Užívám si každého dne
Nestěžuji si, že čas rychle utíká. Z mých malých novorozenečků že je najednou dvouletý klučík a půlroční slečna. Nestěžuji si ani, že si je nestíhám užívat. Přijde mi dávno, že Štěpánka byla sotva den staré miminko, že byl tak malý Maytášek si pomalu ani nevzpomínám. A při tom je to jen pár měsíců. V tom letu dní, týdnů a měsíců se mi moje novorozeňata rychle proměnila.
Já si totiž celý ten čas užívám. Od narození syna a našich výletů, kdy jsme málokdy zůstali doma, přes dobu, kdy jsem otěhotněla s dcerkou a mateřství i těhotenství jsem najednou vychutnávala z postele. Ty dlouhé dny, kdy jsme si prohlíželi knížky v posteli, koukala jsem na drobka, jak si hraje vedle postele. Užívám si i jako maminka dvou dětí. Seznamování sourozenců po příchodu z porodnice. Chlubení brášky, že má malou sestřičku. Blbosti, teď už parťáků, v posteli po probuzení. Radosti, kterou oba mají z plyšového ježka a jeho nově vyšité červené pusinky. Každý den má své kouzlo a já si to kouzlo vychutnávám a chci si ho uchovat. Až přijdou dny jako dnes, kdy mi ta malá miminka zachybí, kouknu se do vzpomínek na kouzelné večerní grilování a objevování ohýnku. Nebo na krásně propršený den, který jsme spolu proleželi a prospali v posteli. Podívám se zpátky a znovu mne zahřeje pohled na manžela s dětmi, jak spí v naší posteli. Pohled na Matyho, jak radostí piští, že ho Štěpánka hladí po tvářičce a ta se zajíká smíchy z Matyho.
Nestěžuji si, že si tu pohodu "na mateřské" neužívám. Místo stěžování se těším na další zážitky, na další období a objevy mých dětí. Na školku, školu i pubertu. A v předvečer jejich svateb si sednu k albu fotografií z jejich dětství a všechny ty krásné okamžiky si připomenu.
Edit: No a puberta je tady. Z batolete je super kluk a z kojence slečna s vlastním názorem. Přibyly roky a přibyl malý klučík. Teprve na něm vidím, jak ten čas utíká. A nelituji ani jednoho jediného dne, všechny jsem si s nimi užila. S každým jedním …
Najednou se z kluka, holky a novorozeněte stal puberťák, puberťačka a batole. Vše je při starém, jen do toho rodinného alba mám více fotek a svatby budou třeba tři 😍
Doporučujeme
Moc krásné a výstižné!!
Přesně ........ neočekávaně jsem po narození druhého drobečka cítím jako konečně naplněný člověk ..... jakože všechny dílky stavebnice jsou pospolu 🙂)) a tvoří komplet. Možná je to i tím, že máme klučinu i mimi-slečinku a budu si snad moci vychutnat krásu i svízele obou pohlaví. Krásný článek.
Mě ty mininka chybí,to malé vonavé poňuníčko 🙂 Ale ted je s nimi aspon sranda a víc akce 🙂
hihi, tak neuplynulo ani pár hodin a musím si to otevřít a přečíst. ne že by mi bylo tak zle, ale po třech hodinách neskutečně hlasitýho uřvanýho "povídání" mojeho syna, plus jeho "energetických záchvatech" mám pocit, že se mi třepou i ty nejmenší svaly v těle 🙂 kdeže loňské sněhy jsou, kdy bylo možné se s ním domluvit a teď dělá jeden naschvál za druhým...žárlivost dělá divy, ejch...musím se pozitivně naladit a nabrat trochu energie 😀
@ee.liska mno asi nebude, kluk má prostě takovou povahu, navíc získal konkurenci už jako 3,5 leťák, tvá slova nějak nepomohly, tak jsem šla za ním ven a jen mě uviděl dostal hysterickej záchvat- protože sem s ním a tátou nehrabala sníh, protože sem je nehlídala (pravej důvod spíš ten, že jsem se bavila se sousedem a vezla segru v kočárku), chtěli sme mu duělat radost, táta pověsil krmítko, tak že tam dáme lojovou kouli, co jsme si já a klouček vyrobili, ale jen řval protože...protože....protože... pak pro ni došli, ale špatně bylo to, že ho táta nedovezl ke krmítku traktorem (je tu dost sněhu a ten dětský traktůrek to prostě nezvládá 🙂 ) no asi po 15 minutách jsem si řekla, že ten čerstvý vzduch mi zase tak zapotřebí není a ať si to, co už jsem předtím měla 3 hodiny v kuse užije zase někdo jiný 😀
hihi, to je sranda, tak pojedeš k nám 😉 nejsem přímo z oBrataně, ale mám to blizoučko
Začni psát komentář...
Ta poslední věta mě rozbulela,protože tak rychle jak jsem článek přečetla,tak rychle přijde ten závěr tohodle článku,a já ať snimi dělám cokoliv nepřstanu myslet na to jak moc je miluju a jak moc mi to vše utíká mezi prsty ☹