Všechny jsme si tím prošly a nebo aspoň projdeme,  některé jen jednou,  některé vícekrát. Člověk se dozvídá,  že existuje předporodní  plán,  který by nám měl usnadnit celkový průběh porodu a kde jsou napsané všechny naše přání ,  ale dokážou ho PA splnit? A opravdu jde porod naplánovat?  U mě asi teda nešel a závidím všem maminkám,  které měly porod takový jaký si vysnily. 

ČEKÁNÍ NA DEN D

15.1.2018 jsem měla první termín porodu,  zdálo se že už už bychom mohli ject,  bohužel ještě  jsem si musela počkat. 18.1.2018 den kdy jsem se tak naštvala a řekla si „jestli se ti nechce ven,  tak ti trochu pomůžu“ tak jsem začala večer dělat štrůdl a dort,  můj přítel s údivem jen přihlížel a jediné co z něho vypadlo bylo „To jako děláš pro mě, nebo se jí snažíš porodit na plovoučku?“ No jo ti chlapi.  Super povedlo se,  měla jsem hotovo a šla do půl hodiny spát. 

Přítel ráno v 6:00 vstává do práce a tentokrát sem vstávala i já s tím,  že mě bolí podbřišek a chytají poslíčci,  ten hned na to,  zda už jedeme,  řekla jsem ať neplaší a jede do práce,  že mu zavolám kdyby náhodou.  Nejdříve sem si myslela že to budou jen posličci, bylo to nepravidelné a slabé, ale okolo 10 začaly být kontrakce pravidelné po 7minutách,  do porodnice jsem řekla, že pojedu až budou kontrakce co 5 minut. 

Víte co je vtipné? Chápu, jsou maminky a maminky,  já třeba jela do porodnice jen ten den kdy už jsem fakt začínala rodit,  jiné jezdí s poslíčkama během těhotenství třeba 10x,  přitom ja byla v takovém stresu,  že kontrakce nepoznám houby,  poznala jsem je. 

Cca po 11 hodině začaly být  kontrakce po 5 minutách a docela intenzivní, vzala jsem telefon a volala „Mam kontrakce po 5 minutách,  hele prijeď a radši pojedeme“ do 20 minut byl doma,  sebrala jsem saky paky,  zavolala mámě,  že už jedu do porodnice a bylo to. 

 PORODNICE,  ČEKÁNÍ NA PŘÍJEM A VYŠETŘENÍ

Po příjezdu do Slánské nemocnice,kolem 13:00 hodiny,  jsem čekala na to až si sestřičky a doktorky oběhají co musí a ať si teda připravím vše potřebné, občanku,  VZP kartičku,  rodné listy,  přiznání otcovství,  prostě papíry a papíry.  Když už se mě konečně asi po 10 minutách sezení,  někdo ujal,  šla jsem na monitor na ozvy,  mezitím jsem dostala papír na vyplnění. 

Nikdy jsem nepochopila proč to dávají vyplňovat když maminka,  prostě leží kolikrát v bolestech,  nemá sílu ani udržet propisku a ještě by měla vyplňovat nějaký papíry. 

Vše bylo celkem fajn,  sestřička se me zeptala na pár otázek,  trochu jsme se zasmály a po ozvach jsem šla na „kozu“ kde si mě prohlídla na kolik cm jsem otevřená. „Tak na jeden prst slečno, necháme si Vás tady,  přítele sebou máte?  Pokuď ano tak se oblékněte,  jděte se rozloučit a pošlete ho domů,  nápíšu Vám do karty ať Vám ho zavolají,  když  budete přípravena k porodu“ a bylo to,  rozloučila jsem se s přítelem, který byl víc nervózní jak já a byla přesunuta na „Hekárnu“. 

Naštěstí jsem tam nebyla sama,  ale ještě s jednou maminkou,  aspoň nám ten čas utíkal rychleji.  Během čekání jsme byly připojené na ozvy,  kdy nám bylo oznámeno,  že se můžeme jít vysprchovat,  cvičit na míči,  koukat na televizi a v 17:00 bude večeře. Všechno bylo zatím fajn,  kontrakce stále po 5 minutách,  já hopsala na míči,  docela mě to uvolňovalo,  mezitím nějaká slečna začala rodit,  hekarna je hned u porodního sálu,  takže to jak slečna nadávala jsme slyšely fakt dobře.  Teď sem se bála porodu ješte víc než před tím.

Asi přeskočím ty nudné pasáže,  kdy proste jsme šly na večeři,  kdy nám dělaly ozvy a tak,  ale začnu hned tím,  co se mi absolutně nelíbilo,  byla kontrola, PA ( nejmenovaná porodní asistentka),  která mě ani neupozornila,  že mi  bude při kontrole dělat Hamiltonův hmat,  který teda šíleně bolel. Dobrý jednou bych to přežila ale za celé čekání mi ho udělala  asi 4x... 

Poté mi bylo oznámeno že kolem 21:00 hodiny pokud budu otevřena na 4 prsty se přesuneme na porodní sál.  

HURÁ UŽ TO PŘICHÁZÍ, JDU RODIT! 

Ve 21:15 jsem už byla na porodním sále,  kde si připravovala PA vše potřebné, s tím,  že v půl jedenácte mi udělá klystýr,  no co Vám budu o klystyru povídat,  žejo.  Když už jsem ho měla teda zasebou (myslela si že mi to rozjede porod,  ale ono nic) tak mi udělala opět Hamiltonuv hmat a řekla že pichneme vodu a kolem půlnoci bych mohla volat přitelovi. 

Kdyz mi propichla vodu (propichnuti mě teda docela dost bolelo) moje kontrakce rostly a byly už po 4 minutach, kdy jsem slyšela z hekarny jak ta slečna, která tam ležela semnou,  trochu řve bolesti a řekla sem si „hm dobrý,  asi budeme rodit obě dvě“ no a nebylo tomu tak? 

Když přítel přijel už sem měla velký bolesti, křižáky které mě chytaly už od 20:00 kdy jsem říkala,  jestli by mi teda mohla dát epidurálku,  se na mě PA jen pousmala a odešla. Jediné co jsem dělala a co mi pomáhalo byla sprcha a míč,  na kterém jsem hopsala,  protože hlavička prý nechtěla dolů. 

ZMATEK,  CHAOS,  NAPROSTÁ VYČERPANOST 

Začalo to být docela zajímavé,  tím že PA se mi snažila uspěchat porod,  myslela si že rodit budu jako první  já,  houby, slečna začala mít bolesti a sestra nevěděla u koho má být dřív,  dobrý ja tam měla pritele,  který mi byl velkou oporou,  který mě držel a masiroval ty moje bolavý záda a slečna nikoho sebou neměla,  to že tam asistentku nemám by mi celkem nevadilo,  kdybych jako prvorodička dostala nějaké informace. 

Už jsem začínala být celkem vyčerpaná a nevěděla zda mám být na míči,  nebo zkusit chodit a nebo jít do sprchy.  No a najednou to začalo,  ani nevim kolik hodin bylo,  vím jen,  že slečna už tlačila na lehatku,  priběhla ke mě sestra s tim jak se cítím a když sem řekla,  že mam tlaky,  tak si mam prý zkusit rozkročit nohy,  opřít se o kozu( kterou mi zapoměla zvednout a běžela vedle), tlačit.  Jo jenže ja proste nevěděla že mam začít tlačit při kontrakci,  protože mi to nikdo neřekl a me to nutilo tlačit pořad.  Začalo mi být pěkně nevolno a myslela sem si že omdlím z naprostý vyčerpanosti a bolesti od zad. Tlačila jsem...  Hlavička pořád nechtěla dolů,  já ležela na boku,  kdy už jsem ani nohy necítila a tlačila. Najednou cítím že už je tam,  jenže PA nikde,  říkám příteli aby ji zavolal,  nebo že ji porodim na zem. 

Můžu Vám říct,  že ta přilítla, zkontrolovala a řekla „no vidíte už vidim v cestách hlavičku,  tak tlačte.  Jo ještě jsem dostala upomínku takovým hnusnym tónem ,  že když si u toho trochu zařvu,  tak tím si nepomůžu a že se mam chytit madla a tlačit nohy směrem k břichu.  Promiňte rodím poprvé a říkáte mi to až teď!  To jsem vtu chvíli myslela. Když už byla hlavička celkem vidět a cítit,  zavolala porodníka, na toho jediného si opravdu stěžovat nemůžu.

 ➡„Slečno zatlačíme až přijde kontrakce ano?“

➡„Pane doktore,  teď žádnou kontrakci necítím,  odezněla.“

➡„To nevadí času máme dost,  hlavně v klidu a dychejte.“

UŽ JE TADY,  UŽ JE VENKU ANEB RANDE NA SLEPO

V naprostém vyčerpání kdy jsem 22hodin byla vzhůru,  jsem 20.1.2018 v čase 4:45 přivedla na svět svojí krásnou dceru Elenu s mírami 51 cm a 3790g

 Porod nelze naplánovat,  aspoň teda mě se to nepovedlo, nemůžeme totiž vědět zda nebude nějaká komplikace,  i když neprobíhal,  tak jak jsem si ho představovala a určité prvky mi hrozně vadily,  děkuji každý den,  že jsi tu semnou a že jsi zdravá.  

Zatímco některé ženy se těší, že si po porodu užijí plnou péči v porodnici, kdy nebudou muset vařit, starat se o domácnost či další děti, jiné ženy mají z této situace hrůzu. A právě pro tento typ maminek existuje skvělá možnost, jak porodit v porodnici s plnou lékařskou péčí a poté odejít (samozřejmě i s miminkem) do svého domácího prostředí. Tato možnost se nazývá ambulantní porod.

V zahraničí je ambulantní porod již pevně ustálen v porodnickém systému, v Čechách se jedná zatím o možnost poměrně novou, málo známou a využívanou jen malým procentem žen.

Zkušenost s ambulantním porodem v České republice už má však stále více maminek, jednou z nich je i uživatelka jizi, která napsala: "Během chvíle přichází Alča i Tom s Kačenkou a hudbou pro mé uši: odcházíme. Balím věci, převlíkám to malinkaté, perfektní stvoření, úžasného člověka, kterého jsme stvořili. Podepisujeme revers. Všichni jsou přesto, že jsme první, kdo kdy v Nymburce porodil ambulantně, milí. Nikdo ničím nevyhrožuje. Nikdo nás ničím nestraší. Všichni se usmívají a nejvíc ze všech já. Je šest hodin a my odjíždíme domů."

Co to ten ambulantní porod vlastně je?

Ambulantním porodem se rozumí situace, když žena odchází z porodnice do domácího prostředí v době zpravidla do 24 hodin po porodu. Většina porodnic se sice drží metodického pokynu Ministerstva zdravotnictví, který říká, že žena po porodu by měla porodnici s miminkem opustit až po uplynutí 72 hodin, nicméně se opravdu jedná pouze o doporučení, tudíž není možné ho nějak vynucovat, pokud se rodiče rozhodnou jinak. Ambulantní porod je v České republice uzákoněn od 1. 1. 2014 a je tedy možné jej realizovat v kterémkoliv zdravotnickém zařízení.

Náměstek Ferdinand Polák vysvětluje, proč byly ambulantní porody vymezeny zákonem:  „Zůstat s novorozencem v porodnici tři dny po porodu jednoznačně doporučuji. Během této doby se provádí řada potřebných vyšetření, provádí se novorozenecký screening a řeší se případné komplikace, jako je například novorozenecká žloutenka. Pokud už se ale žena i přes doporučení lékařů rozhodne porodnici opustit dříve, snažili jsme se připravit takové podmínky, abychom veškerá rizika s tím spojená eliminovali na minimum.“

Nejdříve, kdy může žena opustit porodnici, jsou 2 hodiny po porodu. V tomto čase se u rodiček projeví většina případných zdravotních komplikací.

Kdy je možné ambulantní porod realizovat?

Zde možná očekáváte velkou spoustu podmínek, ale není tomu tak. Je totiž pouze jedna jediná - dítě i matka musí být považováni za zdravé, tj. bez přímého ohrožení života. Zdravou matkou se rozumí žena po fyziologickém porodu, bez rizikové anamnézy, má fyziologický pulz, tlak, teplotu, fyziologické očistky, zavinování dělohy a je vymočená. S novorozencem je to velmi podobné. Zdravý novorozenec je charakterizován jako dítě po fyziologickém porodu, donošené, s normální porodní hmotností, bez rizikové anamnézy, má fyziologický pulz, dýchání, teplotu, zdravou barvu pokožky, svalový tonus a reflexy.

Klady ambulantního porodu:

- vhodná alternativa pro maminky, které z jakéhokoliv důvodu nechtějí pobývat po porodu v porodnici, přesto ale chtějí rodit v lékařském zařízení

- v domácím prostředí se miminko lépe sžije s maminkou i celou rodinou

- maminkám přináší větší psychickou pohodu, což je samozřejmě dobré i pro nástup laktace

Zápory ambulantního porodu:

- většina zdravotních komplikací rodičky po porodu se sice projeví během 2 hodin těsně po porodu, nicméně komplikace se mohou objevit i později, v horším případě se pak může stát, že se žena musí vrátit do lékařské péče

- může dojít i ke komplikacím, které vyžadují následnou hospitalizaci miminka - např. novorozenecká žloutenka se může zhoršit a vyžadovat fototerapii

- je potřeba zajistit pro miminko pediatra, který ho převezme do péče, což v českém prostředí zatím není úplně jednoduché, protože někteří lékaři takové miminko odmítají převzít (nicméně pokud bude jakýkoliv problém, odmítnout ošetření dítěte rozhodně nemohou)

- v porodnici se novorozencům provádí několik vyšetření a pokud o ně rodiče stojí, je potřeba zajistit si jejich provedení ( po domluvě může být možné docházet do porodnice, případně pediatr vypíše žádanky ke specialistům). Nicméně tato vyšetření nejsou povinná, je tedy na zvážení rodičů, zda je jejich miminko absolvuje.

Co dělat, když chci rodit ambulantně?

Přestože možnost porodit ambulantně je stanovena zákonem (jak již bylo vysvětleno výše), existují porodnice, kde s odchodem domů budou dělat problémy, přestože jste vy i miminko naprosto v pořádku. I s touto situací je tedy potřeba pro jistotu počítat, být připravená a vědět, jak máte postupovat a znát svá práva.

Jakmile budete chtít odejít, oznamte personálu porodnice, že jste si vybrala ambulantní porod. V porodnici po vás s největší pravděpodobností budou chtít podepsat "negativní revers". V záloze můžete mít i vyplněný formulář Záznam o odmítnutí zdravotní péče (ke stažení na stránkách České lékařské komory). Samozřejmě záleží na domluvě, ale nyní už vám nic nebrání k odchodu. Propouštěcí zprávu je možné vyzvednout si později, pro začátek ji nutně k ničemu nepotřebujete. 

Pokud by v nejhorším případě došlo k zastrašování, chtějte nahlédnout do zdravotnické dokumentace - zabránit v odchodu vám opravdu může jen přímé ohrožení zdraví či života. Pokud v dokumentaci není o ničem takovém záznam, nemá personál právo vás v porodnici nadále zdržovat. Nicméně pamatujte, že vždy je lepší domluvit se v klidu - i když ne vždy to bohužel jde.

Pokud plánujete rodit ambulantně, nezbývá mi, než držet vám pěsti, ať všechno proběhne v naprostém pořádku a narazíte jen a jen na chápavé zdravotníky, kteří vám nebudou chtít tuto situaci znepříjemnit. 

Určitě se však nebojte dopředu, i u nás to může probíhat naprosto v klidu, jak potvrzují slova maminky snehurka25: "Já jsem odcházela po 24 hodinách. Byla jsem tak domluvená s naší dětskou lékařkou, napsala mi papír, že je ochotná převzít dítě do péče a domluvily jsme se, že v porodnici požádám o papírky na odběr z patičky. V nemocnici jsem to řekla při první vizitě po porodu, nikdo s tím neměl problém. Akorát mi řekli, že budu muset podepsat revers, protože je to proti postupu doporučenému MZ (nicméně doktorka se tvářila, jako že jí to přijde naprosto ok). Podepisovala jsem teda revers i na sebe u gynekologů. Po příchodu domů jsem zavolala naší dětské lékařce, přišla k nám domů a dítě prohlédla."

Na Modrém koníku si můžete přečíst zkušenosti maminek s ambulantním porodem i ve fóru.

Zdroj informací:

http://www.mzcr.cz/dokumenty/zmeny-v-porodnictvi-v-roce-2014porod-pouze-za-pomoci-porodni-asistentky-a-tzv-_8532_2778_1.html

O rizikovém těhotenství mluvíme, pokud je vážné podezření, že se miminko nenarodí úplně zdravé. Může hrozit vrozená vývojová vada plodu, předčasný porod anebo je například větší možnost potratu. Důležité je si ale uvědomit, že v tomto případě se jedná pouze o zvýšené riziko. Ne tak u tzv. patologického těhotenství – tam jsou již buď budoucí maminka, nebo plod vážně nemocni.

Rizikové těhotenství

Jde o všechna těhotenství, kdy je zvýšená pravděpodobnost, že se nenarodí dítě zcela zdravé. Nejčastěji se jedná o hrozící potrat nebo předčasný porod, při podezření na vrozenou vývojovou vadu plodu apod. Tento stav může také  způsobit vážná nemoc matky. Proto je více než nutné, aby tato nastávající maminka navštěvovala poradnu pro riziková těhotenství, kde ji věnují intenzivnější preventivní péči.

Patologické těhotenství

Znamená, že těhotná je buď sama vážně nemocná, anebo jen její dítě. Často mohou problémy potkat oba současně. U některých žen mohla existovat choroba již před otěhotněním, ale v požehnaném stavu se může ještě zhoršit (např. cukrovka, některá plicní a srdeční onemocnění). Jindy se může onemocnění objevit až v průběhu těhotenství (např. tzv. těhotenská cukrovka, preeklampsie apod.).

U dítěte se mohou vyskytnout vrozené vývojové vady, stavy s poruchou výživy, projevy Rh-izoimunizace matky (vzniku protilátek proti krvinkám plodu) apod. Patologická těhotenství vyžadují léčebnou péči, u lehčích forem často jen ambulantní, u těžších pobyt v nemocnici. Některé nepravidelnosti, vícečetné těhotenství, podezřelé uložení dítěte, nízko nasedající placenta apod. vyžadují často tzv. preventivní hospitalizaci před porodem. Maminka leží na oddělení pro riziková těhotenství. 

Netýká se jeden z rizikových faktorů i vás?

1. Věk

Toto je jedna z vůbec nejčastějších příčin rizikového těhotenství. Ženy, které mají termín plánovaný před 17. narozeninami anebo po 35. narozeninách, mají vyšší riziko možných komplikací.

2. Zdravotní stav před těhotenstvím

Některá onemocnění mohou znamenat určitá rizika ať už pro budoucí maminku, nebo pro plod. Jsou to:

• zvýšený tlak krve,
• cukrovka,
• problémy s dýcháním, s ledvinami či se srdcem,
• autoimunitní onemocnění (roztroušená skleróza, revmatoidní artritida, celiakie...)
• chronické infekce (např. HIV),
• předchozí potraty či jiné problémy v předešlých těhotenstvích,
• genetické poruchy v rodinné historii.

3. Životní styl

Mezi rizikové zlozvyky patří především kouření cigaret, pití alkoholu a kofeinu a užívání tvrdých drog.

4. Zdravotní obtíže

Zejména ty, které se mohou objevit v průběhu těhotenství. Do této skupiny patří dvě základní onemocnění:

• Těhotenská cukrovka

Tento typ cukrovky se objevuje v průběhu gravidity. Následuje-li žena rady svého lékaře, může mít naprosto zdravé těhotenství i miminko. Po porodu obvykle cukrovka zmizí, avšak žena má v budoucnu vyšší riziko rozvoje cukrovky druhého typu.

• Preeklampsie

Jde o syndrom zahrnující zvýšený krevní tlak, bílkoviny v moči a vznik otoků. Pokud není preeklampsie léčena, může mít fatální následky jak pro dítě, tak pro těhotnou ženu. S adekvátní terapií většina žen porodí zdravé děti.

5. Komplikace vlastního těhotenství

Jsou to záležitosti, které se netýkají ani tak zdravotního stavu matky, jako vlastní gravidity. Patří sem:

• Předčasný porod

Jde o porod před 37. týdnem těhotenství. Rizikové však může být i těhotenství, které termínem zásadně přesahuje plánovaný porod.

• Mnohočetné těhotenství

Je-li v děloze přítomen více než jeden plod, má takové těhotenství mnohem vyšší riziko předčasného porodu, rozvoje těhotenské cukrovky či zvýšeného tlaku krve.

• Vcestné lůžko

Situace, kdy placenta překrývá vnitřní děložní branku. To může být zároveň důvod pro volbu císařského řezu.

• Problémy spojené s plodem

Některé mohou být rozpoznány ultrazvukem. Patří k nim například zvýšené či snížené množství plodové vody či zpomalený růst plodu.

Riziková těhotenství vyžadují dohled specialisty. Těhotná žena pravidelně dochází do poradny, kde jí jsou předkládány nejlepší možné rady či léky, které mají dopomoci k bezproblémovému porodu a zdravému miminku.

Jak podpořit zdravé těhotenství

Rizikovému těhotenství nejde předejít stoprocentně. Vždy se mohou vyskytnout faktory, které mohou zapříčinit její vznik. Ať už předvídatelné nebo nepředvídatelné. Podívejme se na doporučení odborníků jak riziko takového těhotenství alespoň snížit:

• Pokud uvažujete o těhotenství, zkonzultujte to se svým gynekologem a ošetřujícím lékařem. Projdete svou rodinnou anamnézu, problematické body a všechny možné scénáře. U některých onemocnění se např. těhotenství nedoporučuje. Ať už z pohledu rizika pro matku nebo dítě (roztroušená skleróza, Crohnova choroba nebo cystická fibróza apod.). Lékař vám také může doporučit používání vitamínů a přípravků zvyšující možnost otěhotnění a jeho bezproblémový průběh (např. užívání kyseliny listové nebo cvičení podle Mojíšové).
• Uvažujete-li o asistované reprodukci, buďte opatrní a zvažte, kolik embryí si necháte aplikovat. Váš organismus nemusí vícečetné těhotenství zvládnout. Obzvláště po předchozích prodělaných potratech.
• Najděte si kvalitní prenatální péči v podobě těhotenských poraden. Mít dobrého gynekologa ale také porodnici, kde budete rodit a docházet na prohlídky, vyšetření a testy je jedna z klíčových opatření, které můžete pro své bezpečí (a svého dětete) udělat. Ne všechna zařízení nabízejí srovnatelné služby a disponují nejrůznějšími přístroji, které dokáží odhalit potenciální komplikace.
• Přibírejte chytře. Fakt, že jste těhotná, ještě neznamená, že se budete nezřízeně přejídat.Zdravým přibýváním na váze neohrozíte sebe ani zdraví dítěte. O následném shazování kilogramů nemluvě.  Držte se zásad zdravého a pravidelného stravování, sem tam přidejte nějaký ten potravinový doplněk a uvidíte, že vy i vaše miminko budete spokojeni.
• Vyhněte se všem návykový látkám jako je alkohol, tabák a kofein. Slavnostní doušek vína na připití nebo jeden šálek kávy s našlehaným mlékem neuškodí. Užijte si tyto malé radosti, a pokud se bez nich nemůžete obejít, zkuste jejich zdravější alternativy. Takový cereální nápoj Caro nebo nealkoholické šampaňské mají také něco do sebe.

Prodělala jste rizikové těhotenství nebo ho prožíváte? Podělte se o své pocity a zkušenosti s ostatními maminkami v jednom z diskuzních fór:

Rizikové těhotenství

Je těhotenství s dvojčaty rizikové?

Rizikové těhotenství a preeklampsie z prvního těhoteství

Je tu někdo na rizikovém těhotenství a leží už dva měsíce?

Jak požádat lékaře o napsání rizikového těhotenství?

Zdroje informací: www.mayoclinic.org, ulekare.cz a porodnice.cz

Zdroje fotografií: pexels.com a alabouroflovecentre.com

Ráda bych se s vámi podělila o příběh zrození mého nejmladšího syna, jehož příchod na svět byl přirozeně krásný! Mariánek se narodil v bezpečí domova do láskyplné náruče, ve které zůstal téměř nepřetržitě celých šest neděl.

Ten příběh však začal dávno předtím. Když se mi před devíti a půl lety narodil první syn po dlouhé noci strávené v cizím prostředí plné bezmoci, vystrašení a očekávání, že ho za mě někdo porodí. I přesto, že jej rodil doktor, já jsem se stala matkou. Mateřství bylo plné chyb, pokusů a omylů, ale zároveň lásky a mého dospívání současně s tím, jak Šimonek rostl. Po dvou letech jsem ve stejné nemocnici porodila sama, bez asistence lékaře, svou krásnou dceru. Celý porod jsme strávili jen spolu s Martinem, který mi zpíval indiánské písně, a já během rození Evelínky meditovala v jeho náručí. Porodní asistentku jsme zavolali na poslední chvíli. Po porodu jsem se cítila nádherně. Opravdu znovu zrozená žena. Ještě v porodnici jsem doufala, že to nebylo naposled. Po dvou letech jsme se rozhodli, že necháme třetímu miminku volný průběh a já otěhotněla téměř okamžitě a přála si porodit doma. Z první prohlídky od gynekologa jsem však odcházela se smíšenými pocity radosti i strachu, myslela jsem, že mě jako matku dvou dětí už nic nepřekvapí a docela se mýlila, když jsem se dozvěděla, že čekáme dvojčátka. Jejich porodní příběh jsem už dávno sepsala, naleznete jej zde. Jen prozradím, že jsem porodila vaginálně v porodnici, co nejvíce přirozeně to v danou chvíli šlo.

Celé těhotenství s dvojčaty i jejich porod, pro mě byly asi největší životní zkouškou. Díky klukům se ve mně zrodilo sebevědomí (rozuměj uvědomění si sebe sama, své podstaty a pochopení mé ženské a profesní cesty). A tak jsme místo třech plánovaných dětí měli doma najednou čtyři, a ačkoliv jsme si cestu k tomu pátému úplně neuzavřeli, čím byla dvojčata samostatnější, tím více jsme byli přesvědčeni o tom, že 4 děti nám budou stačit. V náladě tohoto přesvědčení k nám nečekaně a neplánovaně připlul Mariánek.

Od první rozpačité chvíle jsme jej chtěli. A já věděla, že přišel, abych se ještě něčemu, co se mi bude v životě hodit, přiučila. A taky, že ano.

Všechny porody mě obohatily. Každý s sebou přinesl novou zkušenost, díky které byl ten následující vědomější, plynulejší a prožitější. Čtvrtý porod však navíc přinesl do mého života větší harmonii. Byl totiž na rozdíl od těch předešlých svobodný. Poprvé, ať byly mé porody pohodové jakkoliv, jsem za sebe a své dítě rozhodovala jen já sama, nesla plnou odpovědnost a pocítila důvěru v život na vlastní kůži. Mohla bych napsat, že můj poslední porod byl v porovnání s ostatními krásnější, ale to bych kolem sebe nafoukla obrovskou bublinu nepokory. Místo toho se svěřuji s tím, že jsem od prvního porodu prošla přirozeným vývojem a postupným sbíráním vlastních zkušeností dospěla k tomu, že čtvrtý porod pro mě a Mariánka bude nejbezpečnější doma.

Najde se určitě spousta skeptiků, lidí ovlivněných strachem, neznalostí a nezainteresovaností, kteří budou tiše i nahlas odsuzovat naše rozhodnutí přivést na svět dítě doma. Těm, kteří budou říkat, že jsme nezodpovědní, že jsme ohrozili život Mariánka i můj, bych chtěla vzkázat, že dokud nebudou mít vlastní zkušenost, ať nesoudí, ať si nechají své subjektivní hodnocení pro sebe, protože bez tohoto prožitku se jedná o obecné domněnky, které nejsou o nic víc cenné, než hospodské tlachy. Můj poslední porod byl tím nejbezpečnějším ze všech porodů, a to také proto, že jsem si pro něj poctivě připravila podmínky a především nalezla obrovskou důvěru v sebe sama a ve své dítě a uvědomila si, že ho za mě nikdo jiný než já neporodí, ani doktor, ani nemocniční prostředí. Tím jsem umožnila svému tělu udělat jednoduše přesně to, co je sice vtisknuto po tisíciletí do buněčné paměti ženského těla, ale poslední desítky let je uměle tlumeno nepřirozenými zásahy do porodů v nemocnicích, a to – prostě porodit dítě.

Vše začalo jemnými vlnkami, které se pohupovaly na klidném dopoledním moři. Po dvou hodinách, kdy ke mně neznatelně připlouvaly a odplouvaly, mi při vaření oběda, došlo, že je to tady, a že tohle moře už klidnější nebude. Nerušily mě, a tak jsem se se svátečním klidem věnovala kuchyni i lehkému úklidu. S každou další jemnou vibrací, jsem se musela usmát. Několikrát jsem se snažila si tento stav uchovat ve své paměti, kdyby tak šlo zmáčknout tlačítko „record“.

V hlavě mi pěkně zněla myšlenka „rodíš!“

Milovala jsem pocit, že jsem těhotná, ale to, co se začalo dít, bylo ještě líbivější. Započal se proces, na který jsem se poctivě chystala 39 týdnů a 3 dny, a který nešlo odvrátit.

„Tak už je to tady, chlapečku můj!“ řekla jsem si v duchu asi stokrát! A milionkrát pohladila své veliké bříško.

Napsala jsem jedné z porodních asistentek, že se už pomalinku chystáme, ale že to pravděpodobně dneska ještě nebude. Napsala mi obratem, že taky doufá, protože zrovna začala rodit jiná žena a že by chtěla stihnout také můj porod. Vzhledem k tomu, že kontrakce přicházely častěji, ale stále nepravidelně a jemně, napsala jsem raději i druhé porodní asistentce, aby měla čas se připravit. Stále neodtekla plodová voda. Čekala jsem, že tím porod začne jako vždy a že díky tomu budu mít průběh pod kontrolou. Teď už vím, že tím započala velká zkouška mého ega, protože tentokrát to mělo být prostě jinak a já se měla naučit ryze důvěřovat svému tělu, které už mělo nutkání se čistit a zároveň bylo pořád hladové.

Po obědě jsem ucítila potřebu napsat si porodní afirmace. Představovala jsem si sebe, jak si je čtu mezi silnými kontrakcemi o pár hodin později a jak z nic čerpám sílu z doby, kdy byly jen příjemným šimráním. Těšila jsem se na chvíle, kdy je budu potřebovat a propojila si v hlavě přítomnost s budoucností, aby se mi za pár hodin spojila přítomnost s minulostí! Však víte, jak to myslím.

Prociťovala jsem tu pomalu se blížící nevyhnutelnost a užívala si jejího pozvolného průběhu. Trošku jsem uklízela a chystala, co ještě nebylo nachystáno. Vítala každou vlnku, která přicházela. Objímala a tulila se s dvojčaty při slabých kontrakcích a užívala si intimní atmosféry domova, plné lásky a klidu. Bylo mi nádherně, ani jednou jsem nepomyslela na odjezd do porodnice, nechával mě klidný dokonce i fakt, že do ní nemám sbalenou tašku. Nepotřebovala jsem zadní vrátka. Bylo mi příjemně při pomyšlení, že se nikam nemusím přesouvat a že všemu mohu nechat vlastní tempo, vypnout hlavu, a jen se nechat unášet klidným proudem z vlnek.

Ještě pořád se dokážu do těch pocitů naladit, stačí si pustit hudbu, která tehdy hrála. Nejvíce s mým srdcem spojila tato mantra, ve které jsem uslyšela jméno svého chlapečka.

(Můžete si ji pustit zde a pokračovat ve čtení)

Evelínka a Šimi se rozhodli odpoledne odejít. Trošku mě mrzelo, že u porodu nebudou, ale nechala jsem rozhodnutí na nich. Zavolala jsem sestře, abych se s ní předběžně domluvila, že by přijela i pro dvojčata, kdyby bylo potřeba.

Když se začalo stmívat, nachystala jsem si na stole malý oltář s afirmacemi, svíčkami, amulety, kamínky, pustila hudbu, navlékla náramek z předporodního rituálu, zapálila aromalampu a začala počítat kontrakce, aby měla porodní asistentka relevantní informace.

V podvečer se vrátil z práce Martin. Bylo mi chladno. Poprvé od doby, co jsem otěhotněla, jsem cítila chlad, který se mi vkrádal pod kůži, a já si uvědomila, že je to další znamení pomalu se blížícího porodu. Proto jsem jej požádala, aby rozdělal oheň v krbu.

Zavolala jsem své přítelkyni Martině, která měla být původně u porodu, ale nemohla dorazit, aby dala vědět všem ženám z předporodního rituálu, že rodím, aby mi mohly posílat sílu a mohl se tím naplnit záměr celého rituálu.

Martin mezitím nachystal na stůl misky s ořechy a sušeným ovocem a nalil si trochu vína. Zadělal těsto na chleba, zapálil svíčky, pustil tu nejúžasnější porodní hudbu a lehl si ke mně a k dvojčatům na postel. Tulili jsme se a užívali si poslední společné chvíle s miminkem v bříšku, které o sobě dávalo krásně vědět. S porodní asistentkou jsem se domluvila, že vyjede z domu kolem osmé večer, i přesto, že jsem tušila, že to bude ještě pár hodin trvat než jí bude zapotřebí.

Dvojčata už dávno spala, vlny nepatrně zintenzivněly, ale frekvence se prodloužila na 10 minut, když porodní asistentka volala, že už je kousek od nás, ale že by ještě zajela za tou druhou, aby společně pomohly porodit druhé ženě, která už rodila od rána. Neměla jsem s tím problém, protože jsem cítila, že ještě uteče moře času, než je budu potřebovat. Navíc už byla kousek od nás a stačilo by zavolat a byla by tu hned. S klidem jsem ji ubezpečila, že určitě dneska neporodím. Oblékla si noční košili a šla spát, abych ušetřila co nejvíce energie.

Jenže jak chcete spát, když kontrakce chodí každých 10 minut a pokaždé vás proberou? Když mě kontrakce vzbudila, minutu jsem ji prodýchávala, potom se snažila 5 minut usnout a dalších 5 minut jsem spala, než přišla zase další. Od 4 do 6 hodin jsem je začala v aplikaci na mobilu evidovat, ale interval se nijak nezkracoval a já už z toho začínala být mrzutá. Od 6 hodin rána jsem mezi nimi zase pravidelně usínala a budila se. Sledovala jsem svítání a bylo mi líto, že jsem přišla o šero noci, které mi bylo tak příjemné. Najednou bylo 8 hodin ráno a doma začal ruch. Byla jsem zklamaná, že jsem prožila takovou nanicovatou noc, která mě připravila o sílu.

Až nyní se dojímám nad moudrostí celého procesu. Nad tím, jak mé tělo porod přibrzdilo a počkalo na to, až porodí žena, která v tu chvíli potřebovala porodní asistentky mnohem více než já.

V osm ráno jsem se rozhodla, že si napustím vanu a že zkusím popohnat kontrakce. Jenže místo toho se dostavil úplný klid, občas vlnka, která vodu ve vaně ani nerozvířila. A tak jsem hodinu a půl v koupelně spala a kupodivu načerpala sílu, kterou mi vzala noc.

V průběhu koupele jsem požádala Martina, aby zavolal mé sestře, ať si přijede pro děti. Potřebovala jsem se soustředit na sebe. Kolem půl desáté se objevila porodní asistentka a s ní přišla i pozitivní energie a podpora zkušené ženy, kterou jsem v tu chvíli potřebovala. Domluvily jsme se na vyšetření. Lehla jsem si na postel a ona si prvně zahřála ruce, dotkla se jemně bříška a počkala, až jí miminko dá znamení, že si jej může nahmatat. Bylo ještě vysoko, ale v dobré poloze. Poté mě jemně vyšetřila, aby mi mohla říct, že jsem otevřená na 2 cm, a že už nikam nepojede, že mi pomůže porod rozběhnout, což mě naplnilo neskutečnou nadějí a vrátilo do porodního režimu. Během vyšetření přijela pro děti moje sestra a dala mi pusu, a já ji byla neskonale vděčná za to, co pro mě dělá.

Díky pozornosti porodní asistentky i mé sestry, jsem znovu uvěřila, že rodím, a hodila zklamání za hlavu. Ještě než jsem vstala po vyšetření z postele, přišla vlna. Ale silná vlna. Velká vlna! Taková tu ještě nebyla. Vstala jsem a hned tu byla další! Od té chvíle začaly kontrakce přicházet častěji a častěji a v takové intenzitě, že by se mi kroutily prsty na nohou, kdybych je neprozpívala. Ještě jsem stačila postřehnout, že porodní asistentka volá té druhé, aby už přijela. Moc jsem stála o to, aby tady také byla. Navíc mi došlo, že už plujeméééé!

Byla jsem opřená u svého oltáře, četla si mezi kontrakcemi afirmace a musela se usmívat, když jsem si uvědomila, že ta chvíle, pro kterou jsem je včera psala, je tady. S úsměvem na tváři kontrakce méně bolela. Porodní asistentka stála za mnou a pomáhala mi uvolnit se.

Když dorazila druhá, už jsem ji skoro nevnímala, jen ten její úsměv! Pak už ani nevím, co všechno se mnou mé průvodkyně dělaly, protože já se zmohla jen na dýchání, zpívaní a pohybování se opřená o stůl, o gauč, o Martina, o holky, ve stoje, v kleče…. Cokoliv, jen aby to nebylo tak intenzivní! Cože jsem si to ještě před hodinou přála? 🙂

Vybavuji si, jak mě masírují, nahřívají bedra, zahřívají mi mé studené tělo, potírají mě esenciálními oleji, pamatuji si vůni jasmínu na mé ruce a dotaz, zda jej chci nebo ne. Mačkají mi akupresurní body, mluví na mě přesně tím způsobem, jakým potřebuji, povzbuzují mě. Jednoznačně o mě pečují tak, jak ještě během porodu nikdo nepečoval. A přitom nic nebylo navíc. Atmosféra porodu v červeném stanu, jinak se to popsat nedá. Moudré ženy tady byly se svým kumštem jen pro mě. A můj muž tam prostě jen byl a tím mi dodával pocit bezpečí.

A pak přišly ty šíleně nekončící vlny. Rozbouřené moře. V době, kdy jsem mohla odpočinout, mě bolela kostrč a kříže tak, jakoby vlna neodešla. Já opřená o gauč, hlavu zabořenou v nastlaných polštářích, jsem si požádala o vyšetření. Měla jsem z porodnice naučené, že je potřeba to vědět. Jenže ty lišky podšité se na sebe podívaly a odvětily mi, že mě vyšetřovat nebudou, ať dělám, co mi tělo říká. Neměla jsem sílu se s nimi dohadovat, přicházela další šílená vlna, kterou jsem už nemohla ani vítat, ani prozpívat, byla jsem jak paralyzovaná, pomyslela jsem si v tu chvíli, že toto už dlouho nezvládnu. Zmohla jsem se jen na pohupování hlavou sem a tam.

Něco si za zády ti tři řekli a Martin na mě promluvil, že je načase změnit polohu a posunout to dál. Zrovna jsem neměla kontrakci, a tak byť paralyzovaná, chytla jsem příležitost za pačesy a k udivení všech jsem vyskočila jako srnka z křoví a zavěsila se do Martina, protože nabíhala další silná kontrakce! Po jejím skončení mi porodní asistentky nabídly, abych si sedla na záchod, že se tam můžu uvolnit. Trvalo to ještě jednu kontrakci, než jsem se do koupelny dostala.

Sedím na záchodě, kontrakce se uklidnily, a porodní asistentka mě vybízí, ať se zkusím vyčůrat a dopouští teplou vodu do vany. Najednou to luplo a do ticha před bouří ze mě vyšplouchlo tryskem obrovské množství plodové vody, vypadalo to jako, když splachujete záchod ve vlaku. Podívala jsem se na své břicho a viděla, jak se samo stahuje a roztahuje a přitom jsem ucítila silné nutkání tlačit. Vlastně netlačila jsem, tělo tlačilo. Porodní asistentka vypíná vodu a přemlouvá mě, ať rychle vstanu a nerodím miminko do záchodu.

Pomohla mi vstát, přesunuly jsme se do obýváku a já, přísahám, hledala porodní křeslo! Vždycky jsem rodila jen na něm, kde mám, kruci, rodit? Naštěstí na tohle přemýšlení nebyl velký prostor, rychle jsem si klekla na matraci u gauče. Levá noha v kleku, pravá v dřepu. Moje tělo tlačilo tak intenzivně, že jsem se bála, že se roztrhnu. Snažila jsem se vydýchat vlnu a co nejméně tlačit, abych tu intenzitu zmírnila. A najednou mi porodní asistentky řekly, ať si sáhnu na hlavičku. Já na to „cože, už je venku?“ A byla! Vlhká teplá, tvrdá hlavička mého dítěte. Pohladila jsem si ji, a aniž by na ni sahal někdo jiný, přišla další silná kontrakce a miminko vyplulo ven, jedna z porodních asistentek jej zachytila a rychle mi jej podala.

Zmohla jsem se jen na „ty už jsi tady, Mariánku?“ a nemohla uvěřit, že už je to za mnou. Bylo 12 hodin a 9 minut. Mariánek se narodil po dvou a půl hodinách od příjezdu porodní asistentky a začátku prvních silných kontrakcí. Pupečník k údivu všech dotepal téměř okamžitě.

Držela jsem si svého syna v náručí, opřená zády o gauč a dívala se na něj, on na mě. Neplakal, byl klidný. Občas zavřel oči jako by se v myšlenkách vracel, kdo ví kam, pak je zase otevřel a jeho pohled byl tak čistý a nádherný, že jsem se okamžitě zamilovala a dojetím rozplakala. Tím jsem rozplakala i moji drahou… porodní asistentku. (mrzí mě, že nemůžu psát jejich jména, tak moc by si zasloužily, aby o nich věděli všichni, kteří čtou můj porodní příběh) A pak to moje miminko bez vydání jediného hlásku usnulo.

Za dvacet minut, nevím přesně, jsem porodila dokonalou a malou placentu, se kterou byl Mariánek spojený ještě následujících 5 hodin, než jsme odstřihli za jeho souhlasu pupečník. Cítili jsme, že víc než placentu potřebuje naši náruč a naše uvítání na světě, placenta už svou roli splnila.

Po porodu placenty jsem odešla za doprovodu porodní asistentky do sprchy, bylo mi skvěle, nemotala se mi hlava, cítila jsem se lehce a šťastně. Během toho byl Mariánek na nahé hrudi Martina. Když jsem se vrátila zpět, druhá porodní asistentka už měla nachystanou postel, ve které jsme společně strávily ještě několik hodin povídání, smíchu, dojetí a vítání toho našeho novorozeňátka na světě.

Martin nám nachystal jídlo a uvařil čaj. Ve vzduchu voněl čerstvě upečený chleba a plodová voda. Vůně mého porodu. Vůně domova.

zdroj: sebevedomarodina.cz

S právě úřadujícím vlezlým a sychravým počasím nastává klasické období rýmiček a kašlů. Tyto neduhy samozřejmě nejvíce útočí na malé děti a osoby se sníženou imunitou, jako jsou třeba těhotné ženy, které jsou navíc hodně omezené ve výběru účinných přípravků z lékárny. Přípravky z lékárny jsou navíc poměrně drahé a občas jich musíte vyzkoušet více, než konečně natrefíte na takový přípravek, který vás toho otravného kašle zbaví. Pojďte tedy vyzkoušet recept na domácí sirup proti všem typům kašle.

Jeho příprava je velmi jednoduchá a náklady jsou v podstatě minimální. Výsledky vás stoprocentně mile překvapí. 

Proč právě tymián?

Tymián je jedno z nejsilnějších rostlinných antibiotik a disponuje také antiseptickými a dezinfekčními účinky. Pomáhá při nachlazení a také při zánětech dýchacích cest. Ale to ještě není vše. Působí také léčivě při astmatu, bronchitidě, suchém, dráždivém, záchvatovitém či černém kašli a usnadňuje vykašlávání hlenů.

Na výrobu domácího sirupu můžeme použít sušený tymián i ten čerstvý, který nám roste v truhlíku.

Pro výrobu nám stačí pouze 4 suroviny

Potřebujeme:

• cca 13 gramů sušeného tymiánu
• 150 gramů cukru
• 50 gramů medu (pokud nechceme dávat med, prostě dáme více cukru)
• 250 ml vody

Jak na výrobu tymiánového sirupu?

Příprava je velmi jednoduchá a časově nenáročná.

 1. Do kastrůlku dáme cukr, med a zalijeme vodou. Dáme na sporák a na mírném plameni vaříme cca 20 minut - je potřeba, aby se cukr i med důkladně rozpustily.

    2. Hrnec odstavíme a do ještě teplé směsi přidáme tymián. Pořádně ho promícháme a dbáme na to, aby byly všechny kousky potopené. Poté přikryjeme pokličkou a necháme cca 12 hodin louhovat. Já vařím vždy večer a s prací pokračuji druhý den ráno.

    3. Vylouhovanou tekutinu je nyní potřeba zbavit všech kousků tymiánu. Můžeme použít jemné sítko nebo vše přecedit přes plátýnko. A máme hotovo - nyní zbývá už jen sirup přelít do sklenice a uskladnit v lednici.

Podávání sirupu

V případě kašle podáváme 5x denně jednu kávovou lžičku sirupu - dávkování je stejné pro všechny věkové kategorie.

Dobrou chuť.

Tip: Spousta z nás své blízké ráda obdarovává domácími a vlastnoručně vyrobenými dárky, můžete i tento sirup věnovat jako dárek. Stačí jen pořídit pěknou nádobu a trochu si pohrát s ubrouskem a papírem. 

„I když jsem tu pracovala a znala tady každý kout, tak jako pacient jsem se tu cítila neskutečně sama.“ Takhle mé splíny po porodu rozebírá sestra, která mi vytahuje kanylu z žíly a sundává obvazy z nohou.

                     Malý uzlíček radosti je na světě, teď už jenom s ním jít domů.

Rozhodně nejsem jediná, komu pobyt na oddělení šestinedělí v porodnici příliš nesedl. Projde si jím každá žena po porodu, ať už přirozeném, nebo po císařském řezu. Většinou však trvá jen pár dní, maximálně týden. A jak už je to s pobytem v nemocnici, někdo ho snáší dobře, jiný hůř. 

Není divu. Při čekání na porod člověka vůbec nenapadne, co bude potom. Že porodem to nekončí, ale začíná. Začínají slasti i strasti mateřství –poprvé přičichnout k hlavičce miminka, odhadovat, na koho je podobné, ale i vstávat několikrát za noc, nevědět, proč pláče a potýkat se s fyzickými obtížemi těla po porodu.

Důvod číslo jedna - hormony

Přestože na oddělení šestinedělí je o vás postarané z hlediska fyzického, stejně jako o vaše miminko, může se někomu zdát, že pobyt tam je hodně náročný. Můžou za to v prvé řadě hormony. „Porod dítěte znamená pro tělo ženy obrovskou hormonální změnu,“ píše se v knize Baby lexikon od Lilli Stolowské.

Důvod číslo dva - návrat do normálního života

První dny po porodu jsou proto extrémně náročné. Den nebo dva jste čiperná, aktivní a radujete se z nového rozkošného človíčka v rodině. „Je úplně normální, že třetí den se vzbudíte a okamžitě se rozbrečíte. Děsí vás ta obrovská bolestivě nateklá prsa, pořád vás pobolívá jizva, manžel vám donesl bonbony, které nesnášíte, dítě má podivné flíčky v obličeji a vy nevíte proč… Po krásném zážitku zázraku zrození se vracíte do normálního života,“ dodává Baby lexikon. 

Hormonální vzestupy a pády byste ale zažívala i doma a než si otrávit hádkami a pláčem první dny s miminkem v domácím prostředí, je lepší si to odžít jinde, ne?

Důvod číslo tři - absence domácího prostředí

V tomto zranitelném stavu pak stačí někdo z personálu, kdo vám třeba jen trochu nesedí, a problém je na světě. Právě proto je oddělení šestinedělí stále velkým strašákem pro hodně maminek, kterým vadí, že nejsou na „svém“ a těžce nesou nemocniční prostředí. Mně hodně pomáhalo při setkání s nepříjemným personálem opakovat si v duchu, že jim jednou skončí směna a že pak přijde někdo lepší. 

                                            Jako doma to tu opravdu není.

Důvod číslo čtyři - nemocniční řád vs. potřeby miminka a matky

„Moc mi nepřidalo ani to, když jsem po probdělé noci musela vstávat v šest ráno na měření teploty, potom byla jedna vizita, druhá vizita pro miminko atd. Jakékoliv zvykání na sebe s miminkem nám narušoval nemocniční řád,“ podotýká jedna z maminek. Jenže doktoři vědí, nač tak časté kontroly mají. Jakýkoliv problém u miminka nebo matky tak můžou zachytit v počátku a vyhnout se případným komplikacím.

Důvod číslo pět - kojení

Dalším překvapením také bývá pro novopečenou maminku kojení. Sestry se s tím většinou "nemažou", což znamená, že vám prostě vezmou bradavku a natlačí ji dítěti do pusy. "Když se mi to stalo poprvé, byla jsem totálně v šoku. U druhého děcka už jsem to tak neřešila, ale stejně mi to bylo nepříjemné," popisuje @sussane6.

Na každém oddělení dnes už bývají laktační sestry, které mají přímo v popisu práce vám pomoci při kojení. Jsou to většinou ty nejpříjemnější a nejmilejší ženské z personálu (dle mé dvojnásobné zkušenosti). Je lepší poslouchat jejich rady, než si potom z domu shánět soukromou laktační poradkyni - i když je samozřejmě dobře, že taková možnost existuje.

Důvod číslo šest - strava

Porodnice jako součásti nemocnic se vyznačují typickým neduhem českého zdravotnictví - nepříliš chutnou stravou. Často navíc nevhodnou pro kojící matky. Čerstvé pečivo, květáková polévka, čočka a podobné nadýmavé potraviny na porodnici putují s železnou pravidelností.

„Stěžovaly jsme si těm, kdo jídelníčky chystají. Vždy bez úspěchu,“ prozradila mi dětská sestra, se kterou téma jídelníčku probírám. „Za trest bych jim přála mít noční službu na oddělení třeba po květákové polévce, to nestíhám přebíhat z jednoho pokoje do druhého,“ dodává sarkasticky.

Spousta maminek je ale ráda, že si v porodnici odpočine. Jsou to hlavně matky, co už doma aspoň jedno dítě mají. "Pro mě to byla dovolená. Malý byl s tátou, oba to zvládli, no a já nemusela vařit, prát a žehlit jako po zbytek mateřské," pochvaluje si @janieee.

A perlička na závěr. Schválně jestli překonáte nejhorší zážitek z oddělení šestinedělí, který se stal nedávno mé kamarádce. Sestra jí v koupelně dělala předporodní klystýr a v půlce toho procesu jí z kamarádky ona hadička vypadla, tak si asi dovedete představit, jak to tam vypadalo...

P. S. Jaký zážitek jste měly na šestinedělí vy, dobrý či špatný? Těším se v diskuzi.

Zdroj fotek: www.stocksnap.io

O domácích porodech toho bylo napsáno již mnoho. Strana proti argumentuje děsivými scénáři umírající matky i dítěte a strana pro zase děsivými porodníky praktikujícími drastické metody.

Pojďme si ale v klidu a bez emocí probrat reálná rizika, která můžou při po porodu i po předchozím fyziologickém těhotenství nastat a zda se dají takovéto komplikace řešit v domácích podmínkách.

Komplikace si rozdělíme na komplikace ze strany matky a komplikace ze strany plodu.

Komplikace ze strany matky

Nejčastější příčinou úmrtí matky při porodu v dobách minulých bylo právě krvácení. Podotýkám, že to bylo v dobách, kdy se doma rodilo běžně, takže spojovat poporodní krvácení s aktivním vedením – tedy lékařským – vedením porodu není adekvátní. Příčin poporodního krvácení může být mnoho. Jedná se o krvácení z porodních poranění, které je ale zřídka natolik intenzivní, aby rodičku bezprostředně ohrožovalo na životě. Dále se jedná o krvácení při zadržené placentě. V tomto případě je povětšinou na vině uložení placenty. Placenta je k děloze přirostlá více, než by měla. Krvácení při zadržené placentě již může dosahovat intenzity život ohrožujícího krvácení.  Největším strašákem porodníků je však krvácení způsobené špatným zavinováním dělohy  tzv. hypotonie - děloha se hůře zavinuje. Nebo atonie – děloha se nezavinuje vůbec. Tento stav je spojený s masivním život ohrožujícím krvácením, který vyžaduje intenzivní nemocniční péči a 10 minut čekání na záchranku může rozhodovat o životě i smrti rodičky.

Komplikace ze strany plodu

Zde bych zmínila primárně hypoxii plodu, tedy stav, kdy miminku akutně chybí kyslík. Nejčastěji je na vině zúžení nebo úplné uzavření průtoku krve v pupečníku. Příčina může být obtočení pupečníku, uzel na pupečníku a nebo ta nejhorší varianta – výhřez pupečníku. Pupečník může být obtočený kolem krku miminka, ale také kolem nožičky či těla. Obtočení i uzel zpravidla nedělá zásadní problémy v průběhu těhotenství a většinou se projeví až při kontrakcích.  Hypoxii bezpečně odhalíme při CTG monitorování plodu. Akutní hypoxie vyžaduje provedení neodkladného císařského řezu, popřípadě klešťového porodu či provedení vakuumextrakce, pokud je již hlavička vystouplá v porodních cestách. Tyto zákroky je prakticky nemožné provést v domácích podmínkách. 

Ano, zbytečné farmakologické uspěchávání porodu v porodnicích zvyšuje procento císařských řezů. K tomuto stavu může dojít i u naprosto přirozeného porodu a také k těmto situacím docházelo a to již v dobách, kdy ženy rodily na poli v naprostém souladu s přírodou.

Výhřez pupečníku je velmi dramatická situace, kdy dojde k jeho propadnutí do porodních cest a následnému dosednutí hlavičky na pupečník, která jej úplně uzavře.  

Další rizikovou situací je předčasné odlučování placenty. Zde je na životě ohrožena matka i plod zároveň. Matka masivním krvácením a plod akutní hypoxií. Tento stav je jednou z nejzávažnějších porodnických komplikací.

Co z toho vyplývá?

Porod doma bych osobně přirovnala k situaci, kdy pojedu autem na nákup a nepoužiji bezpečnostní pásy. Ano, jedu jen kousek, takže s velkou pravděpodobností se mi nic nestane, ale o když do mě náhodou někdo nabourá…? Ano,  můžu jet opatrně, ale jsou věci, které neovlivním a tak je to i v porodnictví, a proto je dobré mít u porodu k dispozici bezpečnostní pásy v podobě lékařů a nemocničního vybavení.

Termín porodu, na který jste celou dobu čekala je tu nebo minul, vy se nemůžete hnout, těšíte se až bude vše za vámi a miminko s vámi a obáváte se lékaři vyvolávaného porodu, a tak se rozhlížíte, co byste mohla udělat pro to, aby jste miminku pomohla na svět- bezpečně a přirozeně.

Můžete zkusit tipy od ostatních maminek na Koníkovi, které jsou bezpečné, přírodní a nemají vedlejší účinky. Pokud vám porod přímo nevyvolají, dodají vám tyto činnosti pocit že na tom alespoň pracujete - a tím možná větší pohodu a klid při čekání.

Masáž bradavek je nejjednodušší a porodními asistentkami nejdoporučovanější metoda. Provádějte několikrát denně pár minut - vyvoláte tím produkci oxytocínu a následné kontrakce, které mohou vést k porodní činnosti.

Masáž bradavek je také dobrou přípravou prsou na kojení, stejně tak jako třetí je hrubším ručníkem nebo vystavování je na slunci.

Stejně tak dobrá je masáž hráze s pomocí oleje, prodávají se i speciální olejové směsi přímo k tomu určené. Výborný je i pupalkový olej který je pro ženské orgány jako stvořený. Pravidelná a dlouhodobá stimulace vám může pomoci předejít či zmírnit porodní zranění a případně porod vyvolat.

Dalším spojením příjemného a užitečného, co nestojí nic navíc, je sex. Vaše orgasmické kontrakce mohou vyvolat kontrakce porodní, navíc obsah prolaktinu ve spermatu změkčuje děložní hrdlo - je třeba partnerovo semeno působit co nejdéle a dobře si to užít 🙂

Nejstarší a nejpoužívanější metoda jak připravit k porodu porodní cesty a pánevní dno je fyzická práce. Pokud na to máte sílu, vyberte si chůzi do schodů, procházky v kopcovitém terénu nebo zevrubný úklid domácnosti. Bára ve fóru vypráví, jak v den termínu porodu pomáhala muži přesívat písek na stavbě jejich domu - házení lopatou pomohlo k narození malého Jáchyma hned druhý den.

Buďte na sebe opatrná a až nebudete moci, skončete. Když vám bude špatně a budete vysílená, rozhodně vám to nepomůže zvlášť pokud by se porod opravdu rozjel.

Dalším báječným způsobem, jak si fyzickým pohybem můžete pomoci k porodu je hudba a tanec. Soustřeďte se na pánevní dno, na proudící energii. Minimáně si odpočinete od myšlenek a uvědomíte si, jak na tom je vaše tělo.

Porod můžete zkusit vyvolat i přírodními plody. Najít bylinky které pomohou vyvolat porod je jednoduché - vzpomeňte si co vám říkali na začátku těhotenství o tom, co nesmíte jíst- skořice a zázvor prokrvují dělohu, čaj z maliníku stimuluje hladké svalstvo a zajišťuje hladší porod. Dobrým stimulantem porodních cest jsou také datle a lněné semínko, které si můžete sypat na jídlo nebo si z něj udělat nápoj.

Dalším darem přírody je ricinový olej, který vás vyprázdní a tím může spustit i porodní kontrakce.

Uživatelka Mavega ve zkušenostním fóru o vyvolání porodu píše o kyblíku z KFC – dejte si něco dobrého a ostrého.

Reflexní body - akupuktura vycházející z čínské medicíny je bezpečná a přírodní cesta k vyvolání porodu. Zdroje obvykle uvádí, že pomačkání akupukturních bodů vede k porodu do tří dnů, jelikož tato východní medicína zároveň věří, že miminko si svůj termín příchodu na svět vybírá samo a neměly bychom mu v tom nijak pomáhat, pokud to není nezbytně nutné.

Najděte si odborníka, který body zná, masáž a promačkání bodů vám uleví a budete mít třeba krásné poslední odpolední sama pro sebe.

V diskuzních forech jsou popisovány různé způsoby a příběhy, které nakonec miminku pomohly na svět.

Maminky i porodní báby se shodují na jednom - pokud je to bezpečné, jste zdravá a chcete miminku pomoci, zkuste cokoli, co je vám příjemné, v různých kombinacích.
Zajídejte kořeněná jídla datlemi, zapíjejte ho bylinkovými nápoji, ukliďte dům a zahradu, v pauzách si masírujte bradavky, v horké vaně si večer masírujte hráz, vypijte sklenku červeného, pomilujte se s mužem …

Bude to fungovat pokud je vaše tělo a dítě připravené k porodu 🙂

Přeji vám krásný porod a brzské setkání s vašim děťátkem! 

zdroj obrázků: Pinterest

30. dubna 2017

5:50

Spím, najednou mě ze sna probouzí pocit, že ze mě něco vyteklo. Strašně se mi nechce vstávat, tak raději dumám nad tím, zda to mohlo být trochu plodovky nebo jen součást snu. Po chvíli mi to nakonec nedá a dospívám k rozhodnutí, že teda vstanu, dojdu si na záchod a uvidíme. Přitom strašně doufám, že se ještě budu moct vrátit do vyhřátého pelíšku a pokračovat ve spánku. Zvedám se a vím, že o tom si můžu nechat už jen zdát. Opět ze mě totiž vyteče slabý čůrek, takže se rychle přesunuju do kuchyně, kde praskne voda se vší parádou. Vzbudí to naší fenku, která dostane hysterák. Kvílí a řve, jak kdybych měla do 2 minut umřít. Pokračuju v cestě na záchod, kde se tělo ihned začne čistit a teď už tak nějak tuším, že z našeho plánovaného květňátka bude dubnové miminko. A taky v to zároveň už doufám.

Doploužím se zpátky do kuchyně, kde mě přepadne neskutečný svalový třes - celé tělo se mi nekontrolovatelně klepe, nicméně to po malé chvíli přestává. Naštěstí. Jdu vzbudit manžela, kterému se taky strašně nechce z postele. A chudák je ještě nervóznější než já a pes dohromady🙂 Já dobaluji tradičně tašku do porodnice, manžel balí věci Eliáškovi a psovi - a vyrážíme na cestu. Naše 2 pasažéry naštěstí vysazujeme u babičky (pes ještě stále nepřestal kvílet) a vyrážíme na cestu. Přece jen nás čeká cesta do porodnice vzdálené přes 100 km, takže není čas ztrácet čas🙂 Na to, že jsem ještě večer netušila, kam se pojede, mi konečné rozhodnutí netrvalo dlouho...

Směr Ústí nad Orlicí

Vyrážíme na cestu, pouštím na plné pecky písničky, zpíváme si a já si do toho připravuju homeopatika ve sklenici od okurek (ano, jsem neschopná nachystat se dopředu a nic jiného použitelného jsem doma v té rychlosti prostě nenašla). Cestou je popíjím (mimochodem se z té sklenice pije pěkně blbě) a taky se do sebe snažím nacpat sušenku s čokoládou, protože vím, že budu potřebovat spoustu energie na porod. Kontrakce jsou naprosto pravidelné po 4 - 5 minutách, a čím více se blížíme k cíli, tím jsou silnější. Musím už dost prodýchávat a aplikace v mobilu pořád vyděšeně signalizuje, že se mám urychleně přesunout do porodnice.

V rekordním čase (neděle brzy ráno, skvělá dopravní situace) zastavujeme před porodnicí a jelikož se mi ještě nechce jít dovnitř, sedíme v autě a čekáme. Kontrakce chodí jak podle švýcarských hodinek a začínají být hodně zajímavé. Raději se tedy rozhodnu přesunout do porodnice - v autě ještě s manželem vtipkujeme na téma, za jak dlouho porodím. Naše tipy jsou velice přívětivé a rozhodně nepočítají s dlouhým trváním.

V porodnici (cca 8:30 hodin)

Od té doby, co jsem vystoupila z auta jsem přestala být v klidu a pohodě a nepřišla ani jedna jediná kontrakce. Sakra. Na sesterně mě převzaly ne zrovna přívětivé porodní asistentky a po 20 minutovém monitoru bez jediné kontrakce se tváří, jako když mi absolutně nevěří, že mám za sebou 2 hodinky pořádných a pravidelných kontrakcí. Po nějaké době dorazí paní doktorka, která konstatuje, že je vše krásně připraveno a jsem otevřená na 2 prsty. Koukne na porodní plán, který se jí zdá naprosto v pořádku, a rozhoduje o tom, že na sál bez kontrakcí nepůjdu a mám se zatím ubytovat na šestinedělí, samozřejmě bez muže. Pokud chci být s ním, máme se přesunout do návštěvní místnosti a v 11:30 mám přijít na další vyšetření. Střih - tady trošku přeskočím, protože se nedělo vůbec nic, takže jsme s mužem spolu hráli hru na mobilu - jak puberťáci. Jsem přesvědčená, že kdybych zůstala doma, mám už miminko u sebe. Ano, přesně takto na mě působí porodnice a stresové situace. Intuitivně si porod zastavím do doby, kdy se zase začnu cítit v bezpečí a v pohodě.

11:30 

Občas se objevuje něco, co by se dalo s trochou představivosti nazvat kontrakcí, ale rozhodně to nedosahuje původní intenzity. Jsem rozladěná a naštvaná. Nicméně vyšetření ukazuje, že i když to nebylo znát, tělo maká. Naštěstí. Nález se posunul o další 2 čísla a je rozhodnuto, že se přesouvám na sál. Hurá. Je to ten stejný, kde se narodil Eliášek, takže mám ohromnou radost.Ani ne tak z nostalgie, jako spíš z toho důvodu, že je tam velká vana s vířívkou. Jsem vodní tvor, který vodu naprosto miluje a vím, že mi tam bude nejlépe. 

Přistupuje se ke klystýru (fuj, už nikdy více) a konečně je ke mně na sál vpuštěn manžel. Jsme ponecháni o samotě a klidu. Kontrakce se konečně zase začínají objevovat (ale pravidelnost a síla jsou pořád dost bídné). O půl druhé se na mě opět přichází podívat paní doktorka - nález se tentokrát bohužel vůbec neposunul. Hovoříme spolu o prvním porodu a vysvětluju jí, že potřebuju do vody a uvidí tu změnu. Souhlasí a ještě mě upozorňuje, ať si napustím pořádně teplou vodu. Dává také pokyn PA, ať mi připraví nějakou aromaterapii - jak do lampy, tak do vody. Odchází. Já radostně skáču do vany a lákám k sobě muže. Nechce, hrdina🙂 

14:00

Ve vodě je mi super a všude kolem voní moje milovaná vůně mandarinky (mimochodem velmi dobrá volba, paní porodní asistentko). Pro podporu pořádných kontrakcí začínám ještě masírovat bradavky (slouží k vyplavování přírodního oxytocinu) a konečně jsou tady - pořádné a pravidelné kontrakce. Rovnou hodně silné a po 3, 4 minutách od sebe. Když přijde kontrakce, začnu ve vodě kroužit boky a vlnit se jak na tanečním parketu a světe div se, strašně to pomáhá. Do toho si představuju, jak se rozvíjí květ růže a když hraje hezká písnička, zpívám s ní.

Začínám cítit pořádný tlak na konečník, ale přesvědčuju se, že je to asi blbost, aby to přišlo takhle rychle. Občas se objeví PA, aby si poslechla, jak se daří miminku. Ptá se, jak se daří mně, tak se raději svěřuji se svým pocitem tlaku - dohodneme se, že v 15:45 přijde paní doktorka a koukne se na nález. Vylézám z vany, osušuji se a po kontrole nestačíme všichni valit oči. Jsem otevřená a zbývá  už jen lem. Začíná se mi chtít strašně tlačit. Upřímně, tělo už si vlastně tlačí samo a vůbec ho nezajímá, že mi PA tvrdí, že ještě nemůžu.

Začíná být nepříjemná a já jí vysvětluju, že bych ji sice ráda poslechla, ale fakt to nejde. Sáhne pro jistotu tedy ještě dovnitř a konstatuje, že lem je pryč a jdeme na to. A prý mám počkat na paní doktorku. Haha. Během následující kontrakce pochopí, že paní doktorka to už asi nestihne. Sedím na posteli, opírám se o nohy, zařvu a tlačím (tělo spíš asi samo), na to PA pronese, že tedy budeme rodit jen spolu. Než to dořekne, je venku hlavička. Někdy v tu chvíli vbíhá dovnitř paní doktorka, ale je pozdě, miminko už je venku. Někdo mi podává dítě na hruď, s pupečníkem, který je ponechán k úplnému dotepání. Směju se a cítím ohromnou úlevu a miminku povídám: "Ahoj, tys mi dal".

V tu chvíli je mi úplně jedno, že nevím, zda je to holka nebo kluk, není to pro mě ani maličko důležité. Ještě jednou zatlačím a je venku i placenta. Zdá se celá. Prosím paní doktorku, zda se na ní můžu podívat a je mi samozřejmě vyhověno - převapuje mě, jak je velká. Po dotepání je přestřihnut pupečník a paní doktorka nám připomíná, abychom se koukli, zda máme teda holčičku nebo kluka. Manžel mi oznamuje, že je to chlapeček - viděl to prý hned, jak vyšel na svět. Konečně tedy přišel čas vybrat jméno - kouknu se tomu drobečkovi do obličeje a hned mě napadá jméno Tobiášek. Zajímavé, 9 měsíců jsme nebyli schopni rozseknout jméno a najednou to šlo hned. Manžel souhlasí a je rozhodnuto. Bude to Tobiášek.

Paní doktorka mě ještě zkontroluje, prohlásí, že její práce skončila, protože jsem bez jediného poranění, pogratuluje nám, rozloučí se a odchází. A nám začíná nefalšovaný a dokonalý bonding. Manžel se na mě dívá a směje se, říká, že absolutně nevypadám, že jsem před 5 minutami porodila. Já mu na to odpovídám, že tomu snad ani nevěřím, že už je konec. Bylo to pak tak strašně rychlé a v podstatě to skoro nebolelo - bolestivé byly jen asi 3 kontrakce těsně před tlačením (kdy mi PA vnucovala, že ještě nemůžu tlačit) - Tobík byl na 2 zatlačení venku (mohlo to trvat asi 2 minutky) a byl konec. Přiznávám, že jsem v šoku - pořád jsem si myslela, co mě ještě asi čeká a jak dlouhé to ještě bude a ono nic. 

Závěrem chci jen zdůraznit, že celý porod proběhl přesně podle mých představ - bez jediné kapky (či jak se to dávkuje) chemie, bez jediného zásahu, který jsem si nepřála (nicméně pokud bych ještě někdy náhodou rodila, tak už si určitě nenechám dát klystýr). Vše bylo necháno jen na mě a mých přáních. Jediné, s čím byl v porodnici maličko problém, bylo pojmenování dítěte až po porodu - dohodli jsme se tedy, že napíšeme pro každé pohlaví několik jmen, z nichž pak jedno vybereme - nicméně vše nabralo tak rychlý spád, že se to stejně nestihlo.

Defacto po celou dobu jsme byli s mužem ponecháni o samotě, což nám vyhovovalo. Tobiášek od nás nebyl oddělen ani na minutku - prohlédnutí proběhlo na mém těle a když jsem se po více než 2 hodinách odešla osprchovat, manžel ho došel se sestřičkou zvážit a obléknout do našeho oblečení. Nebyl měřen ani koupán (první koupání proběhlo až doma - asi týden po porodu), Káčko dostal ve formě kapiček a hned poté jsme se všichni tři přesunuli na nadstandardní pokoj, kde jsme společně pobyli 3 dny. A pak už hurá domů za bráškou, který Tobíka bezmezně miluje od první chvilky.

Jsem moc vděčná, že jsem mohla zažít takový porod, jaký jsem si vysnila a pokud by někdy ještě bylo nějaké příště (jako že na 99% nebude), proběhne to asi už opravdu doma, protože tento porod mě jen utvrdil v tom, že jsme to s miminkem (a vlastně i mužem) zvládli zcela sami. A snad bude náš příběh uklidněním pro ty maminky, které nevěří, že i v porodnici lze zažít krásný přirozený porod bez zásahů a strašení🙂

Pár čísel na závěr:

30. dubna 2017 - čas 16:18, váha miminka: 3333 gramů, 49 cm (měřeno až v den propuštění z porodnice) a obvod hlavičky 34,5 cm

Gestační věk: 38+3 (dle PM), 38 + 5 (dle UTZ) - naprosto stejně jako starší bráška

... a přesto se velká většina maminek věnuje raději nakupování výbavičky a porod vlastně vůbec neřeší. " Zvládly to tisíce žen přede mnou, takže na tom nemůže nic být, zvládnu to taky". Ano, zvládne to každá, ale jde o to JAK!

Některým ženám je naprosto jedno, jak porodí své dítě, chtějí to mít hlavně rychle za sebou (samozřejmě tento přístup nekritizuji, je to na každém). Já jsem ale jiná - už od prvního těhotenství jsem věděla, že chci, aby i porod byl zážitek, na který budu ráda vzpomínat, a ve svých představách jsem přesně věděla, jak by to mělo vypadat🙂 Nenechala jsem tedy nic náhodě a rozhodla jsem se na všechno poctivě připravit.

Oba porody jsem měla skvělé - a to i když byl první syn v "obávané" KP poloze - musím říct, že to připisuji především tomu, že jsem se cítila pořádně připravená, zhruba jsem tušila, do čeho jdu a co si od toho slibuji. Hodně z vás mi psalo o rady, proto jsem se rozhodla sepsat, jak vlastně moje "předporodní příprava" vypadala. Podotýkám, že mým cílem byl od samého začátku přirozený (nejen vaginální) porod.

1) Výběr porodnice

Možná, že se to někomu bude zdát úsměvné, ale řekla bych, že se jedná asi o ten nejdůležitější, klíčový bod. Ne všechny porodnice jsou stejné a ne všude můžete přirozený porod zažít. Chce to hodně zjišťovat, číst recenze maminek a nejen slepě věřit tomu, co si daná porodnice napíše na www stránky. Samozřejmě pak taky hraje obrovskou roli to, kdo bude zrovna u vašeho porodu, protože v každé porodnici se vždy najde někdo, kdo porod vnímá úplně jinak, popř. má zrovna den blbec - jen to už člověk bohužel nemá šanci ovlivnit:(

2) Porodní plán

Opět velice diskutovaný bod. Část veřejnosti (i té laické) jej vnímá jako červený hadr na býka. Bohužel to tak je i v některých porodnicích (proto doporučuji jít s PP tam, kde jsou na ně zvyklí a rovnou si vás nezaškatulkují mezi pošahané lesany, které absolutně netuší, co takový porod obnáší).

Když sepisujete porodní plán, tak se klidně inspirujte na internetu, ale vždy byste měly vědět, proč chcete to, co chcete. Fakt nemá smysl zkopírovat něco, co si napsala kamarádka - porodní plán je především o tom, že popíšete, jak si představujete ideální porod právě vy. Pokud porodnice  nabízí možnost konzultací porodních plánů, určitě ji využijte - seznámíte se s prostředím, personálem a hlavně budete vědět, co na vaše požadavky říkají tamní lékaři a případně se vám dostane i vysvětlení a rad od odborníků. 

Porodní plán z mého prvního porodu je k přečtení zde a pro druhý porod zde.

3) Homeopatie u v těhotenství a u porodu

Homeopatii jsem nikdy neřešila, ale před svým prvním porodem jsem potkala úžasnou lékařku (porod pak proběhl právě s ní), která mi doporučila přesnou homeopatickou přípravu na porod, která se jim prý velmi osvědčila. Říkala jsem si, že pokud by to nepomohlo, určitě mi to neublíží - a šla jsem do toho. Článek o tomto tématu jsem na MK sepsala již dávno, takže se mu nebudu dále věnovat - pokud máte zájem o více informací, nahlédněte sem - kde najdete přesný návod, kdy - co - a jak🙂

4) Maliník, lněné semínko, datle

Maliník

Čaj z maliníku je dobrý na spoustu věcí, mimo jiné by měl ženě pomoci připravit a změkčit porodní cesty. Čaj se doporučuje začít pít až od ukončeného 34. tt těhotentsví (já pila až později - poč. 36. tt) - začíná se jedním šálkem denně a postupně se navyšuje  na 3 - 4. Z vlastní zkušenosti doporučuji popíjet spíše přes den, večer mi způsoboval poměrně silné a nepříjemné poslíčky. 

Mnoho maminek si stěžuje na to, že jim čaj moc nechutnal - mně chutnal moc, dávala jsem si do něj lžičku medu a pak mi ho upíjel dokonce i manžel🙂

Lněné semínko 

Se doporučuje začít konzumovat od 35. tt a těhotným by mělo přinést hned 2 pozitivní výhody. Většina maminek ho užívá z toho důvodu, že by mělo usnadnit porod tím, že zvyšuje množství hlenu v porodních cestách = jednoduše řečeno by mělo usnadnit průchod miminka tím, že se to bude lépe "klouzat". Kromě toho také pomáhá proti neduhu, který trápí velkou spoustu těhotných žen - a tím je zácpa.

Příprava: Do hrníčku dáme 1 polévkovou lžíci lněného semínka, zalijeme vroucí vodou - necháme vychladnout a poté můžeme konzumovat. Je velmi důležité semínko rozkousat a sníst s ním i ten "sliz", který vzniknul. Semínko je možné přidat do smoothie, do jogurtu či konzumovat samotné. Já osobně jsem konzumovala samotné - chuť to nemá v podstatě žádnou a dá se to v pohodě přežít🙂

Datle

Moc hezký článek o datlích u porodu si přečtěte zde - víc asi nemá potřebu komentovat🙂

http://www.jemnezrozeni.cz/single-post/2016/07/14/N%C4%9Bco-na-t%C4%9Bch-datl%C3%ADch-bude-Jak-mohou-datle-pomoci-v-t%C4%9Bhotenstv%C3%AD-a-p%C5%99i-porodu,

5) Příprava hráze - cvičení s Aniballem a masáž hráze

Tento bod já osobně považuji za ten nejdůležitější, který mi dal opravdu nejvíce. 

Cvičení s Aniballem se doporučuje začít až po ukončeném 36. tt (hodně maminek začíná cvičit dříve, ale je to fakt zbytečné) a cvičí se hned několika způsoby. Balonek je potřeba nejprve zavést dovnitř a nafouknout ho, poté nechat chvíli jen tak - zvykat si na něj a tlak, který s postupně navyšujícími se obvody stále sílí. Po nějaké době je načase začít posilovat svaly pánevního dna (kterými u porodu budete vytlačovat skutečné miminko) - balonek vtáhnete dovnitř, cca 10 sekund držíte a poté povolíte. A takto několikrát za sebou (pokud jste do této doby měly problémy s udržením moči třeba při kašli či kýchání, je po nich). A na závěr následuje třetí část cvičení - vypuzování balónku. Zde je potřeba zdůrazit, že se nehraje na rekordy, je strašně důležité přizpůsobit si tempo, nikam nespěchat. Protože nejsou ani tak důležité nacvičené centimetry, jako spíše práce s těmi potřebnými svaly - prostě víte, kde u porodu zabrat, aby to bylo efektivní.

6) Informace, informace, informace

Spousta prvorodiček o porodech nechce dopředu nic vědět, ale informace jsou ohromně důležité. Je potřeba vědět, jak porod probíhá, jak mohou případné lékařské zásahy ovlivnit porod i miminko. Je prostě dobré číst - pro mě byly třeba ohromně přínosné i popisy porodů zde na koníkovi - u některých jsem slzela dojetím, u jiných mně naopak běhal mráz po zádech. Se všemi informacemi pak žena získá představu třeba o tom, jak by si porod představovala pro sebe.

Pokud bych měla doporučit jen jednu jedinou knížku, byla by to tato:

Znovuzrozený porod - Michael Odent

Na závěr chci jen dodat, že vám nikdo nezaručí, že budete mít super porod, když budete toto všechno dělat, ale příprava prostě dělá své - i po psychické stránce. Aje vždycky lepší být připraven, než si pak zpětně něco vyčítat.

Všem moc přeju pohodové porody podle vašich představ - STOJÍ  TO ZA TO!!!

Ps: a teď už se konečně můžu vrhnout na sepsání druhého porodu 🙂 

Nedávno jeden známý pražský lékař zveřejnil čánek, kde se mimojiné vyjadřuje i k císařským řezům jakožto metodě porodu, kterou by si měla mít možnost zvolit každá maminka. V podstatě, že je to fajn a mnohem lepší než vaginální porod.

Prosily jste mě jestli bych se k tomu nevyjádřila.

Já osobně si myslím, že je skvělé, že umíme "císaře" udělat tak, že přežije matka i dítě, což v dobách minulých vůbec nebyla samozřejmost. Navíc v situacích, kdy je císařský řez indikován - tedy vyžaduje jeho provedení zdravotní stav matky či dítěte, je opravdu obrovské plus, že tento chirurgický zákrok umí kvalitně udělat i v té nejmenší okresní porodnici. Ale je potřeba si uvědomit, že to není manikura ani vyříznutí pihy - je to velká břišní operace, se všemi riziky, které s sebou chirurgická intervence nese.

Všeobecně je operace indikována ve chvíli, kdy přínos jejího provedení převýší rizika... To je logické. Takže proč dělat operaci kvůli strachu z porodu či bolesti... Proč dělat operaci namísto toho, abysme porodily tak, jak nás k tomu příroda stvořila? Navíc pro miminko je to velký šok. Není vůbec připravené. Prostě si plave a najednou se nad ním otevře díra a někdo ho vytáhne ven... bez varování. Novorozenci narození císařským řezem mají proto i horší poporodní adaptaci. Také mají větší sklony k alergiím kvůli tomu, že neprojdou poševní bakteriální mikroflorou.

Já naprosto rozumím tomu, co chtěl článkem pan doktor říct. Jelikož se věk prvorodiček posouvá stále dále za hranici třicítky, tak se zvyšují rizika poranění pánevního dna při vaginálním porodu. Následkem toho je stresová inkontinence a sestup pánevních orgánů.  Tady bych jen zmínila, že už samostné těhotenství po třicítce zvyšuje riziko stresové inkontinence a je jedno jestli rodíte sekcí nebo vaginálně.  Ale rozhodně si nemyslím, že rodit primárně sekcí, je správná cesta pro porodnictví. Ale pokud je řez indikován, tak zase nevidím důvod pro se snažit porodit "spodem" za každou cenu.

Mám teď čerstvý zážitek z porodu jedné mé klientky, která od začátku těhotenství toužila po císařském řezu. Včera nastal den D. Kontrakce po pěti minutách a paní chtěla umřít...masáž, vana, míč...nic jen umřít a hned a nebo císaře... "Dýchejte." "To je mi k hov.." Ok. Epidurál. Změna o stoosmdesát stupňů. Už to tolik nebolí. Za hodinku osm centimetrů, za další hodinku přitláčíme na čtyřech a pak rodíme krásnou zdravou holčičku. Krásný porod, paní neskutečně šikovná. Výstavní porod bez jediného škrábnutí. Pár hodin po porodu už tahle maminky ťapkala s úsměvem na tváři po chodbě šťastná, že nakonec nerodila tím císařem, ale normálně. Touto dobou by totiž ještě ležela na JIPu s čerstvou dírou v břiše.

Takže za mě sekci ano, ale jen v případech, kdy to vyžaduje zdravotní stav a výhody převyšují rizika a tohle rozhodnutí by měl provést zkušený lékař. A dělat sekci kvůli strachu z bolesti, když umíme efektivně tlumit bolest u vaginálního porodu, je opravdu zbytečné.

Takže to můj názor.

Co si myslíte vy? 

Již po sedmnácté patří v České republice třetí květnový týden porodům. Letošní ročník probíhá 14. -20. 5. 2017 a nese téma: 40 týdnů? Každý porod má svůj čas. Proč a jak tradice vznikla a co vás tento týden čeká, vám přiblíží následující řádky.

Historie Světového týdne respektu k porodu sahá do roku 2004, kdy jej založila Francouzská aliance pro respektovaný porod (Alliance française pour l’accouchement respecté – AFAR), jako reakci na stále se zvyšující medicinalizaci porodů. V rámci toho týdne se pak pod hlavičkou nejrůznějších sdružení začaly pořádat informativní festivaly pro veřejnost se zaměřením na přirozený porod a jeho podporu. Každý ročník pak má vyhlášené hlavní téma. Od roku 2011 je akce mezinárodně zaštítěna European Network of Childbirth Associations (ENCA).

V současné době se akce k příležitosti Světového týdne respektu k porodu konají v 19 zemích světa – mimo jiné ve Spojeném království, Severním Irsku, Řecku, Španělsku, Polsku, Rakousku, Maďarsku…

I v České republice začala významná skupina (nejen) žen pociťovat dopady moderního porodnictví. Se změnami ve společnosti přišla i změna myšlení. Ženy začaly chtít více než „být odrozena“ a „hlavně mít zdravé dítě“. Náhled na porod se drasticky měnil – z nutné nepříjemnosti na posvátný okamžik vstupu do života a proměny v matku.

Nové vědecké poznatky a doporučení Světové zdravotnické organizace doporučující přirozený porod, pouze s nutným zasahováním ze strany zdravotnického personálu, byly jako pěst na oko v porovnání s praktikami v některých českých porodnicích, v kterých i desetiletí po sametové revoluci přetrvával socialistický duch. Bylo jen přirozeným vyústěním stávající situace, že se myšlenka Světového týdne respektu k porodu uchytila i u nás.

Česká republika se k tradici oficiálně připojila v roce 2006 prostřednictvím spolku Hnutí za aktivní mateřství. Od tohoto roku se každoročně rozšiřuje nabídka akcí v mnoha městech ČR. Letos můžete čekat program ve více než 20 městech v Čechách i na Moravě. Porody zkrátka táhnou. Podívejte se na české stránky Světového týdne respektu k porodu, kde na mapce snadno najdete akce ve vašem okolí!

Můžete se těšit na přednášky, semináře a workshopy pro těhotné, matky i jejich rodiny na témata zdravého těhotenství, přirozeného porodu, kojení, nošení dětí, látkových plenek, ekologické kosmetiky aj. Součástí festivalu bývají i poradny a besedy s porodními asistentkami a mateřské bazárky.

Chtěli byste vědět více, proč je okolo přirozeného porodu tolik rušno? Přidejte se do skupiny Přirozený porod nebo přijďte diskutovat do diskuze Přirozený porod - vaše tipy a zkušenosti. Také si můžete nastudovat naší Wiki stránku Přirozený porod.

V prvním těhotenství mě velice zaujala možnost sepsání porodního plánu - v porodnici, kde jsem rodila, je podporovali a vítali, takže jeho sepsání bylo jasnou volbou. Během porodu se ho opravdu drželi, chválili mě za jeho sepsání a také rozumnou formu, kterou byl napsán. I z tohoto důvodu jsem se o něj s vámi podělila a mnoho z vás mi děkovalo, že jste ho využily.

Jelikož jsem svého prvorozeného rodila v KP poloze, byl porodní plán vypracován hlavně pro tuto situaci. Tentokrát to vypadá na hodné miminko, které se otočilo hlavou dolů - takže bylo potřeba porodní plán lehce přepracovat a doplnit ještě pár detailů, které jsem za dobu od prvního porodu pochytila. Mnoho z vás mi opět psalo, že byste se rády koukly, jak můj porodní plán vypadá, proto ho opět dávám k dispozici ve formě článku. PP je v kompletním znění, v jakém budu odevzdávat v porodnici, odstranila jsem pouze hlavičku s citlivými údaji.

Abych byla upřímná, tak ještě stále nemám vybráno, kam se pojede rodit, nicméně pevně doufám, že plán bude respektován a celý porod opět proběhne v klidném a přátelském duchu. Nejsem člověk, který by se s někým chtěl dohadovat, nicméně přesně vím, co chci, a pokud bude porod bezproblémový, chci, aby to bylo podle mých představ. V případě jakýchkoliv problémů jdou samozřejmě všechna má přání stranou a dobro miminka je naším hlavním cílem.

Znění porodního plánu - duben 2017:

Porodní plán

Konečné jméno pro miminko bychom rádi rozhodli až po porodu.

Velmi stojím o co možná nejpřirozenější způsob vedení porodu bez urychlování celého procesu. Přeji si přítomnost mého manžela ve všech fázích porodu (i v případě porodu vyvolávaného) a zachování co nejintimnější atmosféry (tlumené osvětlení, poslech hudby). Nepřeji si přítomnost studentů medicíny.

1. doba porodní:

• přeji si být informována o veškerých zásazích a případném nutném podání léků, nepřeji si žádný zásah bez mého vědomí a souhlasu
• nepřeji si preventivní zavedení kanyly
• preferuji možnost volného pohybu, využívání relaxačních pomůcek (především možnost pobytu ve vodě – ideálně ve vaně) a nefarmakologických metod tišení bolestí
• při monitoringu miminka bych uvítala, kdybych nemusela ležet (možnost pohybu či vertikální poloha)
• ráda bych přijímala tekutiny a potraviny (hroznový cukr, čokoláda)

2. doba porodní

• episiotomie – na porod jsem se pečlivě připravovala (masáž hráze, cvičení s aniballem, homeopatika), proto prosím, aby hráz nebyla nastřižena preventivně, ale až pouze v nevyhnutelném případě (mám za sebou již porod miminka v KP poloze, který se obešel bez nástřihu a poranění)
• prosím o možnost výběru polohy (či jejich případné střídání) – pravděpodobně budu chtít rodit v některé z vertikálních poloh (dřep, na porodní stoličce, klek na čtyřech)
• neurychlovat porod placenty

V případě komplikací během porodu:

• pokud bude nutné provést císařský řez, uvítala bych, aby proběhl ve spinální anestezii (pokud by to bylo jenom trochu možné, přála bych si, aby se mnou manžel mohl zůstat až do vybavení miminka), prosím o bonding (alespoň na chvíli) a co nejčasnější přiložení miminka k prsu
• v případě císařského řezu prosím o to, aby mohl kompletní bonding zastat manžel a byl s miminkem do doby, než si ho budu moci převzít já

Po porodu:

• prosím o bezprostřední položení nahého miminka na tělo matky (skin to skin) – bez omývání (stačí pouze otřít), s nestřihnutým pupečníkem
• pohlaví miminka je pro nás překvapením, byli bychom vděční, kdybychom se mohli sami podívat, kdo se nám vlastně narodil 😊
• pupečník prosím přestřihnout až po jeho úplném dotepání
• vyšetření novorozence provést na těle matky, měření a vážení miminka prosím odsunout na pozdější dobu
• vitamín K ,prosím, nepodávat injekčně, ale ve formě kapek

Na oddělení šestinedělí:

• přechod miminka společně s matkou, nepřeji si oddělení ani na krátkou dobu
• plný rooming-in
• prosím o umístění na nadstandardní pokoj, kde s námi bude po celou dobu moci pobývat otec miminka
• pokud budou nutná nějaká vyšetření mimo pokoj, přeji si být jim přítomna (popř. otec)
• nepřeji si dokrmování miminka
• pupeční pahýl nechat samovolně odpadnout

Porodní plán chápeme jako seznam přání, která bychom chtěli realizovat, pokud ovšem bude v zájmu miminka potřeba udělat cokoliv jinak, jsme samozřejmě ochotni přistoupit na změny. V opačném případě prosím o dodržení našich přání a citlivý přístup během celého porodu, i doby po něm.

Předem děkujeme za respektování našich přání a vstřícný přístup.

Vzpomínka na to, jak to vypadalo ve skutečnosti poprvé:

https://www.modrykonik.cz/blog/apacheee/article/jak-se-eliasek-narodil-prirozeny-porod-w3llmo/

Naše čekání na miminko bylo nekonečné, dlouhé. Myslela jsem si, že budu vědět až začnu rodit, ale opak byl pravdou...

Přenášela jsem, chodila často na kontroly do porodnice a výrazně se sledovala. Jediné co se mi v posledních dnech objevilo bylo tvrdnutí bříška, nic víc. Byla jsem objednána na poslední monitor/kontrolu a byla jsem rozhodnutá požádat o Hamiltonův hmat.

V sobotu na oné kontrole mi mladý Dr. řekl že mě trochu "prošťouchne". Pokud to nezabere, nastupuji v úterý na vyvolání. Byla jsem za to ráda, třeba to pomůže... Všechny svaly v těle jsem měla zatnuté a očekávala bolest (jak jsem se o něm dočetla). A ejhle, vůbec to nebolelo! Domů jsem šla celá natěšená. Těšila jsem se, že se zbavím toho pupku. Jenže už byl večer a kromě starého známého tvrdnutí břicha nic :( Tak jsem si napustila vanu, jenže když jsem do ní vlezla tak vše se máchalo v teplé vodě kromě břicha, které panovačně trčelo ven 🙂 Šla jsem tedy spát, ale už jsem nedoufala...

V neděli ráno mě vzbudilo pobolívání podbříšku. Že by, konečně ? Nebo poslíčci? začala jsem měřit v aplikaci tyto bolesti. Bylo to dosti nepravidelné, normálně jsem fungovala. Dokonce jsem s manželem ten den ještě přestěhovala skříňku. Uzavřela jsem si to tedy jako poslíčky. Bolest se plíživě stupňovala a večer mi nedala spát. Přestěhovala jsem se do obýváku, koukala celou noc na tv a chvilkama upadala do mikrospánku. Věřte mi, stále jsem si myslela že ještě nerodím, přece to musí být něco víc...

Pondělí ráno byla bolest už dosti nepříjemná, ale stále nebyla pravidelnost (jak všude píší). Interval byl někde kolem 8 - 11minut. Když jsem vstávala, odešla mi hlenová zátka (ale ta může odejít i týden před porodem). Neměla jsem hlad, pouze jsem pila. Lehla jsem si do pokoje, relaxovala, smskovala.. Občas mě zkontroloval manžel, ale byla jsem raději sama. Říkala jsem si, že se asi něco začíná dít.. Kolem 9hodiny jsem měla bolesti stále dosti nepravidelné, kolem 6minut. No nic, zavolám do porodnice a optám se. Bylo mi řečeno, že si mám dát sprchu a uvidím. Šla jsem tedy do sprchy, ale intervaly se prodloužily na asi 10 minut, stále nepravidelné. Zato bolest zesílila. V duchu jsem zato děkovala PA :(

Takhle se to táhlo celé dopoledne a poledne. Vlastně ani už si nepamatuji kdy mě to začalo nutit si při těch bolestech prodýchávat. Před 16hodinou se intervaly opět zkracovaly, bylo to opět kolem 6minut. Začínala jsem být unavená, nevyspalá, rodina mě telefonicky kontrolovala a mamka byla nervozní, že jsem nejela ještě do porodnice. Ale já pořád čekala ještě něco.. Volám tedy opět do porodnice a prosím, jestli bych tedy nemohla dojet, že jsem unavená ... stejně druhý den nastupuji na vyvolání, tak mi dají třeba něco na vyspání a zítra to vyvolají. Hlavně né další sprchu! Naštěstí PA řekla ať dojedeme, že se domluvím s Dr. Tak jsme se dobalili, nikam nespěchali a v 16:30 přijeli do porodnice. Bolesti byly stále nepravidelné, od 4-6minut. Jaké bylo mé překvapení když mi PA oznámila, že jsem otevřená na 6cm !! V tu chvíli jsem si byla už stoprocentně jistá že rodím 🙂

Proběhlo klasické papírování, uložení na box, klystýr, monitor,... Porodní plán jsem neměla, pouze jsem oznámila že si nepřeji preventivní nástřih. Cvičila jsem s Aniballem, tak jsem doufala že to k něčemu bude (nacvičeno 26-27cm). Bylo mi nabídnuto "píchnutí" vody pro urychlení, souhlasila jsem. Od té doby se rozjely opravdové kontrakce. Bolest mě doslova paralyzovala, zůstala jsem ležet na porodnickém lůžku. 

Nedokázala jsem si představit volný pohyb po pokoji, na míči, či rodit v kleče... Byla jsem ráda že ležím. Celou dobu jsem byla s manželem na boxu sama, PA došla až slyšela, že mě to nutí tlačit. Poté mě instruovala co mám dělat, kdy tlačit a kdy ne, chránila mi hráz,... Dlouho to netrvalo a já porodila naší Sabinku. Hned mi byla položena na tělo.

U tohoto okamžiku bych se chtěla pozastavit... Je to ten nejkrásnější okamžik pro ženu, záplava hormony, v tu chvíli zapomenete co bylo před několika sekundami a vidíte jen to nejhezčí stvoření. Byla nádherná, růžová, okatá, pouze od plodové vody, dokonce měla i faldíky 🙂 Přišla mi hrozně malá, ale na to se mi všichni smáli. Při pozdějším měření totiž měla 4140 gr. Abych nezapoměla,byla jsem bez jakéhokoliv poranění, bez nástřihu. Takže všem doporučuji cvičit s balónkem, má to smysl ! 🙂 Na boxu jsme byli ponecháni všichni tři pospolu celé dvě hodinky... uteklo to jako voda. Poté jsme se přemístili na šestinedělí.

Závěrem bych chtěla  říci, že mi Hamilton pomohl se vyhnout vyvolávání. Vlastně to, že jsem  nevěřila že rodím, díky tomu jsem byla "v klidu" doma a do porodnice si přijela jen odrodit. Celý porod proběhl bez jakékoliv medikace, pouze s PA a v přítmí.. Pokud bude můj další porod aspoň způlky takový, už teď se těším...

Předtím než se vrhnete na tento článek, doporučuji přečíst článek "Má první doba porodní aneb tři dny trápení". Manželovi jsem nechala v psaní plně volnou ruku, protože já si některé části "díky" vyčerpanosti nepamatuju. Tak hurá na to 🙂

30.10. 22:50 přijíždíme do porodnice, Klárku si přebírá porodní asistentka a já se procházím po chodbě a sem tam škvírou ve dveřích pozoruju Klárku, která buď spí nebo hodně přemýšlí nebo prostě jen hibernuje.

Do vyšetřovny vycházím na výzvu asistentky "Kde jste? Co tam děláte? Pojďte dovnitř!"

Vcházím, manželka se apaticky pousměje a já ji to vrátím lehce křečovitým úsměvem. Manželka sedí na křesle a na obnaženém pupku má gumové pásky, které drží zařízení na měření ozev. Klárka střídavě spí a sleduje papír který leze z přístroje.

Snažím se o humor, ale bavím se už jenom sám.

Klárka s hrůzou sleduje lejstro, které vyjíždí z přístroje na měření ozev a s výrazem ve tváři, který byl kombinace hrůzy a beznaděje, mi sděluje, že nějaká čára by měla být ve větších křivkách a že asi zase nic.

Porodní asistentka posílá Klárku, ať si lehne na lůžko. Já se otáčím a tichou plíživou chůzí se snažím vzdálit. "Kam to jdete? Zůstaňte tady" to byly dvě věty u kterých mě poprvé lehce zamrazilo.

Přivřel jsem jedno oko (to na které vidím) a dělal že jsem přítomný.

Sestřička Klárku prohmatala a když jsem viděl že z ní něco vyteklo, tak jsem si říkal „ty vole, no tak tohle bude ještě kurva zajímavé.“ Sestřička: "Tak manželka je otevřena na 4 cm můžete zavolat Janě (naší Dule).Ještě z povzdáli slyším: " všechno je v pořádku budete mít pěkný porod", což mě trochu uklidnilo (to jsem ještě netušil co bude následovat) a hned volám.

Jana mi sdělí, že hned vyráží. „Běžte na dvanáctku, nechte tam věci, oblečte si ten zelený mundúr a s sebou vezměte poporodní kalhotky, obyč ručník, červený ručník, vodu a přijďte na sál.

Převleču se beru obyč. ručník a zbytek zapomenu.

Tak a je to tady, no to jsem na to zvědavý.

Přicházím do sálu a pobízím Klárku abychom šli do sprchy. V kleče si udělá "pohodlí" zatímco ji sprchou ohřívám bedra. Cca po půl hodině přichází dula, kterou v tu chvíli vidím jako dar z nebes.

Udělá intimní atmosféru za pomoci mini lampiček a vytahuje další propriety pro zpříjemnění atmosféry. Navrhuje přesunout se do vany. Klárka trvá na tom abych ji v žádném případě neviděl zepředu nedej bože zespodu proto se přesouvám za ní a ručníkem ohřívám bedra. V dalších X minutách měníme X poloh...na stole na boku, na stoličce v polo dřepu, na stoličce se zavěšeným provozem, ve stoje.

Po překontrolovaní, kde se prcek nachází je radostná zpráva, že už má hlavu kousek od cíle.

31.10 1:30 Klárku uklidňuji, že už je to jenom na chvilka a že ve dvě už budeme prcka mít venku.

Unavená, apatická, vyšťavená v polospánku jenom s lehkým úsměvem pokyne a vrátí se zpět do „svého světa“.

2:00 zjišťujeme, že ten zmetek zase zalezl zpět.

Ve výrazu Klárky jsem viděl něco ve stylu "OK tak na to dneska sereme, já se jdu vyspat a zítra dopoledne to nějak doděláme", což bohužel (bohudík) nešlo.

V tu chvíli už nebyla jen unavená, apatická, vyšťavená a v polospánku, ale taky lehce zlomená a demotivovaná, což jsem věděl že je průser. Snažil jsem se jí rozptýlit a podpořit, ale pohled který na mě hodila vypadal spíš jako když beznohému nabídnete Air Maxy za super cenu.

Kolem půl třetí už já, dula i porodní asistentka víme, že to asi jen tak samo nepůjde proto porodní asistentka navrhuje píchnout oxitoxin pro podporu činnosti dělohy. Když Klárku tak vidím mám sto chutí jí to píchnout sám.

Klárka mě požádala, ať jdu pryč a já už tušil co asi bude následovat. Šel jsem proto za dveře a čekal, chodil sem a tam, sledoval blikající zářivku, přemýšlel jsem kolik se tady platí za energie, když je tu všude takové vedro a všude se svítí….

V tom rozrazí porodní asistentka dveře a s udiveným výrazem se ptá proč jsem venku. Když jí řeknu, že jsem byl manželkou vykázán oznamuje, že mám jít dovnitř, že manželka mě stejně vnímat nebude.

Před vstupem do dveří jsem myslel jenom na to že porod je jako lezení po strmém skalisku – člověk musí být klidný a hlavně, hlavně se nedívat dolů...Když jsem vešel tak jsem viděl Klárku jak leží na boku a oddychuje. Periferně jsem zahlédl „toho“ velblouda, který si nepěkně rozkopnul palec, ale to jsem v tu chvíli nevnímal. Z lůžka jsme se přesunuli do stoje a chvilku jsme nechali gravitaci, ať pracuje za Klárku.

V tom navrhne dula geniální řešení: „Běžte si Klárko na toaletu a zatlačte si“. Z psychologického hlediska bylo pro Klárku tlačení na míse daleko akceptovatelnější než kdekoliv jinde, bo ostych je ostych. Klárka se vrací do podřepu na stoličku já si sedám za ní a čelem k nám je po levé straně porodní asistentka a po pravé straně dula, obě na kolenou a hurá do finále.

„Ták Klárko už jde vidět hlavička „No, šikovná, aaa hlavička je venku…tatínku šáhněte si“, přikládám ruku a cítím chlupatý kokos deroucí se skrz malý, měkký mokrý otvor… Ještě jednou zatlačíme maminko a bude to. Klárka z posledních sil zaťala pěsti a prckova hlava vykoukla. Následovala ramena, pupek a nohy a šup prcek byl venku…

Hned po vytažení „to“ přiložili Klárce na hruď a já jen s otevřenou hubou koukal, co se teď vlastně stalo.

Tak se podívejte co vlastně máte…" Kluk…máme kluka… ".

Klárka se přesunula na lůžko s prckem v náručí a nespouštěla ho z očí… "Výborně, tak tatínek nám tady ještě přestřihne pupeční šňůru a máme hotovo"…(jestli si to tatínci chcete natrénovat tak si připravte: 1. poloprázdnou jitrnici, tupé nůžky a dvě svorky).

Vyplavením endorfinu a oxytocinu byla Klárka z nás čtyřech nejvíce fresh. Říkal jsem si, že bych chtěl taky ty drogy co jí píchli, ale následně jsem se dozvěděl, že Klárku jehla a zásah do porodu tak vystrašil, že prcka raději s vypětím všech posledních sil vytlačila sama.

"Tak, a jaké dostane prcek jméno? Tomáš? Ne, ne…Adam…tak máme Adama" (abychom mu nemuseli kupovat dárek na svátek i na Vánoce). Na lůžku následně dotlačila placentu a přišel doktor na šití.

V sále jsme strávili ještě cca 2 hod kdy jsme se kochali malým, sestřička ukazovala jak nechat malého přisát atd..

Pak se Klárka sebrala a šla na záchod, okoupat a na pokoj… jakoby jí vůbec vagínou před chvilkou nevylezl člověk.

Sestřička mi Adama hodila na hruď. Adam byl malý, šišatý a srandovní, co mě ale překvapilo, že nebyl hnusně fialový a pomačkaný, jak jsem děcka z fotek po porodu viděl, což bylo pozitivní.

Má hlavu i když jako ragbyový míč, dvě ruce, dvě nohy dohromady dvacet prstů a jeden penis (který bych už teď hodnotil jako lepší japonský průměr) = šťastný otec.

Následně jsem vzal za asistence sestřičky na vážení a hurá na pokoj za novopečenou maminkou. Tím jsem jako několikahodinový porodní sparing partner skončil a byl jsem rád, že to mám z krku i já…

Závěrem bych chtěl sdělit dvě věci.

Můj názor na to jestli by otcové měli být u porodu je jasný.Pokud to jde - jednoznačně ano. Argument, že po porodu uvidím svoji ženu jako matku, chodící inkubátor, člověka, ze kterého občas lezou další lidi je zcela mylný a má-li nějaký chlap takový pocit je to přecitlivělý sráč. Kdy jindy má být chlap oporou pro svoji ženu než u takové životní události jako je porod jeho potomka.

Po narození Adama jsem si uvědomil jednu dost zásadní věc. Ten malý člověk, který byl vytlačen z komfortní zóny teď musí každý den bojovat. Bolest, světlo, hluk, mokro, kadění, zvracení… a miliony dalších nepříjemností, které ho denně potkávají zvládá přes všechen pláč až neuvěřitelně dobře. Smutné je, že všichni jsme byli takoví bojovníci a jen málokomu to zůstalo…

Více článků a fotek na www.byclaire.cz

Někdy je císařský řez ze zdravotních důvodů nevyhnutelný a žena, která se připravovala na přirozený porod najednou musí změnit myšlení a naladit se na porod operativní. Co miminku i navzdory indikovanému císařskému řezu můžeme dopřát, je na nás a naší „vůli a odhodlání“. Ať už porod proběhne jakkoliv, stává se událostí, která nás formuje po celý život. A nejen nás, ale utváří i celou společnost. Proto je důležité mít odvahu k vlastní zodpovědnosti. Lze opravdu prožít císařský řez vědomě?

Je stále více zemí, kde si ženy radši zvolí porod císařským řezem, než by dobrovolně podstoupily přirozený porod. Čísla se mění stát od státu, rozdíly jsou vidět i napříč společenskými vrstvami. Odhaduje se, že z čistě medicínského hlediska se potřeba porodu císařského řezu pohybuje kolem deseti až patnácti procent všech porodů.

Když jsem byla těhotná, měla jsem na návštěvě svou sestru, která žije v Americe. Přiletěla i se svým tehdejším přítelem, který byl doktor. Ptal se mě, jak se v Čechách rodí a jak budu rodit já. Když jsem mu řekla, že pokud budu vše zvládat, porodím tak jak příroda chtěla, vykulil oči a s údivem se zeptal: „Proč chceš dobrovolně traumatizovat sebe a své dítě přirozeným porodem?“ Toto je již zažitý pohled na porod v Americe, kde podstoupení císařského řezu je mnohdy klamné překonání strachu.

Ale i v Čechách se císařským řezem rodí stále více dětí. V roce 2014 to byla ¼ z celkového počtu porodů. Cítím ale, že v naší zemi ženy stále upřednostňují přirozený porod, než by požádaly lékaře o diagnózu zařazující je na seznam adeptek na císařský řez.

A když se stane tento zákrok ze zdravotních důvodů nevyhnutelný, žena, která se připravovala na přirozený porod najednou musí změnit myšlení a naladit se na porod operativní. Co miminku i navzdory indikovanému císařskému řezu můžeme dopřát je na nás a naší „vůli a odhodlání“. Ať už porod proběhne jakkoliv, stává se událostí, která nás formuje po celý život. A nejen nás, ale utváří i celou společnost. Proto je důležité mít odvahu k vlastní zodpovědnosti. Lze opravdu prožít císařský řez vědomě?

DULA U PORODU

Své kamarádce Áji jsem radila, aby si vzala k operativnímu porodu dulu. Jedná se o speciálně vyškolenou ženu, která nabízí psychickou oporu rodící mamince. Může pomoci nejen zvládnout strach z operace, ale zkusit s ochotným personálem umožnit přiložení děťátka na hrudník bezprostředně po porodu a zajistit tak kontakt dítěte kůže na kůži. První setkání maminky s miminkem se po císařském řezu zbytečně odkládá, i když to není nezbytné.

Pokud bude porod v celkové anestezii, může být miminko s tatínkem a kontaktu kůže na kůži si můžou užívat spolu. Určitě bych se o této možnosti dopředu informovala dopředu v nemocnici, kde plánuje maminka rodit. Jsou nemocnice, které toto již umožňují a ženy se zde sjíždějí z celé republiky. Jsou nemocnice, pro které je tato možnost zatím neobjevená a vy můžete patřit k prvním vlaštovkám. Dula u porodu může být potom velice nápomocná při komunikaci s odborným personálem porodnice. Nikdo jiný nemá větší nárok na miminko než právě jeho maminka, proto nebojte si o své dítě říct ihned po porodu. Podpoříte tím péči orientovanou na ženu.

Je to pro Vás i Vaše dítě, které se v budoucnosti také stane rodičem…

BACHOVY ESENCE

Jedním z nejkrásnějších výtvorů přírody jsou květiny. Každá vůně povznáší a posiluje vaše fyzické, ale hlavně citové, mentální a duševní tělo. Dr. Edward Bach byl moderní zakladatel léčebné metody, která užívá květiny ke zlepšení všech aspektů vašeho života. Bachovy esence zharmonizují stav miminka i maminky po operativním porodu a pomůžou jim vzniklou situaci přijmout taková jaká je.

Doporučuji mamince užívat několik dní před porodem a několik dní po porodu krizovou esenci. Jedná se o směs pěti květů Resque remedy, kterou dr. Bach vytvořil ke zvládnutí napjatých situací. Pomáhá bezprostředně čelit situacím, které vyžadují zvláštní pozornost a angažovanost. Má uklidňující a stabilizující účinky. Harmonizuje tělo i ducha.

Užívejte 4x denně 4 kapky – kapky popíjejte nejlépe v pitném režimu.

Bachovy esence slouží i k harmonizaci miminka. Na čelíčko miminka do oblasti třetího oka (oblast mezi obočím) kápněte 3x denně kapku Bachových esencí Snědku okoličnatého – Star of Bethlehem.
Tyto esence regenerují po traumatizujícím zážitku. Podporují klid a trpělivost během nehod a překonávání traumatizujících událostí, špatných zpráv, všeobecně nebezpečných situací, osudových ran apod., srozumitelnost, duchapřítomnost, vyrovnání se se šokem harmonizaci těla, ducha a duše po traumatu.

HOMEOPATIE PŘED PORODEM napomáhá se na porod připravit nejen fyzicky ale i duševně

• Actaea racemosa 15 CH + Caulophyllum 15 CH + Arnica montana 15 CH
Dávkování: 1x denně 5 granulí

HOMEOPATIE PO PORODU napomáhá rychlejšímu zotavení a podporuje laktaci

• Ricinus communis 5 CH – tento homeopatický lék v ředění 5 CH podporuje laktaci – pokud potřebujete laktaci podpořit, užívejte 3x denně 5 granulí.
• Arnica montana 15 CH – 2x denně 5 granulí pro zmenšení krevních ztrát. Arnika podpoří i zavinování dělohy, regeneraci porodního zranění, operační rány – užívejte ji po celou dobu šestinedělí.
• Staphysagria 9 CH – 2x denně 5 granulí.

TĚHOTENSKÁ JÓGA A POBYT V PŘÍRODĚ

Krásně zklidní a uvolní tělo i mysl a pomůže mamince se na porod připravit. Nezapomínejme na pobyt na čerstvém vzduchu a pokud je léto, spojme se se zemí a choďme bosky😊…uděláme si příjemnou reflexní masáž.

Porod je vždy úplně jinak, než si plánujeme. I přirozený porod může být zakončen císařským řezem, proto je dobré přistupovat k porodu otevřeně a nezaujatě. Všichni víme, že císařský řez představuje v určitých situacích pro matku a dítě jedinou šanci, jak prodělat porod ve zdraví.

Proto netrapme se, pokud byl náš porod zakončen císařským řezem, vše bylo takové, jaké bylo a vše je takové, jaké je. Miminko je na světě a to je ten největší dar.  Třeba jsme v dané době neměly informace potřebné pro změnu, doba byla jiná a podmínky nám neumožňovaly průběh císařského řezu měnit.

Pokud ovšem máme příležitost věc pozitivně ovlivnit, chopme se jí a císařský řez prožijme vědomě. Trpělivost a důvěra v sebe sama a dítě je velice důležitá a krásná.

K ZAMYŠLENÍ (pro někoho to může být trošku moc😊

Na přednášce Milana Calábka, který založil Univerzitu Nové doby, kde přednášejí nejlepší čeští a zahraniční odborníci přírodní medicíny zazněl názor na vliv císařského řezu na mikrobiom dítěte. Celkem se v našem zažívacím traktu nachází asi sto triliónů mikrobů, které se nazývají jako celek střevní mikrobiom. Mikrobiom, který získáme při porodu je pro naše zdraví i v dospělosti zásadní. Ukázalo se totiž, že děti, které se narodily císařským řezem, se mikrobiomem výrazně odlišovaly od dětí, jež přišly na svět vaginálním porodem.

Při vaginálním porodu přichází dítě do kontaktu s mikrobiomem porodních cest matky, zatímco při porodu císařským řezem k tomuto kontaktu nedochází. Takto získaná mikroflóra poté utváří naši střevní mikroflóru po celý život a významně ovlivňuje naše zdraví.

I u žen, které rodí císařským řezem je možné předat tolik potřebnou vaginální mikroflóru. Před provedením císařského řezu lze zavést gázový tampon do vaginy a novorozence pak otřít kolem úst, obličej i celé tělo.

Ovšem své udělá i bonding dítěte a matky. Proto přikládejte nahé dítě na své tělo, prospějete mu tím na celý život.

Možná to zní šíleně, ale je to téma minimálně k zamyšlení…

Líbilo se Vám to? Můžete dát lajk i na mém FaceBooku.

Konečně se i já dostávám k sepsání mého šťastného dne. Je to jako včera, když jsem na těhotenském testu objevila // čárky. A to jsem ani testovat nechtěla. Bylo to na popud přítele. Jednou jsem měla najednou v noci neuvěřitelný hlad a on jen tak prohodil, jestli náhodou nejsem těhotná. Vůbec jsem nevěděla, kdy by mi měla dojít menstruace, měla jsem cykly rozházený. Tak jsem si další den ráno udělala těhotenský test a byly tam // čárky.

Termín porodu jsem měla v pátek 13.1.2017. Mě osobně by se to líbilo, ale Emilka se rozhodla sama, kdy vyleze ven a začne poznávat svět.

                                 neděle 8.1.2017 - 39+2tt - poslední pupíčková 🙂

Bylo pondělí 9.1.2017, byla jsem 39+3tt. V 5h ráno jsem byla vzhůru, přetáčela jsem se zrovna z boku na bok, když jsem ucítila lupnutí a neco teplého ze mě vyteklo. Okamžitě jsem vstala a šla za přítelem, který se zrovna chystal do práce, že pojedeme do porodnice. Chtěla jsem jet okamžitě, protože jsem v tom našla i trochu krve. Myslela jsem , že to byla plodová voda, ale z tohoto omylu mě v porodnici, po příjezdu, hned vyvedli. Ani tam neměli tušení, co to vlastně bylo.

Takže mě v 5:30h přijali na vyšetřovnu a čekali jsme na doktora, mezitím mě sestra napojila na monitor. Na něm zatím nic znát nebylo, ani já jsem nepociťovala žádné bolesti. Doktor mě vyšetřil a konstatoval, že jsem otevřená na 2 prsty a že dnes stoprocentně porodím. Takže přítele ještě poslali domů, bylo ještě brzy, a mě přesunuli na porodní box.

Tam jsem osaměla, každou chvíli mě chodila kontrolovat sestra. Dostala jsem klystýr (v životě jsem se takhle nevyprázdnila 🙂 ) a natáčela mi monitory.

Kolem 8h přišla doktorka, která mě měla rodit, aby mě prohlédla. Praskla mi vodu, aby to trochu popohnala. Té bylo opravdu hodně, až se sama divila. A píchli mi nějaký urychlovák do kapačky. Pak už mi začaly menší kontrakce. Byla to taková silnější menstruační bolest. Nic hrozného, dalo se to vydržet. Byla jsem tam stále sama, tak jsem si otevřela knížku, že si budu číst. 

Moc jsem toho nepřečetla, protože přišla opět doktorka, aby mě zkontrolovala. Jak se ve mě dloubala, zase vyteklo hafo plodové vody. Divila se, kde se to ve mě bere. Porod postupoval pomalu, tak mi ještě zavedla čípek. 

Pak už to začínalo mít opravdu grády. Už jsem musela hodně prodýchávat kontrakce a dorazil už i přítel. Byla to šílená bolest, žádná pozice mi nevyhovovala. Jediné, co trochu pomohlo, bylo pohupování na míči a teplá sprcha. Sestra už mi párkrát nabídla, jestli nechci epidural nebo rajský plyn. Pokaždé jsem odmítla, chtěla jsem to vydržet, pokud možno, co nejdéle, nejlépe až do konce 🙂 Jak jsem byla naivní 😀

Kontrakce byly čím dál bolestivější a častější. Nakonec jsem podlehla a využila možnost rajského plynu. Jééé, jaká to byla úleva a najednou bylo po bolesti a vše vypadalo veseleji. Přítel měl ze mě dobrou čurinu, jak jsem byla zfetlá 🙂 Ztratila jsem úplně pojem o čase i o tom, co se kolem mě děje. Postupem času už přestával plyn účinkovat, dokonce mi z něj bylo i docela špatně, ale přešlo to, a já zase cítila tu šílenou bolest.

Přítel, aniž by si to uvědomoval, mi byl velikou oporou a nevím, jak bych to bez něj všechno zvládla. Komu jinému bych taky při kontrakcích drtila ruce 😀 A on poslušně seděl a trpěl se mnou.

Kolem 13:30h opět přišla doktorka, aby se na mě podívala. A už neodešla. Ještě jsem protrpěla pár kontrakcí. Myslela jsem, že už to nezvládnu, jak strašně to bolelo. A pak už mi dala zelenou ke tlačení. Tlačila jsem, co to jen šlo, ale už jsem strašně unavená. Pak, ani nevím jak, se tam najednou objevil i pan primář. Všichni do mě hučeli a říkali mi, že už to bude, že to zvládnu, ať pořádně tlačím. 

Ani to nedokážu popsat, ale mě to připadalo strašně komický. Jednu nohu jsem měla zapřenou do primáře, druhou do sestry. Místo abych se rukama držela pod koleny, pořád jsem chytala madla postele, tak mi je pořád dávali pod kolena. Hlavu jsem zase netlačila dopředu na prsa, ale dozadu do postele. Toho se zase ujal přítel a tlačil mi ji dopředu on. A mezi primářem a sestrou stála doktorka a kontrolovala stav.

Pak už to šlo najednou strašně rychle. Opřela jsem se do toho, zatlačila jsem 3x, možná 4x a najednou jsem ucítila neskutečnou úlevu a teplé schoulené klubíčko položené na břiše.

Byla to nádhera. Emilie Dagmar se narodila ve 14:03h s mírami 4090g a 54cm. 

Bonding a přiložení k prsu se bohužel nekonalo. Nechali pouze dotepat pupečník, který si potom přítel sám přestřihl. Emilku sestry z novorozeneckého oddělení, po tom, co ji zkontrolovaly, daly příteli a primář s doktorkou začali řešit mojí placentu. Nechtěla mi sama odejít, tak se jí ze mě snažili vyndat. Bylo to docela nepříjemné, když se ve mě doktorka ještě takhle hrabala. Jí se to nepodařilo, tak nastoupil primář. To bylo potom nepříjemné. A když jsem viděla tu jeho "tlapu" celou od krve, říkala jsem si, jakou asi tam dole musím mít díru 😀 Ale ani jemu se to nepovedlo. Takže zavelel a jelo se na sál udělat revizi.

                                                                  Emilie Dagmar 🙂

Když jsem se probudila, přítel byl u mě, Emilka u sester. Musela jsem ještě další 4 hodiny ležet bez hnutí na zádech. Tak jsem aspoň vyřídila smsky a telefonáty. Pak jsem se dozvěděla, že jsem měla přirostlou placentu kvůli prodělané revizi dělohy v říjnu 2015 (kvůli ZT), že se to občas stává.

Po 20h už jsem mohla pomalu vstát, tak jsem se za pomoci sestry přesunula na pokoj. Emilku mi přinesli ve 21h přiložit k prsu. Konečně jsem se mohla pořádně podívat na tu mojí holku. Byla tak nádherná a já strašně šťastná. Splnil se mi můj sen, mít dceru. Jen mě mrzí, že se jí nedožila moje maminka, byla by určitě moc pyšná na svoji malou vnučku.

Pak mi ji zase odnesli, abych si přes noc odpočinula. Donesli mi ji zase až ráno, a to už se mnou moje beruška zůstala napořád.

                                                                            my 🙂

Fotky bezprostředně po porodu nemám žádný, kvůli tomu frmolu, co pak nastal.

Tímto děkuji, že jste dočetli až sem a zároveň se omlouvám za někdy až podrobný popis a za případné chyby 🙂

Z ničeho nic na mne dopadla tíha třetího trimestru. Jsem unavená, nemůžu ležet ani sedět. Nejradši bych celý den spala, ale to mi první mládě ani pes nedovolí. Začínám přemýšlet o porodním plánu, přestože vím, že psát ho asi ani nemá cenu. Stejně se všechno bude podřizovat aktuální situaci a okolnostem, které nastanou.

Hned mi také naskakuje vzpomínka, jak se moje sestra se zahanbením omlouvala zdravotní sestřičce, když jí ten plán dávala. A to ani nevím, jestli ho ségra vůbec četla... každopádně obě přitom vypadaly jako kdybych v něm snad požadovala grupen sex na rozjezd a šití zlatou nití na závěr. No nic, zkusím ho sepsat tak, aby se za něj tentokrát nikdo stydět nemusel 🙂

1) nebudu tomu říkat plán, nýbrž přání – pro zdravotní personál to nebude takovej vopruz

2) chci všechny možný drogy na tišení bolesti – můžu se legálně sjet a nikdo k tomu nemůže říct ani popel a jako bonus je dost velká šance, že to zacáluje pojišťovna, co víc si přát 🙂

3) přítomnost mediků – dovolím jedině v první době porodní pod podmínkou, že budou mít legální přístup k drogám, stejně jako já a uděláme z toho slušnou párty

4) klystýr – rozhodně ano, už Charles Bukowski říkával, že svět patří těm, kteří se neposerou!

5) holení – ano prosím, sama už si tam delší dobu nevidím, jsem jak chytrá horákyně, oholená – neoholená. Doufám, že všechny porodní asistentky poctivě sledují světové trendy v holení a umí vytvořit třeba delfínka, nebo srdíčko 🙂

6) volný výběr polohy – sadomasochistické praktiky by si zdravotnický personál měl nechat na doma, ostatně u početí nám také nikdo neradil, jakou polohu zvolit, tady to vidím stejně

7) nástřih hráze – tak tady končí veškerá prdel, doslova

8) následné šití –pokud k natržení nebo nástřihu dojde, chci ještě víc drog a částečnou lobotomii, abych si vůbec nepamatovala, že k tomu došlo

9) nechat dotepat pupečník – pouštění žilou patří do starověku

10) bonding – přilepte to dítě na mě, nebo zavolám Jamese Bonda a ten se s váma mazlit nebude!

Myslím, že tentokrát jsem to napsala dost jasně. Jsem zvědavá zda mi se splní alespoň jedno přání, nebo zda to bude plýtvání papírem jako minule. No necháme se překvapit! A co vy milé dámy, už máte taky svoje přání sepsaná?

Více článků na:

http://www.pihatamama.cz/

Když jsem se dozvěděla, že čekám dvojčata, spadl na mě balvan strachu. Představte si, že Vám doktor potvrdí dva plody v děloze a záhy řekne, že do příští kontroly tam bude pravděpodobně jen jeden. Ale vy už prostě nechcete jedno miminko, chcete je obě, i když jste o nich do dneška nevěděla. Milovala jsem je od prvního okamžiku a záhy jsem se o ně začala bát.

Myslela jsem, že napotřetí to bude brnkačka, užiju si těhotenství a porod bude nádherným transcendentním zážitkem. Potvrzením vícečetného těhotenství se mi všechny představy sesypaly jako domeček z karet.

Všechno bylo opět nové. Hororové scénáře z okolí přicházely a odcházely a moje psychika byla jako na houpačce. Abych se nezbláznila, musela jsem se naučit svůj stres zvládnout. Samozřejmě je naprosto přirozené mít občas strach, ale nesmí vás provázet celý den od rána do večera. Nesmí se chorobně usadit ve vaší hlavě a zavrtávat se do ní jako červ. A tak jsem sesbírala všechnu sílu a sebedůvěru a uvědomila si, že jen já mám odpovědnost za svůj života a své děti, které nosím pod srdcem.

To mě uklidnilo. Do té doby jsem neměla své těhotenství úplně pod kontrolou. Nyní jsem si klidně dovolila pustit jedním uchem sem a druhým tam všechna nevyžádaná doporučení a rady. Začala jsem se ptát svých dětí v děloze, zda to tak chtějí a co vůbec chtějí, jestli to cítí stejně. Domluvili jsme se, že si budeme navzájem věřit a komunikovat.

Před pár týdny jsem doprovázela k porodu jednu krásnou a mému srdci blízkou ženu, která si na své druhé miminko nějakou dobu počkala. Její předchozí těhotenství skončilo předčasně císařským řezem. Ráda bych na tom druhém, ve kterém jsem ji mohla doprovodit, ukázala, jak důležitá je prenatální komunikace a jak si mohou matka a dítě společně vyšlapat cestičku ke krásnému porodu.

Možná si pomyslíte, že vám nyní budu demonstrovat úžasné těhotenství, které probíhalo bez komplikací, a že ve skutečnosti měla jen štěstí. Pravdou je, že krom bolesti zad, která Lucku doprovázela celé těhotenství, se jí navíc začala na konci třetího měsíce odlučovat placenta a že si prožila nelehké okamžiky, ve chvílích, kdy se krvácení po pár týdnech opakovalo. Když jsme si o tom spolu povídaly, řekla mi, že by svou pozornost měla více obrátit na děťátko, že si teď řešila nějaké své věci a cítí, že by měla být více s ním. Tím, že zůstala klidná a nepodlehla strachu, dala sobě i svému dítěti šanci na to, aby vše dopadlo dobře.

Podle jednoho z představitelů prenatální psychologie psychiatra a psychologa Thomase R. Vernyho může na osobnosti ještě nenarozeného dítěte zanechat stopy úzkostné a záporné citové ladění matky. Naproti tomu kladné emoční ladění matky, těšení se na dítě a pocit jistoty mohou významně přispět ke zdravému psychickému a osobnostnímu vývoji člověka. Je ovšem důležité dodat, že citové naladění matky nemá vliv pouze na formování osobnosti plodu, ale zároveň na jeho fyziologický vývoj.

Pokud se matka ocitne v emočním napětí, stresové hormony prochází placentou do dítěte, kterému se přirozenou reakcí zvýší srdeční tep. Normální srdeční tep u plodu je 120 úderů za minutu, ale v případě, že cítí tíseň, jeho tep se zvyšuje až na 140 úderů za minutu. Aby mohlo dítě takto zrychlit krevní oběh, musí si pomoci napnutím pánve, protože právě v této oblasti je propojeno s krevním oběhem z placenty. Pokud je tento stav dlouhodobý, může mít za následek problémy s kyčlemi, novorozeneckou kýlou, se srdcem apod. (informace z přednášky Dr. Terence Dowlinga)

Ač to možná na začátku mého článku znělo trošku ezotericky, je vědecky dokázáno, že prenatální komunikace je nejen možná, ale že vzájemná interakce obohacuje jak matku, tak dítě, podmiňuje jeho zdravý vývoj a spokojený růst v děloze.

Thomas Verny rozlišuje 3 druhy komunikace mezi matkou a plodem. Jejich rozlišení je ovšem spíše formální, protože ve skutečnosti se prolínají a mnohé informace se přenášejí více než jedním způsobem: Fyziologický způsob komunikace, který zprostředkovává krev procházející placentou. V ní mohou být obsažené různé látky například krevní cukr či adrenalin, které putují z mateřského organismu do organismu plodu.

Pokud matka například prožívá stres, její prožitky stimulují určité fyziologické reakce (např. zrychlení tepu a jeho následky, jak jsem napsala výše) Smyslová komunikace. Plod reaguje na některé smyslové podněty: například masírování břicha, změnu polohy či mateřský hlas. Matka ví, že když bude dělat určité pohyby, bude její dítě odpovídat kopáním, bude dávat najevo nespokojenost. Pohybová aktivita je v zásadě jedinou možností plodu, jak vyjádřit svou nelibost. V posledním trimestru prenatálního života se plod naučí například diferencovaně reagovat na různé zvuky: na hudbu, na hlasy známých bytostí. Ty do určité míry rozeznává, jak je zřejmé z jeho chování, i po narození. Chování dítěte v tomto období je již individuálně typické. Jeho charakteristické znaky přetrvávají i po narození, obvykle jde o projev typu temperamentu. (Pohybová aktivita plodu může být různě intenzivní, každý plod může reagovat různě rychle atd.).

A konečně Emoční a racionální postoj matky k plodu. Jeho komunikační význam spočívá v tom, že matka na plod soustředí svou pozornost, uvažuje o něm, prožívá určitým způsobem jeho existenci. Nechtěné děti například bývají v průměru častěji potraceny než děti chtěné. Organismus matky podává za těchto okolností plodu negativní informaci a nereaguje na jeho signály standardním způsobem.

Jak navázat spojení? Představte si telefonní hovor bez mobilu v ruce. Vytáčíte číslo na velmi jemné pocitové úrovni pomoci vnitřního hlasu a vizualizujete si dítě uvnitř dělohy. 

Každá žena si může najít svůj způsob spojení. Jedno je jisté, ladíte se na miminko. Můžete meditovat, zpívat miminku nebo mu povídat pohádku, kreslit automatickou kresbou, nebo si hladit bříško a přitom si představovat, jak spolu ležíte v posteli a kojíte jej, venku zpívají ptáci a vzduch voní po kytkách, co rostou v zahradě. Můžete si vizualizovat, jak děťátko hladíte uvnitř své dělohy. V tu chvíli se necháte vést jen svými pocity, jste relaxovaná, uvolněná a máte čas jen pro sebe a miminko. A to je ta chvíle, kdy miminko zvedá pomyslné sluchátko a začíná vám odpovídat. Jste v teď velmi intuitivní!

Když se vám několikrát podaří vědomě napojit na miminko tímto způsobem, bude se vám nyní častěji stávat, že bude samo vyhledávat spojení. Například pojedete sama v autě a z ničeho nic si uvědomíte, že s ním promlouváte nahlas. Nebo budete plnit pračku a zavadíte o své bříško rukou a najednou si uvědomíte, že za chvilku spočine ve vaší náruči. Přistane Vám na mysl, jak moc se na něj těšíte a přitom zrovna platíte u pokladny. I toto jsou způsoby komunikace s miminkem.

Děťátko Vám ale také může oznamovat, že se mu něco nelíbí třeba těhotenskou nevolností, pořádnými kopanci, nebo škytavkou, apod. Těhotenství je úžasné období dichotomie a vnitřního naslouchání, hýčkání sebe sama a vnímání se v každém okamžiku. Všechny obtíže, které se Vám dějí, mají svůj smysl a můžou vás mnohému naučit. Zároveň můžete ledasčemu předejít, pokud opravdu nasloucháte.

Vrátím se opět k příběhu Lucky a její holčičky, o které věděla, že bude holčička od okamžiku zjištění těhotenství! Když se jí začala odlučovat placenta, dostala od lékaře informaci, že je to 50 na 50, jestli ji donosí nebo o ni přijde. Placenta je orgánem dítěte, ne matky, vznikla ze stejného vajíčka a spermie. Pokud se začne odlučovat, mohlo by to například znamenat, že děťátko chce mamince naléhavě připomenout, že je tady a že opravdu potřebuje, aby maminka změnila své životní tempo. Lucka tedy obrátila svou pozornost na miminko ještě více a zvolnila v práci, což chtěla udělat už dávno, ale pořád na to neměla čas a až díky tomuto uvědomění si ho konečně našla. 

Těhotenství není nemoc, ale je hloupost domnívat se, že při něm zvládnete vše, co před ním. Měly byste se hýčkat a naučit se žít zdravěji a tento nový životní styl si ponechat i po porodu jako dárek od vašeho dítěte, které vás to naučilo.

Americký prenatální psycholog David Chamberlain systematicky zkoumal mnoho párů matek a jejich dětí v hypnóze a ptal se na zkušenosti před porodem a během něho. Výpovědi matek a dětí se nápadně shodovaly a ukazovaly, že nenarozené dítě, ač jeho mozek dosud není plně vytvořen, už disponuje vědomím sebe sama i okolního prostředí. Dítě si tedy dokáže uchovat zážitky a pocity z prenatálního období a ty jej potom ovlivňují v průběhu života.

Lucka se rozhodla udělat vše pro to, aby donosila a porodila své dítě podle svého přání, ačkoliv měla na začátku těhotenství na vybranou. Buď propadne pochybnostem kvůli zkušenosti z předešlého těhotenství, nebo se naladí opačným směrem a s Terezkou se domluví, že to bude jinak, že neporodí předčasně a že si obě porod užijí a navážou na něj krásným bondingem. A tak jsem celé těhotenství měla možnost sledovat neuvěřitelnou pokoru, sebeúctu, uvědomění a sílu, která z Lucky vyvěrala jako z pramene. Jedinou věc, ve které jsem musela Lucku ke konci těhotenství více podpořit, bylo vědomé puštění miminka z bříška, protože rozhodnutí donosit a tím se zamknout na sedm západů, mohlo být v posledních týdnech, kdy se má ženské tělo rozvolnit a připravit na porod, kontraproduktivní.

„Maminko, už můžu jít ven? Vážně můžu? Tak jo!“ Ráno odtekla část plodové vody! Lucka zachovala klid a do porodnice odjížděla asi tak po 4 hodinách, kdy už její bolesti nasvědčovaly, že nastal pravý čas pro odjezd. Asi za hodinu mi volal její manžel, že už bych za nimi mohla přijet. Porodní nález byl 3 cm. Já ten den začala menstruovat, a tak mi přišlo úplně úžasné, jak jsme se s Luckou za těch 9 měsíců sladily. Mé tělo se zbavovalo neoplodněného vajíčka a její tělo rodilo. Nespěchala jsem, VBAC ( Vaginal birth after C –section) přece potřebuje svůj čas.

Když jsem dorazila do porodnice cca 45minut po hovoru s jejím mužem, porodní asistentky mi k mému údivu sdělily, že už je Lucka v cílové rovince. Rychle jsem se převlékla a běžela za ní, abych mohla proběhnout cílem s ní! A musím vám říct, že jsem ji dohnala jen tak tak. Otevřela jsem dveře a uviděla, jak začíná její tělo tlačit. Pozdravila jsem se s jejím mužem (mimořádně empatickým a podporujícím partnerem), pohladila jsem Lucku a postavila jsem se k ní z druhé strany. Po pár zatlačeních jsem ji uviděla! Krásnou růžovou úplně malinkatou Terezku, kterou tatínek přivítal hrou na tibetskou mísu, na jejíž zvuk byla zvyklá z bříška. A tak byla Terezka na světě za 2h od příjezdu do porodnice a na tři zatlačení. Přesně tak si to společně se svou maminkou celé těhotenství „plánovaly“.

My ženy jsme silné. Dokážeme sesbírat všechnu svou sílu a nepodřizovat se očekávání okolí. Umíme využít předchozích zkušeností. Na místo, aby nás zlomily, odrazíme se od nich a roztáhneme křídla. Chceme-li rodit naše děti přirozeně, musíme být přesvědčené, že to dokážeme!  

Všem nastávajícím maminkám bych ráda řekla s něhou v srdci: “ Přestaň se bát a zpracuj si své strachy a bolesti. Pokud si nevíš rady, oslov ženu tvému srdci blízkou nebo dulu, která s tebou tvé těhotenství prožije a pomůže ti vytahat všechny brouky z hlavy. A komunikuj se svým děťátkem!“

zdroj: http://www.sebevedomarodina.cz/o-prenatalni-komunikaci-nebo-taky-dalsi-porodni-pribeh-inspirovany-zivotem/

zdroj fotek Pinterest

Dělám reklamu krnovské porodnici aneb jak by porod (i s komplikacemi) mohl (měl) vypadat!

Dne 2. a 3.12.2016 proběhla v Praze konference s názvem v porodnici jako doma, součástí akce byl i veletrh porodnic, kde se mohly porodnice představit v nejlepším světle, podělit se o své úspěchy a inspirovat ostatní.

    Každý mi říká: „Joooo ty jsi měla ten těžký porod“… Já ho ale měla přeci krásný. Tak proč si to všichni myslí?

Když se mě někdo zeptá na porod, řeknu: „Byl ukrutně dlouhý, nikdy v životě jsem neprokřičela bolestí 12 hodin kdy už více decibelů ze sebe nikdy nevydám, ke konci jsem už ztrácela kontrakce, pak jsem ztratila spoustu krve a skončila na sále v celkové anestezii, následkem ztráty krve jsem měla předpovězeno tří měsíční rekonvalescenci, během které jsem mohla upadat do bezvědomí, ale nejhorší na tom bylo, že mé zesláblé tělo nebylo schopné produkovat mléko a mé dítě hublo, dokud paní doktorka neřekla, že jí dehydratací můžou selhat ledviny atd. atd.

Aha, to zní přííííííšerně, tak už se vůbec nedivím! Musím to totiž příště povědět celé.

Můj porod a vše potom navzdory komplikacím probíhal LIDSKY. Překrásně lidsky…

    Porod mé dcery trval dlouho. Měla jsem ale obrovské štěstí, že jsem dostala příležitost si všechny doby porodní projít svým vlastním tempem (a dobře, moje tempo bylo dost pomalé🙂. Naštěstí v krnovské porodnici na mě jako na nezkušenou prvorodičku netlačili a dali mi prostor.

V průběhu první doby porodní jsem absolvovala sepsání příjmové dokumentace, porodní asistentka se mnou prošla můj porodní plán, podstoupila jsem nezbytná vyšetření a pak mě ubytovali na pokoj. První dobu porodní jsem strávila na pokoji se svým přítelem a dulou a ke konci na sále, kde jsme pro zmírnění bolestí použili vanu a aromaterapii, pouštěli si relaxační hudbu, užívala jsem homeopatika, měnila jsem polohy dle aktuálních potřeb těla.

Byla jsem připravená na bolest a věřila jsem si. A když už jsem byla hodně slabá, věřil mi úžasný personál krnovské nemocnice.

Pamatuji si, že když se na mě přišel podívat pan primář a já už ztrácela víru, že to zvládnu, můj plán přirozeného porodu se rozplýval a já byla ochotná kývnout na cokoliv, moje porodní asistentka řekla něco, co mi zase dodalo sil: „pane primáři, rodička je velice šikovná, zvládá to krásně.“ Inu na to, že vypuzovací doba má trvat okolo hodiny a já už „tlačila“ několik hodin, byla v mých očích až přehnaně pozitivní! Ale co více žena potřebuje při porodu?

Potřebuje snad slyšet: „Ale paní Adámková, jste prvorodička, bude lepší, když si dáte něco od bolesti…na zvýšení kontrakcí, nástřih, lehněte si…. „

    Nic takového ale od mé duly či personálu nemocnice nezaznělo. Na závěr jsem si našla polohu pro mne nejpřirozenější (porodila jsem v sedě opírající se o svého přítele). Ani náznak pochyb.

                                             Věřili mi a já věřila jim…

    S pomocí mého muže, vstřícného personálu a žensky orientovaného doprovodu-duly se moje malá holčička tímto krásným a stěžejním časem našeho života probojovala úspěšně a sama.

    Narodila se a neplakala, jen tak koukala a asi toho už měla taky dost🙂, Miminko jsem ihned dostala k sobě, nechali jsme dotepat pupeční šňůru a můj přítel ji přestřihl. Byli jsme všichni spolu a neskonale šťastní. Komplikací bylo mé pomalé zavinování dělohy, kdy jsem krvácela a ztrácela pomalu krev i vědomí. Když nezabíraly medikamenty, byla jsem odvezena na sál a pod celkovou anestezií došlo k nápravě (odborný popis a terminologii nečekejte🙂).

    Kde bylo mé dítko mezi tím? „Svlečte se tatínku do půl těla a šup, pokračujte s bondingem směle dál.“

    Zpátky jsem byla přivezena přímo k těm dvěma a přišlo mi, jako by ani od sebe nechtěli🙂. Když jsem odmítala nabízenou transfuzi krve, protože jsem nechtěla do těla přijmout cizí krev, nikdo se na mě nedíval skrze prsty, popovídali si se mnou, vyslechli mě a respektovali můj názor.

    Přála jsem si kojit. Tak moc jsem si přála kojit! A ono to nešlo, střídaly se u mě sestřičky, pomáhaly s přiložením, vysvětlovaly, odstříkávaly, když už jsem byla hodně špatná, jen si se mnou povídaly a podporovaly mě, nechaly mě vyplakat se… věřily mi. A já věřila jim. Nakonec jsem dostala přidělenou mistryni v rozkojování (která by údajně rozkojila i chlapa) sestřičku Libušku🙂! Díky ní mám techniku kojení dnes v malíku.

V krnovské nemocnici nečekejte klobouček, přikrmování umělou výživou či používání dudlíku, když máte problém s kojením. Dostanete přidělenou všeobecnou sestru (strážného anděla) a ta Vás vše naučí: takže přikrmování pomocí speciální cévky umístěné na bradavce, aby dítě nezapomnělo sát z prsu, technika je základ, přiložení, polohy, pitný režim a výživa, teplá sprcha, masáže a přikrmování jen v krajním případě a mateřským mlékem jiné maminky, která pro změnu „trpí“ přebytkem… o kojení vím vše🙂

Mám pár otázek, na které mi nikdo neodpoví…ale já odpověď stejně tuším…

• Kdybych rodila jinde, rodila bych tak dlouho, nebo by mi někdo „pomohl“ k rychlejšímu porodu?
• Měl by miminko ihned po narození u sebe můj přítel, když já jsem ležela na sále?
• Kojila bych do teď (dcerce je 21 měsíců)?

    Neskonalé díky. Porodní asistentce Věrce za důvěru v přirozenou schopnost ženy porodit a velice profesionální přístup, kojícímu anděli sestře Libušce za to, že plním svou přirozenou funkci matky živitelky, vrchní sestře Lence Petřekové za prostor pro slzy, panu primáři za toleranci a respektování člověka, celému personálu za srdce, které do práce vkládají. Mé dule Janě Čurdové za to, že je🙂. Vaše práce dělá svět lepším.

    Žena by měla mít možnost si zvolit, jaký porod by chtěla mít a její přání by mělo být, s přihlédnutím k okolnostem porodu, respektováno. Děkuji, zvládli jste to na jedničku!

Můžete dát lajk i mým FaceBookovým stránkám🙂.

Vždycky se nechám nachytat na nějakém domácím porodu nebo jiném výkřiku po svobodě od kdejaké lesany.

Tuhle jsem narazila opět na jednu lesanu level 8 000 volající po domácích porodech, svobodné informované volbě, větších právech rodiček a bla bla bla.

Jenže je to bohužel pravda. Skutečně je ostudné, že nemám tu svobodnou volbu, kde a jak rodit. Tak jsem si sepsala porodní plán přímo na míru. To víte, pro jistotu, kdybych se někdy náhodou rozhodla pro harakiri jménem další dítě.

• Chci mít po celou dobu porodu k dispozici bicí soupravu. Bicí mě uklidňují. Každá rodička má mít právo na bicí.
• Nepřeju si, aby po dobu porodu hlasitost mluveného slova přesáhla hranici 65 decibelů. Taktéž preferuji příjemněji zabarvené hlasy, pokud možno hlubší – alty, barytony, ideálně basy. Je to dobré pro další vývoj dítěte. Toto rozhodnutí je závazné a zcela zásadní, proto ho laskavě berte na vědomí. Pokud bude u porodu asistovat porodní asistentka se sopránem, celou situací se bude zabývat můj právník.
• Bezprostředně po porodu požaduji, aby personál porodnice vytvořil čtyřhlasý sbor a zazpíval úryvek z opery Rusalka „Květiny bílé po cestě“. Důvodem je okamžitá podpora laktace a tento postup mi doporučila má soukromá laktační poradkyně.
• Přeju si plný bonding. Nejlépe aby u toho byl James Bond.
• Nepřeju si žádný druh chemické anestézie. K tomuto účelu bohatě postačí palička od bicích.
• Nepřeju si holení genitálií. Nemohu riskovat nastydnutí miminka během porodu.
• Přeji si snížit počet monitorů na nezbytné minimum, aby mi nenarušoval hru na bicí během porodu.
• Vyhrazuji si právo vybrat dítěti jméno až po jeho narození poté, co zjistím míru jeho hudebního sluchu a mohu tedy kompetentně posoudit vhodnost jména Wolfgang Luciano Ludwig. Do té doby ho prosím neměřte ani nevažte, aby budoucí génius nebyl ničím ovlivněn.
• Velice si přeju, aby v okamžiku narození dítěte zazněla symfonie Osudová a při našem odchodu Requiem.

Věřím, že má přání budou vyslyšena a že nás všechny můj porod vyzdvihne na vyšší úroveň bytí, o čemž bychom si v budoucnu mohli povídat při společných meditacích nebo při hromadném tandemovém kojení.

Celý článek i s fotkou zde:

http://umelecvdomacnosti.cz/?p=722

Sledovat mě můžete taky na fejsbůkách: 

https://www.facebook.com/umelecvdomacnosti/

Ahoj holky, tak jsem se konečně i já odhodlala sepsat můj megarychlý překotný porod. Omlouvám se, pokud bude článek delší.

Ve středu 21.9. jsem jela do Motola na pravidelnou týdenní poradnu (týden před termínem porodu), kde mi bylo sděleno to samé co před týdnem - otevřená na 1 prst, uvidíme se za týden na další kontrole. Cestou domů jsem se stavila ještě na obědě v McDonalds a pochodila po obchodech v nákupáku. Domu jsem dorazila v půl druhé odpoledne, od 3 hodin jsem měla průjem a lítala jsem na WC co půl hodinku. Shodou okolností mi psal přítel z práce, ať nechystám večeři, že mu není dobře a že má průjem! Tak jsem si myslela, že jsme oba něco chytili.

Když v 18.00 hodin dorazil domů rozložili jsme gauč v obýváku, koukali na Prostřeno a relaxovali. Břicho mě docela bolelo, ale pořád jsem si myslela jako celé odpoledne, že je to jen průjem. Během odpoledne jsem si celou dobu psala s @kajakiss a až ta mi říkala, že může jít o průjem, ale taky třeba o poslíčky.

Vsuvka - přítel neměl v době porodu řidičák a nově jsme se přestěhovali do bytečku, kde jsme v okolí nikoho neznali, tudíž jsem řešila, jak se dostat do porodnice. 2 dny před porodem v pondělí 19.9. jsem se na FB ve skupince maminek v naší vesnici ptala na osvědčené taxi, které by mě mohlo do porodnice dovézt. Jedna maminka se nabídla, že nás klidně odveze, ať si uložím číslo a kdykoliv volám. S díky jsem odmítla, že to zvládnu taxi nebo sanitkou 😊

Během Prostřena jsem se ptala holek Zářijovek na MK na aplikaci na měření kontrakcí, protože mi to přeci jen hlavou vrtalo, nebyly však pravidelné. V 19.00 říkám přítelovi, že zkusím vanu a uvidíme 😊. Já v koupelně, on na WC věčně s telefonem a aplikací a křičím na něj teď, stop, teď, stop! no komedie. Ve vaně jsem byla cca 45 minut a kontrakce tak šíleně zesílily, že jsem z vany už sama nevylezla (po 2 minutách)! Přítel ihned volal onu cizí maminku, ať dojede, že rodím. A já vážně rodila. Chtělo se mi na WC, ale, jak jsem dosedla, tak jsem cítila takový velký tlak na konečník a celkově - věděla jsem, že je to tu! Paní dorazila za 5 minut, já nahá na zemi v koupelně s prasklou vodou v té době a přítel pobíhal a křičel - co mám dělat? Co jí mám obléknout? Co mám dělat?

Díky Bohu za pohotovou paní, která v mžiku nanosila tašky do auta, dala mi župan a tričko, ručník a jelo se. Cestu do Motola si nepamatuji. Vyjeli jsme po 20.00 hodině, ale prý jsme se řítili pekelnou rychlostí. Pamatuju si jen tu bolest... Zastavili na urgentním příjmu u sanitek ve 20.23 hodin, kde se mě ujmuli saniťáci a vezli na vozíku šupem na porodní sál. Přítelovi zakázali brát tašky a hned ho za mnou poslali.

Na porodním sále mě jen z vozíku přendali na lehátko, bez jakéhokoliv převlečení, přípravy, všeho a hned mi Dr řekla: tlačte, za dvě minuty máte miminko u sebe !!! Cože????? Kde je přítel? Nebojte, stihne to, převléká se ještě. A taky že jo, v mžiku dorazil, já dvakrát zatlačila a Natálka na svět vykoukla. Bylo 20.38 hodin - přesně pouhých 15 minut od průjezdu bránou do Motola! :D Ještě teď tomu nevěřím. Natálka vážila 3190g a měla 48 cm.

Nechápala jsem, že je to celý! Malá byla úžasná, hned jsem ji měla na sobě a mazlily jsme se. Porodní asistence a doktorce jsem v euforii říkala, jak jsou krásné (všechny jsem pobavila) a jak bych klidně hned zase rodila. Porod placenty sice trval, šití jsem si odtrpěla, ale porod jako takový jsem si užila! Když si představím, že jsem mohla klidně rodit doma nebo na cestě tak mi jde mráz po zádech.

Prý v případě překotného porodu se druhý očekává ještě rychlejší, to ještě jde???

Porod, stále velké téma, stále je to něco silného ve mně, něco nad čím dokola přemýšlím. Bylo to bolestivé a přece krásné. Už dvakrát jsem to zažila, ale víc porodů neplánuji. 

U prvního porodu to bylo velké očekávání, nechtěla jsem vědět rizika, problémy a tak.  Vlastně jsem nestihla jít ani na předporodní kurz, nějak moc práce a taky jsem to nechala až na poslední chvíli. V den předporodního kurzu jsem musela s vysokým tlakem do nemocnice a z té už jsem se vrátila ve dvou kusech.

Pokaždé, když jsem byla na poslechu miminka, tak jsem měla velké nutkání pokukovat po porodních asistentkách, tak nějak jsem si vybírala, kterou bych chtěla mít u porodu. Při hospitalizaci, jednoho večera, tam byla jedna hodně sympatická porodní asistentka zhruba stejně stará jako já, moc se mi líbila a byla jsem z ní nadšená.... Přesně takovou asistentku chci. No nic, nechám to osudu.....

Jenže ten celý den už mě pobolívalo břicho, byla jsem nervózní z hospitalizace, tak jsem to neřešila, jenže "ten" večer už to bylo šílený, sestřička na oddělení poprosila doktorku o vyšetření a najednou mi oznámila, že rodím. Zavolala jsem manžela, ať se vrátí zpět do nemocnice i s taškou, kterou mám doma nachystanou.

Najednou jsem si uvědomila, že budu mít u sebe i tu porodní asistentku, co s mi tak moc líbila.....byla úžasná, moc mi pomohla, perfektně mi vysvětlila dýchání a tak.... Jsem ráda, že viděla mého syna jako první ( pak byl manžel a pak teda už i já 😃). 

Malému se ven moc nechtělo, dal mi hodně zabrat, ale prý na prvorodičku celkem dobrý. Celé šestinedělí jsem si nemohla sednout, ale v jiné poloze mi kojení moc nešlo, tak i pár slziček ukáplo, ale stálo to za to, bohužel jsem dlouho nekojila.

Když jsem byla těhotná podruhé, v mém případě to moc dlouho netrvalo, tak jsem od kamarádek dostala k narozeninám úžasný dárek, byla to masáž pro těhotné. Byla jsem velmi mile překvapená, že ji dělá "moje" porodní asistentka. Byla jsem nadšená, kamarádky mě vrátily k osobě, která mi díky porodu uvízla v srdíčku. Tak jsem si dělala legraci, že by mi mohla odrodit i dcerku, jelikož jsem s ní byla hodně spokojená....smály jsme se.

Můj lékař, který mimochodem bydlí ve stejném domě, mě poslal dřív do porodnice, prý mě musí předat dřív, jelikož mám cejch gestační cukrovka, i když jsem to měla jen hraniční. Syn mého doktora je vlastně taky doktor, taky gynekolog. Takže je jasný, že jsem se s ním v porodnici musela potkat 🙂

Už celý víkend jsem měla celkem časté poslíčky, ale vždy jsem to rozchodila. V neděli večer jsem si šla lehnout, myslela jsem si, že to zase přejde, ale nepřešlo to. V noci jsem už měla bolesti pravidelně, jak byly po 5ti minutách, tak jsme jeli do porodnice.

ve 3:00 ráno mě přijímala sympatická porodní asistentka, ale když mi řekla, že jsem otevřená jen asi na 1cm, tak jsem se začala bát, že budu rodit hodně dlouho.... Noc nic, poslala mě na porodní box a rozdýchávala jsem kontrakce. Naštěstí to šlo rychleji, než jsem čekala... Pořád jsem se ale usmívala, protože jsem věděla, že přijdou horší chvíle. Bolesti sílily, já si našla nejvhodnější polohu a čekala jsem s manželem na naše miminko. Nějak jsem byla stále hodně klidná i když bolesti byly už velké. V 6:00 se vyměnily směny, slyším známý hlas, s manželem se smějeme..... je to ona, zase ta "naše" porodní asistentka. Přišla nás přivítat, taky se smála. V ponděli 7:28 ráno mi porodila dcerku, zase ji viděla jako první.

Jelikož to nakonec byla rychlovka, tak ani doktor nestihl přiběhnout, ale v zápětí vidím mého souseda, taky se smál, přivítal nás a pogratuloval k miminku,  zašil mi asi dva stehy, pokecali jsme, zasmáli jsme se a všechno bylo fajn. Jelikož jsem porodila o měsíc dřív, tak mi sestřička musela miminko odnést, ale abych těch známých nebylo málo, tak ta sestřička byla moje spolužačka, udělala nám první rodinné foto a malou si pro jistotu odnesla. Ještě přes porodní box proběhla staniční sestra, rodinná známá mého manžela.... Takže jsem se po porodu rozhlédla a nestačila jsem se smát, protože tam byli všichni známí.....Překrásný druhý porod.

Asi za tři hodiny po porodu mi přišla první návštěva, byla to moje maminka, chtěla vidět dcerku. Šla jsem si s ní sednout do jídelny a čekala jsm na nadstandartní pokoj. Lépe mi nebylo ani nepamatuji, vlastně mě nic nebolelo, mohla jsem sedět, jak kdybych nerodila....asi zázrak.

Tímto bych chtěla moc poděkovat "mojí" porodní asistentce Zuzance (nevím, jestli se to k ní dostane). Byla a je úžasná. Teď k ní chodím na normální masáže. Rády vzpomínáme na ten velký den. Dětem stále připomínáme, že to je ta teta, která je viděla jako první.