Jak Adam přišel na svět

Přesně před rokem můj chlap pracoval v Praze. Byl tam vždy na 14 dní a pak pár dní doma. Odjel 29.5. a měl se vracet 10.6. Jenže tragická událost v rodině ho přiměla přijet už 5.6. Dne 31.5. zemřela "švagrová" (přítelkyně od bráchy mého chlapa), která v únoru porodila holčičku. V pondělí 6.6. měla pohřeb a já zrovna byla na kontrole na gyndě. Tam jsme se s doktorem domluvili, že ještě další týden přijdu k němu (byla jsem v 36+5) a pak už budu dojíždět do porodnice. 

Chlap ještě ten den zůstal doma, protože se na cestu zpět do Prahy necítil. Přijel jen na "lehko", měl s sebou jen doklady a telefon. Druhý den, v úterý 7.6.2016, měl objednaný vlak na půl čtvrtou s tím, že ho odvezu na nádraží do Olomouce (cca 9 km). Bylo přesně 14:50, kdy jsme chtěli vyjíždět, jenže já chtěla ještě na záchod. Udělala jsem jeden krok a ucítila jsem takové lupnutí, jak kdyby praskl balonek plný vody. Podívala jsem se na chlapa, na sebe, znovu na chlapa a řekla mu, že ho nevezu já na nádraží, ale on mě do porodnice.

Po cestě jsem všechny obvolávala, že už jedeme rodit. Rodiče mi nevěřili, neboť termín porodu byl až 29.6. Příjem o půl čtvrté. Ještě pořád ze mě tekla plodová voda. Doktorka nás ubezpečila, že podle monitoru budeme rodit asi až v noci. Dostala jsem "pokoj" č. 7.  Není těch sedmiček už nějak moc?

Půl hodiny jsem se ještě sprchovala na míči. Sestřičky mi donesly jogurt a pečivo, chlapa jsem poslala, ať si jde koupit taky něco k jídlu a mně vodu. Když se vrátil, převlékl se, začala jsem mít bolesti, tak raději zavolal porodní asistentku. Ona, že mi dá něco od bolesti, já přikývla. Ale ještě jsem ze sebe vykoktala, že mě to nutí tlačit. Všeho nechala, šla se rychle podívat a jen řekla: "Vždyť už rodíte." Pak jsem tak celkem 3x zatlačila a malý Adam byl venku. Bylo za deset minut sedm. Prošla mnou neskutečná vlna úlevy, štěstí a zároveň strachu, jestli to zvládnu. 

Nedostala jsem žádný epidural, už bylo pozdě. Ani najíst jsem se pořádně nestihla. A kdyby se chlap jen o chvilku zdržel v obchodě, tak ani on ten porod nestihne. Takový to byl cvrkot. 

Jsem pevně přesvědčená, že zemřelá "švagrová" nás přišla navštívit ve chvíli, kdy jsme se chystali na nádraží, aby chlap mohl být u porodu. Kdyby jel z Prahy, tak to určitě nestihne. 

Dnes je tomu už rok a já si to pamatuju, jako by to bylo včera.