Nikdy nepochopím, jak mi může tak strašně chybět někdo, kdo vlastně vůbec neexistuje a nebyl ani nikdy počat. 😯
Ten smutek je moc nádherně popsán...Otázka je kdo a od kdy vlastně existuje...A cesty toho kdo a proč a kdy vznikneme jsou taky nevyzpytatelný...Nikdy nevíš jak se vše vyvine...Mluvím o svém vlastním příběhu a o tom, že teď tu se mno uspí můj sladkej Ondrášek...Mluvím o kamarádce, která teď po deseti letech čeká miminko, musela zjistit tolik věcí a odjet tak daleko...Zrovna včera jsme seděli na lavičce a říkali jsme si, že když jsme si před deseti lety v Dobré čajovně popíjeli dátu masalu a fantazírovali o miminkách, vůbec jsme netušili, co všechno se ještě stane, než se s nimi setkáme...nechci falešně uklidňpovat, neznám váš příběh a vím, že je to nemístný...Já jen, že ty cesty života ná, našich dětí jsou fakt hrozně moc nevyzpytatelný a přitom v nich možná někdy i můžeme zahlídnout nějakou cestu...
Je mi to moc líto Evičko ❤️