Pojízdná antikoncepce

Když vyjedem na vycházku s naším dvoukočárem a občas řvoucím dítětem, připadám si opravdu jak pojizdná antikoncepce. Třeba dneska. Řekla jsem si, že je na čase si rodičovskou dovču užívat. Nastavila jsem nám budíka na 8hodinu, abychom nechrápali do 9ti jako obvykle (hold venkovní žaluzie udělají své). Plná optimismu, že dneska je krásny den a musí se to plně využít.  Plán cesty byl jednoduchý. Jdem do asi kilometr vzdáleného obchodu a koupíme šunku. Nic přehnaného a zdálo se to jako jednoduchý úkol. Ovšem to bych musela jít sama. Starší dcera se stále vyrovnává s příchodem mimča, žárlí, rostou ji zuby a nejspíš nás navštívilo období vzteku nebo nějaká předčasná puberta. Když se to vše nakupí, vzniknou z toho situace při kterých se tváříte, že ten šíleně řvoucí spratek opravdu není váš. Ovšem na vesnici se to težko praktikuje a jakmile ji někde řvoucí necháte stát, začnou se hýbat záclony a místní drbny zjišťují kdo  právě vyrazil na výcházku. Navíc když zapůsobí zákon schválnosti a začnou se dít super věci. ( Vždy sebou vemu nosítko a téměř nikdy nevyužiji). Náhle se ze řvoucího sóla stává ještě horší duet. Maly si vzpomene, že vlastně nechce ležet a čučet do stříšky kočárku, když svět je tak úžasné místo a on může pozorovat vše okolo z máminy náruče.Ovšem nostíko tentokrát zůstalo doma na botníku. V ten moment se z cesty do obchodu stává křížová cesta. Má několik zastavení a při všech se modlíte..Jsou to neustále stejné modlitby dokola. Ať už neřve, ať už neřvou, ať už jsme doma, ať už je večer a dám si deci apd.. Místo kříže si nesu vlastní dítě a druhé tlačím v kočáru. To už je pak úplný očistec. Ale věřím, že jednou ten 18m rozdíl mezi nimi ocením.

...  Zatím jsem se stále neodhodlala s nima vyrazit sama na výlet. Nechápu jak to kdo dělá, ale mně by to přivedlo asi brzy do blázince 🙂 Ale pokud máte nějaký tip tak sem s ním 🙂