Náš Petříček měl přijít na svět 26.5.2014 ale 4.4.2014 jsme s manželem byli pozváni na svatbu kde se to zamozdřejmně bez tance neobešlo a od té doby byla každá noc pekelná.Bez silných menstruačních bolestí se spát nešlo.S manželem jsme je stopovaly a vždy to bylo po 5-10 minutách ale do 2 hodin to  vždycky přešlo a já mohla spát pokud jsem nevstala na záchod pak se to odehrávalo znovu. Od té doby jsem říkala že Peťulku porodím do konce měsíce  ale pokud vydržím do kontroly u svého gynekologa tak se ho zeptám co se děje zda se porod chystá nebo ne a jestli je to normální přece jsem prvorodička a tohle opravdu neznám. Na kontrole mi bylo řečeno že vše je jak má být a porod se určitě nechystá ale že by bylo dobré abych ještě 2 týdny vydržela. Říkala jsem si no snad ano ale přece jenom se budeme o víkendu stěhovat a já  nebudu moct sedět na zadku a nic nedělat přece jen aspoň můžu pomoct s malováním a pobalit všechny věci. Tak se tak stalo pomohla jsem z malováním balila oblečení a ostatní věci nic težkého jsem netahala.

V sobotu 26.4.2014  jsem od rána měla poslíčky ale říkala jsem si že si to vyžeru přez den a v noci bude klid.Odpoledne přijela pomoct kamarádka se svým přítelem. Takže jsem sloužila aspoň jako řidič a s tím co mi naložili do auta jsem s kamarádkou jela na baráček kde věci vytahala a já jsem jen říkala kam co má dát.

Tak stojíme v pokoji do kterého nosila kamarádka věci povídáme si a ve 12:45 najednou jsem cítila jak mi po noze něco stéká říkám sakra snad jsem se nepočůrala ... ale pocit na čůrání jsem opravdu neměla. Eva na mě tak kouká protože si všimla jak jsem se najednou zarazila Říkám jí heleď Evi ze mě něco teče ale já opravdu nečůrám a že toho neteklo málo... TAk jsem utíkala na záchod dát si vložku která byla úplně k ničemu... Eva volala mojí mamce která jela do Hornbachu pro lepící pásky a pro něco k obědu jelikož lednice nebyla zapojená a všechno jídlo sbalený ...  Tak nám mamka řekla že to může být zátka ale když jsme jí popsaly že ze mě teče celkem velký množství vody bylo to jasný... Vzala jsem ručník který jsem si dala mezi nohy a další na sedačku do auta aby nebyla mokrá. Dojeli jsme za manželem který mezi tím nakladal dodávku s Eviným přítelem.

Zastavila jsem před dodávkou Eva na mě kouká a čeká až to manželovi oznámím že asi pojedeme rodit.Volám Bobane?? zhasni u dodávky ty světla když ještě nikam nejedeš ať se nevybije baterka Eva na mě tak kouká proč se starám o světla když pojedeme rodit tak se směju a volám dál jo a mimochodem praskla mi voda ... Manžel na mě kouká s otevřenou pusou a  říká kecáš počkej to jako vážně  jo jo jasně takže letím do sprchy a jedem... Bylo mu jedno že ručníky už jsou odvezeny na domečku tak vletěl do sprchy já si mezitím dřepla venku na chodník a povídala si vysmátě dál s Evkou a jejím přítelem.

Přiběhl manžel že můžeme jet na to jsem mu řekla že do porodnice ještě jet nechci že mě nic nebolí a že plno známých posílali z porodnice domů protože neměli pravidelné kontraknce a navíc že mám strašnej hlad a chci počkat na mámu až přiveze oběd protože když už si mě v porodnici nechají jídlo už určitě nedostanu.Přijela máma  ptala se jak mi je mě bylo fajn najedli jsme se a že už bych měla opravdu jet ale mě se furt nechtělo nic mě nebolelo tak proč taky. No tak jsem aspoň do porodnice zavolala jestli mám jet nebo čekat na kontrakce v tu ránu když jsem řekla že voda mi praskla ve 12:45 a na hodinách bylo 15:30 mi sestřička vynadala že už jsem tam dávno měla být. Tak jsem tedy našla tašku kterou jsem neměla připravenou protože jsem ji chtěla zabalit až po stěhovaní lovili jsme z pytlů věci které budu potřebovat a vyrazili jsme.

Do porodnice jsem s manželem přijela v 16:00 kde jsem šla hned na monitor a během toho jsem vyplňovala papíry v tu ránu jsem začala být nervozní nemohla jsem si vzpomenou na manželovu trvalou adresu každej jí máme jinde jeho telefoní číslo nic se mi nevybavovalo. Tak jsem si nechala zavolat manžela který mi papíry vyplňil a odjel domů ještě pro věci na které jsem si vzpomněla že nemám a ještě do lékarny pro vložky. Sestřička koukla na monitor a ptá se mě jestli fakt necitím bolesti že  křivka docela skáče ale já necitila nic jen pohyby miminka.

Přišla mě vyšetřit paní doktorka a řekla že už jsem otevřena na 3 cm a na prvorodičku super začátek a že do večera máme miminko na světě. Na tož jsem jí poděkovala protože jen co se do mě začala vrtat začaly i bolesti. Po vyšetření jsem šla na pokoj vybalila si věci a čekala v 17:00 mi začali kontrakce po 3-5 minutách a přinesli mi večeři to jsem se docela divila ale namazala jsem si chleba jendou jsem do něj kousla a přešla mě chuť kontrakce se sice daly vydržet ale nic příjemného to nebylo sedět mi nedělalo dobře ležet taky ne tak jsem se šla procházet po chodbě asi v 19:30 mě odchytla sestřička že jdeme na další monitor to už jsem měla co dělat protože ležení na boku mi vůbec neudělalo dobře.

Přišla doktorka tak se na mě dívá a říká už vás to asi bolí že už nevtipkujete nesmějete se atd... Říkám ano už to opravdu bolí prohlídla mě to příjemný vůbec nebylo :D Naopak začali ještě větší bolesti ale už jsem otevřená na 6 cm takže půjdeme na sál udělat přípravu to bylo 20:00 volám manželovi kde je že už jdu na sál do 5 min prý přijede. Mezi tím si mě převzala PA a udělala klistýr a manžel dorazil převlékl se a byl semnou já se houpala na balónu vůbec to nepomáhalo lezla jsem do sprchy taky nic už jsem kontrakce stěží prodýchavala. Přišla se podívat doktorka prohlídla mě už jsem byla otevřená na 8 cm a že pokud chci něco na bolest tak jedině teď .. To jsem říkala že pokud myslí epidural tak to  opravdu nechci .. Na tož mi říká že epidural nedávají ale může mi dát piďáro tak to jsem zamítla okamžitě jelikož jsem se bála další bolesti 😀  a tak že mi může nabídnout jinou injekci kterou zavádí do vnitř spodku  opíchá děložní branku a budu se cítit líp na to jsem taky říkala že jako vůbec že to bude děsně bolet do toho se vložil manžel ať už mi něco dají tu injekci co se zavádí do vnitř ale ať už něco dělají 😀 ať mě to tolik nebolí 🙂 .. NAkonec jsem souhlasila... Naštěstí se P. doktorka trefila do kontrakcí takže jsem opravdu žádnou extra bolest necítila.. Než odešla zeptala se mě jestli citím tlak na konečník protože pokud ne museli by mi kontrakce znovu vyvolat a už bych nic na bolest nedostala...Naštěstí jsem cítila opravdu jen ten tlak sice nepříjemný ale úleva veliká..

Dřepím na bobku a už cítím že musím tlačit manžel doběhl pro PA a která sháněla doktorku nemohla se jí dovolat a nikde jí sehnat tak říkala že přinejhorším to odrodíme jen sní ale v tu chvíli přišla Doktorka a šlo se na to. Bohužel já kdykoliv mě něco jóó hodně bolí tak neumím dýchat a kolabuju snažila jsem se dýchat podle rad PA ale bohužel nešlo to takže při tlačení jsem začala omdlívat  manžel na mě lil studenou vodu abych se probrala a tlačila.. Jenom že to stejně moc nešlo  tlačila jsem špatně místo toho abych vzduch držela v sobě jsem ho  při zatlačení vyfuněla   nebo spíš vybručela...  :D ...  Paní doktorka už nevěděla jak na mě takže zavolala další doktorku která nám oznámila že malej půjde ven kleštěma že já prostě pořádně nezatlačím...  To mě docela viděsilo takže jsem začala tlačit jak zběsilá a PA mi zatlačila na břicho a prďolka naštěstí kleštěma jít ven nemusel a byl venku 🙂) Najednou byli všude sestřičky doktoři ani nevím kde se tak rychle vzali...

Manžel se šel podívat na Peťulku podepsal si ho... Já mezitím rodila ještě placentu TO BYLA ÚLEVA 😀 ... Dostala jsem Peťulku na ruku a doktorka začala se šitím ani jsem nevěděla že nástřich proběhl..  Prďolku jsme něměli  u sebe ani 5 minut a už nám ho brali že musí jít do inkubátoru... 2 hodiny uplynuly a odvezli mě na pokoj..

Prospala jsem se a ráno jsem šla za sestřičkama jestli můžu vidět svého syna... Dovedli mě na Jipku kde ukázali na inkubátor kde Peťulka ležel a měl na nosánku kyslík.. Pořádně jsem si ho prohlídla a když jsem ho viděla začala jsem plakat a bát se co se mu děje a co sním bude. Přišla za mnou Paní primářka že Petřík ve 3:00 začal kolabovat a špatně dýchat tak ho napojili na kyslík.. Další den jsem znovu šla za Peťulkou a už byl odpojený bez kyslíku s manželem jsme se radovali ale do 2 hodin byl zase napojený.. Bylo to sním jak na houpačce chvilku dobrý pak zase špatný.. Dělal se rentgen plic kde zjistili že plíce nejsou dovyvinuté  bohužel ani další dny se nelepšil 

Za 4 dny byl Peťulka převezený na Dětskou Jipku na Karlák... Můžu  říct že přípravy na převoz bylo to nejhorší co jsem zatím mohla vidět nebo mohla musela. To bezbraný maličkatý telíčko do kterýho cpou hadičky intubujou křísej jak pláče a já mu nemůžu pomoct je strašný a mě tam drželi že má přítomnost mu pomůže do teď nechápu jak když jsem ho nemohla držet nic..   Neustála jsem to strašně jsem to oplakala ale musela jsemto vydržet.. Přenešli ho do převozového inkubátoru nebo jak bych to nazvala řekli mi že už si můžu prďolku pohladit ale rychle že musejí jet...  Peťulku odvezli a mě poslali domů s tím že na Karláku pro mě na Jipce nemají místo.. (Mají tam pokoj jen pro 2 maminky)... 

Přijela jsem domů a hned volala jak proběhl převoz vše v pořádku a druhý den jsem měla přijet s manželem podepsat souhlasy a dovést malému mlíčko... Přiejli jsme a prďolka stále napojení na plicní ventilaci měl brejličky a hezky se snlunil vypadal jak na pláži na dovolené 🙂) .. Doktorka nám říkala co a jak bude probíhat ale ať počítáme s tím že Peťulku odpojí tak za týden možná za 14 dní záleží na něm.. Potom ho budou 2-3 pozorovat a pak ho zase převezou na Mělník pokud by se neuvolnilo místo u nich abych mohla být s malým a vše se naučila...

Další den jsme přijeli  malého odpojili od plicní ventilace a prďolka začal sám krásně dýchat  prďolka po probuzení (byl uspanej protože byl neklidný) začal hadičky tahat ven takže ho zkusili odpojit hned a vyšlo to 🙂 ..Peťulka byl na Karláku 3 dny a už ho převáželi zpátky do Mělnické porodnice kde jsem konečně mohla být sním a poprvé po porodu se sním pomazlit a  nakojit!! Docela jsem se bála že se nepřisaje nebo nebude sát ale byl šikulka přisál se hned i se trošku napapal ale bylo to pro něj ještě náročný takže hned se unavil a usnul dokrmovala jsem stříkačkou. V nemocnici jsme pobyli  asi ještě 5 dní a konečně nám řekli že můžeme jít domů 🙂...  Peťulka se narodil v 35+5tt s váhou 2360g a 44 cm z porodnice nás pouštěli s váhou 2330g a 47 cm Teď jsme spokojeně doma a  daří se nám moc dobře...

Klobouk dolů před Mělnickým personálem 🙂 Jsou tam opravdu moc hodní ochotní a šikovný.. Nemocnice Karlov taky něco úžasného ten personál péče atd bezkonkurenční 🙂 Nakonec bych chtěla vychváli svého manžela mít muže u porodu je něco úžasného co ženě moc pomůže!! na to že jsem ho tam ze začátku těhotenství nechtěla tak nevím co bych bez něj dělala byl mi velkou oporou a moc mi pomohl a ne jen u porodu ale i po něm!!! TAkže pokud některá váháte mezitím jestli muže ano nebo ne určitě ho sebou vezměte 🙂) nebudete litovat a uvidíte jak moc Vám to pomůže 🙂)