Používáme cookies. Více informací zde. OK
estersi
23. srp 2019
741 

Moje těhotenství - Představa vs. Realita

Budiž mi omluvou, že jsem těhotná poprvé a tedy jsem skutečně neměla představu, do čeho se to vlastně vrhám. Jo, představovala jsem si to, jako Hurvínek válku. Teď to vím! A představa má s realitou společného asi tolik, jako ortodoxní muslimové s plným talířem vepřo-knedlo-zela, zapíjeným pivem! Takže nic, chápeme 😂

Sport - představa:
Budu jezdit na kole, dokud se vejdu za řídítka. Cvičit budu jako doteď, tedy aspoň 3x týdně svých 45 minut, k tomu každý den dlouhé procházky, a když už budu mít tolik času, mohla bych se konečně vrhnout na tu jógu. Však těhotenství není nemoc, netřeba se omezovat!

Realita: Je mi zle, jsem tak unavená, kde je postel?! Nemůžu dostat do kanclu aspoň lehátko? Jen ráno vstanu, na jinýho nemyslím, než jak si zase lehnu. Procházky? Jo, tak podívat se, jak pokračuje rekonstrukce, kolečko má asi tři kilometry. Jauvajs, to mě bolí kyčle! A záda! Ooo bože, zítra to nebudu přehánět a lehnu si rovnou. Kolo? Hm. Nějak to nejede. Kdo mi sakryš pořád brzdí? Nestačím s dechem, nohy mě bolí...sorry lásko, dál si jeď sám, já pak za tebou přijdu aspoň do hospody 😂 (Birell tak trošku chutná jako pivo. Trošku. Vzdáleně. No, aspoň něco, těch pár měsíců to dám). Jóga? Dejte mi pokoj 😂 Možná po porodu. Aktuální stav: cvičím 3x týdně cviky pro těhotné. Prej příprava na porod. A aspoň mě tak nebolej záda. Pustím se do toho, až budu obývat moje tělo zase jenom já.

Strava - představa:
V prvním trimestr budu jíst tak, jako do teď. Takže zdravě. Pětkrát denně. Žádné navýšení příjmu. Budu si poctivě zapisovat do kalorických tabulek. Ve druhém trimestru přidám 200kcal, ve třetím taky. Přece jen chci, abychom byli oba zdraví a měli všechno, co potřebujeme. Hlavně nechci moc přibrat! Tak 10 kilo, víc nic! To dám, si to pohlídám ne, nejsem žádná tykev! Se umím ovládat, přece...

Realita: Je mi blbě. Budu zvracet. Maso? Vejce? Zelenina? Dejte to pryč, velebnosti, budu blejt! Celozrnný pečivo? Fuj, dej sem bílej rohlík! A vánočku! A vůbec, uhni, běžím zase blejt. Bliju pořád, každý den. Několikrát. Neudržím skoro nic. Bílý pečivo, rejži. Konec. To je konečná. Porcelánova mísa je můj nejlepší kámoš. Už v tom mám grif. Pěkně si kleknu, opřít čelo o předloktí, a jde se na to. Někdy 8x, jindy jen 4x denně. Nechci jíst. Chci jen spát. Sakra, mám asi hlad. Je mi jen blbě nebo mi je blbě z hladu? Už ani nevím... prej ranní nevolnost. Prej max tři měsíce! Tahle celodenní brutální kocovina trvá už skoro 5 měsíců. Už nemůžu. Už nechci. Dítě moje, co mi to děláš! Prosím, ať už je to naposled! I přes chvíle s hlavou v hajzlu, váha šplhá nahoru. Co to sakra? Jo aha. Žádný pohyb. Bílý pečivo. Asi to nezvládnu. Co když budu zvracet až do porodu? Mám kliku, se začátkem 22tt tohle peklo konečně končí. Můžu jíst, hurá! Můžu jíst zdravě! Třikrát sláva! Váha pořád šplhá nahoru. 30tt a 10kg nahoře. Nechci vidět, kde tohle skončí. No co, jsem těhotná, to k tomu patří. Peču na to, hubnout budu až pak.

Nákupy - představa:
Koupím jen to nejnutnější. Beztak většinu věcí dostanu po dětech kamarádek. Miminu je přece jedno, co má na sobě. Hlavně že je mu teplo, je to pohodlný a čistý. Mrňous bude mít pěkně svůj pokojíček. Žádný mimino v ložnici rodičů. Pěkně svůj pelíšek ve svém pokoji. Nosit? Nebudu, nikdy! Pro děti se teď dělá hromada kravin, akorát černá díra na peníze. Je to sprosťárna, jak se všichni snaží na nás chuděrách matkách vydělat! Základní investice při pořízení dítěte je prý cca 50 000kč. Tak určitě. Leda ve snu. Za co se dá tolik peněz utratit?! Chci kvalitní kočár, ostatní musím pořídit...tak za 30!

Realita: Jeee to je roztomilý bodýčko! A tohle! A hele, je jen za dvě stovky! To ho vezmu ve čtyřech barvách a třech velikostech. Páni, tady šijou výbavičku do postýlky na míru! Takže hnízdečko, mantinel, peřinka, polštářek, spinkací dečka, troje povlečení, prostěradla, kapsář, stabilizační polštářek - ještě aby to všechno ladilo! Půjde to vůbec k sobě? Ale jo... tak, paráda. Fusak do kočárku ještě potřebuju. Jarní a zimní. A do vajíčka taky! Každej jinej nejlíp. Kam ty prachy pořád mizí!? Vždyť toho nemám tolik... jo aha. Trošku jsem to přehnala. Tak budeme brzdit. Bejby do pokojíčku potřebuje postýlku a přebalovací pult. To stačí. Tak dobře, ještě skříň, a komodu a truhlu na hračky. Poličku na knížky. A postýlku k posteli rodičů. Přece to malinký mláďátko nešoupnu hned do vedlejší místnosti! Potřebuje být aspoň ze začátku blízko mámy. Ještě cestovní postýlku. A rostoucí židličku. A houpací lehátko. Potřeby na koupání. A nosítko na výlety. Přece ho do skal nebudu tahat v kočáře. Vážně to všechno potřebuju hned? No, radši jo. Radši teď. Co když na to z mateřský nebude, nedej bože z rodičáku! Přece jenom, hypotéka na krku... Prej 50 tisíc. To spočítali kde?! Já už to radši ani nepočítám. Bože díky, že jsme na tom tak, že si to můžeme dovolit!

Náš vztah - představa:

Bude mě na rukou nosit a jako bohyni si mě hýčkat! Nosím přece jeho potomka. Krev jeho krve, pokračovatele rodu! Budu mu připadat sexy, jako nikdy. Společně budeme vybírat každou blbost pro naše malé, mluvit na bříško a prožívat každý pohyb a pokrok. Určitě se mnou půjde na všechny ultrazvuky... To bude taková krása!

Realita: Bohyně? Ale kde, tenhle hroch? Co funí, jako lokomotiva, sotva se má přetočit v posteli z boku na bok? V noci to pořádně nespí, chodí čůrat každou hodinu! Je to vůbec možný? Kde se to v ní furt bere? Pořád je jí vedro, nejradši se válí jen tak ve spoďárech. To má bejt jako sexy? Kam zmizela moje chuť na sex?! Ona by mohla furt. Začíná bejt dotěrná. Ještě že na násilí ji nezbývá energie. Uf. Už zase má ultrazvuk? Promiň lásko, máme v práci uzávěrku. Zvládneš to sama? No jasně, pošli fotku. Pokojíček? Kočárek? Hele kotě, máš dobrej vkus! Já ti věřím, že to co vybereš, bude super. No fajn. A co tyhle dupačky, nejsou boží? A neukazovalas mi je už? Neee to bylo včera a byly jiný. Tohle je jinej odstín a mají dlouhej rukáv! Vzdávám to. Tak aspoň mazat pupík bys mi takhle večer mohl, co ty na to? To víš že ano, miláčku. A moc rád. Hele, ono mě to načutlo! To se tam pořád takhle mele?! Ano, lásko. To je naše dítě ❤ A už se na nás moc těší!

Snad jsem vás, milé dámy, aspoň trochu pobavila. Některá se v tom možná i tak trošku najdete... další srovnání mých naivních představ s krutou realitou naservíruji po porodu, až se s naším mláďátkem začneme sžívat. 

Mějte krásný den!

    Děkuju , něco takového jsem si potřebovala přečíst 🙏👏👏👏

    9. zář 2019

    Bomba naprostá👏🏻😂😂😂😂🤣 smíchy budím partnera v posteli (čtu si to tady v noci) 😂😂👍🏻

    9. zář 2019

    Umírám smíchy i zděšením😂😂😂🙏

    10. zář 2019
    estersi
    autor

    Jsem ráda, že jsem pobavila 😊 On ten život je vlastně docela vtipný, kor když se na něj podívám s nadhledem 🤗

    10. zář 2019

    haha já už se takhle chystám asi měsíc na procházku...

    12. zář 2019