Rozhodla jsem se napsat průběh mého porodu, něčeho tak neuvěřitelného a přitom tak skutečného 🙂

Moje dcerka se jmenuje po babičce Antonie, kdyby mi v bříšku vydržela o den víc, narodila by se i na její narozeniny. Babička byla nejlepší člověk na světě kterého jsem znala (samozřejmně až na mámu). O jménu pro svojí dcerku jsem se nemusela tudíž s nikým radit, bylo to jasné, nehledě na tom že s jejím tatínkem nežiju.

Tak tedy ... 15.11.17 Večer kolem 21:30 jsem snědla konzervu ananasu (píšu to proto že za to co se stalo třeba ten ananas může :D, nebo taky ne :D ) Pak jsem si šla lehnout a v 22:00 jsem vstávala abych si došla na WC. Mám ho od pokoje pár kroků a najednou přímo před jeho dveřma jsem cítila divný pocit v břiše a najednou jsem měla mokrý celý kalhotky. No říkala jsem si, že jsem se asi počůrala. Vyměnila jsem kalhotky, došla si na toaletu a šla si zase lehnout, ale divný pocit mě neopustil, nic mě ale nebolelo. V 3:00 ráno se mi stalo úplně to samé, dojdu před WC a zase najednou celé kalhotky mokré. To už jsem si říkala že to asi bude plodovka. Jelikož jsem si ale den předen zapomněla vybrat peníze z bankomatu tak taxi jsem si zavolat nemohla a sanitku jsem se zase bála, protože furt mi tam hlodalo něco že to bude planý poplach. Přece mi nic nebylo. Navíc jsem měla dopoledne poradnu tak to vydržím. Napustila jsem si tedy vanu, oholila jsem se, umyla hlavu a už teda vážně neusnula. Ráno jsem vstala a při každém zvednutí jsem cítila jak něco pomaličku teče, takový nepříjemný pocit, ale nic hrozného.Dobalila jsem si zbytek věcí do tašek a všechno naskládala na postel. Věděla jsem že domů už dnes nepůjdu, ale přesto jsem to nechtěla tahat sebou. Doběhla jsem na bus (15min busem do nemocnice). Byla to docela sranda, bála jsem se zvednout ze sedačky :D Naštěstí jsem celá v pohodě došla nahoru na porodnici kde jsem to řekla sestřičce. Ta mi dala novou vložku a na mojí nakapala roztok který ukázal že to plodovka nebude. Jaký to omyl když jsem po monitoru došla dolů na poradnu, tam to řekla dr a ta nakapala taky... Ááá najednou modrozelená barva.. okamžitý příjem a už to bylo ( mimochodem se bavili ženský v poradně že plodovku až jim praskne určitě poznají, tak jsem jim řekla že možná jak kdo :D ) Každopádně jsem tedy volala mamce která mi přivezla věci a já se přemýstila na čekačku. Parádní pokoj, televize, toaleta, super holka na pokoji, co víc chtít 🙂. Udělali mi monitor, sepsali papíry. Nahlásila jsem že mi voda začala odtíkat večer a oni že teda do 24hodin bude malá na světě (kdybych řekla ráno tak se narodi na ty babičky narozeniny, ale přece nebudu lhát 🙂) Každopádně až na hlad mi nic nebylo.. Večer tam převezli holku co jsem znala z gyndy, která tam už ležela 3 dny na vyvolávačce a večer jí praska voda. Její holka se narodila ve 3 ráno a prostě za ten den bylo asi 6 porodů a já furt v klidu nic... Ráno za mnou přišla PA se představit a že uděláme klistýr a že se pak mám pobalit a že půjdu na box... Docela mě to vyděsilo pač mi fakt nic nebylo a byla jsem totálně zavřená... No co už, když už to má být 🙂 Na boxu už byla dětská sestřička a ptala se mě co čekám aby připravila zavinovačku a pak přišla doktorka aby mě zkontrolovala. Prý na 2 prsty a zavedla připravovací tabletu. (to zavádění bylo teda dost nepříjemný). Po ní jsem šla do sprchy, kde jsem myslela že umřu, kontrakce jak blázen, jsem nevěděla čí jsem, ale to byla ještě brnkačka oproti tomu co přišlo potom...

Po půl hodině přišla znovu doktorka, tableta se mnou vůbec nic neudělala až na ty bolesti. Dali mi vykapat glukózu a po ni mi oznamili že dostanu kapačku oxitocinu (tak to už jsem se klepala pač jsem z doslechu slyšela co dokáže). Popravdě řečeno. Od té doby co začal oxitocin zabírat a že to bylo za pár minut jsem přestala vnímat čas. Jen vím že bylo před 15hod odpoledne. PA byla úžasná, dýchala se mnou, já nemohla už ani chodit, ležet už vůbec ne, kontrakce jsem prodýchavala tak že jsem měla v křeči i prsty u nohou. Po chvíli říká PA ať si lehnu a že při kontrakci se podívá jak jsem otevřená. Když mi oznámila že normálně na 4 a při kontrakci na 5 tak jsem měla radost ale na druhou stranu ještě toho bylo hodně přede mnou... PA hlásí že mi píchne něco na bolest, nevim co, stejně to určitě nepomohlo... Pak mi řekla ať si lehnu že natočí malou... No a od té doby už to byl masakr. Malou najít nemohla, najednou se seběhla druhá PA a doktorka... Přivezli nějaký přístroj a doktorka mi říká že malé se ve mě nelíbí a že jí musí na hlavičku napojit sondu na snímání. No v tu chvíli jsem mysela že umřu, ještě ke všemu když se nemohla trefit. Bolest neskutečná. Pak už to mělo rychlý spád. Musela jsem klečet na žíněnce pouze v jedné poloze, koukala jsem na ty čísla přede mnou a věděla kam se nesmí pohnout, takže jakmile jsem se pohla čísla klesala, takže já musela být vážně jen v kleče a skoro se nehýbat. PA mi podává kyslík, dýchá se mnou pač já už řvala že to nedám. Doktorka mi říká že císař udělat nejde, že by nám šlo o život oboum. Přijde druhý doktor a říká že v týhle poloze nejspíš i porodim ale doktorka to hned zavrhla... (tohle všechno jsem poslouchala jen z povzdálí pač kontrakce snad v kuse mi nedali na výběr) Najednou řvu jak cítím jak se ta sonda ve mě posouvá ven a už mě tahali na lehátko, PA na mě mluví ať se posunu vejš (jak asi, měla jsem co dělat se zvednout natož se na té posteli ještě posouvat) Pak začali všichni lítat okolo a připravovat to na porod. Já už jen řvala... Najednou cítím jak projela hlavička ven, na další zatlačení cítím jak je malá venku celá a řev... V tu chvíli veškerá bolest přešla a já se ihned ptala jestli to je vážně holka (potvrzená jen ve 21tt na screeningu :D - doma vše růžový, včetně kočárku :D ) PA že ještě neví, otočí se a ano je to HOLKA. Začala jsem brečet. Malou očistili a dali mi jí, uplakanou, krásnou .. no co vám budu povídat, pro každou mámu je její dítě nejkrásnější na světě...

Bohužel placentu se povedlo vytlačit až za hodinu a já musela za 2 dny ještě na revizi protože ve mě něco zůstalo.. domů jsme šli 5tý den i když malá mohla už 3tí den po porodu.

Měla jsem 3 kosmetické stehy nahoře a 3 maličké dole. Všichni mě chváli jak jsem to jako prvorodička zvládla. No nevim.. každopádně malá se narodila 17.11.17 s míry 47cm a 3150g a v 15:55 takže cca za hodinu od píchnutí kapačky oxitocinu... Co víc dodat, byl to nakonec docela fofr. Ten porod byla krásná záležitost a tu bolet a bezmoc už si nepamatuju 🙂

Jinak jsem byla na inzulínu, v ten čtvrtek 16.11 se mělo rozhodnout kdy půjdu na vyvolání 🙂 No a teď vedle mě leží 19ti denní zdravá, hodná princezna která je prý jak moje kopie 🙂

Mimochodem.. jsem dost velká bacule a moje gyndařka mě strašila že normálně určitě neporodim a císař by byl hodně velká komplikace a že na triko by si to nevzala a vidět by to taky nechtěla. Nevadí, taky už k ní nikdy na kontrolu nepůjdu...