Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
hatom
9. zář 2016
215 

Moje porody a úžasná porodní asistentka

Porod, stále velké téma, stále je to něco silného ve mně, něco nad čím dokola přemýšlím. Bylo to bolestivé a přece krásné. Už dvakrát jsem to zažila, ale víc porodů neplánuji. 

U prvního porodu to bylo velké očekávání, nechtěla jsem vědět rizika, problémy a tak.  Vlastně jsem nestihla jít ani na předporodní kurz, nějak moc práce a taky jsem to nechala až na poslední chvíli. V den předporodního kurzu jsem musela s vysokým tlakem do nemocnice a z té už jsem se vrátila ve dvou kusech.

Pokaždé, když jsem byla na poslechu miminka, tak jsem měla velké nutkání pokukovat po porodních asistentkách, tak nějak jsem si vybírala, kterou bych chtěla mít u porodu. Při hospitalizaci, jednoho večera, tam byla jedna hodně sympatická porodní asistentka zhruba stejně stará jako já, moc se mi líbila a byla jsem z ní nadšená.... Přesně takovou asistentku chci. No nic, nechám to osudu.....

Jenže ten celý den už mě pobolívalo břicho, byla jsem nervózní z hospitalizace, tak jsem to neřešila, jenže "ten" večer už to bylo šílený, sestřička na oddělení poprosila doktorku o vyšetření a najednou mi oznámila, že rodím. Zavolala jsem manžela, ať se vrátí zpět do nemocnice i s taškou, kterou mám doma nachystanou.

Najednou jsem si uvědomila, že budu mít u sebe i tu porodní asistentku, co s mi tak moc líbila.....byla úžasná, moc mi pomohla, perfektně mi vysvětlila dýchání a tak.... Jsem ráda, že viděla mého syna jako první ( pak byl manžel a pak teda už i já 😃). 

Malému se ven moc nechtělo, dal mi hodně zabrat, ale prý na prvorodičku celkem dobrý. Celé šestinedělí jsem si nemohla sednout, ale v jiné poloze mi kojení moc nešlo, tak i pár slziček ukáplo, ale stálo to za to, bohužel jsem dlouho nekojila.

Když jsem byla těhotná podruhé, v mém případě to moc dlouho netrvalo, tak jsem od kamarádek dostala k narozeninám úžasný dárek, byla to masáž pro těhotné. Byla jsem velmi mile překvapená, že ji dělá "moje" porodní asistentka. Byla jsem nadšená, kamarádky mě vrátily k osobě, která mi díky porodu uvízla v srdíčku. Tak jsem si dělala legraci, že by mi mohla odrodit i dcerku, jelikož jsem s ní byla hodně spokojená....smály jsme se.

Můj lékař, který mimochodem bydlí ve stejném domě, mě poslal dřív do porodnice, prý mě musí předat dřív, jelikož mám cejch gestační cukrovka, i když jsem to měla jen hraniční. Syn mého doktora je vlastně taky doktor, taky gynekolog. Takže je jasný, že jsem se s ním v porodnici musela potkat 🙂

Už celý víkend jsem měla celkem časté poslíčky, ale vždy jsem to rozchodila. V neděli večer jsem si šla lehnout, myslela jsem si, že to zase přejde, ale nepřešlo to. V noci jsem už měla bolesti pravidelně, jak byly po 5ti minutách, tak jsme jeli do porodnice.

ve 3:00 ráno mě přijímala sympatická porodní asistentka, ale když mi řekla, že jsem otevřená jen asi na 1cm, tak jsem se začala bát, že budu rodit hodně dlouho.... Noc nic, poslala mě na porodní box a rozdýchávala jsem kontrakce. Naštěstí to šlo rychleji, než jsem čekala... Pořád jsem se ale usmívala, protože jsem věděla, že přijdou horší chvíle. Bolesti sílily, já si našla nejvhodnější polohu a čekala jsem s manželem na naše miminko. Nějak jsem byla stále hodně klidná i když bolesti byly už velké. V 6:00 se vyměnily směny, slyším známý hlas, s manželem se smějeme..... je to ona, zase ta "naše" porodní asistentka. Přišla nás přivítat, taky se smála. V ponděli 7:28 ráno mi porodila dcerku, zase ji viděla jako první.

Jelikož to nakonec byla rychlovka, tak ani doktor nestihl přiběhnout, ale v zápětí vidím mého souseda, taky se smál, přivítal nás a pogratuloval k miminku,  zašil mi asi dva stehy, pokecali jsme, zasmáli jsme se a všechno bylo fajn. Jelikož jsem porodila o měsíc dřív, tak mi sestřička musela miminko odnést, ale abych těch známých nebylo málo, tak ta sestřička byla moje spolužačka, udělala nám první rodinné foto a malou si pro jistotu odnesla. Ještě přes porodní box proběhla staniční sestra, rodinná známá mého manžela.... Takže jsem se po porodu rozhlédla a nestačila jsem se smát, protože tam byli všichni známí.....Překrásný druhý porod.

Asi za tři hodiny po porodu mi přišla první návštěva, byla to moje maminka, chtěla vidět dcerku. Šla jsem si s ní sednout do jídelny a čekala jsm na nadstandartní pokoj. Lépe mi nebylo ani nepamatuji, vlastně mě nic nebolelo, mohla jsem sedět, jak kdybych nerodila....asi zázrak.

Tímto bych chtěla moc poděkovat "mojí" porodní asistentce Zuzance (nevím, jestli se to k ní dostane). Byla a je úžasná. Teď k ní chodím na normální masáže. Rády vzpomínáme na ten velký den. Dětem stále připomínáme, že to je ta teta, která je viděla jako první.

#mk_blog_academy #porod #porodniasistentka #tojsemja #blogujeme

Začni psát komentář...

Odešli