Mezi životem a smrtí

Dobrý den, dobrý?? Teď už můžu odpovědět ANO. Ale v sobotu 1.12.2012 byl hodně zlí. Ale začal jako obvykle, nic nenormálního. Na odpoledne jsme se chystali na oslavu strýčkových 70-tých narozenin, ale co se nestalo. Přímo oslavenec se tam vyvrátil a bylo zla, museli jsme volat sanitku, rychlá pomoc přijela a strýčka si odvezli. I přes to vše jsme dál pokračovali v už né tak dobré zábavě a za strýčkem odjeli jeho nejbližší, aby zjistili co s ním je. Takže nakonec měl hrozně nízký tlak, ale ještě dnes tam pořád je. Byli jsme na oslavě asi do 18:3č a šli jsme procházkou domů. dále pokračovalo vše jako obvyklí den, koupání večeře a následně pohádky s nášupem jablíček a mandarinek. Jenže pak se to stalo museli jsme volat záchranku Nelince, chudinka se dusila jablíčkem, a ne a ne, to dostat ven otočila jsem jí hlavou dolů a mlátila jsem snad ze všech sil do zad a ona furt ne a ne se nadechnout, bylo to hrozné, Honzík plakal, já hledala telefon, že volám záchranku, a do toho jsem řvala na Pavla, Nebyl doma-šel ven, trvalo to hrozně dlouho, pak přestala dýchat úplně a začala modrat, otékal jí obličej a oči v sloup, v ten moment už jsem volala 112- znovu jsem jí mlátila do zádíček a prst jsem jí chtěla strčit do krku, ale vůbec to nešlo měla strašně zuby v křeči a nešlo to uvolnit mám pořezaný prst od zoubků, pak sem tam se trochu nadýchla, pak chvíli vypadalo, že už je to dobré, že začala plakat, ale pak nanovo oči mimo, tak znovu hlava dolů a mlácení do zad, já jí domlátila, že má na zádech podlitiny. A celý obličej má takový krvavý skvrnky, to jak nedýchala. Než se záchranka dostavila, Nelinka už jen plakala, a měla celou pusinku od krve a všude po zemi kousínky jablíček a taky krvavé hleníky. Pan doktor jí poslechl, vyloučil zbytky jablíčka v plicích a říkal že už je to dobré, žebírka tak trochu pohmatal, že se snad nic nezlomilo, že jsou děti dost pružné, a že ze zadu a rukou, teda prý jestli jsem jí mlátila rukou, že sem to zlomit nemohla. asi si myslel že jsem jí mlátila kladivem. tak pak jestli nechceme do nemocnice na rentgen atd.... já teda že když říkal že tam nic nemá jsme teda zůstali doma a jak psal zprávu o výjezdu chtěli kartičku pojišťovny a už mi jí ale nevrátili, tak jsem pak znovu volala- že se druhý den pro ní stavíme, jak půjdeme na procházku..........................

Moje pocity byly strašné. Myslela jsem že umře, že už jí neuvidím, že jí nikdy neobejmu, že je konec, jak chvílemi nedýchala, já jsem začala už brečet do toho začala plakat i Honzík. Byla to bezmoc pomoct jí. Připadalo mi, že to vůbec nezabírá. Už několikrát se nám stalo, že se zakuckala tak že šla hlavou dolů, ale nikdy tak že jsem volala 112. to bylo fakt hnusný, teď jak to píšu strašně brečím, bo si tím jak píšu uvědomuji, jak to bylo zlé, jak jí to muselo všechno bolet a jak potom přišli ti záchranáři, tak hrozně plakala, ale aspoň prý slyší jak pláče-že dýchá už dobře a ten kropenatej obličej je prý z toho jak nedýchala. Celou neděli jsem furt za ní chodila nechtěla jsem jí navteřinu pustit z očí jak moc se teď o ní bojím. šílené, šílené, šílené ☹.

Dnes je úterý, Nelinka se chová už té strašné věci úplně normálně, ale já??? Já nejsem schopná nic, i oběd spálím, těstoviny rozvařím, a když krájím nožem tak se pořežu, sjem furt mimo, stále přemýšlím a říkám si coby kdyby?? Byla to vše otázka pár minut, ale nekonečných. 20:21 jsem volala 20:23 přijali hlášení 20:24 vyjeli k nám a 20:28 byli u nás, nezdá se to, není to ani 10 minut, ale těch dlouhých 10 minut zachránilo Nelince život a naopak během těchto minut mohla o život přijít!

Proto, proto si svoje děti hlídejte, hýčkejte, pusinkujte a milujte je. Nikdy nevíte kdy.....................................☹.

U nás vše dopadlo dobře, díky tobě BOŽE a andělíčkům strážníčkům