu čas pro sebe a pro svého muže. I když je to chvilinka. Protože děti potřebují spokojenou mámu, dělám to vlastně i pro ně. Minulý týden jsem byla se svou sestrou večer na kafíčku. Ono ani manželovi neuškodí, když zjistí jaké to je, uspávat dvě řvoucí děti. V pátek jdu ke kadeřnici a přiznám se, že se moc těším na popovídání o čemkoliv jiném než jsou plenky a zuby. Bez výčitek dávám staršího na víkend k babičkám a těším se, až tam bude jezdit i mladší.
Takže na otázky odpovídám, že zvládnout se to dá. I když je to kolikrát o nervy všech zúčastněných. Stačí dvě věci v obrovském množství, láska a trpělivost. A taky hroznový cukr.
Doporučujeme
Bezva psané,svatá pravda,ono je důležité udělat si čas sama na sebe a VYPNOUT,já to nedělala a pak se narodila terinka a bylo mi tak jak mi bylo ☹ ted to dělám,prostě ty děti Dádovi nechám,on se nezblázní a jedu,sama,s někým,kamkoliv,ono se na ně pak víc těším,
Upřímně dvě děti brzo za sebou jdou zvládnou,a hezky ale musí člověk přijít na určitej systém,věř mi že za rok to už bude úplně jiné,méně chaotické a tak 🙂
skvěle napsané, stejné jako u nás....Tatínek se sám od sebe více zapojil a jsme nerozlučná čtyřka....Den ode dne je to mnohem lepší a už jsem párkrát i uvařila a jednou i uplácala dort 😉 Takže pohoda, jezz, klídeček, je to pecka a brala bych to znova všema deseti...u nás žádná stížnost 😀
@tercie děkuji, ale fakt to není žádná hrůza 🙂
@maxi.smile že? kdyby finance a zdraví dovolilo, klidně bych si do roka střihla třeťátko 🙂
to je krásný🙂
@ivkaj jak píšeš, reakce okolí jsou vesměs takové 🙂 Ale opravdu je to v pohodě, sice když přijde nějaký krizový den, který oba dva prořvou, jsem zralá do blázince 😀
@zazulka 😀
@berenika39 dík 🙂 ale holky, přiznám se, i když mám hodné děti, kolikrát se na večer těším jak malé dítě 😀
@ee.liska to právě všechno souvisí se vším, já na tohle opravdu věřím, že máma a dítě jsou jako spojené nádoby, klidná, spokojená máma - klidné spokojené dítě. a naopak, stresfulka a nervačka, co pořád fistulí okřikuje a komanduje - dítě je pak stejné....(jasně že ne vždycky, že to neplatí 100%, ale ta vazba tam prostě je) Takže když si večer sednu, dám si červené, nohy na stůl (obrazně🙂 ), hodím se do klidu, logicky se odrazí na fungování další den...
@berenika39 naprostej souhlas!
@zazulka dokáže mě vytočit, když mi někdo třeba řekne: no jo, tobě se to vychovává, když máš "TAKOVÝ" dítě. Jenže ono je to jedno s druhým, je takový, jaká jsem já. Kdybych na něj pořád hučela, peskovala, mydlila ho hlava nehlava, nebyl by takový. Máme doma klídek, no. A to prosím neznamená, že by rostl jako dříví v lese, naopak, tím že je v klidu, je přístupný všemu, co vidí, snadno se učí - okoukává a tak. p.s. taky umí být číslo a prevít a raubíř🙂)))
ano, souhlasim, ale je potreba mit k dispozici babicku a nebo nekoho dalsiho na obcasne hlidani toho starsiho..my nikoho nemame a treba dnes bychom ji tak potrebovali...
děkuji za krásná slova 🙂
děkuji za krásný článek 🙂 chtěla bych další miminko a občas mě přepadnou obavy, zda to zvládnu... teď věřím, že určitě 😉
@lucifer1987 určitě to zvládnete 🙂 🙂
super článek 😵 taky máme sourozenecký kočár, ten jede skoro na 100%, protože starší holčička neumí ani sedět, ale je suprová v tom, že ji můžu položit na rozložený gauč, dát hračky a věnovat se uřvané ségře... nežárlí, teda ne tak, abych nevěděla, kam dřív... miluju obě dcery a nelituju, že jsme do druhého dítěte šli tak brzy 😉
úžasný... a obdivuji tě... mě zatím stačí ten náš malý rebel, a taky si ráda od něj odpočnu, tím že zajdu s kámoškou trošku zařádit, nebo jdu ke kadeřnici, na cvičení nebo vyšlu malého s tatínkem či babičkou ven... opravdu jak si psala, on potřebuje klidnou a spokojenou mámu, takže to dělám i pro něj, naštěstí nejsem nervní typ ani cholerik, ale občas když mám pocit že je toho moc, nejsem příjemná a pak mi opravdu vadí i kňourání malého... Schrnula bych to tak , že opravdu každej člověk potřebuje vypnout... tak jako lidi si berou dovolené v práci i my maminky , které máme navíc službu 24 hodin dennně, 7 dní v týdnu a 365 dní v roce si potřebujeme od všedních dní odpočinout 🙂
mít chlapečka jako první a potom holčičku je to nejlepší co může být. kluci moc nežárlijou, naopak se snaží být velcí bratříčci a chránit ségru 🙂 můj manžel takhle vyrostl a už od dětství je hodně zodpovědnej, se ségrou má krásnej vztah a naučil se od ní být citlivej a všímavej 😉😉 určitě si to pak vychválíš
no ale kym som to neprecitala, ak ma ani nenapadlo, ze by nasmu Dankovi v porodnici mohlo behat po rozume - ze on so mnou nemoze byt a mala Nina ano.... teraz som na vazkach, nechcem aby mal pocit ze vtedy na neho nemam cas a som len s malou, ale na druhej strane si neviem rpedstvit 4 dni ho nevidiet pocas pobytu v porodnici. JA som s nim dennodenne, babicky mame na Slovensku, takto odluceni sme este neboli.
@ciernavila to je jasné, kdžy jste na sebe zvyklí denodenně 🙂 Náš loupežník je u babiček zvyklý od malinka i na víc dní 🙂
@majatob jo a tobě hlásím: bez žárlení, bez problémů, doma pohoda 😀 ale pořád na tebe myslím a čekám, kdy to přijde 🙂
Tak jsem právě dospěla k názoru, že je něco špatně... 😀
@ee.liska Moc hezký článek! Můžu se zeptat? - jak jsi psala "Uspávání je u nás v této době téma č. 1. Maty konečně usíná sám a Štěpánka se to učí také. Teprve na ní vidím, kde jsem udělala chybu, když byl malý Matyášek." Kde myslíš, že byla chyba? Občas docela bojujeme s usínám, tak by mě zajímalo, co a jak. Předem dík za info!🙂
@eternnity Děkuji za pochvalu. Chybu vidím v tom, že jsem nebyla důsledná: nemyslím tím tedy, nechat dítě v postýlce samotné, ale, že jsem ho tenkrát neměla naučit, že s ním budu lehávat v posteli klidně dvě hodiny, dokud neusne. Pro mne ideální případ je teď, děti uspávám čtenímpohádek. Lehnou si do postýlek a já si sednu k nim, čtu pohádky nebo zpívám a ony buď usnou, nebo je v polospánku nechávám "dousnout" 🙂
Začni psát komentář...
pekny clanek 🙂 u nas to ze zacatku vypdalo taky takhle idylicky 😀 zarleni zacalo az kolem 6. mesice miminka, kdy se zacala pohybovat po byte a zajimat se o brachovy hracky...ale s prichodem dalsiho sourozence se to urovnalo a od zhruba 1,5 roku dcery jsou velci partaci. Tedka probiha trochu krize s nejmensim, jeste sí s nema moc nepohraje, jen bere a nici a to se jim nelibi, ale uklidnuju se tim, ze jednou rozum dostane aj malej a pak ho vezmou mezi sebe 🙂
nejlepsi na tomhle je, jak ma kazda maminka s jednim ditkem pocit, ze nezvlada a jak je to narocny...pak prijde druhy a s jednim je najednou pohoda...a se tretim, kdyz jsou doma JEN dva, sedim pomalu s nohama na stole 😀 a nepochybuju o tom, ze stejne by moje tri vnimala maminka se ctyrma a vice detma 🙂