• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Porod

Porodní box Porod je proces, během kterého se z těla matky vytlačí plod, placenta a plodové obaly. Samotný porod ukončuje těhotenství ženy, kdy matka vytlačí ze svého těla dítě vaginálně a nebo je jí z těla vybráno císařským řezem. Porodem je taktéž přerušeno spojení mezi matkou a dítětem, a to přestřihnutím pupeční šňůry.

Porod je doprovázen porodními bolestmi, které jsou způsobeny kontrakcemi, kdy dochází ke stahování dělohy a také retrakcemi, které jsou opakem kontrakcí. Protože celý porod provází u prvorodiček cca 110–150 kontrakcí a u vícerodiček 60–80 kontrakcí, má žena možnost využít tlumící prostředky, jako například epidurální analgézie, poprvé použita již na přelomu 19. a 20. století. Epidurál je anesteziology zaveden a vpichován do páteře rodičky, a to v době mezi kontrakcemi.

Každá žena ale vnímá a prožívá zmíněné bolesti ve svém těle jinak. Zatímco některé ženy mohou každou kontrakci prožít bez sebemenšího zachvění se, sevření se, či jiného silného prožívání (např. při hypnoporodu), jsou mezi námi i takové těhotné, které mohou kontrakce prožívat velmi bolestivě. Je otázkou, čím je různé prožívání porodních bolestí způsobeno, protože například v tomto případě neplatí ani jakási dědičná predispozice "klidného" porodu, ve smyslu: "Maminka s babičkou měly pohodový porod, tak já určitě také budu mít klidný porod". Je potřeba si uvědomit, že každý porod je jiný, má jiný průběh a píše svůj příběh. S tím je samozřejmě spojena i dobrovolná volba využití tlumících prostředků, uvedených výše.

Porod - domácí příprava

Každá nastávájící maminka má možnost se k porodu připravovat, stejně tak, jako se její tělo, fyziologicky k porodu přizpůsobeno, na porod připravuje celých 40.týdnů těhotenství, aniž by k tomu těhotná žena tzv. přiložila ruku k dílu. Pánev rodičky se týden po týdnu roztahuje, miminko si vytváří v děloze svůj vlastní prostor a tím matčino tělo připravuje k porodu.

Rozhodne-li se ale žena tomu ještě trochu pomoci, může zvolit hned z několika pomůcek a technik, které mohou přispět k lepšímu porodu. Mezi takové pomůcky patří například EPI-NO, které uvolňuje a povoluje svaly pánevního dna. Další technikou může být ruční masáž hráze, díky které nemusí dojít k nástřihu při porodu. Důležitou roli u porodu hraje i správné prodýchávání kontrakcí, které je možné naučit se na předporodním kurzu, které poskytuje buď samotná porodnice a nebo jiná organizace. Alternativou je také hypnoporod, kdy žena dosahuje vysoké míry fyzického a psychického uvolnění až autohypnózy.

S přicházejícím termínem porodu mohou maminky šáhnout po lněném semínku a nebo maliníku, které změkčují porodní cesty a mohou porod rychleji přivolat. K domácí přípravě patří také řádně sbalená taška do porodnice, nejideálněji podle seznamu věcí.

Blížící se termín může také některé těhotné ženy znervóznit a znovu oprášit strach z porodu, který někdy prožívají ženy na začátku těhotenství, jakmile zjistí, že jsou těhotné. S porodem ale spíše už přichází pocit těšení se na dítě a častokrát je už samotný strach ten tam. Přetrvává-li, je vždy dobré mít si s kým popovídat, a to například s manželem, který může být doprovodem u porodu, kamarádkou a nebo svým lékařem.

Porod a jeho příznaky

Mezi nejčastější a nejpravděpodobnější příznaky porodu patří pravidelné kontrakce a odtok plodové vody. Jedním ze signálů může být i odchod hlenové zátky, ale ta může odejít i několik týdnů před porodem, takže jednoznačně nemusí upozornit na blížící se porod.

Více najdete v hlavním článku Příznaky porodu.

Porod a jeho doby

Přiložení dítěte po porodu
Samotný porod, tedy porod vaginální, je rozdělen do několika částí, respektive dob a to:

  • První doba porodní
  • Druhá doba porodní
  • Třetí doba porodní

První doba je dobou otevírací, kdy v mnohých případech těhotné ženě odteče plodová voda a nastupují první porodní kontrakce. Po celou tuto dobu může nastávající maminka využít řadu pomůcek a technik, které ji pomohou první dobu lépe zvládnout. Mezi takové patří například správné dýchání, masáže zad, gymnastické míče, příjemná - oblíbená hudba, sprcha, aj. Pokud jsou už v této fázi bolesti silné, může rodička požádat o léky na utišení bolesti. Stejně tak se může rozhodnout mezi použitím klystýru, Yal gelu nebo čípků, k vyprázdnění střev. Již od první porodní doby asistuje mamince ve všem porodní asistentka a nebo zvolená dula.

Druhá doba se již zaměřuje na samotné vypuzení, vytlačení dítěte z matčiny dělohy. Porodní asistentka a nebo dula mamince opět asistují při správném dýchání, tlačení a nebo například i volbě pro ní nejpříjemnější polohy u porodu, kterou si v některých porodnicích může maminka sama zvolit.

Třetí doba je typická konečným odloučením placenty, která dítě po celou dobu vyživovala. Dále dojde k přestřižení pupeční šňůry, případnému odebrání odběru pupečníkové krve k jejímu uložení, zašití přestřižené hráze rodičky a celkovému zkontrolování rodičky a dítěte.

Více o porodních dobách najdete v hlavním článku Porodní doby.

Porod, propuštění z porodnice a péče o dítě

Pobyt na pokoji po porodu Po porodu je žena obvykle ponechána ještě další 2 hodiny s miminkem na porodním boxu, kdy by se mělo miminko ideálně nechat během zcela přirozeného kontaktu kůži na kůži, tzv. bondingu, dospět k samopřisátí a poprvé se nakojit. Zde může být rozdíl v případě porodu vaginálního a porodu císařským řezem - obvykle je ale bonding možný ihned a měl by být preferovaným způsobem péče o novorozence. Bohužel v řadě porodnic se tak neděje a miminko nebývá na nahou hruď matky (nebo alespoň otce) přiloženo okamžitě, ale až po několika hodinách.

Po porodu začíná ženě běžet tzv. šestinedělí a je jí doporučeno zůstat v porodnici spolu s dítětem aspoň 72 hodin. Těchto 72 hodin žena může využít na nácvik kojení, péče o dítě, péče o sebe samu, kontaktu s dítětem, aj. V průběhu této doby jsou dítěti i mamince provedena nezbytná vyšetření.

Po propuštění z porodnice je potřeba zařídit hned několik "papírovaček" pro nového člena rodiny.
Více o nich se můžete dozvědět v hlavním článku: Co je třeba vyřídit po narození dítěte.

Porod - druhy jeho vedení

Porod

Vedle vaginálního porodu je ale možné porodit dítě císařským řezem. Ten může být plánovaný a nebo akutní, závislý na vývoji porodu. Plánovaný císařský řez je lékařem prováděn v případě, že jsou už dopředu známy překážky vaginálního porodu, které by ohrožovaly matku a nebo dítě, mezi ně může patřit například poloha plodu, placenta praevia, preeklampsie, vícečetné těhotenství, v minulosti provedené porody sekcí, některé vývojové vady dítěte a nebo zdravotní problémy matky. Jestliže dochází v průběhu vaginálního porodu ke komplikacím, může porodník rozhodnout o porodu akutním císařským řezem a to v zájmu ochrany matky a dítěte.

Porod - druhy podle délky těhotenství

Porod - jiné druhy

Související články

Více o porodu na modrykonik.cz

Použité zdroje

  1. Wiki skripta: http://www.wikiskripta.eu/index.php/Porod
  2. Wiki skripta: http://www.wikiskripta.eu/index.php/Epidur%C3%A1ln%C3%AD_anestezie_v_porodnictv%C3%AD
  3. http://www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2013/03/17.pdf
  4. http://dulyservis.webnode.cz/news/fotopribeh-podpora-rane-vazby-mezi-matkou-a-ditetem-v-krnove/

Externí linky

Wiki Modrý koník je Vaše encyklopedie. Je tvořena Vašimi vědomostmi a zkušenostmi s cílem pomoci jiným. Chybí Ti něco k tomuto tématu? Neváhej a napiš nám.
Změň nebo doplň článek
Uveřejněné informace nenahrazují návštěvu zkušeného odborníka (lékaře, právníka a pod.)

Má osobní zkušenost s porodem

  • Dá se to!

     •  verunicorn11
    Včera ve 20:41 To se mi líbí
    Ahoj holky taky zkusím sepsat pár dojmů z porodu. Zkrátím to, jsem z toho pořád nějak na měkko, když o tom mluvím :heart_eyes: . Začalo to ráno v 6:30 slabými menstruačními bolestmi, které byly ale jiné v tom, že šly časově ohraničit (začátek/konec) a byly celkem pravidelné po 6 minutách, cestou do sprchy mi odešla hlenová zátka, po sprše se bolesti trochu zintenzivněly a přicházely po 3 minutách. Pořád jsem si říkala, že to nebudou kontrakce, když to skoro nebolí, ale nasnídali jsme se a vyrazili do porodnice (od nás asi 7 minut cesty).

    Bolesti pomalu sílily, při kontrakci jsem donutila manžela vždycky zastavit auto a ve frontě na příjmu v porodce už jsem malinko škrábala zeď :grinning:. Ale pořád dobrý. Přijali mě otevřenou na 3 cm v 9:30 a že máme čas, že to bude někdy po obědě. Zavedli mi Yal, abych se vyprázdnila, pomalu jsem se otevírala, ale ne dost rychle, a tak mi praskli vodu (nebolí). Pak se to rozjelo, rychlejší otevírání, mnohem větší bolesti, drcení manželovy ruky, injekce do zadku proti bolesti, sem tam dýchání rajského plynu, ale ani jedno podle mě moc nepomohlo :slight_smile:. Epidural mi na začátku nabídli, ale v té samé větě mi ho tak nějak nepřímo rozmluvili, tak jsem si ho nedala. Nejlepší bylo, když PA přišla s tím, že už jsme na 10 cm a můžu začít tlačit. To už pak bylo i mnohem jednodušší přežít kontrakce a pěkně se jima "protlačit" až k větě "Maminko, otevřete oči!" - a už jsem měla na bříšku tu naši berušku. Narodila se 28.11. v 16:41, 2920g, 48cm.

    Bonding jsme měli zkrácený, protože manžel musel do práce, dorodila jsem placentu (nebolí) a zašili mě (trošku jsem se natrhla, taky nebolí, to až teď to hojení au au :slight_smile: .

    Myslím, že manžel toho nakonec viděl víc, než měl v plánu, ale zvládl to skvěle, neuvěřitelně mi tam pomáhal, povzbuzoval a byl jediný, koho jsem vnímala a poslouchala. Dá se to zvládnout holky! :slight_smile:

    Ještě rada na konec - nenechte se vyděsit křikem z ostatních porodních boxů! Já, když jsem tam těch...
    Ahoj holky taky zkusím sepsat pár dojmů z porodu. Zkrátím to, jsem z toho pořád nějak na měkko, když o tom mluvím :heart_eyes: . Začalo to ráno v 6:30 slabými menstruačními bolestmi, které byly ale jiné v tom, že šly časově ohraničit (začátek/konec) a byly celkem pravidelné po 6 minutách, cestou do sprchy mi odešla hlenová zátka, po sprše se bolesti trochu zintenzivněly a přicházely po 3 minutách. Pořád jsem si říkala, že to nebudou kontrakce, když to skoro nebolí, ale nasnídali jsme se a vyrazili do porodnice (od nás asi 7 minut cesty).

    Bolesti pomalu sílily, při kontrakci jsem donutila manžela vždycky zastavit auto a ve frontě na příjmu v porodce už jsem malinko škrábala zeď :grinning:. Ale pořád dobrý. Přijali mě otevřenou na 3 cm v 9:30 a že máme čas, že to bude někdy po obědě. Zavedli mi Yal, abych se vyprázdnila, pomalu jsem se otevírala, ale ne dost rychle, a tak mi praskli vodu (nebolí). Pak se to rozjelo, rychlejší otevírání, mnohem větší bolesti, drcení manželovy ruky, injekce do zadku proti bolesti, sem tam dýchání rajského plynu, ale ani jedno podle mě moc nepomohlo :slight_smile:. Epidural mi na začátku nabídli, ale v té samé větě mi ho tak nějak nepřímo rozmluvili, tak jsem si ho nedala. Nejlepší bylo, když PA přišla s tím, že už jsme na 10 cm a můžu začít tlačit. To už pak bylo i mnohem jednodušší přežít kontrakce a pěkně se jima "protlačit" až k větě "Maminko, otevřete oči!" - a už jsem měla na bříšku tu naši berušku. Narodila se 28.11. v 16:41, 2920g, 48cm.

    Bonding jsme měli zkrácený, protože manžel musel do práce, dorodila jsem placentu (nebolí) a zašili mě (trošku jsem se natrhla, taky nebolí, to až teď to hojení au au :slight_smile: .

    Myslím, že manžel toho nakonec viděl víc, než měl v plánu, ale zvládl to skvěle, neuvěřitelně mi tam pomáhal, povzbuzoval a byl jediný, koho jsem vnímala a poslouchala. Dá se to zvládnout holky! :slight_smile:

    Ještě rada na konec - nenechte se vyděsit křikem z ostatních porodních boxů! Já, když jsem tam těch pár hodin ležela a poslouchala to, tak mi bylo do pláče. Každý prožíváme bolest jinak, já jsem třeba radši tiše trpící.

    Držím všem pěsti a těšte se na ty vaše uzlíčky! :slight_smile:
  • Salutování v Krči

     •  astyna
    4.11.2016 ve 14:30 To se mi líbí
    Nejsem přírodní matka ani zastánce porodnic, nechtěla jsem nikde tančit po pokoji, nebo lítat zavěšená k lustru, přála jsem si normální porod, kde si pak odnesu (odvezu) domů živé zdravé dítě. A to se mi splnilo. :slight_smile:

    Vše začalo v úterý po obědě, jako bych něco už tušila od rána, umyla jsem si vlasy, postavila na čaj, dala vařit oběd, vše v pohodě, malý se sem tam pohnul, žádná divočina. Bylo mi skvěle, cítila jsem se už hrozně přespalá, docela jsem se už na mateřské nudila. :grinning: Sotva jsem dovařila kuře na paprice a kulajdu, šla jsem si vyfénovat vlasy a jak z předklonu nahazuju vlasy, najednou lup a něco mi teče po noze. Super, ještě jsem se počůrala :grinning: nebo ne... jdu na záchod, zkouším zatnout svěrač, kruci, furt to teče a je to nějaké zeleno černé. Beru tedy vložku a jdu vlasy dofénovat, čekám, co se bude dít, cítím se hodně nervózní, malej sebou mele víc, až se mi břicho boulí. Najednou zase lup a vody už víc a i s příměsí čehosi s krví - aha zátka. To už volám příteli do práce, že "červený kod" a že má dojet. Z předporodního kurzu jsem byla vyškolená, že mi odtekla plodovka s příměsí smolky, prcek je tedy ve stresu, termín mám až další den ve středu.

    Mezitím ještě doma poklidím, zkontroluju tašku, jdu se převléci, vyměním vložku, tu špinavou beru s sebou, že to ukážu sestře, jestli se teda nepletu. Přítel přišel, v klidu se najedl :grinning: , vzal věci s sebou a šli jsme. Thomayerovku máme asi 10 minut od domu, kontrakce žádné, sem tam pobolívá podbřišek jako při menzes. Žádné drama.

    Po přichodu na příjem chvíli čekáme, je tam nějaká těhule, která přišla na plánovanou sekci, asi 30 minut sedím a čtu si knížku, žádná změna, přemýšlím, zda mě ještě pustí domů. Pak těhule odejde na sál a jdeme my. Odevzdávám vložku, jasná plodovka, doktorka na mě koukne. Je tam příjemná Mudra, kterou znám z kontrol v nemocnici, vyšetřovala mě vždy jen vnějškem, na čípek se ptala spíš na názor mě. Nyní do mě i sáhne, řekne, že jeden vak tam ještě je, necháme to být, počkáme, ...
    Nejsem přírodní matka ani zastánce porodnic, nechtěla jsem nikde tančit po pokoji, nebo lítat zavěšená k lustru, přála jsem si normální porod, kde si pak odnesu (odvezu) domů živé zdravé dítě. A to se mi splnilo. :slight_smile:

    Vše začalo v úterý po obědě, jako bych něco už tušila od rána, umyla jsem si vlasy, postavila na čaj, dala vařit oběd, vše v pohodě, malý se sem tam pohnul, žádná divočina. Bylo mi skvěle, cítila jsem se už hrozně přespalá, docela jsem se už na mateřské nudila. :grinning: Sotva jsem dovařila kuře na paprice a kulajdu, šla jsem si vyfénovat vlasy a jak z předklonu nahazuju vlasy, najednou lup a něco mi teče po noze. Super, ještě jsem se počůrala :grinning: nebo ne... jdu na záchod, zkouším zatnout svěrač, kruci, furt to teče a je to nějaké zeleno černé. Beru tedy vložku a jdu vlasy dofénovat, čekám, co se bude dít, cítím se hodně nervózní, malej sebou mele víc, až se mi břicho boulí. Najednou zase lup a vody už víc a i s příměsí čehosi s krví - aha zátka. To už volám příteli do práce, že "červený kod" a že má dojet. Z předporodního kurzu jsem byla vyškolená, že mi odtekla plodovka s příměsí smolky, prcek je tedy ve stresu, termín mám až další den ve středu.

    Mezitím ještě doma poklidím, zkontroluju tašku, jdu se převléci, vyměním vložku, tu špinavou beru s sebou, že to ukážu sestře, jestli se teda nepletu. Přítel přišel, v klidu se najedl :grinning: , vzal věci s sebou a šli jsme. Thomayerovku máme asi 10 minut od domu, kontrakce žádné, sem tam pobolívá podbřišek jako při menzes. Žádné drama.

    Po přichodu na příjem chvíli čekáme, je tam nějaká těhule, která přišla na plánovanou sekci, asi 30 minut sedím a čtu si knížku, žádná změna, přemýšlím, zda mě ještě pustí domů. Pak těhule odejde na sál a jdeme my. Odevzdávám vložku, jasná plodovka, doktorka na mě koukne. Je tam příjemná Mudra, kterou znám z kontrol v nemocnici, vyšetřovala mě vždy jen vnějškem, na čípek se ptala spíš na názor mě. Nyní do mě i sáhne, řekne, že jeden vak tam ještě je, necháme to být, počkáme, času dost. Prý jak se cítím a že půjdu na přípravu, domů už ne. :grinning:

    Vyplním nějaké papíry, zatím koukáme s přítelem na monitor, který mi sestra upevní na břicho, sem tam mírné kontrakce intenzity 80, prý to zvládám dobře, cítím se furt fajn, usmívám se. Pak za mnou příjde lékařka, že půjdeme vedle, zvednu se a luuup a to je vody! :grinning: Zbytek ze mě vytekl, mám mokré kalhoty a stydím se. :grinning: Sestra jde pro kyblík, další mě odvádí, kontrakce trošku zesílily, ale nic mimořádného. Na pokoji se na mě podívá doktorka, nelíbí se jí voda a ozvy dítěte, znovu na utz, průtoky jsou nižší, bojí se sekce. Nicméně, prý uvidíme, jak to půjde. Mezitím klesly ozvy, ale prý je to normální v téhle fázi. Budeme čekat.

    2 hodiny se nic neděje, je kolem 18. hodiny, já se cítím pořád fit, takže mi zavedou tabletu. Má zabrat do hodiny, po 15 min začínají silné kontrakce, intenzita asi 120, to už je víc cítit, na posteli hrozné. Takže mám zkusit sprchu - no parááááda :grinning: teplá voda + sprcha a za chvíli jsem na 8 cm, znovu do sprchy a kontraktce prodýchám s přítelem, sem tam na nás koukne PA, že máme zavolat, kdybych už měla tendenci tlačit. Kolem 22. h se na mě příjde kouknout doktorka, jak to postupuje, ozvy se ustálily, měří mi průchod kostmi, mám je hodně úzké, ale už se nedá nic dělat, musím prostě zabrat. :grinning:

    Pak na mě příjde nutkání tlačit - jak na záchodě při velké. Zpětně jsem ráda za příjemný klystýr, to jsem se skvěle uvolnila a byla jsem ráda, že PA odvedla přítele, že nyní budu raději sama. :grinning:

    Na sále už je to jen chvíle asi 20 minut a malý je venku - vidím ho, jak ho odnášejí, je potichu, celý modrý. PA s ním honem běží vedle, slyším, jak kolem mě je najednou moc lidí, doktorka si zavolala ještě jinou, plus další 3 porodní asistentky, jedna mi jemně tlačí na břicho, vychází placenta, ztráta krve asi 500 ml, já se ale pořád cítím výborně, usmívám se, PA mi říkají, že jsem byla statečná, epidurál jsem nestihla a ani nechtěla. Trošku byl problém s tím, že malý vyšel prvně rukou, pak šla hlavička, na ramínkách jsem se sekla, museli mi pomoci tlakem, pak už to bylo rychlé.

    Malého jsem neviděla asi hodinu, kdy byl vedle s přítelem. Ten si ho popsal, zvážil a změřil. Poté mi ho sestřička přišla ukázat - měl plné plíce plodovky, proto špatně dýchal, museli ho odsávat a vodu poslali na rozbor, zda je v ní infekce. Podle hlasu doktorky z dětského to bylo asi vážné, já jsem byla vedle z toho, že už to mám za sebou, hormony se mnou házely. Když mi ho ukázali, skoro jsem se lekla! :sweat_smile: Modrý obličejík, hlava hrozně protáhlá, opuchlé oči a rty... Nicméně za pár dnů už vypadal jako člověk. :grinning:

    Partner byl se mnou asi od 1. hodiny ranní, poté mě odvezli na pokoj, kde jsem byla sama, partner šel domů slavit a svolávat přátele. :sunglasses: Já nemohla spát, vedle brečelo miminko, já plná dojmů, v noci za mnou ještě přišla ta doktorka, že Honzík je už na tom lépe, ale že si ho nechají do rána. Na infekci to nevypadá, že je fit.

    Po vizitě následující den mi ho přivezli a my se spolu začali sžívat :slight_smile: Nyní mu je už rok a den a je to čiperka, který zvládl začátek i s naštípnutou klíční kostí a horším sacím reflexem.

    Ikdyž jsem rodila v obávané Krči v Praze, porod jsem si "užila", asi jsem svým přístupem nakazila i personál, protože jsem se nesetkala s žádnou protivnou sestrou a i sestry na 6-ti nedělí byly v pohodě :slight_smile: a že nebyl bonding? Nevadí, já jsem byla ráda, že mi ho sestry opečovávaly tak, že jsem ho mohla mít brzo u sebe. :slight_smile:
  • Už nikdy

     •  mississka11
    3.11.2016 ve 20:49 To se mi líbí
    V noci jednoho dne mě začalo pravidelně pobolívat břicho. Jeli jsme tedy do porodnice a tam zjistili, že se vlastně nic neděje. Protože jsem už 7 dní přenášela, začali mi porod vyvolávat. Dostala jsem v osm hodin ráno dva prostaglandinové čípky. V poledne další dva. Celý den jsem prozvracela, bolesti byly šílené. Bohužel jsem se neotevírala a večer (po 18-ti hodinách) jsem byla jen na 4 cm. I přesto mě přesunuli na porodní sál, kde mi udělali klistýr, píchli vodu, zavedli epidural a pustili oxytocin. Po 10-ti hodinách dalšího trápení začala hrozit hypoxie plodu, tak mě převezli na operační sál, kde proběhla sekce.

    Za mě bylo vyvolávání naprosto zbytečné, neměla jsem ani podepsaný souhlas k indukci. Respektive ne vyvolávání, ale takové dlouhé trápení. Zůstala jsem totiž otevřená na 5 cm.
    V noci jednoho dne mě začalo pravidelně pobolívat břicho. Jeli jsme tedy do porodnice a tam zjistili, že se vlastně nic neděje. Protože jsem už 7 dní přenášela, začali mi porod vyvolávat. Dostala jsem v osm hodin ráno dva prostaglandinové čípky. V poledne další dva. Celý den jsem prozvracela, bolesti byly šílené. Bohužel jsem se neotevírala a večer (po 18-ti hodinách) jsem byla jen na 4 cm. I přesto mě přesunuli na porodní sál, kde mi udělali klistýr, píchli vodu, zavedli epidural a pustili oxytocin. Po 10-ti hodinách dalšího trápení začala hrozit hypoxie plodu, tak mě převezli na operační sál, kde proběhla sekce.

    Za mě bylo vyvolávání naprosto zbytečné, neměla jsem ani podepsaný souhlas k indukci. Respektive ne vyvolávání, ale takové dlouhé trápení. Zůstala jsem totiž otevřená na 5 cm.
  • Vyvolávaný porod

     •  maudd
    3.11.2016 v 07:39 To se mi líbí
    Na porod jsem se nějak zásadně nepřipravovala. Říkala jsem si, že to prostě nějak zvládnu. Ve finále horší než porod bylo dostat se do porodnice. :D

    Všechny mé TP minuly, nic se nedělo, porodnice v rekonstrukci. V pátek (41+3) jsem už měla zůstat na vyvolání v porodnici, seč neměli volnou postel, tak mě nechali odejít domů, ať se ještě přes víkend snažíme a pokud nic, tak v pondělí. V pondělí ráno jsem byla nastoupena s taškou - a pro změnu nebylo místo. Verdikt: zkuste to po poledni, třeba nějakou maminku propustíme. Jeli jsme tedy ještě do práce (tam se mi všichni smáli, co tam dělám, když rodím) a na oběd.

    Ve 12:15 mě konečně přijali na oddělení, ve 12:20 jsem dostala tabletu prostinu a šla si lehnout na pokoj. Poměrně rychle začaly přicházet kontrakce, ale nebylo to nic, co by se nedalo vydržet. Ve dvě hodiny už to taková sranda nebyla :slight_smile:) , ve čtyři už jsem bolestí lezla po zdi, jediné co pomáhalo, bylo chodit a skákat na míči. Už mi fakt nebylo úplně fajn, tak jsem si šla shánět PA, která toho chudák měla nad hlavu. Když mě vyšetřila, tak povídá "vy jste na 7 cm, tak jdeme sál". Popadla jsem věci, manžela, který čekal na chodbě a ani nevím jak jsem vyšla ty zpropadený schody. :slight_smile: Příprava už se nestihla, šlo se rovnou rodit. PA mi ještě píchla vodu (po domluvě) - to bylo 18:42 a v 18:50 byl malý venku. Nástřih mě neminul, ale bylo mi to jedno, šití ke konci bylo nepříjemné, ale dalo se vydržet. Manžel byl oporou, ale v zápalu boje si vyslechl pár nepěkných věcí, bral to naštěstí sportovně. :slight_smile:

    Malý měl apgar skore 9-10-10, na sále jsme pak všichni tři strávili krásné dvě hodiny spolu.
    Na porod jsem se nějak zásadně nepřipravovala. Říkala jsem si, že to prostě nějak zvládnu. Ve finále horší než porod bylo dostat se do porodnice. :D

    Všechny mé TP minuly, nic se nedělo, porodnice v rekonstrukci. V pátek (41+3) jsem už měla zůstat na vyvolání v porodnici, seč neměli volnou postel, tak mě nechali odejít domů, ať se ještě přes víkend snažíme a pokud nic, tak v pondělí. V pondělí ráno jsem byla nastoupena s taškou - a pro změnu nebylo místo. Verdikt: zkuste to po poledni, třeba nějakou maminku propustíme. Jeli jsme tedy ještě do práce (tam se mi všichni smáli, co tam dělám, když rodím) a na oběd.

    Ve 12:15 mě konečně přijali na oddělení, ve 12:20 jsem dostala tabletu prostinu a šla si lehnout na pokoj. Poměrně rychle začaly přicházet kontrakce, ale nebylo to nic, co by se nedalo vydržet. Ve dvě hodiny už to taková sranda nebyla :slight_smile:) , ve čtyři už jsem bolestí lezla po zdi, jediné co pomáhalo, bylo chodit a skákat na míči. Už mi fakt nebylo úplně fajn, tak jsem si šla shánět PA, která toho chudák měla nad hlavu. Když mě vyšetřila, tak povídá "vy jste na 7 cm, tak jdeme sál". Popadla jsem věci, manžela, který čekal na chodbě a ani nevím jak jsem vyšla ty zpropadený schody. :slight_smile: Příprava už se nestihla, šlo se rovnou rodit. PA mi ještě píchla vodu (po domluvě) - to bylo 18:42 a v 18:50 byl malý venku. Nástřih mě neminul, ale bylo mi to jedno, šití ke konci bylo nepříjemné, ale dalo se vydržet. Manžel byl oporou, ale v zápalu boje si vyslechl pár nepěkných věcí, bral to naštěstí sportovně. :slight_smile:

    Malý měl apgar skore 9-10-10, na sále jsme pak všichni tři strávili krásné dvě hodiny spolu.
  • Císařský řez

     •  irenka84
    28.10.2016 ve 21:30 To se mi líbí
    Když jsem se dozvěděla, že jsem těhotná, zamotala se mi hlava a ikdyž sem věděla, že na to budu sama, těšila jsem se. Těhotenství bylo namáhavé a těšila jsem se na porod. Žádné předporodní kurzy jsem neabsolvovala a ikdyž sem se hrozně bála, říkala jsem si, že to je přirozené a že když to zvládlo (snad miliardy žen a v horších podmínkách), zvládnu to i já. Když jsem se dozvěděla, že jsem těhotná, zamotala se mi hlava a ikdyž sem věděla, že na to budu sama, těšila jsem se. Těhotenství bylo namáhavé a těšila jsem se na porod. Žádné předporodní kurzy jsem neabsolvovala a ikdyž sem se hrozně bála, říkala jsem si, že to je přirozené a že když to zvládlo (snad miliardy žen a v horších podmínkách), zvládnu to i já.
  • Obrovské štěstí

     •  elekthra
    6.5.2016 ve 21:17 To se mi líbí
    Vždycky, když mi kamarádky/známé/rodina vyprávěly o porodech, byly to historky plné strachu, bolesti, vyčerpání a to jsem nechtěla. Snažila jsem se těmto rozhovorům vyhýbat a naladit se pozitivně.

    Všem jsem v legraci říkala, že to bude bezbolestná rychlovka, kdy porodím mezi dveřma (myslela jsme na příjmu v porodnici a ne v kuchyni u nás doma, jak se nakonec stalo). :grinning:

    Jak se říká, opatrně zvažuj, co si přeješ, protože můj rychloporod trval 3 hodiny (od probuzení v noci do narození miminka) a do porodnice jsme nestačili dojet.

    Vím, že jsme měli štěstí, ale když poslouchám ty hororové story z porodnic, nemůžu být za "můj porod" vděčnější. :slight_smile:
    Vždycky, když mi kamarádky/známé/rodina vyprávěly o porodech, byly to historky plné strachu, bolesti, vyčerpání a to jsem nechtěla. Snažila jsem se těmto rozhovorům vyhýbat a naladit se pozitivně.

    Všem jsem v legraci říkala, že to bude bezbolestná rychlovka, kdy porodím mezi dveřma (myslela jsme na příjmu v porodnici a ne v kuchyni u nás doma, jak se nakonec stalo). :grinning:

    Jak se říká, opatrně zvažuj, co si přeješ, protože můj rychloporod trval 3 hodiny (od probuzení v noci do narození miminka) a do porodnice jsme nestačili dojet.

    Vím, že jsme měli štěstí, ale když poslouchám ty hororové story z porodnic, nemůžu být za "můj porod" vděčnější. :slight_smile:
  • Porod zvládne každá beze stresu

     •  tiburakova
    7.12.2015 v 09:35 To se mi líbí
    Já chci jenom tolik, rodit budu po páté a taky jsem přemýšlela a měla strach, ale proč? Je třeba si to uživat každým dnem a když už to přijde, tak je to přirozený - je to poslání matky a nemusí mit strach. Když to šlo dovnitř musí to jít i ven.

    Mnoho síly všem! S pozdravem tiburakova. :stuck_out_tongue_closed_eyes:
    Já chci jenom tolik, rodit budu po páté a taky jsem přemýšlela a měla strach, ale proč? Je třeba si to uživat každým dnem a když už to přijde, tak je to přirozený - je to poslání matky a nemusí mit strach. Když to šlo dovnitř musí to jít i ven.

    Mnoho síly všem! S pozdravem tiburakova. :stuck_out_tongue_closed_eyes:
  • Nejkrásnější závěr celého těhotenství

     •  dagmarj
    30.11.2015 v 17:27 To se mi líbí
    Porod bolí. Tomu jsem u prvního nevěřila, vždyť by do toho tolika matek nešlo znova dobrovolně. Pak jsem si to zkusila u prvního s epidurálem. Pomohl jen na chvilku a po něm jsem po porodu zvracela. Takže jsem malého nedostala na pokoj a u druhého jsem ho už ani nechtěla.

    První porod trval 8 hodin. Druhý 2 hodiny a 20 minut. Druhý byl bolestivější, šlo to více do zad a nic jiného nebolelo tolik jako kříže. Bolelo to tak, že jsem si i pořvala a šla jsem na kolena. Občas se mi to ve snu ještě teď po 2 letech vrací a říkám si, že už nikdy. Ale ještě chci holčičku. Každá to vydrží. Ono totiž nic jiného nezbývá. Pak přijde odměna - to miminko a přítelův děkovný pohled a gesto.

    Je to něco, na co se nezapomíná. To, na co celý život vzpomínáme s láskou a nakonec se i zasmějeme.
    Porod bolí. Tomu jsem u prvního nevěřila, vždyť by do toho tolika matek nešlo znova dobrovolně. Pak jsem si to zkusila u prvního s epidurálem. Pomohl jen na chvilku a po něm jsem po porodu zvracela. Takže jsem malého nedostala na pokoj a u druhého jsem ho už ani nechtěla.

    První porod trval 8 hodin. Druhý 2 hodiny a 20 minut. Druhý byl bolestivější, šlo to více do zad a nic jiného nebolelo tolik jako kříže. Bolelo to tak, že jsem si i pořvala a šla jsem na kolena. Občas se mi to ve snu ještě teď po 2 letech vrací a říkám si, že už nikdy. Ale ještě chci holčičku. Každá to vydrží. Ono totiž nic jiného nezbývá. Pak přijde odměna - to miminko a přítelův děkovný pohled a gesto.

    Je to něco, na co se nezapomíná. To, na co celý život vzpomínáme s láskou a nakonec se i zasmějeme.
  • Porod KP - první dítě

     •  iviska
    10.7.2015 v 15:00 To se mi líbí
    Od 30 tt jsem věděla, že se miminko neotočilo. V 36 tt jsem byla odeslána do rizikové porady nemocnice Třebíč. Sloužící lékař mě seznámil s riziky porodu koncem pánevním a dal mi čas na rozmyšlenou, zda zkusím rodit přirozeně či císařským řezem. Jelikož váhový odhad miminka byl nízký 2500-2700 g. Po zvážení všech pro a proti jsem se rozhodla, zkusit porodit přirozeně.

    Ve 39 tt jsem začala cítit slabé bolesti, podobné menstruačních. Nějak jsem si ještě nepřipadla být připravena na porod. V noci se bolesti začaly stupňovat, měla jsem nutkání chodit více na wc. Začala jsem i lehce krvácet, což mě přimělo zalarmovat tchána (manžel byl ve službě) a jeli jsme do porodnice.

    Při příchodu jsem ohlásila, že miminko je KP a já lehce krvácím (v tu dobu jsem ještě věřila, že mě pošlou domů). Ihned mne sestra odvedla na příjem, a lékař mě "uklidnil" že je to na dlouho, že pokud porodím, tak až odpoledne (v tu dobu byly právě 3 hodiny ráno). Sestra mne poté odvedla na porodní box, kde jsem mohla pouze ležet na zádech či boku. Bylo to šílené. Pro urychlení porodu jsem souhlasila s kapačkou oxytocinu. Po každém navýšení byly kontrakce horší a horší. Nejhorší bylo asi to, že jsem nesměla nic, jen ležet. Celou dobu jsem byla na monitoru, kontrakce šly jednou do břicha, podruhé do zad, nevím co bylo horší. Naštěstí porod postupoval rychle, takže jsme počkali až dorazí ráno pan primář, píchli mi vodu, dopředu se omluvil za nástřih a slíbil, že to paní doktorka dá do pořádku a šlo se na to.

    Bylo to nekonečné. Kontrakci co kontrakci miminko natáčel do správné polohy, to už jsem byla vyčerpaná, nemohla jsem dýchat, dostala jsem kyslíkovou masku. Asi po 20 ti minutách přišla na svět prvorozená dcera Lucie, s mírami 2750g a 47cm. Při samotném porodu prý na porodním boxu bylo hodně lidí, sestřičky, lékaři, pediatři atd. Já to nevnímala, ale manžel v tu dobu dostal docela strach. Později mi sestry říkaly, že byli všichni v pohotovosti, pokud by byl nutný CŘ.

    Zotavení po porodu ...
    Od 30 tt jsem věděla, že se miminko neotočilo. V 36 tt jsem byla odeslána do rizikové porady nemocnice Třebíč. Sloužící lékař mě seznámil s riziky porodu koncem pánevním a dal mi čas na rozmyšlenou, zda zkusím rodit přirozeně či císařským řezem. Jelikož váhový odhad miminka byl nízký 2500-2700 g. Po zvážení všech pro a proti jsem se rozhodla, zkusit porodit přirozeně.

    Ve 39 tt jsem začala cítit slabé bolesti, podobné menstruačních. Nějak jsem si ještě nepřipadla být připravena na porod. V noci se bolesti začaly stupňovat, měla jsem nutkání chodit více na wc. Začala jsem i lehce krvácet, což mě přimělo zalarmovat tchána (manžel byl ve službě) a jeli jsme do porodnice.

    Při příchodu jsem ohlásila, že miminko je KP a já lehce krvácím (v tu dobu jsem ještě věřila, že mě pošlou domů). Ihned mne sestra odvedla na příjem, a lékař mě "uklidnil" že je to na dlouho, že pokud porodím, tak až odpoledne (v tu dobu byly právě 3 hodiny ráno). Sestra mne poté odvedla na porodní box, kde jsem mohla pouze ležet na zádech či boku. Bylo to šílené. Pro urychlení porodu jsem souhlasila s kapačkou oxytocinu. Po každém navýšení byly kontrakce horší a horší. Nejhorší bylo asi to, že jsem nesměla nic, jen ležet. Celou dobu jsem byla na monitoru, kontrakce šly jednou do břicha, podruhé do zad, nevím co bylo horší. Naštěstí porod postupoval rychle, takže jsme počkali až dorazí ráno pan primář, píchli mi vodu, dopředu se omluvil za nástřih a slíbil, že to paní doktorka dá do pořádku a šlo se na to.

    Bylo to nekonečné. Kontrakci co kontrakci miminko natáčel do správné polohy, to už jsem byla vyčerpaná, nemohla jsem dýchat, dostala jsem kyslíkovou masku. Asi po 20 ti minutách přišla na svět prvorozená dcera Lucie, s mírami 2750g a 47cm. Při samotném porodu prý na porodním boxu bylo hodně lidí, sestřičky, lékaři, pediatři atd. Já to nevnímala, ale manžel v tu dobu dostal docela strach. Později mi sestry říkaly, že byli všichni v pohotovosti, pokud by byl nutný CŘ.

    Zotavení po porodu KP bylo pro mne zdlouhavé, díky šití a velkému nástřihu jsem celé šestinedělí cítila každý pohyb, stehy mi vypadaly až pátý týden po porodu. Ale jsem ráda, že jsem dala přednost porodu KP než CŘ.
  • Můj porod a mé dojmy

     •  ladyhacek
    28.3.2015 ve 20:26 To se mi líbí
    Tak jsem se rozhodla napsat článek o průběhu mého porodu, mých pocitů a dojmů. Na úvod chci říct, že jsem masírovala hráz, cvičila s Aniballem a pila maliník. Manžel chtěl být u porodu a i já ho tam chtěla, jako mojí oporu. Termín jsme měli 30.3. a manžel si vzal dovolenou týden před a týden po termínu - je totiž velká šance, že ho z práce nepustí (neměl by ho kdo zastoupit).

    Kvůli mému tlaku jsem byla hospitalizovaná a bylo rozhodnuto, že mi vyvolají porod. V pátek ráno 20.3. my byla zavedana vyvolávací tableta. Dosavadní nález byl: hlavička naléhá, ale je stále vysoko, prostupná na prst. Tableta moc nezabrala, spíš bych to popsala jako poslíčkové - mírné bolesti v podbřišku a kříži. V sobotu kolem 8:30 hoc. dne 21.3. mi pan primář zavedl druhou tabletu. Tak už jen to zavedení dost bolelo (oproti pátku - nález: prostupná na 2 prsty). Sdělil mi, že pokud tableta nezabere do půl 11 zavede druhou a dnes porodím. Docela mě polilo horko, manžel v práci, co když to nestihne, asi jsem se moc upla na to, aby tam byl, ale jako moje morální podpora bude potřeba, asi jsem do jisté míry srab. Kolem půl 10 se skutečně kontrakce začaly rozjíždět, dle monitoru nebyly silné, ale já je cítila! Zkusila jsem zavolat manželovi do práce, že tedy začínám rodit, prý se pokusí sehnat náhradu a přijede. Je půl 11 a já jsem prostupná na 4 - zahájena příprava. Manželovým kolegům velmi děkujeme, protože nakonec přijel! Moc se mi ulevilo, když jem ho viděla. Přijel kolem 13. hodiny (po 14. hodině jsem porodila) a já měla kontrakce v plném proudu. Musel počítat, já to nezvládla, po třech minutách a trvaly asi 30 sekund - na prvorodičku rychlost. Zároveň mě dojalo, když mě viděl při kontrakci s bolestí, naskočily mu slzy do očí a nevěděl jak mi pomoci, což nemohl, ale mě pomáhalo vědomí, že je tam.

    Špatně jsem dýchala, byla jsem moc v křeči a nedokázala se soustředit. Byl mi doporučen epidurál a manžel vlastně za mě kýval, že ano, že ho chci. :slight_smile: Odehrálo se to vše tak rychle. Na monitoru ...
    Tak jsem se rozhodla napsat článek o průběhu mého porodu, mých pocitů a dojmů. Na úvod chci říct, že jsem masírovala hráz, cvičila s Aniballem a pila maliník. Manžel chtěl být u porodu a i já ho tam chtěla, jako mojí oporu. Termín jsme měli 30.3. a manžel si vzal dovolenou týden před a týden po termínu - je totiž velká šance, že ho z práce nepustí (neměl by ho kdo zastoupit).

    Kvůli mému tlaku jsem byla hospitalizovaná a bylo rozhodnuto, že mi vyvolají porod. V pátek ráno 20.3. my byla zavedana vyvolávací tableta. Dosavadní nález byl: hlavička naléhá, ale je stále vysoko, prostupná na prst. Tableta moc nezabrala, spíš bych to popsala jako poslíčkové - mírné bolesti v podbřišku a kříži. V sobotu kolem 8:30 hoc. dne 21.3. mi pan primář zavedl druhou tabletu. Tak už jen to zavedení dost bolelo (oproti pátku - nález: prostupná na 2 prsty). Sdělil mi, že pokud tableta nezabere do půl 11 zavede druhou a dnes porodím. Docela mě polilo horko, manžel v práci, co když to nestihne, asi jsem se moc upla na to, aby tam byl, ale jako moje morální podpora bude potřeba, asi jsem do jisté míry srab. Kolem půl 10 se skutečně kontrakce začaly rozjíždět, dle monitoru nebyly silné, ale já je cítila! Zkusila jsem zavolat manželovi do práce, že tedy začínám rodit, prý se pokusí sehnat náhradu a přijede. Je půl 11 a já jsem prostupná na 4 - zahájena příprava. Manželovým kolegům velmi děkujeme, protože nakonec přijel! Moc se mi ulevilo, když jem ho viděla. Přijel kolem 13. hodiny (po 14. hodině jsem porodila) a já měla kontrakce v plném proudu. Musel počítat, já to nezvládla, po třech minutách a trvaly asi 30 sekund - na prvorodičku rychlost. Zároveň mě dojalo, když mě viděl při kontrakci s bolestí, naskočily mu slzy do očí a nevěděl jak mi pomoci, což nemohl, ale mě pomáhalo vědomí, že je tam.

    Špatně jsem dýchala, byla jsem moc v křeči a nedokázala se soustředit. Byl mi doporučen epidurál a manžel vlastně za mě kýval, že ano, že ho chci. :slight_smile: Odehrálo se to vše tak rychle. Na monitoru měl malý špatný srdeční tep. No, přestala jsem cítit kontrakce a soustředila se jen na ten pokles. :frowning2: Nasadili mi kyslík a za chvíli se prďola probral a zase měl tep správný. Ten, kdo to nezažil, tak tu úlevu prostě nepocítí! Střídavě jsem koukala na monitor a střídavě na manžela. Trvalo to jen pár sekund, ale mě se v tu chvíli zastavil čas.

    Naštěstí vše vypadalo dobře, mě zabral epidurál, začala jsem hezky kontrakce prodýchávat a nález byl hrdlo 0, otevřená na 8cm - prostě rychlost. Šla jsem do sprchy, kde jsem měla pohupovat a kroužit pánví, aby malý lépe sestoupil. PA mi dala 10 minut, no já 2x zakroužila a zahlásila jsem, že mě to nutí tlačit, že už je to tady! Tak rychle ze sprchy a sestřička, že mě zkontroluje. Je to tady, 10 cm a hlavička je vidět. V té chvíli manžel, že si odskočí na WC, zpětně velmi vtipná historka - WC nenašel, tak se vrátil zeptat, kde je, no a my, že jdeme na sál!!!!

    Bylo kolem 14. hodiny (přesný časy prostě nedávám), ano, vše tohle se odehrálo za hodinu. Manžel to z práce stihl akorát a mě to pomohlo se uvolnit. Malý přišel na svět ve 14:07 a vehnal manželovi slzy do očí. Na chvíli mi ho položili na bříško a já cítila takovou úlevu, že je zdravý. Cítila jsem jeho teplo. Pak ho odnesli zvážit a manžel tam šel také. Když se s ním vracel v náručí, bylo to nepopsatelně nádherné. Jen mě mrzí jedna věc, za kterou se i stydím. Já, (narozdíl od manžela), na sále nebrečela. :frowning2: Teď, týden po porodu, břečím snad každý den vždy, kdy se na malého podívám nebo si vzpomenu jaké to bylo. Nevím, zda to způsobil šok, či epidurál. Ale na slzách dojetí asi tolik nezáleží. Hlavní je, že syna miluji a ani nedokáži popsat jak.

    Na úvodu jsem se zmiňovala, co jsem dělala pro snažší porod a výsledek? Jen jedna menší trhlinka, kterou Dr. nešil. Malý Ondrášek je opravdu malý, měl 47 cm a 2740g. Malého odvezli a já čekala ty dvě hodiny na sále. Po hodině mě přišla PA zkontrolovat a nezdálo se jí krvácení, prý krvácím nějak hodně. Co se děje? Trochu jsem se vyděsila a s manželem, který byl celou dobu se mnou, jsme se na sebe podívali. Začala mi mačkat břicho, no příjemné to opravdu nebylo, našla tu trhlinku, kterou Dr. nešil jen mě zatampónovali a zase jsem čekala. Konečně můžu ze sálu a hned do sprchy - manžel šel se mnou a vlastně mě i hlídal. Mě se pak i začala motat hlava - asi pokles tlaku a ztráta krve.

    Závěrem už jen řeknu, že manžel je opravdu úžasný! Od porodu mi každý den říká, jak jsem nádherná, jak mi to sluší a že vypadám po porodu jinak. No a že je rád, že nás má!

    Přeji všem, aby i pro ně byl porod tak úžasný zážitek jako pro mě a hlavně, aby byl i tak rychlý (první kontrakce v půl 10 a za cca 4,5 hoďky byl malý na světě.
  • Porod koncem pánevním -prvorodička

     •  lidus93
    17.2.2015 ve 20:43 To se mi líbí
    Již v jednom příspěvku jsem psala o svých problémech a komplikacích v těhotenství. Od začátku každý ultrazvuk byl náš malý napříč v bříšku a vždy zádama ven, takže nebýt genetiky, nevím ani co čekám. :wink:

    Při kontrole ve 31. týdnu byl Náš Rišánek hlavičkou nahoru (strašně mě tlačil hlavičkou pod pravým prsem). Jednou jsem někde četla, že pokud se dítě do 33. týdne neotočí samo, už se tak nestane. Nedávala jsem tomu moc žádné pozornosti, říkala jsem si, že když jsme všechny komplikace zvládli, zvládneme i toto.

    Při kontrole a monitorech ve 35. týdnu doktor konstatoval polohu hlavičkou nahoru - čili koncem pánevnim. Informoval mě o možnosti otočení miminka, ale kvůli časté tvrdosti břicha a předchozích komplikacích to nedoporučoval. Navíc jsem od 2 maminek slyšela, že je to dosti bolestivé a stejně následoval císařský řez kvůli komplikacím. Další možnost byla porod koncem pánevním - pokud by miminko mělo špatnou polohu nebo více jak 3500g, provedl by se císařský řez.

    Celou dobu jsem si hezky žila v domnění, že to bude bez práce a rychlý zákrok.

    Koncečně přišel den D - 31.10.2014 v 6:50 ráno ve 37. týdnu mi v posteli praskla voda. Po příjezdu do porodnice mi paní doktorka oznámila, že nejsem otevřená ani na špičku prstů a miminko krásně nasedá zadečkem a má kolem 3 kil, takže porod koncem pánevním. :astonished: :astonished:

    Moje strašná bolest v zádech a v kostrči stále zesilovala. Ve 20:25 jsem se konečně otevřela na špičku prstů. Chystání porodních cest bylo přímo příšerné, už jsem nevěděla jak si lehnout. Konečně kolem 5. hodiny ranní jsme šli tlačit. Překvapila mě přítomnost 2 doktorů, pediatra, dětské sestry, anestezioložky porodní asistentky a ještě 2 mediků. Byla jsem uklidněna, že u takového porodu musí být přítomnost více lidí. Pro moje překvapení tlačení bylo míň bolestivé než chystání porodních cest. Ikdyž vytlačit nožičky se zadečkem mi dost dlouho trvalo. V 6:15 ráno byl konečně náš Rišánek na světě s 2880g a 52cm.

    Pro neodloučení placenty jsem stejně m...
    Již v jednom příspěvku jsem psala o svých problémech a komplikacích v těhotenství. Od začátku každý ultrazvuk byl náš malý napříč v bříšku a vždy zádama ven, takže nebýt genetiky, nevím ani co čekám. :wink:

    Při kontrole ve 31. týdnu byl Náš Rišánek hlavičkou nahoru (strašně mě tlačil hlavičkou pod pravým prsem). Jednou jsem někde četla, že pokud se dítě do 33. týdne neotočí samo, už se tak nestane. Nedávala jsem tomu moc žádné pozornosti, říkala jsem si, že když jsme všechny komplikace zvládli, zvládneme i toto.

    Při kontrole a monitorech ve 35. týdnu doktor konstatoval polohu hlavičkou nahoru - čili koncem pánevnim. Informoval mě o možnosti otočení miminka, ale kvůli časté tvrdosti břicha a předchozích komplikacích to nedoporučoval. Navíc jsem od 2 maminek slyšela, že je to dosti bolestivé a stejně následoval císařský řez kvůli komplikacím. Další možnost byla porod koncem pánevním - pokud by miminko mělo špatnou polohu nebo více jak 3500g, provedl by se císařský řez.

    Celou dobu jsem si hezky žila v domnění, že to bude bez práce a rychlý zákrok.

    Koncečně přišel den D - 31.10.2014 v 6:50 ráno ve 37. týdnu mi v posteli praskla voda. Po příjezdu do porodnice mi paní doktorka oznámila, že nejsem otevřená ani na špičku prstů a miminko krásně nasedá zadečkem a má kolem 3 kil, takže porod koncem pánevním. :astonished: :astonished:

    Moje strašná bolest v zádech a v kostrči stále zesilovala. Ve 20:25 jsem se konečně otevřela na špičku prstů. Chystání porodních cest bylo přímo příšerné, už jsem nevěděla jak si lehnout. Konečně kolem 5. hodiny ranní jsme šli tlačit. Překvapila mě přítomnost 2 doktorů, pediatra, dětské sestry, anestezioložky porodní asistentky a ještě 2 mediků. Byla jsem uklidněna, že u takového porodu musí být přítomnost více lidí. Pro moje překvapení tlačení bylo míň bolestivé než chystání porodních cest. Ikdyž vytlačit nožičky se zadečkem mi dost dlouho trvalo. V 6:15 ráno byl konečně náš Rišánek na světě s 2880g a 52cm.

    Pro neodloučení placenty jsem stejně musela na sál a celkové narkoze jsem se nevyhla. :confounded:

    Co bych změnila? Asi vůbec nic, tak jak jsem se hrozně bála jsem to prý, podle přítele i doktorů, na prvorodičku zvládla skvěle. A o to víc jsem na sebe byla hrdá, že jsem to zvládla a přivedla na svět tak úžasné a statečné miminko. :slight_smile:
  • Porod nemusí bolet :-)

     •  wahu
    15.2.2015 ve 22:26 To se mi líbí
    Když jsem otěhotněla, najednou jsem se přestala porodu bát a začala se na něj těšit, psychicky jsem se naladila na to, že pro mě bude porod krásným zážitkem. V těhotenství jsem se cítila báječně, téměř se mi vyhnuly i ranní nevolnosti, nijak jsem se neomezovala, normálně chodila do práce (učitelka :slight_smile: – děti na mě byly moc hodné, bavili jsme se o miminku, bylo to fajn, doma bych se asi ukousala nudou), na částečný úvazek ještě necelý měsíc před porodem, dělala jsem lehčí práce na zahrádce, chodila plavat, denně chodila na vycházky s naším huskym (32 kg) :slight_smile: a hlavně jsem si užívala rostoucí bříško, i když moje bříško bylo dost maličké, protože jsem vysoká, nějak se tam Ondrášek dobře srovnal a ještě v sedmém měsíci mi nikdo nevěřil, že jsem těhotná. Cvičila jsem s epi-nem, pila maliník, jedla lněné semínko, řídila auto a v rámci možností jsem zůstávala až do porodu fyzicky aktivní.

    Termín jsem měla dle UTZ v sobotu 24. 11. 2012, na kontrole ve středu dle paní doktorky zamčeno na tisíc západů. No, já jsem teda rozhodně nechtěla přenášet a rozhodně bych nebyla ráda za vyvolávaný porod. Řekla jsem si tedy, že to zkusím trochu popohnat a našla si na internetu recept na „svařák“ k vyvolání porodu – litr vody, sporýš lékařský, kus skořice, 10 hřebíčků, pokrájený zázvor svařit cca 5 minut a po doušcích popíjet. Nechtěla jsem hned začínat ricinovým koktejlem. V pátek večer jsem tedy uvařila první litr nápoje a po celý večer popíjela.

    Porod se začal rozbíhat v sobotu ráno, začala jsem špinit a postupně pomalu odcházela hlenová zátka. Taky začaly lehounké bolesti v podbřišku, paradoxně ale byly spíš příjemné, protože oznamovaly, že se konečně začíná něco dít. :slight_smile: Během soboty jsem popila další litr „svařáku“ a stejně tak i v neděli. Zvládala jsem ještě pořád normálně fungovat, poklidila jsem dům, uvařila, šla na vycházku se psem, prostě pohoda.. V neděli k večeru už byly bolesti trošku silnější, polehávala jsem, odpočívala, nabírala síly. V jednu chvíli už jsem si říkala,...
    Když jsem otěhotněla, najednou jsem se přestala porodu bát a začala se na něj těšit, psychicky jsem se naladila na to, že pro mě bude porod krásným zážitkem. V těhotenství jsem se cítila báječně, téměř se mi vyhnuly i ranní nevolnosti, nijak jsem se neomezovala, normálně chodila do práce (učitelka :slight_smile: – děti na mě byly moc hodné, bavili jsme se o miminku, bylo to fajn, doma bych se asi ukousala nudou), na částečný úvazek ještě necelý měsíc před porodem, dělala jsem lehčí práce na zahrádce, chodila plavat, denně chodila na vycházky s naším huskym (32 kg) :slight_smile: a hlavně jsem si užívala rostoucí bříško, i když moje bříško bylo dost maličké, protože jsem vysoká, nějak se tam Ondrášek dobře srovnal a ještě v sedmém měsíci mi nikdo nevěřil, že jsem těhotná. Cvičila jsem s epi-nem, pila maliník, jedla lněné semínko, řídila auto a v rámci možností jsem zůstávala až do porodu fyzicky aktivní.

    Termín jsem měla dle UTZ v sobotu 24. 11. 2012, na kontrole ve středu dle paní doktorky zamčeno na tisíc západů. No, já jsem teda rozhodně nechtěla přenášet a rozhodně bych nebyla ráda za vyvolávaný porod. Řekla jsem si tedy, že to zkusím trochu popohnat a našla si na internetu recept na „svařák“ k vyvolání porodu – litr vody, sporýš lékařský, kus skořice, 10 hřebíčků, pokrájený zázvor svařit cca 5 minut a po doušcích popíjet. Nechtěla jsem hned začínat ricinovým koktejlem. V pátek večer jsem tedy uvařila první litr nápoje a po celý večer popíjela.

    Porod se začal rozbíhat v sobotu ráno, začala jsem špinit a postupně pomalu odcházela hlenová zátka. Taky začaly lehounké bolesti v podbřišku, paradoxně ale byly spíš příjemné, protože oznamovaly, že se konečně začíná něco dít. :slight_smile: Během soboty jsem popila další litr „svařáku“ a stejně tak i v neděli. Zvládala jsem ještě pořád normálně fungovat, poklidila jsem dům, uvařila, šla na vycházku se psem, prostě pohoda.. V neděli k večeru už byly bolesti trošku silnější, polehávala jsem, odpočívala, nabírala síly. V jednu chvíli už jsem si říkala, jestli přece jen raděj nejet do porodnice, ale kolem půlnoci bolesti ustaly a já v klidu usnula. Bolesti se vrátily až v pondělí ráno, takže já jsem se mohla dorůžova vyspat.. Naposledy.. :slight_smile:

    Pondělní bolesti už byly trošku jiný level, musela jsem je každou chvíli roztančit, to mě úžasně uvolňovalo. Už jsem neměla ani chuť k jídlu. Šla jsem jen odpoledne na kraťoučkou vycházku, odpočívala jsem, s mužem jsme se mazlili, často chodila do sprchy – to už i v neděli. Porodní bolesti pro mě nebyly přímo bolestivé, bylo to hodně zvláštní, ale když už to trvalo třetí den odpoledne a někdy chodily i pravidelně po pěti minutách, rozhodli jsme se, že se alespoň přesuneme do města k mé mámě. Auto jsem v 17 hod řídila já, muž je neřidič a já nikoho volat nechtěla. Asi po hodině a půl už byla mamka decentně nervózní, abych jí neporodila doma a pomalu nás vyprovázela, ať už raději jdeme. Mě se teda moc nechtělo, ale co už. :slight_smile:

    Před 19 hod jsme se tedy pěšky vydali do porodnice, protože už jsem dole cítila zvláštní tlaky. Pořád jsem ale nevěřila tomu, ze tohle je fakt ONO. Po příchodu mi nejprve PA natočila monitor, který samozřejmě nic neukázal, protože kontrakce po příchodu do porodnice ustaly, prý mě ještě zkontroluje paní doktorka a pošlou mě asi domů, že to na porod nebude. HAHA! Po kontrole lékařkou otevřená na 6, mudra: pustíme vodu a taťku pošleme dom. Tak to tedy ani náhodou! A mudra dokonce šla na chodbu za mužem a přesvědčovala ho, aby šel domů. To byla první podpásovka. Samozřejmě zůstal a porod se opět krásně rozjel. Ubytovali jsme se na nadstandardním pokoji, taťka dostal slušivý fialkový mundůr a my čekali, že to bude trvat určitě až do rána. Stihla jsem se ale max jednou osprchovat a jít se vyčůrat a začalo jít do tuhého. Nešlo ani tak o bolesti, ale ten tlak už začínal být docela mazec, PA chodila kontrolovat a poslouchat ozvy a najednou otevřená na 10.

    No a od této chvíle jsem to nějak přestala mít pod kontrolou, odkývala jsem PA píchnutí vody, když už jsem byla úplně otevřená. Vše bylo celkem ok, pouze zbrklost mudry mi trošku pokazila finále. Těsně před tlačením trvala na natočení monitoru, i PA se na to už tvářila všelijak a mě to vyloženě vadilo, nechtěla jsem ležet, chtěla jsem chodit a dál si tančit v kontrakcích. Vybrala jsem si pro tlačení polohu v polosedě, trošku na boku na posteli, tak jak jsem cvičila s epi-nem, ale tady mi nešlo tu polohu správně zaujmout, nešlo mi tlačit. Místo změny polohy, abych si mohla stoupnout nebo kleknout mi mudra tlačila mi na břicho, aby to bylo honem, proti mé vůli mi píchla injekci s oxytocinem, který stejně kontrakce nezesílil, už jsem neměla sílu se hádat, jen jsem mezi tlačením opakovaně říkala PA ať nestříhá. Nestřihla, i když pořád říkala, že bude muset. PA byla v rámci možností výborná, rodit jen s ní, věřím, že by to bylo úplně jinak.

    Doktorka mě totiž znervózňovala, moje tělo mě neposlouchalo, jakoby se zavřelo, nakonec jsem to překonala, dala do toho všechno a Ondrášek byl venku. Bylo 21:29. Teprve teď jsem si uvědomila, že dveře na pokoj byly otevřené a přímo na mě - rodící koukaly dvě dětské sestry. Prostě nechápu, proč nemohly zůstat na chodbě. Ondra šel ručičkou napřed, takže mě poranil uvnitř, ale zvenčí jeden steh. Za šití musím dr ale pochválit, bezbolestné.

    Vzhledem k tomu, že jsme měli porodní plán, tak některé věci – které byly v jejich silách ovlivnit – se PA skutečně snažila dodržet. Dr se o porodní plán vůbec nezajímala, nějaké založení do karty se taky nekonalo. No, hlavně že na strankách porodnice tvrdí, jak jsou s porodními plány zvyklí zacházet a považují je za závazné. Připadalo mi, že se někteří na nás dívají trošku jako na exoty, že máme porodní plán.

    Hned po porodu jsem Ondráška dostala na břicho, PA ho přikryla naší domácí nahřátou osuškou, taťka po dotepání přestřihl pupečník, mudra nás vyfotila a my si užívali první doteky. Pak přišla dětská sestra. Když se na to kouknu zpětně, je mi zle, dneska už bych se chovala úplně jinak, ale holt vyklepaná prvorodička. Asi po deseti minutách zkusila Ondráška přiložit, nepřisál se, tak že ho vezmou zvážit. Táta šel s nimi, popsal si ho, já zatím s PA porodila placentu a prohlídla si ji, a hned s ním byl zpátky. Ondrášek byl zabalený pořád v té osušce a v poviánu, mudra mě zašila a muž o Ondráškem tam byli celou dobu se mnou. Když bylo hotovo, PA mi pomohla s přisátím Ondráška, hned začal krásně sát, byla to nádhera.

    Přáli jsem si ještě, aby se na malého mohli přijít podívat prarodiče. To nebyl problém a PA nám je pustila cca v 11 hod v noci přímo na porodní pokoj. Přestože porodnice byla v tu chvíli prázdná a my měli zaplacený nadstandardní pokoj, skoro na minutu přesně po dvou hodinách – v 23:30 už jsme museli porodní opustit a přesunout se s Ondráškem na šestinedělí. Jenomže já jsem v tu chvíli potřebovala, abychom byli všichni tři spolu, což ale nebylo možné. S Ondráškem už jsme ale zůstali pořád spolu, na šestinedělí jsem odešla po svých, taťka nás doprovodil až k pokoji. Byla jsem domluvená s dětskou sestrou – tou příjemnější, že si Ondráška s její pomocí sama vykoupu, takže ještě v noci si Ondra zaplaval podobně jako v bříšku, nakojil se a hned usnul.

    Za to já jsem ho celou noc pozorovala a kontrolovala a nemohla se ho nabažit. Na všechna vyšetření jsme chodili společně a byli už pořád jen spolu, spali spolu v posteli a mazlili se. Nikdo si nedovolil Ondráška někam odnést. Dětské sestry byly, až na dvě ultraprotivné vyjímky, fajn, příjemné a ochotné, pomohly s kojením, poradily. Domů jsme odešli na reverz po 60ti hodinách, dýl už bych tam nevydržela, prostě nemocniční prostředí není nic pro mě, padají tam na mě deprese. Snažili se sice přemlouvat, ale problém nedělali. Chtěli jen podpis pediatra, že přebírá novorozence do péče.

    Vim, že oproti některým hrůzným příběhům jsem měla nádherný porod, ale já jsem, že mohl být ještě krásnější, kdyby se i tomu konci nechal volnější průběh.
    Rodili jsme v porodnici v Boskovicích.
  • Musela jsem na císaře

     •  davidjitka
    1.12.2014 v 09:36 To se mi líbí
    Celé těhotenství jsem se děsila toho dne až to přijde. Jsem posera. :slight_smile:

    Na začátku 8. měsíce jsem se začla pídit po tom, jak to je s tím porodem, když jsem před 4 lety prodělala operaci očí. No a dopátrala jsem se k tomu, že CS je nutný. Trochu zklamaná, ale byla to nakonec úleva, že nebudu muset hlídat poslíčky, pak následně stahy.

    Večer jsem byla hospitalizovaná. Byla to první noc, od začátku roku, co jsem nebyla se svým mužem. Ale ráno se přeci uvidíme.

    V 8 mě odveli na předsálí, sestřička mi zavedla kanylu a cévku, dostala jsem klyzma. Mezitím přijel manžel a v 9 mě vedl sálový sanitář na sál. Tam bylo lidí :grinning:. Až mě to překvapilo. Sedla jsem si na stůl, paní doktorka mi napíchla epidurál (2x), pak jsem si lehla, připoutali mě k lehátku. Odesinfikovali mi břicho, řízli a pak už jsem jen slyšela, jak to naše miminko brečí. Sestřička mi ho ukázala, přiložila, já si ho pohladila a hned ho nesla na vážení a ukázat manželovi.

    Odvezli mě na pokoj a asi za 2 hodiny jsem dostala Honzíka k sobě, bylo to krásné, protože s námi byl i manžel.
    Celé těhotenství jsem se děsila toho dne až to přijde. Jsem posera. :slight_smile:

    Na začátku 8. měsíce jsem se začla pídit po tom, jak to je s tím porodem, když jsem před 4 lety prodělala operaci očí. No a dopátrala jsem se k tomu, že CS je nutný. Trochu zklamaná, ale byla to nakonec úleva, že nebudu muset hlídat poslíčky, pak následně stahy.

    Večer jsem byla hospitalizovaná. Byla to první noc, od začátku roku, co jsem nebyla se svým mužem. Ale ráno se přeci uvidíme.

    V 8 mě odveli na předsálí, sestřička mi zavedla kanylu a cévku, dostala jsem klyzma. Mezitím přijel manžel a v 9 mě vedl sálový sanitář na sál. Tam bylo lidí :grinning:. Až mě to překvapilo. Sedla jsem si na stůl, paní doktorka mi napíchla epidurál (2x), pak jsem si lehla, připoutali mě k lehátku. Odesinfikovali mi břicho, řízli a pak už jsem jen slyšela, jak to naše miminko brečí. Sestřička mi ho ukázala, přiložila, já si ho pohladila a hned ho nesla na vážení a ukázat manželovi.

    Odvezli mě na pokoj a asi za 2 hodiny jsem dostala Honzíka k sobě, bylo to krásné, protože s námi byl i manžel.
  • Můj porod

     •  klarabrno
    7.11.2014 v 15:40 To se mi líbí
    Nebyla jsem nikde na porodním kurzu ani ničem jiném. Jediné, co jsem věděla, že chci být co nejdéle doma a do porodnice jet "až na poslední chvíli". Termín jsem měla 25.10., ale ten den nic nenasvědčovalo tomu, že se bude něco dít. Poslíčky jsem neznala, žádné bolesti, nic takového.

    Kolem 19. hodiny mi odešla hlenová zátka.
    Ve 20 hodin jsme vyrazili nakoupit, stále se nic nedělo.
    Ve 21 hodin jsem doslova "sežrala" kilo mandarinek a šla se dívat na televizi.
    O půl 1 se mi chtělo čůrat, tak jsem vstala, a v tom mi praskla voda. Šla jsem se osprchovat a přišla první kontrakce, žádná velká bolest. Utřela jsem zem, oblékla se, dobalila tašku, dala psům i kočkám granule a čerstvou vodu a šla probudit chlapa. Kontrakce byly už po 5ti minutách. Vyběhla jsem do prvního patra, řekla našim, že už jedeme, a vyrazili jsme do porodnice. Tam jsme dorazili kolem 2. hodiny.
    O půl třetí jsem šla na monitor, branka 4 cm a kontrakce po 1 minutě.
    Ve 3 jsme dorazili na porodní box, s přítelem jsme byli domluveni, že se mnou nepůjde. Najednou slyším PA jak říká: "Tatínku, vemte mamku do sprchy!" :slight_smile: Šli jsme do sprchy, dostala jsem klystýr, další sprcha a ve 4:10 se Gabča narodila. :grinning:

    Taťky jsem tam vůbec nevnímala, čas na držení ruky a podporu u nás opravdu nebyl. Už se těším na druhý porod! :grinning:
    Nebyla jsem nikde na porodním kurzu ani ničem jiném. Jediné, co jsem věděla, že chci být co nejdéle doma a do porodnice jet "až na poslední chvíli". Termín jsem měla 25.10., ale ten den nic nenasvědčovalo tomu, že se bude něco dít. Poslíčky jsem neznala, žádné bolesti, nic takového.

    Kolem 19. hodiny mi odešla hlenová zátka.
    Ve 20 hodin jsme vyrazili nakoupit, stále se nic nedělo.
    Ve 21 hodin jsem doslova "sežrala" kilo mandarinek a šla se dívat na televizi.
    O půl 1 se mi chtělo čůrat, tak jsem vstala, a v tom mi praskla voda. Šla jsem se osprchovat a přišla první kontrakce, žádná velká bolest. Utřela jsem zem, oblékla se, dobalila tašku, dala psům i kočkám granule a čerstvou vodu a šla probudit chlapa. Kontrakce byly už po 5ti minutách. Vyběhla jsem do prvního patra, řekla našim, že už jedeme, a vyrazili jsme do porodnice. Tam jsme dorazili kolem 2. hodiny.
    O půl třetí jsem šla na monitor, branka 4 cm a kontrakce po 1 minutě.
    Ve 3 jsme dorazili na porodní box, s přítelem jsme byli domluveni, že se mnou nepůjde. Najednou slyším PA jak říká: "Tatínku, vemte mamku do sprchy!" :slight_smile: Šli jsme do sprchy, dostala jsem klystýr, další sprcha a ve 4:10 se Gabča narodila. :grinning:

    Taťky jsem tam vůbec nevnímala, čas na držení ruky a podporu u nás opravdu nebyl. Už se těším na druhý porod! :grinning:
  • Jak na svět přišel Matýsek

     •  ebetka
    5.11.2014 ve 22:17 To se mi líbí
    Bylo 28. 6. 2013 večer, do porodu 15 dní, naložila jsem se do vany a pak šla jsem v klidu spát. Vzbudila jsem se v 5:15, šla se vyčůrat a na toaletním papíře jsem našla hlenovou zátku. Šla jsem zpátky do postele, ale už jsem nemohla usnout. Zachtělo se mi zase čůrat, tak jsem se zvedla a najednou jsem ucítila mokro. Super. Praskla mi voda v posteli. Bylo 5:45.

    Kontrakce jsem vůbec neměřila, pouze jsem se nasnídala, vypila kafe a okolo sedmé jsme vyrazili do porodnice. Po cestě jsem myslela, že umřu, břicho mě bolelo furt, vůbec nevím jak, kdy, kde a jak často jsem měla kontrakce. Celej můj porod byla jedna dlouhá kontrakce, bolelo to furt. Přijeli jsme na příjem, otevřela PA a já jí řekla, že mi asi praskla voda. Vzala si vložku, pošpíchala ji vodičkou a řekla, že asi určitě. Lehla jsem si, aby mě vyšetřila. Pak se mě ptal doktor, jestli mu můžu říct kolik vody mi vyteklo. Jasně, ptej se ženský na objem vody, když mám problém se všemi vzdálenostmi, objemy, poměry a stranami. Když jsem se to snažila nějak přepočítat a řekla mu, že asi deset panáků, tak se začal smát. Že prej mu plodovku na panáky ještě nikdy nikdo nepřepočítával.

    Dali mi erární košili a šoupli na monitor, během kterého jsem odpovídala na otázky PA, který si mohla v klidu přečíst ze všech dokumentů, které jsem s sebou donesla. Mezi nimi byl i porodní plán, ve kterém jsem měla napsáno, že chci otce u porodu, s klystýrem souhlasím, chci nechat dotepat pupečník a pak až ho dát přestřihnout otci dítěte, nástřih chci jen v nejnutnějších případech, chci střídat polohy a najít si nějakou, která mi bude příjemná a chci hned položit dítě na břicho.

    Odvedla mě na porodní box, řekla, že si mám lehnout na postel, přivedla přítele a odešla. Asi dvě hodiny jsem umírala s jednou velkou kontrakcí na posteli, občas přišla, vyšetřila, řekla, že ještě nic a odešla. Když už jsem to v leže nemohla vydržet, tak jsem si stoupla, vyzvracela snídani a opřela se o umyvadlo. A najednou to bylo snesitelnější. Lépe se m...
    Bylo 28. 6. 2013 večer, do porodu 15 dní, naložila jsem se do vany a pak šla jsem v klidu spát. Vzbudila jsem se v 5:15, šla se vyčůrat a na toaletním papíře jsem našla hlenovou zátku. Šla jsem zpátky do postele, ale už jsem nemohla usnout. Zachtělo se mi zase čůrat, tak jsem se zvedla a najednou jsem ucítila mokro. Super. Praskla mi voda v posteli. Bylo 5:45.

    Kontrakce jsem vůbec neměřila, pouze jsem se nasnídala, vypila kafe a okolo sedmé jsme vyrazili do porodnice. Po cestě jsem myslela, že umřu, břicho mě bolelo furt, vůbec nevím jak, kdy, kde a jak často jsem měla kontrakce. Celej můj porod byla jedna dlouhá kontrakce, bolelo to furt. Přijeli jsme na příjem, otevřela PA a já jí řekla, že mi asi praskla voda. Vzala si vložku, pošpíchala ji vodičkou a řekla, že asi určitě. Lehla jsem si, aby mě vyšetřila. Pak se mě ptal doktor, jestli mu můžu říct kolik vody mi vyteklo. Jasně, ptej se ženský na objem vody, když mám problém se všemi vzdálenostmi, objemy, poměry a stranami. Když jsem se to snažila nějak přepočítat a řekla mu, že asi deset panáků, tak se začal smát. Že prej mu plodovku na panáky ještě nikdy nikdo nepřepočítával.

    Dali mi erární košili a šoupli na monitor, během kterého jsem odpovídala na otázky PA, který si mohla v klidu přečíst ze všech dokumentů, které jsem s sebou donesla. Mezi nimi byl i porodní plán, ve kterém jsem měla napsáno, že chci otce u porodu, s klystýrem souhlasím, chci nechat dotepat pupečník a pak až ho dát přestřihnout otci dítěte, nástřih chci jen v nejnutnějších případech, chci střídat polohy a najít si nějakou, která mi bude příjemná a chci hned položit dítě na břicho.

    Odvedla mě na porodní box, řekla, že si mám lehnout na postel, přivedla přítele a odešla. Asi dvě hodiny jsem umírala s jednou velkou kontrakcí na posteli, občas přišla, vyšetřila, řekla, že ještě nic a odešla. Když už jsem to v leže nemohla vydržet, tak jsem si stoupla, vyzvracela snídani a opřela se o umyvadlo. A najednou to bylo snesitelnější. Lépe se mi prodýchávala stále ta jedna velká kontrakce.

    Za nedlouho zase přišla porodní asistentka, že se na mě koukne a že si mám lehnout. Lehla jsem, vyšetřila mě, řekla, že klystýr už nestihneme a že se jde rodit. Pak bylo nějaký to tlačení, řvaní, všechny to dobře známe, z ničeho nic se objevila paní doktorka, řekla, že mi píchne oxytocin na kontrakce. To jako nevím proč, když jsem furt měla jen jednu velkou kontrakci, pak mi začala skákat po břiše, já řvala jak tur, pak jsem cítila nějaký mokro a najednou nademnou slizoučký dítě, rozkrokem dopředu a na otázku "Tak co to je?" jsem odpověděla, že kluk. Bylo 10:34. Dala příteli do ruk nůžky, hned přestřihli pupečník, asi na minutu mi ho položili na břicho, Matýsek vůbec neplakal a já byla úplně hotová. Pak přišel doktor, vzal Matýska někam vedle na vážení, měření a to okolo.

    Od té chvíle to mám všechno tak nějak v mlze, vím, že jsem pak Matýska dostala na chvilku už umytýho, oblečenýho a v zavinovačce, vím že předtím asi bylo šití od doktorky, od té která mi předtím skákala po břiše a který bolelo víc jak porod. Pak vím, že měl Matýska Tomík a já jen ležela, pak jsem dostala oběd a mezitím odnesl Matýska Tomík na novorozenecký oddělení a já jsem se měla jít vykoupat.

    Počkala jsem na Tomíka, slezla z postele, chytila se ho a šli jsme směrem ke sprše. Šíleně se mi motala hlava a před očima jsem měla mžitky. Na chodbě jsem se pak na rozkaz doktorky složila k zemi, koupat se nešla, naložili mě na křeslo a odvezli na šestinedělí. Tam mě vyklopili do postele, myslím, že jsem ani nepozdravila spolubydlící a usla jsem. Vzbudila jsem se asi v pět a pomaličku jsem se vydala na záchod. Tam jsem došla. Zpátky už ne a musela jsem si zvonit na záchodovej zvoneček, aby si pro mě někdo přišel.

    První noc jsem spala bez dítěte. Nebyla bych schopna se o něj postarat. Ztratila jsem hodně krve a všechno se se mnou motalo.