Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.
a uvidíš všechny příspěvky!
evita_ij
28. bře 2018
Zlin,Otrokovice,Halenkovice... dojdete na bazarek nakoupit.
Zobraz celou zprávu
(1 fotka)
evita_ij
22. lis 2017
Johanka oslavila 8.narozeniny
Zobraz celou zprávu
(2 fotky)
evita_ij
21. lis 2017 Čtené 134x

Blíží se období Vánoc, z televize se na nás hrnou reklamy, nakupujeme, přeháníme to se vším, s jídlem, dárky, hračkama, a pak jsme někdy zklamaní, že děti nic z toho dost 

neocení, že vše berou jako samozřejmost. 

Narazila jsem na jedněch amerických stránkách na hezký článek, 

tak si jej dovolím přeložit, protože se mi moc líbí.

"Čtyři jednoduché způsoby, jak naučit děti vděku

Věřím, že vděk je něco, co musíme děti naučit. Myslím, že často vidíme věci, které chceme změnit, opravit, věci, které nemáme, a tím, jak hledáme ty správné věci, tak nám ty hezké chvíle vděku a radosti protékají mezi prsty. Jako rodiče jsme pověřeni zvláštním darem - příležitostí naučit 

naše děti hledat to dobré ve všech těch výzvách a naučit je žít se srdcem, které je vděčné.

1. Vše začíná u Vás.

Děti nás sledují. Sledují každý náš pohyb, vidí nás, když hudrujeme, stěžujeme si, a vypadáme neštastně. Kdysi ke mě přišlo mé dítě a zeptalo se mne, proč nejsem štastná máma. Ta slova mě bodla u srdce - a donutila mne přemýšlet. Nechtěla jsem, aby mě mé děti viděly vést 

život postrádající radost, i když to bylo náročné. 

Popravdě, velká část mého života byla plná výzev – finance, zdraví, vztahy – a pak jsem v jednu chvíli zjistila, že můj život může být buď hořký nebo štastný. Nic moc mezi tím není. Takže se sledujte. Buďte skuteční, ale taky se ujistěte, že vaše děti vás uvidí být vděční. Zřetelně pak uvidíte, že se změní postoj u vás doma – na místo brblání o tom, co není v pořádku, děkujme za to, co máme. Děti jsou vnímavé a všimnou si i nepatrné změny v našem postoji. Vyberte si býti vděční.

2. Uveďte vděk do praxe

Udělejte z něj část vaší rodinné strategie. Začněte třeba tím, že si přes týden budete se členy rodiny povídat o věcech, ze které jste ten den vděční. Třeba já při uspávání, když uložím své  chlapečky do postele, často si povídáme a chci, ať mi řeknou, jaká část dne byla nejlepší. Taková obyčejná otázka, ale přiměje je přemýšlet a hledat to dobré. Nemyslím tím, že pomineme i ty špatné věci z toho dne  - my máme i špatné zážitky, a také naše děti. Vlastně to je to poslední, co naše děti potřebují, abychom ignorovali nebo bagatelizovali, čím prochází. Připusťte i takové chvíle, jejich obavy a všechny jejich starosti. Vždycky. Spíš jde o to, dostat vděk do praxe u vás doma.  Prostě z něj udělejte část vaší denní rutiny. Vděk je nakažlivý.

3. Žijte život „sklenice napůl plné“

Myslím to vážně. Prostě začněte věřit, že jste takoví. Jedna má milá přítelkyně, Amy, mi kdysi řekla, že ve svém domě nemáme býti teploměrem, ale raději termostatem. Když jsme totiž teploměrem, jednoduše odrážíme náladu v domě. Pokud je v něm brlbání, nespokojenost, úzkost, jsme toho součástí. Pokud jsme ale termostatem, pak regulujeme náladu v domě dokonce i se vším, co se doma děje. JE to těžké, já vím. Ale jen přemýšlejte, jaký by byl váš život s přístupem, že sklenice je napůl plná, a ne napůl prázdná. Jak rozdílné by byly naše vlastní životy, a životy našich dětí, i životy ostatních. Život je někdy těžký. Potřebujeme okamžiky, lidi, kteří si vybrali se usmívat na místo mračit se, a ty, kteří obejmou a milují bezpodmínečně.

4.Dávejte zpět

Nežijte svůj život jen pro sebe a nehromaďte věci. Před pár lety jsem pořádala garážový výprodej a moje dcera Grace se mne zeptala, proč prostě ty věci nedám lidem, kteří je potřebují. Přimělo mě to přemýšlet. Jak často lpím na věcech pro sebe a zapomínám dávat čas ostatním? Učte své děti dávat. Vemte pár drobných z pokladničky o svátcích, aby je děti mohly dávat do pokladniček Armády spásy pokaždé, co jdete do obchoďáku. Nechte je, at jsou dobrovolníky. Přispívejte. Adoptujte dítě z chudých zemí. Podporujte je, at pomáhají svým sourozencům. Pomáhejte sousedům. Dávejte bez toho, abyste čekali něco za to. To je dar.

Čtyři triky jak naučit vděku. Jednoduché způsoby jak zušlechtit vděčná srdce ve světě, který potřebuje více lásky."

Originál text

http://findingjoy.net/four-simple-ways-to-teach-kids-gratitude/#.WhRxWIhrzIW

Čti celý článek
evita_ij
20. srp 2017
Nase treti laska ma rok a pul. Je uzasna,spolecenska, komunikativni, hodna a moc sikovna.
Zobraz celou zprávu
(1 fotka)
evita_ij
21. dub 2016
Právě probíhá Týden opravdových plen http://www.tydenopravdovychplen.cz/ tak to jsou naše opravdové a Rozárka :slight_smile:
Zobraz celou zprávu
(1 fotka)
evita_ij
18. bře 2016
Dnes je to přesně 1 měsíc, co je Rozárka s námi!
Zobraz celou zprávu
(1 fotka)
evita_ij
8. bře 2016 Čtené 319x

Mé dva předchozí porody, ač z nich mám 2 krásné zdravé děti, nebyly podle mých představ, vždy to probíhalo tak nějak mimo mně, mimo mou kontrolu, a tak když jsem potřetí otěhotněla, chtěla jsem zažít krásný a přirozený porod tak nějak více podle sebe. Shlédla jsem spoustu videí o porodech bez bolesti, hypnoporodu, přirozeném porodu a nabývala jsem sebevědomí pro krásný zážitek ze zrození. Těšila jsem se,že porodím v nejbližší, celkem vyhlášené, zlínské porodnici, potmě, s dulou, případně s manželem, ale tomu se k porodu nechtělo a já ho nenutila, chápala jsem ho. Ovšem v 23.týdnu na velkém UTZ byla objevena u naší holčičky vrozená vývojová vada na srdíčku, od té doby jsme byli sledování se srdíčkem i v Brně, a taky mi bylo doporučeno rodit právě v Brně, kde by v případě komplikací byli po ruce specialisté. 

U našeho miminka byla objevena špatně tvarovaná chlopeň a zúžená plícnice. Naštěstí se v průběhu těhotenství tato vada nezhoršovala, srdíčko jinak mělo dobrý tvar i funkci, ale i tak jsem byla velmi nervózní z porodu, aby vše bylo v pořádku a aby srdíčko, až se mimi narodí, začlo dobře pumpovat a pracovat. K tomu jsem byla nervózní z cesty do porodnice, přeci jen je od nás Brno vzdáleno 100 km, k tomu to je třetí porod a už ten druhý byl velmi rychlý, od prvních bolestí 4,5 hodiny. A navíc ještě, manžel pracuje v Praze a jsem většinu času s dětmi doma sama, naštěstí se nabídli i milí sousedé s hlídáním dětí apod.

Termín porodu byl dle poslední MS 26.2.2016, ale dle všech UTZ bylo mimi o týden větší a UTZ ukazoval termín 19.2.2016. Jelikož nevím přesně, kdy jsme miminko počali, tak jsem se spíše vnitřně upínala na dřívější termín. 

Od konce ledna jsem dojížděla na kontroly do porodnice do Brna na Obilní trh, kde jsem měla i porodit. Někdy jsem jela s manželem, ale několikrát jsem cestovala i vlakem, po Brně tramvají. Byly to náročné výlety, hlavně fyzicky ke konci, ale i jsem si to užívala. Poslední takový výlet vlakem do Brna na kontrolu byl v pondělí 15.2., kdy doktorka, jako už po několikáté, říkala, že čípek volný pro prst a jinak vše uzavřeno a nejspíš se zatím nic nechystá.

V úterý 16.2. byl velmi uběhaný den. Ráno mě na WC mírně zaskočil růžový hlen, tedy odchod hlenové zátky. U předchozích porodů to vždy značilo začátek porodu. Dopoledne jsem s Johankou jela na kontrolu k doktorce,pak pro Vládíka do školky, pak jsme se vydali na kroužek břišních tanců Johanky, jsem si říkala, kdoví jak to bude příští týden, tak at ještě dnes jde.... Když  jsme se odpoledne v pět vrátili, pobolívalo mě trošku břicho. Napadlo mě, že první termín je v pátek a Johanka se narodila 3 dny před termínem, že by i tato holčička možná chtěla vykouknout dříve. Tak jsem se pustila do úklidu. Uklidila jsem si skříň s oblečením, dorazí švagrová hlídat děti, tak at mám uklizeno.Uklidila jsem ledničku, aby i to bylo v pořádku. A ještě jsem potřebovala si nabarvit vlasy! Tak si jdu napatlat hlavu barvou, hezky hnědo-černou, a zase mě pobolívá podbřišek, tak píšu manželovi, ráno mi asi odešlo kousek zátky a bolí mě břicho, zůstaň na telefonu, co kdyby náhodou. Pak byl večer, kolem osmé hodiny, Vládík nám usnul u pohádky na počítači, tak ho přenesu do postýlky. S Johankou si píšeme s tatínkem přes WhatsUp, ptá se, jak je mamince, a zrovnu mu píšu, že dobrý, že se nic neděje a v tom jsem ucítila, jak ze mě něco teče,kouknu pod sebe,byla jsem jen v tričku a kalhotkách, a kape ze mě na zem krev..... Johanka se rozplakala, já jí povídám, to nic zlatíčko, asi maminka začíná rodit, letím na wc, kde si dám ručník mezi nohy a volám manželovi, že krvácím, že se něco asi tedy děje, at zavolá souseda k dětem a já si jdu volat sanitku a dobalit se. Volám 112 s tím, že asi rodím a že potřebuju odvézt do Brna pro srdeční vadu miminka. Dobaluju poslední věci do tašky, papuče,mobil, foťák..... a letím do sprchy, kde smývám krev a barvu z vlasů! obleču se a už je tu sanitka, loučím se s johankou, která povídá, maminko, já jsem plakala štěstím, to je nejkrásnější den, ty rodíš! ..... ach.... Děti hlídá soused a později přijede hlídat švagr a ráno babička.....tak mě nabírají, lehám na lehátko, 5 min mě ještě vyslýchají, a vyrážíme na cestu do Zlína.... Mám bolesti, ale jen slabé, po 10 minutách... doktorce cestou povídám, že potřebuji do Brna, jestli to vědí, a ona že musíme nejprve do Zlína do nemocnice...tam mě vezou na lehátku na vyšetřovnu porodního sálu, monitor, vyšetření dvou doktorů, kteří rozhodují, zda dojedu do Brna, jednomu se to nezdálo, kor když porodní asistentka řeší, že už v pátek mám termín, že jakto, že si mě v Brně už dávno nenechali....mají strach, že porodím cestou.... Nakonec uznají, že bolesti jsou zatím slabé, mimi má ozvy v pořádku a tak čekáme na volnou sanitku..... Na 112 jsem volala z domu kolem 20.30. A asi až ve 23hod jsme vyrazili sanitkou do Brna, kde jsem byla něco po půlnoci. Manžel už byl dávno v Brně z Prahy, zatímco já čekala na sanitku ve Zlíně. Mazec. 

Dojeli jsme do Brna tedy po půlnoci, stále s bolestmi po 10min. Cesta utekla rychle, doktorka byla příjemná, cestou píšu sms kamarádkám a rodině, že rodím. Haha, kdeže kdeže. Z Obilního trhu nás přeposílají rovnou do Bohunic, protože další den mají plánovanou opravu plynu, či co. Příjem, vypisování papírů, monitor...vyšetření, 1 cm otevřená, mírně krvácím, ale nejspíš jde jen o hlenovou zátku. Necháme si vás tady (kam bych taky šla! po té cestě dlouhé!) a jdeme pak i s mužem na porodní pokoj. Stále s úsměvem, procházím se po pokoji, klystýr, pročištěná, osprchovaná, bolesti stále mírné a po 10min. Nad ránem se pauzy prodlužují a do rána se to vše zastavuje a bolesti jsou stále mírné a nepravidelné. Ráno rozhodnuto, nerodí se :grinning: Domů jet nechci, tak se domluvíme, že mě ubytují na oddělení a budeme čekat, případně další den, ve čtvrtek, porod vyvoláme. Manžel odjíždí zpět do Prahy si dodělat práci. Já se přesouvám na pokoj, kde strávím celý den a půlku další noci.Jen odpočívám, nabírám sílu, spím, bolesti stále jsou a stále nepravidelné a slabé, spíše takové menstruační. Ale věřím, že se to rozjede a že se to všechno prostě zatím jen chystá.

V noci před třetí hodinou ranní při převalování na posteli cítím, že ze mě něco vytéká, jdu na záchod, je to krvavá voda, zvoním na sestru, přichází, vede mě na vyšetřovnu, na monitor, dělá test na plodovou vodu a ano, je to plodovka. Mám radost, něco se začíná dít. I bolesti sílí a jsou častější, skoro pravidelné po asi 5min. Po monitoru jsem odvelena tedy zpátky dolů na porodní box, volám manželovi do PRahy, at vyjede, že voda teče a začínám mít bolesti. Že tentokrát už snad tedy porodím! :grinning: Nikomu tentokrát sms nepíšu, pač jsem musela předešlý den zas všem psát, že se porod zatím odkládá. 

Jsem na porodním pokoji, sama si prodýchávám už ty pravé kontrakce, jsou silné, pak silnější, ale hezky si je prodýchávám a opakuji si své naučené mantry: Mé dítě je zdravé a ví, jak se narodit. Mé tělo ví, jak porodit dítě. Každá kontrakce mě přibližuje k mému dítěti. Síla kontrakce odráží mou ženskou sílu. .... a spoustu dalších. Docela to funguje, ale i tak se předkláním a funím a hledám jak si ulevit. Další klystýr.... :grinning: Sprcha. Ta mi nedělá vůbec dobře, tedy ano, ale jen mimo kontrakce. Při kontrakci drtím rukama madlo a hlavou se opírám o zeď. Kolem páté hodiny ráno ulehám do postele a tam už strávím zbytek porodu.Nevím přesně v kolik hodin, ale jediné číslo, co padlo od PA bylo 6cm otevřená, ale nevím přesně kdy to bylo.

Plánovala jsem, jak budu střídat polohy, ale prostě lehla jsem a jakýkoliv pohyb byl už prostě nad mé síly. Manžel mi psal sms, jak se blížil z Prahy do Brna.... 100km....80....60.....40.....20..... už jsem dole.... a za chvíli už byl u mě, sedl na křeslo a tam strávil zbývající, tu hlavní hodinku. 

Kontrakce byly silné, prsty jsem zarývala do polštáře, pak do manžela, když dorazil, funěla jsem si, kontrakce sílily, už jsem často cítila tlak dolů, nucení k tlačení, zvonila jsem na PA a její mladou studentku PA, že prostě už tlačím.... doted si vybavuju ty pocity a tu bolest,.... nohy jsem samozřejmě dávala k sobě, což zabraňuje sestupování hlavičky, tak mi je oddělávaly od sebe, to bylo strašně nepříjemné....pomohl mi spíš takový polovyfouklý gymnastický malý míč, který mi držel nohy od sebe, aspon trošku. Tlačení mi bylo dovoleno, když PA nahmatala už hlavičku v cestách, i tak jsem tlačila dříve, to tělo samo.... Tlačila jsem o sto šest a stále malá nelezla.... tlačila jsem opět špatně, do hlavy, celá rudá jsem prý byla, hrozné horko mi bylo si pamatuju, a malá stále nikde. Ozvy byly v pořádku, ale trvalo to dlouho, nevím, jak dlouho přesně, ale bylo to jistě 15-20 kontrakcí, než konečně malá vylezla. PA i doktorka mě navigovaly, kam tlačit (dolů do zadku, já vím!ale nejde toooo!!!), místa tam prý mám hodně, jen špatně tlačím. Holt potřetí a špatně, nechápu no. :grinning: 

Nakonec mi pomohly, jemně zatlačily na břicho, nástřih a malá byla venku. Ta závěrečná bolest je tak intenzivní, a tak úlevná, že se to nedá k ničemu přirovnat, to se musí zažít. Dali mi ji na břicho, to hlavní jsem si přála u porodu, protože u dvou předešlých mi je na bříško nikdy nedali. Ta radost, úleva, štěstí, ach.......... 

Důvod,proč mi nešla vytlačit, byl ten, že mimi lezlo obličejem napřed, tudíž jí to místo tam nestačilo, proto to trápení. Uznaly pak PA i doktorka,že proto to tak trvalo, kdyby lezla normálně záhlavím, bylo by to celé o moc rychlejší. Ale třeba by to zase nestihl tatínek :slight_smile: takže asi to mělo nějaký důvod.

Naše Rozárka se narodila v 6:10 hod. ráno po 3 hodinách porodu.

Po chvilince si ji odnesly pediatričky k prvnímu vyšetření, očištění, zvážení, a dali mi ji zabalenou na chvíli pochovat, chvilinku si ji pochoval tatínek a pak ji už brali, že musí na monitor kvůli tomu srdíčku.

Porod byl hezký. Rychlý, v podstatě velmi přirozený, že nám ji odnesou, jsme tušili kvůli srdíčku. I tak se cítím mírně okradená o seznámení, to ňuchnání, první přisátí.... malou jsem navštívila pak až na JIP v průběhu dopoledne. Poprvé nakojit jsem ji mohla až ve 13hodin.Pak ji odvezli do dětské nemocnice a mohla jsem za ní až další další den. To je ale další kapitola. :slight_smile:

Hlavně jsem ale ráda, že jsme stihli do porodnice dojet včas, že to bylo tak, jak to bylo, že jsem vlastně jela s poslíčkama, protože s opravdovýma kontrakcema bych do Brna nedojela a porodila asi ve Zlíně...a malou by mi hned odvezli do Brna. Takže díky Bohu nebo andělům, že to zařídili tak, jak to bylo.

A rodit přirozeně dle pokynů svého těla? To já prostě neumím :slight_smile: V hodinku H jsem byla ráda, že jsem ráda a lépe rodit nedokážu. Jediné,co jsem podcenila,bylo to tlačení, měla jsem po porodu z půlky každé oko zalité krví, jak mi praskaly žilky. Ale to je detail. 

Čti celý článek
evita_ij
18. únor 2016
Tak je tady! Naše druhá princezna ROZÁRKA se narodila dnes v 6.10hod., je nádherná, vlasatá, celá naše. Váží 3620 g a měří 50cm.
Zobraz celou zprávu
(1 fotka)
evita_ij
22. říj 2015
Účesy naší Johanky 16 fotek
evita_ij
24. črc 2014
Princeznovský pokojíček v novém domě - Johančin 14 fotek
evita_ij
11. kvě 2013
Učíme děti luční kytičky 69 fotek
evita_ij
3. únor 2013 vybrali jsme
Fotoknihy pro dětičky 105 fotek
evita_ij
23. bře 2012

V noci z pátka 9.3. na sobotu 10.3. jsem spala jen pár hodin, Johanka měla novou postel v pokojíčku,tak jsem byla nervozni, at nespadne nebo mě nevolá atd...
Celý týden byl prostě dlouhý, přenášela jsem už po obou termínech, k tomu manžel, který pracuje v Čechách a my jsme na Moravě, mi neustále připomínal,že v pondělí musí jet do Prahy, jakobych snad mohla porod nějak přivolat.... Ne že bych to všelijak nezkoušela..... několikrát za den schody do sedmičky, všechny ty babské rady.... Jen tatínek se moc neúčastnil toho vyhánění, prostě se mu to nelíbilo s břichem, nemám mu to za zlé :slight_smile:
No jak jsem nespala v noci, tak jsem v sobotu byla jak přejetá, tvrdlo mi břicho celý den, k tomu se opět ozvala migréna, tak jsem požádala mamku,at si vezme na celé odpoledne Johanku k sobě,že bych šla spát. Tak ji manžel odvezl a já šla do pelechu. Celý den jsem přemlouvala své tělo, miminko, už i Pána Boha,aby se už něco začlo dít, že opravdu už potřebuju rodit :slight_smile:... Odpoledne začala odcházet zátka, ale věděla jsem, že to ještě nemusí samo o sobě nic znamenat.


K večeru mi bylo už líp. Manžel přišel s tím, že to teda ještě zkusíme popohnat a tulili jsme se :slight_smile:.... To bylo půl sedmé večer... Pak odjel pro Johanku k našim a já pak  začla pociťovat bolesti. Nejdřív slabé. Přijel manža s malou,to bylo asi půl osmé, a to už jsem měla bolesti asi po 5min, docela silné, že jsem se musela vždy zastavit a prodýchávat to. Ještě jsme dali spát malou, chvíli jsem tam s ní musela být, kleče u její postele,jen ji držet za ruku. No dalo se to i s bolestma auuuuuu. Jája usnula a já zapla Skype, jestli tam nebude kamaradka - porodní asistentka, to bylo asi 20:30, a byla naštěstí online. Tak jsem jí řekla co a jak,probrali jsme situaci a poslala mě do sprchy, že bud to zesílí, zkrátí se intervaly nebo to přestane. No ve sprše jsem vydržela asi 15min, a zdálo se mi to stejné,ale pak to sílilo, a tak jsem dobalila věci, zavolali jsme mamce, at přijede za Johankou. Do porodky jsme vyrazili asi ve 22 hod. Kontrakce jsem měla asi už i po 2-3 min. Vtipné to bylo pak v porodnici, manža mě vysadil na vrátnici a šel parkovat. Já měla kontrakce na vrátnici, pak u vstupních dveří, pak ve výtahu a hned v ordinaci. Takže asi tak rychlé to bylo. V porodnici o půl 11 byl doktor a taková starší PA. Otevřená na 3cm. Monitor. Neskutečné utrpení ležet půl hodiny a jedna kontra za druhou…. Vypisovali jsme papíry, no hrůza… Po té asi půl hodině už jsem fakt skučela, tak mě PA vyšetřila. Otevřená na 8cm, klystýr nestíháme… naštěstí se tělo samo čistilo celé odpoledne...


Takže rovnou na sál, doktor mi praskl vodu a museli jsme ještě počkat, než mimi dost sestoupí. No kroutila jsem se jako žížala, drtila manžílkovi ruku….. a docela i hekala, ale nebyl to takový extrém jako u Johanky. To jsem tehdy přímo řvala... Zkoušela jsem dýchat jak se má. I jsem si vzpomněla na kamarádku PA a její slova: Nemysli na bolest, mysli jen na sebe a na Vládíka, že ho za chvíli budeš držet celého mokrého voňavého a budete spolu.  No a pak asi od půl 12 jsem už mohla tlačit…. Bolest hrozná, ale dalo se. Tlačila jsem konečně správně ( u Johanky vůbec!) Bradu na hrud, zavřít oči, a tlačit dolů….. no a pak ke konci už jsem cítila,že to bude ono, tak velký nádech, tlačit, pocítila jsem nástřih,ale ne bolest, jen že proběhl a hlavička je venku uffffff …. Pak se nám tam ale šprajcnul ramínkem, a to už jsem neměla kontrakci ani dech, musel mi doktor přitlačit dole na břicho a pomoct mu ven. Nic extrémního, jako u Johanky,kdy jsem měla na žebrech podlitinu, jak mi hňápl doktor na břicho,aby mi ji pomohl vytlačit….
A malý vyklouzl, neplakal, zvedla jsem se, abych jej viděla, měl fialovou hlavičku, myslím,že i na bříšku měl fialový šrám, prostě dostal zabrat no. Nalokal se vody, která byla prý už i zkažená tím,že si do ní při porodu káknul. Takže ho rychle sami doktoři a sestry odšmikli a odnesli dozadu, a za chvíli zaplakal, to byla úleva…. Tatka šel fotit a já si oddechla … Placenta vypadla sama a doktor mě zašil. Prý nic extrémního, na to, že to byl těžší porod, tou jeho velikosti a hlavičkou, že jsme krásně spolupracovali, Vládík, já i porodní asistentka. Tu moc chválil, že hezky rotovala s malým, nic se neuspěchalo a malý taky nespěchal a neublížil mi víc, než je jakoby normální.


A za chvilinku mi malého donesla sestra zabaleného v peřince, ale celého krásně špinavého, voňavého, teploučkého, fialového, ale nádherného. ….. Chvíli jsem si ho potulila, chvíli tatínek a pak ho odnesla sestřička na novorozenecké do inkubátoru, že měl těžší příchod na svět,tak aby se zahřál. Pak ráno o půl šesté mi jej přinesli poprvé na kojení. Krásně se přisál :slight_smile:

Od 9hod už jsem ho měla stále u sebe na pokoji.

Vladimírek

narozen 11.3.2012 v 0:05 hod.

4,150 kg a 52 cm

Čti celý článek
evita_ij
26. zář 2010
Pár prvních samostatných krůčků...... jsem dojatááááááá :dizzy_face:
Zobraz celou zprávu
evita_ij
16. črc 2010
Malá dnes už několikrát řekla MA-MA jůůůůůůůůůůůůůůůů konečněěěěěěěěěěěěěě krááááásááááá
Zobraz celou zprávu
evita_ij
27. pro 2010

Narodila jsem se v den 20.výročí revoluce 17.11.2009 a taky jméno mám k tomu odpovídající :slight_smile:
Maminka mě přivedla na svět v porodnici ve Frýdku-Místku, i když jsme z Rožnova a původně jsme měli rodit ve Valašském Meziříčí. Kvůli pras.chřipce a zákazu návštěv a tatínků u porodu jsme se rozhodli na poslední chvíli změnit porodnici a jet do FM, kde ještě tatínky dovolovali....

Datum narození: 17.11.2009
Váha: 3500 g
Délka: 50 cm



Maminka: Voda mi praskla v noci z 16.na 17.listopadu něco po půl druhé. Nebyla jsem si nejdřív jistá,zda je to voda, nebo jen hlenová zátka. Probudila jsem manžílka a po mírném studování knihy, telefonu mamce a při trvání odtékání "toho něčeho" jsem zhodnotila, že to bude asi voda. Volala jsem do porodnice,ale po telefonu to nejde samozřejmě posoudit. Raději přijeďte. A když začaly mírné bolesti opakující se po 7 - 8 min, osprchovala jsem se, oblíkla, pobrali jsme 3 tašky do porodnice :slight_smile: a vyjeli jsme. Manžel závodil, mé kontrakce se stupňovaly, do nemocnice jsme dorazili něco kolem 3.hodiny ranní s kontrakcema po 5 minutách. Prohlídla mě lékařka, byla jsem na 1 cm otevřená, tak jsem poslala manžela domů s tím, že to bude nějakou dobu trvat.
Odvedli mě na hekárnu,kde byly další dvě holčiny.Do 6 hodin jsem prodýchávala kontrakce, které se trochu zpomalily, asi na 7 min. V 6 hod. mě znova vyšetřila lékařka a protože jsem se neotevírala, píchla mi nějakou injekci na změkčení čípku. Do 10 hodin jsem opět na hekárně zkoušela rozchodit nebo prodýchat kontrakce, bylo to husté...Až v 10 hodin mě vyšetřil doktor, byla jsem otevřená na 5 cm,tak prý se půjdem připravit a jdem na to! Prý můžem zavolat tatínkovi, ať vyjede.
Dali mi klystýr (měla jsem zbytečné obavy,bylo to úplně v pohodě,vůbec to nebylo nepříjemné...).Pak přišla sestřička s tím, že nakonec tatínka u porodu doktor zakázal (toho dne začly platit zákaz návštěv i v této nemocnici), ale já už ho nechala přijet s tím, že snad se to nějak ještě udělá a manžela ke mě pustí. Odvedli mě na porodní sál, zkoušela jsem tlačit, kontrakce byly už strašně silném, ale mimi ještě nebylo dost sestouplé. Tak jsem musela dolů a sednout na porodní židličku a tlačit mimčo dolů. No byly to muka. Strašně jsem u každé kontrakce křičela, šlo to ze mě samo.... Manžel mezitím dojel, ale nepustili ho ke mě už. Zpětně jsem asi i ráda, pač jsem strašně trpěla a on by mi nemohl pomoct, i tak musel poslouchat z nějakého vedlejšího pokoje moje steny, a trpěl úplně se mnou..... :frowning2: Musela jsem střídat sprchu, a židličku, dokud mimi nebylo dost sestouplé k tlačení. Tato "tlačící fáze" trvala asi od půl 11 až do 12:56, kdy se mimi ukázalo, a to za veliké pomoci pana doktora, paní doktorky a dvou PA, pan doktor mi musel silně zatlačit na břicho, nemohla jsem mimi vůbec vytlačit... Pamatuju si poslední dva steny, nepopsatelnou silnou bolest, po prvním byla venku hlavička a pak slyším:ještě jednou, ještě ramínka: a tak jsem do toho dala zbytky sil a vykoukla na nás HOLČIČKA JOHANKA - měli jsme překvapení až do konce. Neuvěřitelná úleva, když vyklouzla, pak dovnitř pustili manžela, já jen zvládla říct MÁME HOLČIČKU! a on šel kamerovat a fotit, nemohl si malou ani popsat, ani si na ni sáhnout, jen stát opodál a dokumentovat :-/ no aspoň něco... Pak jsme na sebe jen stihli mrknout a musel pryč :frowning2: malou mi dali vedle mě v postýlce, dívala se na mě, já na ni, byl to ten největší zázrak na světě a Johanka byla to nejkrásnější miminečko pod sluncem, dělala takové ksichtíky, nemohla jsem se na ni vynadívat a nemůžu stále! :grinning:
Mezitím ze mě PA dostala placentu a paní doktorka mě zašila. Necítila jsem takřka nic, stále jsem se dívala na malou a byla jsem přešťastná, že to mám za sebou... :grinning:
Pobyt v porodnici jsme zvládly bez návštěv, až v sobotu 21.11.2009 si pro nás přijel tatínek. Bylo to strašně dojemné, vpadla jsem mu do náručí se slzama v očích, že ho konečně můžu obejmout a pak mu představila naši dcerku, kterou viděl aspoň skrz MMSky, které jsem mu posílala.
V porodnici Johanka nejdříve zhubla na 3380g a 3300 g, v den propuštění už měla ale 3350 g a začíná to jít nahoru.
21.11.2009 - jsme propuštěny z porodnice, s váhou 3350 g, a mamka o 8kg lehčí :wink:
22.11.2009 - v noci návštěva pohotovosti, malá mi ublinkla mléko se sraženou krví, bylo toho hodně, jsme vyděšení, když se to zopakuje v menší míře, vyjíždíme pro jistotu na pohotovost do FM. Jsme ubezpečeni, že jde o krev z mých bradavek, že nepochází z maličké. Lékař doporučil vyřešit problémy v technice kojení (jééééééj a jak?).
23.11.2009 - první návštěva u dětské doktorky, malá je v pořádku, přibrala na 3510 g :grinning: mlíčko jí očividně chutná a prospívá Kamarádka mi půjčila el.odsávačku mléka, přecházíme na flaštičky AVENT, abych poléčila zmasakrované bradavky, au au.
26.11.2009 - návštěva laktační poradkyně, mám problém s popraskanýma bradavkama, mléka hodně, ale kojení bolí a krvácím, malá krev pije...... Doporučen jiný styl kojení - vsedě, a korigovat natočení hlavičky malé a umístění prsu v pusince
27.11.2009 Druhá návštěva dětské doktorky - bohužel jsme nepřibrali, ještě jsme 30 g ztratili :-/ to bude těmi problémy s kojením, tak snad se to upraví teď, když jsem se plně vrátila ke kojení z prsu. Zkoušíme různé polohy, pač ani vsedě nám to nejde, je to někdy půlhodinové trápení, než se konečně Joni přisaje :-/ tak uvidíme no.
30.11.2009 vážíme 3570 g
Kojení se zlepšilo, už mi bradavky nekrvácí, ale praskliny tam mám stále. Snad se to brzy zahojí. Začali jsme častěji kojit, pač mám podezření, že si bere Joni málo mlíčka, a tak kojíme po 2-3 hodinách, někdy i dříve. Snad nám bude hezky přibírat.

Čti celý článek
evita_ij
27. pro 2010

S miláčkem jsme spolu od 13.září 2002, tedy 7 let.
O ruku mě miláček požádal 25.3.2008.

25.4.2009 jsme se vzali, z velké lásky. Měli jsme krásnou velkou svatbu. Měsíc před ní jsme zjistili, že na Vánoce budeme už tři :grinning: A necháváme se překvapit, co nám čáp přinese :slight_smile:
Přepokládaný termín porodu je 20.listopad 2009.

I. trimestr: 17.2. - 14.5.2009
II.trimestr: 15.5. - 27.8.2009
III.trimestr: 28.8. - 20.11.2009

I. trimestr:
16.3.2009 na těhotenském testu se objevily // :slight_smile: nečekali jsme, že se zadaří tak brzy a snadno, ale podařilo se a jsme HAPPY.
24.3.2009 těhotenství potvrzeno doktorkou, jsem v 5. tt a na ultrazvuku vidím bublinku :slight_smile:
14.4.2009 vydaná těhotenská průkazka, vše je jak má být, jsem 8.tt + 4, vidím medvídka :slight_smile:
25.4.2009 svatba :slight_smile:
13.5.2009 další prohlídka: vše v pořádku, mám první fotku miminka - jsme v 12. tt + 5, vidím krásně obrysy miminka

II. trimestr:
26.5.2009 - 2.6.2009 líbánky Turecko
3.6.2009 - další prohlídka 15.tt + 4 - na pohmat vše v pořádku, bříško už roste, ultrazvuk až příšte, odběry na triple test
30.6.2009 - zubař = O.K.
1.7.2009 další prohlídka 19.tt + 4 - triple testy dopadly dobře, jsou negativní, podle ultrazvuku je vše v pořádku, miminko se vyvíjí tabulkově, viděla jsem zřetelně nožičky, ručičky, hlavičku, mělo překřížené nožky i ručky, dělalo asi jógu :grinning: Páteř i žebra vše ok. Mám další fotečku. A zatím 3 kg navíc.
10.7.2009 - echo srdce plodu = vše v normě.
29.7.09 - další prohlídka 23.tt + 4 - tentokrát kontrola čípku (v pořádku, drží), a kontrola srdce miminka, paní doktorka ho nemohla najít, tak nakonec stejně použila UTZ a našla ho schované za pupíkem a říká: No tady bych ho teda nečekala. :slight_smile: Jinak jsem pochválená za váhu, nahoře asi 5 kg.
Test na cukrovku: 6.8.2009 - v pořádku! G1 = 3,8 a G3 = 5,0
26.8.2009 - další kontrola 27. tt + 4 - opět kontrola čípku, je pevný,tvrdý, kontrola srdíčka mimi, bilo jako zvon :slight_smile:, přeměřena děloha, roste tabulkově, nahoře asi 7,5 kg (super!) - ultrazvuk až příště!
Další kontrola za 3 týdny: 16.9.09

III.trimestr:
29.8.2009 - vyzvednutý kočárek - čeká u našich :slight_smile:
Předporodní kurz:
9.9.2009 - s porodní asistentkou jsme probrali doby porodní, průběh, viděli kousek videa z porodů, prohlídli si porodní sál, předporodní a poporodní místnosti
25.9.2009 - bavili jsme se trochu ještě o porodu, pak o šestinedělí a hlavně o kojení. Zhlédli jsme video o kojení, bylo to dost poučné :slight_smile: Z kurzu mám dobrý pocit, i když jsme netrénovali pořádně žádné to dýchání při porodu. Tak to budu muset dohnat samostudiem :slight_smile:
16.9.2009 - další kontrola v 31.tt - dle UTZ mimi leží hlavičkou dolů, což je skvělé :slight_smile: Má asi 1,8 kg a 38 cm. Roste krásně, viděla jsem miminko na obrazovce, mělo ručičky před obličejíkem,ale viděla jsem nosík, horní rtík, pak celé tělíčko, hezky se tam městná :grinning: Jinak je vše v pořádku, nahoře asi 8,5 kg. A jsem nachlazená, ale snad to brzy odezní.
29.9.2009 - poslední dva dny v práci!!!! Už jsem skoro zdravá, jen trochu kašlu.
1.10.2009 Nástup na mateřskou - jupííííí - konečně!
7.10.2009 kontrola v 34.tt - vše v pořádku, miminko zůstalo hlavičkou dolů, paní doktorka si poslechla srdíčko, krásně bilo, čípek tvrdý, miminko leží stále vysoko. Další kontrola za 2 týdny.12 kg nahoře.
20.10.2009 startujeme poslední = devátý měsíc!!!! :slight_smile:
21.10.2009 kontrola v 36.tt. - vše v pořádku, UTZ: miminko nebylo už moc vidět, navíc si obličejík schovávalo za ručičkama, ale kontrola orgánů O.K. Mimi stále leží vysoko, hlavičkou dolů. Čípek tvrdý. Odebrán stěr na streptokoka. Nahoře 13,5 kg. Otékají mi ruce i nohy. Beru předepsané železo.
4.11.2009: kontrola v 38.tt - proveden pouze monitor - zachyceny nějaké kontrakce, prý jedna silná (necítila jsem - kryla se s pohybama miminka), takže něco se "tam" děje a něco se chystá, ale nic víc jsem se dnes nedověděla. Váha +14,5 kg. Miminko se stydělo, tak se moc neprojevovalo, ale jinak vypadá vše ok, tlak v pořádku, výsledky odběru na streptokoka: negativní.
11.11.2009: kontrola v 39.tt - monitor, bez větších změn, tlak OK, růst váhy se zastavil na 14,5 kg, žádné větší prohlížení nebylo :slight_smile: mimi se moc nechtělo hýbat, vše je v pořádku, prý uvidíme,zda se ještě příští týden, tj. 18.11.2009 uvidíme v poradně nebo do té doby porodím, nedá se to odhadnout.
Případná další poradna: 18.11.2009 ve 40.tt

Termín porodu: 20.11.2009

POROD 17.11.2009 :slight_smile:

Narodila se nám krásná dcerka, pojmenovali jsme ji Johanka.

Čti celý článek