Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
    Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.
    hanule8619
    5. únor 2017    Čtené 490x

    Čekání na zázrak......

    Červen 2007 návštěva v tu dobu u přítelovo babičky, v červenci dovolená na vodě a očekávání MS njn. nevedla jsem si kalendář takže jsem jen odhadovala, že má dorazit, ale stále nedocházela. V půlce čerbvence jsem se rozhodla udělat test...testovací čárka byla hned viditelná...bylo to tam. Rodost, strach jak na houpačce...vždy jsem věděla že na potrat bych nikdy nešla i když to přišlo v nejblbější dobu...dostala jsem se na školu, bydlení nebylo vyřešený, ale co se dá dělat nějak to zvládneme. V březnu po skoro dvoudenním porodu se nám narodila Nikolka...náš pořízek 3805g a 52cm. Když jí byl rok rozhodli jsme se že se teda vezmeme 😀 svatba byla 25.července když Nikče bylo 16měsíců...pěkně jsme si to užili 😀

    Vrátila jsem se do školy a žačlo náročné období...škola, Nikča a pořád dokola.

    V roce 2012 jsem úspěšně ukončila studium. V září nastoupila do své vysněné práce, chtěla jsem rok pracovat a pak že se začneme snažit o druhé, ale přeci jen začali jsme předělávat bydlení a práce mě hodně bavila. Mimčo se odložilo až bude bydlení hotové.

    V listopadu 2014 když se bydlení dokončovalo jsme se vrátili k plánu pořídit Nikče sourozence, nebrala jsem od 18 let žádnou HA (nedělala mi dobře) takže není problém, necháme tomu volnou a ono to půjde. V prosinci jsme se na Štědrý den nastěhovali a slavili společně naše první Vánoce o samotě bez mamky bráchy babičky, prostě jen naše malá rodinka. V lednu jsem měla 1 den skluz tak jsem si v práci nabrala krev a HCG přes 300 za dva dny mi to potvrdil i test. Objednala jsem se k MUDrovi. objednal mě na začátek února. těhotenství potvrzené, další kontrola za 14 dní. Byla jsem v 8tt a doktor mi oznámil že není srdíčko a jedná se o zamlklé těhotenství. ŠOK!!!! Šla jsem si pro fotku a neschopenku a ne pro žádanku do nemocnice na revizi. Manžel to nemohl pochopit já už vůbec ne. po 6tinedělí kontrola, máte tam hematom, počkáme na MS a pak se uvidí jestli zmizel nebo ne....samozřejmně nezmizel. Opět nástup do nemocnice na hysteroskopii. Hematom odstraněn, jinak vše v pořádku. Opět kontrola u doktora, vše bylo v pořádku doporučeno počkat 3 měsíce a pak se začít snažit. Trošku jsme si to odložili a začali jsme se snažit koncem září. najednou jsem začala řesit ovulaci, každý měsíc testy, zklamání když MS dorazila....stav nic moc. V práci mě každý vytáčel, byla jsem napěst. Nejsvíc mě dostalo když kolegyně v červnu vysadila HA a na konci srpna nám oznámila že je v 8tt. To mě srazilo, ale říkala jsem si že nám se to taky povede taky. Ale nic se nedařilo. V únoru 2016 preventivní kontrola u doktora. Na otázku co dělat mi bylo oznámeno že počkáme do října a uvidí se. Do října stále nic. Kontrola naplánována na 12.10., ovulace byla 9.10. a naše taky jediná snaha. Na kontrole jen doporučeno zhubnout a přestat kouřit. Díky to je rada ☹

    Na konci října očekávana MS a potvůrka nedošla 🙂 paráda udělala jsem si test a bylo to tam 1-2 😀 byla to sobota 22.října v práci hned nabrat krev...HCG 53,5...vypadá to slibně. V pondělí volám doktorovi a ten chce abych přišla 🙂 napsal Utrogestan a už se můžu těšit...kontrola 10.11. máme srdíčko a vypadá to dobře, jdu hned na neschopenku, což neudělá radost staniční, ale na miminko jsme se moc těšili tak jsem nechtěla nic riskovat.

    Další kontrola 6.12. vše je v pořádku jen náš sněhuláček je o 4 dny menší, ale prý to nevadí. Vystavena průkazka a fotečka. Po minulé zkušenosti to ví jen málokdo....nechceme nic uspěchat, odkládáme i oznámení na Vánoce počkáme až na dalsí kontrolu v lednu.

    10.1.2017 kontrola...nahoře jen 3kg což považuji za úspěch, u Nikči jsem v tuto dobu měla skoro 10kg nahoře 😀 nic moc fajn to nebylo 😀, podle utz vše v pořádku nabrána krev. Oznamujeme všem že se v červenci rozšíříme, a všichni mají radost. Hlavně Nikča těší se jaká bude velká ségra, přeci jen táhne jí na 9 let.

    V pondělí 16.1. zpráva od doktora ať je kontaktuji....a je zle...hned volám...sestřička mi oznamuje že krev vyšla spatně a musím na genetiku, hned druhý den se objednávám. Milá sestřička mě objednává na pondělí 23.1. a nemám se bát a být v klidu...ko díky to jde takhle napovel zvlášť když riziko je 1:75 DS. Celý týden sjíždím stránky, uklidňuje mě že i holky na MK mely vyšší riziko než já a dopadlo jim to dobře.

    Hurá pondělí je tady. Na genetice jsem s časovou rezervou...třeba mě vezmou dřív. Se sestřičkou sepíšeme  rodinnou anamnézu...kdo kdy a jak co měl...pak čekání na utz...tam to začíná....pan doktor jezdí po břiše jak splašenej...něco hlásí sestřičce, ta to zapisuje...asi po 10 minutách mi oznamuje že náš sněhuláček neodpovídá  a je o 14 dní menší. posílá mě vedle k paní doktorce....opět jezdí jak splašená a potvrzuje VSV a také že velikostně neodpovídá ☹ začíná mi to být jasný. JE ZLE!!!!!! Jen z dálky slyším jak mi doktorka říká že musíme STATIM odebrat plodovku a jestli s tím souhlasím...riziko potratu je vysoký, ale u mě je už jasný že je u broučka velka VVV. Brečím a přesouvám se na odběr....věděla jsem že to bude nepříjemný ale tohle byl masakr. Bolelo to a ještě jsem věděla že stejně půjde jen o to aby se zjitilo vše co malému je. asi po půl hodině je odebráno...brečím a jdu ještě na odběr krve....objednávají me na další kontrolu...

    Přijela jsem domu a jen brečela...o broučka přijdeme ☹

    Okolo 14hodiny jsem měla pocit jako bych se počůrala...ale co třeba to k tomu potří...ležím jako prkno a skoro se nehnu, ale v 17 hodin je podemnou kaluž...balím se a jedeme do nemocnice. Po vyšetření je mi oznámeno že jsem skoro úplně bez vody, ale že počkáme do zítra zda se to nezalepí. Jen sem ležela a brečela...bylo mi jasný že o malého přijdu ještě tento týden.

    V úterý kontrola jiným lékařem...voda žádná....takže indukce k porodu....

    Doktorka vše vysvětlila, byla moc milá. A začalo se. Zavedení tyčinek na roztažení hrdla, po 2 hodinách po zavedení začala bolest v podbřišku...dostala jsem injekci ale ta fakt nepomohla...po ukecání jsem dostala další injeci a až ta pomohla. K tomu mi ještě dali Lexaurin a já se konečně vyspala. Ve středu ráno tyčky vyndali a zavedli tbl....po 2 hodinách bolesti...opět injekce, která byla k ničemu....za další 2 hodiny další tbl a to už jsem žádala o epidurál. Epidurál mi zavedli až na 7 pokus.... nic moc ale vše zapomenuto podáním první dávky do epidurálu....Odpoledne opět tbl a večer další...na noc další dávka do epidurálu a Lexaurinu. Překvapivě jsem se vyspala dobře.

    Ve čvrtek ráno zavedena tbl opět dávka do epidurálu a Lexaurin...byla jsem taková jakoby v rauši...a hlavně chtěla jsem to mít zasebou. v poledne vyšetření a další tbl.

    V půl 2 mě vyšetřila doktorka a poslala na porodní sál. Na sále si mě převzala velmi milá PA a hned injekce...kontrakce jako blázen vydržela jsem hodinu a pak zase žádala o svojí dávku do epidurálu. Přišla paní doktorka která u mě byla i dopoledne...ještě jsme si popovídaly a uklidnila mě že viděla moje papíry a že dělám dobře...vím že dělám dobře, že miminko by bylo hodně nemocný a nebylo ani jisté zad bych ho donosila(kdyby mi neodtekla voda)... když odešla dostala jsem další injekci a v 15:28 se narodil náš brouček...chtěla jsem ho vidět ale najednou jsem byla zkoprnělá a nemohla jsem se hnout. Odvaha byla ta tam. PA přestřihla pupeční šňuru a já jela na sál na dovyčištění a odstranění placenty. Po probuzení jsem byla trochu zmatená ale jedno jsem veděla jistě....broučkovi je už určitě líp. I když pocit že jsem ho zabila přetrvává dotěď.

    První 3 dny jsem jen probrečela.

    Nyní je to lepší ale touha po miminku je ještě větší a strach také. Za 2 měsíce mě čeká návštěva genetiky a uvidíme co nám řeknou.

    Zákon schválnosti je že všude v televizi na mě vyskakují miminka, porody apod....to moc klidu nepřidá, ale budeme doufat, že štěstí sedne i na vola a mi se dočkáme zdravého miminka, a s určitostí vím že už nikdy nepodstoupím odběr plodové vody...

    Tak nějak jsem se potřebovala vypsat 🙂