O domácích porodech toho bylo napsáno již mnoho. Strana proti argumentuje děsivými scénáři umírající matky i dítěte a strana pro zase děsivými porodníky praktikujícími drastické metody.

Pojďme si ale v klidu a bez emocí probrat reálná rizika, která můžou při po porodu i po předchozím fyziologickém těhotenství nastat a zda se dají takovéto komplikace řešit v domácích podmínkách.

Komplikace si rozdělíme na komplikace ze strany matky a komplikace ze strany plodu.

Komplikace ze strany matky

Nejčastější příčinou úmrtí matky při porodu v dobách minulých bylo právě krvácení. Podotýkám, že to bylo v dobách, kdy se doma rodilo běžně, takže spojovat poporodní krvácení s aktivním vedením – tedy lékařským – vedením porodu není adekvátní. Příčin poporodního krvácení může být mnoho. Jedná se o krvácení z porodních poranění, které je ale zřídka natolik intenzivní, aby rodičku bezprostředně ohrožovalo na životě. Dále se jedná o krvácení při zadržené placentě. V tomto případě je povětšinou na vině uložení placenty. Placenta je k děloze přirostlá více, než by měla. Krvácení při zadržené placentě již může dosahovat intenzity život ohrožujícího krvácení.  Největším strašákem porodníků je však krvácení způsobené špatným zavinováním dělohy  tzv. hypotonie - děloha se hůře zavinuje. Nebo atonie – děloha se nezavinuje vůbec. Tento stav je spojený s masivním život ohrožujícím krvácením, který vyžaduje intenzivní nemocniční péči a 10 minut čekání na záchranku může rozhodovat o životě i smrti rodičky.

Komplikace ze strany plodu

Zde bych zmínila primárně hypoxii plodu, tedy stav, kdy miminku akutně chybí kyslík. Nejčastěji je na vině zúžení nebo úplné uzavření průtoku krve v pupečníku. Příčina může být obtočení pupečníku, uzel na pupečníku a nebo ta nejhorší varianta – výhřez pupečníku. Pupečník může být obtočený kolem krku miminka, ale také kolem nožičky či těla. Obtočení i uzel zpravidla nedělá zásadní problémy v průběhu těhotenství a většinou se projeví až při kontrakcích.  Hypoxii bezpečně odhalíme při CTG monitorování plodu. Akutní hypoxie vyžaduje provedení neodkladného císařského řezu, popřípadě klešťového porodu či provedení vakuumextrakce, pokud je již hlavička vystouplá v porodních cestách. Tyto zákroky je prakticky nemožné provést v domácích podmínkách. 

Ano, zbytečné farmakologické uspěchávání porodu v porodnicích zvyšuje procento císařských řezů. K tomuto stavu může dojít i u naprosto přirozeného porodu a také k těmto situacím docházelo a to již v dobách, kdy ženy rodily na poli v naprostém souladu s přírodou.

Výhřez pupečníku je velmi dramatická situace, kdy dojde k jeho propadnutí do porodních cest a následnému dosednutí hlavičky na pupečník, která jej úplně uzavře.  

Další rizikovou situací je předčasné odlučování placenty. Zde je na životě ohrožena matka i plod zároveň. Matka masivním krvácením a plod akutní hypoxií. Tento stav je jednou z nejzávažnějších porodnických komplikací.

Co z toho vyplývá?

Porod doma bych osobně přirovnala k situaci, kdy pojedu autem na nákup a nepoužiji bezpečnostní pásy. Ano, jedu jen kousek, takže s velkou pravděpodobností se mi nic nestane, ale o když do mě náhodou někdo nabourá…? Ano,  můžu jet opatrně, ale jsou věci, které neovlivním a tak je to i v porodnictví, a proto je dobré mít u porodu k dispozici bezpečnostní pásy v podobě lékařů a nemocničního vybavení.

Vaginální mykóza je velmi nepříjemným problémem, se kterým se za svůj život setká prakticky každá žena. Je spojena s nepříjemným vaginálním dyskomfortem, který nám může zkazit vytouženou letní dovolenou.

Jak vlastně mykóza vzniká?

Původcem vaginální mykózy je kvasinka Candida albicans, která žije běžně ve střevě. U některých žen je přítomná v omezeném množství i v pochvě a nedělá žádné obtíže. Problém nastává když dojde k přemnožení kvasinky na úkor lactobacilů, které jsou zodpovědné za přirozenou ochranu pochvy před patogeny.

Jak poznám mykózu?

Vaginální mykóza se typicky projevuje nepříjemným svěděním zevního genitálu a pochvy. Pokud je přítomen i výtok, tak je většinou bílý tvarohovité konzistence.

Léčbu je možné zahájit volně prodejnými antimykotiky, které můžeme zakoupit v lékárně. Jako doplňkovou léčbu je možno použít vaginální výplachy. Velmi důležitá je aplikace vaginálních probiotik pro obnovu přirozené poševní flory - tedy lactobacilů. 

Jsou nějaké rizikové faktory pro vznik mykózy?

Všeobecně jsou k mykózám náchylní jedinci s oslabenou imunitou. Dále vzhledem k tomu, že kvasinka má velmi ráda cukr, tak se jí daří u pacientů s cukrovkou.

Dalším rizikovým faktorem pro vznik mykózy je systémová léčba antibiotiky. Toto je modelová situace, kdy si žena doléčí angínu a několik dní po ukončení antibiotické léčby se objeví nepříjemné příznaky vaginální mykózy. 

Velmi důležitou roli hraje také stres. V období většího psychického vypětí jsou ženy více náchylné k mykózám.

Existuje nějaká efektivní prevence?

V prevenci vaginálních mykóz hraje hlavní roli aplikace lactobacilů a snížený příjem cukrů ve stravě - tzv. protikvasinková dieta. 

Dále je důležité nevytvářet v oblasti genitálu prostředí vhodné pro množení kvasinky - to je vlhko a teplo.  V letních měsících je tedy důležité nezůstávat dlouho ve vlhkých plavkách a nosit  prodyšné, nejlépe bavlněné, spodní prádlo. Tady je opravdu důležité vzít si k vodě dvoje plavky a po vykoupání se před opalováním převléknout do suchého. 

Jak zabránit vzniku mykózy po koupání?

Často je vznik vaginální mykózy spojen s návštěvou bazénu. Představa, že žena "chytla kvasinku" v bazénu je však mylná. Situace je taková, že chlorovaná voda v bazénu zabije v pochvě hodné lactobacily a tím vzniká prostor pro množení kvasinek.  V tomto ohledu je méně rizikové koupání v moři. Ženy, které trpí vaginálními mykózami můžou používat tampony s probiotiky. Jedná se o poševní tampony, které ze sebe uvolňují lactobacily a tak posilují přirozené poševní prostředí již při koupání.

Co si vzít na dovolenou do lékárničky?

Jelikož je vaginální mykóza doprovázená velmi nepříjemnými symptomy, které nejedné ženě už zkazily dovolenou, je dobré mít po ruce první pomoc. Do lékárničky na dovolenou bych určitě doporučila přidat volně prodejné antimykotikum, probiotické tampony a lactobacily.

Přeji všem Koníkovkám krásné léto bez kvasinek 🙂

Jaro je krásné období, kdy se příroda probouzí po mrazivé zimě k novému životu. Ráno nás budí zpěv ptáků, tráva se zelená a stromy rozkvétají.

Pro mnohé z nás však tato rádoby idylka končí během směr lékárna. Davy alergiků se slzami v očích a nudlí u červeného nosu berou lékárny útokem s nadějí, že snad konečně nakoupí lék na alergii, po kterém nebudou ospalí jako mevěd vzbuzený v půlce zimní hibernace.

To, že nás na jaře trápí mnoho pylových alergenů je známá věc. Jak ale vzniká taková alergie? A co se při alergii v našem těle odehrává? Na tyto otázky si odpovíme v následující krátké exkurzi do tajů našeho imunitního systému.

Co se děje uvnitř?

Jarní alergie je typická imunopatologická reakce I. typu - tzv. časná reakce, která je zapříčinění protilátkovou odpovědí imunitního systému.

Reakce je založená na tvorbě specifických protilátek IgE proti běžným antigenům - pylová zrna, roztoči - pokud na tyto antigeny tělo reaguje nepřiměřeně, tak se z nich stávají alergeny. Při prvním kontaktu imunitního systému s alergenem dochází k senzibilizaci, kdy imunitní systém vytvoří protilátky proti danému alergenu. Tyto protilátky - IgE se naváží na tzv. žírné buňky imunitního systému a čekají. Jakmile dojde opět ke kontaktu imunitního systému a alergenu, tak se okamžitě zaktivují protilátky na povrchu žírných buněk, které začnou  uvolňovat látky způsobující typické příznaky alergické reakce: zarudnutí, svědění, otok. Jedná se hlavně o histamin.

Jarní alergeny

Typickámi jarními alergeny jsou pyly. Na začátku jara se jedná hlavně o pyl dřevin. Ve druhé polovině jara a na začátku jsou to hlavně pyly z kvetoucích travin a obilovin. Díky síti stanic měřících obsah pylových zrn ve vzduchu můžou alergici sledovat aktuální pylové zpravodajství.  

Nejlepší je zůstat doma

Pokud se chceme vyvarovat alergické reakce, tak bychom neměli přijít do kontaktu s látkou, která u nás alergii vyvolává - alergenem. Ovšem představa, že pokud zůstaneme zavření doma, tak jsme chráněni, je mylná. Pylový alergen si nás totiž najde všude - i doma.  Z tohoto důvodu jsou pro alergiky vhodné čističky vzduchu. 

Zůstat doma celé jaro s čističkou vzduchu však není reálné a proto je třeba s alergií bojovat jinak. 

Jak si můžeme pomoci?

V lékárně jsou dostupné mnohé volně prodejné preparáty ke zmírnění příznaků alergie. Většinou se jedná o tzv. antihistaminika - tedy látky, které blokují účinky histaminu.

Jejich vedlejší účinkem je bohužel často ospalost. Antihistaminika můžeme koupit v různých formách a způsobech podání. Tabletky či kapky k perorálnímu podání nebo kapky do nosu či očí atd. Preparátů je opravdu mnoho, takže je z čeho vybírat.

Nechceme-li rovnou sahat po lécích, můžeme zkusit různé bylinné preparáty či homeopatika.

Co udělá lékař?

Diagnostika alergie spadá do rukou lékaře.  Ten na základě vyšetření určí na jaké látky je daný jedinec alergický a nastaví vhodnou léčbu. Kromě léčby farmakologické je možné některé alergie léčit tzv. senzibilizací - tedy vystavování imunitního systému danému alergenu v malé koncetraci - tím si imunitní systém postupně zvyká na daný alergen a učí se nereagovat alergicky.

Zdroj obrázků: pixabay.com