• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Porod

Pro vás jako nastávající maminku je porod ukončení těhotenství. Celých 9 měsíců nosíte pod srdcem svého potomka, cítíte každý jeho pohyb, škytavku. Ale nastal čas, abyste si své miminko mohly prohlédnout a pochovat. Výbavičku jste nakoupily, pokojíček nachystaly, vše hotovo. Teď už tedy „jen“ porodit.

Právě narozené miminko

Ideálně po 40 týdnech těhotenství přijde porod. Při porodu musíte ze svého těla vytlačit miminko (nebo dokonce miminka), placentu a plodové obaly. Placenta během těhotenství zajišťuje dítěti nejen přísun kyslíku ale i živin a naopak se stará o odvod škodlivin. Plodové obaly obklopují miminko v bříšku a jsou naplněny plodovou vodou. Plodová voda dává miminku prostor, aby rovnoměrně rostlo, chrání ho, udržuje stálou teplotu prostředí a obsahuje antibakteriální látky, aby miminko nedostalo infekci. Po porodu lékař nebo sestra přeruší fyzické spojení mezi vámi a miminkem - přestřihnou pupeční šňůru.

Podívejte se, co všechno vás čeká, pokud budete rodit vaginálně ( ne tedy císařským řezem).

Jak poznám, že začínám rodit?

Pokud čekáte své první miminko, asi si nejste jistá, podle čeho přesně poznáte, že už nastal čas porodu. Zpravidla se začátek porodu pozná podle toho, že odejde hlenová zátka, začnete cítit porodní stahy (kontrakce) a odteče vám plodová voda. Všechny příznaky se mohou objevit najednou nebo v jiném pořadí.

Slabší stahy a křeče (kontrakce) obvykle zaznamenáte i mnohem dříve, než začne porod. Můžete je pocítit i dva týdny před porodem. Určitě jste zaslechla pojem poslíčci, tzv. předzvěstné stahy nebo i Braxton-Hicksovy kontrakce. Poznáte je tak, že vám na 20-30 vteřin ztuhne bříško. Poslíčci jsou takovým tréninkem těla na samotný porod, svaly v děloze se stahují, natahují a nacvičují na porod. Tyto předzvěstné stahy nebývají silné, nejsou stejně intenzívní, nejsou pravidelné a brzy zase zmizí. Druhý stah následuje za prvním například po půlhodinové přestávce, třetí stah přijde třeba až za dvě hodiny, další po třičtvrtěhodinové přestávce. Jestli si stále nejste jistá, zda jde o falešné nebo pravé kontrakce, zkuste je spočítat. Když se tuhnutí bříška a stahy objeví více jak 5x do hodiny nebo víc jak 15x za den, raději volejte svému doktorovi.

Pokud vás takové stahy přepadnou, dejte si teplou vanu nebo sprchu. Pravé kontrakce v teplé vodě zesilují a nepřestanou. Poslíčci naopak slábnou nebo přestanou. Počkejte hodinu a jestli teplá voda nezabere, zavolejte doktora. Mohlo by se jednat o předčasný porod.

Co je to hlenová zátka a kdy odejde?

Většina porodů začíná odchodem takzvané hlenové zátky. Hlenová zátka brání po dobu vašeho těhotenství tomu, aby se k miminku dostaly bakterie zvenčí. Je to malé množství hlenu uvnitř děložního čípku. Jak se postupně začnou otevírat porodní cesty (tedy aby mohlo miminko ven), uvolní se při tom i hlenová zátka.

Porodní cesty

K jejímu odchodu pravděpodobně dojde, až budete sedět na toaletě. Většina žen nic necítí, jen uvidí na toaletním papíru či v míse cucek obalený krví. Porod sice začíná, ale k jeho skutečnému propuknutí vám mohou zbývat klidně ještě třeba tři dny. Pokud nemáte kontrakce, nemusíte zatím nic řešit.

Hlenová zátka může odejít najednou nebo i po kouskách. Další možný scénář odchodu hlenové zátky je, že vám začnou nejdřív kontrakce a po příjezdu do nemocnice vám bude lékař dělat vaginální vyšetření. Lékař hmatem kontroluje na kolik centimetrů je otevřené vaše děložní hrdlo. Během tohoto vyšetření pak lékaři někdy zůstane hlenová zátka na rukou. Hlenovou zátku také můžete uvolnit s partnerem při sexu. Po sexu to pak můžete zjistit jako lehké krvácení. Další možností je také to, že hlenová zátka prostě odteče spolu s plodovou vodou.

Plodová voda je tekutá, průsvitná. Má nasládlou vůni. Hlenová zátka naopak vypadá jako hlen, který může být i tekutější, ale stále má vzhled hlenu.

Stahy, křeče, kontrakce – nutné zlo při porodu?

Možná se na kontrakce díváte jako na bolestivou část porodu, ale zkuste se na ně podívat z jiného úhlu. Kontrakce jsou velmi důležitou součástí porodu. Díky kontrakcím je totiž možné, aby se vaše miminko dostalo na svět. Kontrakce mají zásluhu na tom, že se vám rozevře děložní krček, vytvoří se tím děložní branka a miminko se tak může dostat ven. Ještě k tomu kontrakce pomohou oddělit placentu od dělohy a vytlačit ji také ven.

Celý porod provází u prvorodiček celkem cca 110–150 kontrakcí a u vícerodiček 60–80 kontrakcí, nebojte se tedy, že byste nestihla dojet do porodnice.

Jedna kontrakce trvá zhruba 40 vteřin. Na začátku porodu je časový rozestup mezi kontrakcemi obvykle okolo 10 minut. Sama se můžete o délce stahu přesvědčit tak, že položíte při pocitu tupého tlaku ruku na břicho - na dolní polovinu bříška tam, kde je děloha, a ucítíte, jak to v tom místě na chvíli ztvrdne.

Při každé kontrakci se děloha snaží co nejvíc stáhnout – brání jí v tom však miminko uvnitř dělohy. Stahování je stále intenzivnější, a tak děloha tlačí dítě jediným možným směrem – tam, kde se nachází východ z dělohy.

Pod tlakem se začíná krček dělohy postupně zkracovat a rozestupovat, dokud není cesta dostatečně široká pro průchod děťátka. Představte si to tak, jak hlava děťátka tlačí na zmíněný krček dělohy, tak ten se chová jako rolák, když si ho chceme obléknout přes hlavu. Až se krček dělohy roztáhne úplně, tak vznikne děložní branka o průměru zhruba 10cm. U ženy, která rodí poprvé, se krček pod tlakem nejprve zkrátí, potom se postupně otevírá, zatímco u maminky s více dětmi probíhají oba procesy – zkrácení i otevření krčku – současně.

Roztahování děložního hrdla a vytvoření děložní branky
Vlevo roztahování děložního hrdla u vícerodičky, vpravo u prvorodičky.

Porodní bolesti vnímají některé nastávající maminky jako silnější menstruační bolesti – bolesti v podbříšku nebo i v kříži. Doba mezi stahy (kontrakcemi) se postupně zkracuje. Každá maminka je jiná a každá porodní bolesti cítí s jinou intenzitou. Kontrakce se nedají tedy jasně specifikovat: „Každá žena je jinak nastavená, jinak vnímá bolest a také se na celém průběhu podepíše psychika. Jisté je jen to, že jde o výraznou bolest podobnou křeči. Rozhodně se nebojte, že byste nepoznala, že rodíte! S takovým případem jsem se ještě nesetkala" říká zkušená porodní asistentka Věra Švarcová.

Když začnou kontrakce, možná budete mít nutkání tlačit, to ale nedělejte. Nejdřív se totiž musí dostatečně roztáhnout děložní branka, aby tudy mohlo miminko projít. Takže začněte tlačit až na pokyn lékaře nebo porodní asistentky.

V určitých případech je nutné tyto kontrakce uměle vyvolat. K tomu se přistupuje tehdy, když už máte po termínu porodu. Tedy vaše těhotenství trvá déle než 42 týdnů a děťátku se stále nechce na svět. Dalšími důvody k vyvolání porodu mohou být:

  • Když vám odteče plodová voda, ale do 24 hodin vám nezačnou kontrakce.
  • Pokud má lékař podezření, že miminko v bříšku není v pořádku.
  • Pokud má maminka vysoký krevní tlak tzv. preeklampsii.
  • Pokud má budoucí maminka cukrovku a miminko v bříšku je větší než 4kg.
  • Pokud plod v průběhu těhotenství zemře.
  • Pokud se musí přistoupit ze zdravotních nebo genetických důvodů k umělému přerušení těhotenství.
  • Další jakýkoliv důvody, který lékař posoudí jako rizikový stav budoucí maminky.

Vyvolat porod může doktor několika způsoby. Píchne vám injekci s látkami, které spustí porod, mechanicky - tedy hmatem a nebo zavedením určitého předmětu do vašeho těla. Podívejte se na podrobnější informace o těchto způsobech vyvolání porodu.

Proč není správné začít tlačit dřív, než dostanete souhlas porodníka?

Když cítíte kontrakci, zároveň prudce stoupá váš vnitřní tlak a i tlak ve vaší děloze. Abyste si to uměla alespoň přibližně představit, zkuste zmáčknout prstem nějaké místo na vaší ruce. Když prst sundáte, uvidíte, jak místo po prstem na chvíli zbělá – vytlačí se krev – a za chvíli místo opět zrůžoví. Něco podobného se děje s dělohou. Během kontrakce se sníží prokrvení dělohy. Čím je kontrakce silnější, tím je děloha méně prokrvená. V této fázi má tak děťátko málo kyslíku a je proto důležité, abyste správně dýchala.

Začněte takzvané relaxační dýchání, při kterém je výdech dvakrát delší než nádech. Např. nádech nosem na dvě doby, výdech ústy na čtyři doby. Při tomto typu dýchání se křeče uvolňují a tlak na otevírající se porodní cesty je jemnější a pro vás méně bolestivý.

Doba od začátku kontrakce do otevření branky se odborně nazývá první doba porodní neboli doba otevírací. Když rodíte poprvé, pravděpodobně u vás tato první doba porodní potrvá 10-12 hodin. U maminek, které již alespoň jednou rodiny bývá doba kratší a to zhruba 6-8 hodin.

Jak poznám, že mi praskla plodová voda?

Jestli vám už opravdu praskla plodová voda, ucítíte mokro na stehnech, jako byste se počůrala. Plodová voda odtéká buď náhle a ve velkém množství a pak se množství odtékající vody snižuje nebo odtéká od začátku postupně v malém množství. Pokud si nebudete jistá, že je to plodová voda, zkuste zachytit část tekutiny na vložku a tu pak vezměte do porodnice nebo ke svému gynekologovi. Sestra provede tzv. Temesváryho zkoušku, při které polije vložku speciální tekutinou, která při reakci s plodovou vodou zmodrá. Když část plodové vody odteče, hlavička vašeho miminka klesne ještě níže a v podstatě zafunguje jako zátka. Takže zbývající část plodové vody, která je nad hlavičkou, odtéká jen po malých částech. Nikdy neodteče všechna plodová voda.

Jsou 3 možnosti, kdy vám praskne plodová voda:

  1. Může odtéct předčasně, to znamená ještě dřív, než ucítíte kontrakce, tedy ještě před porodem.
  2. Plodová voda vám praskne a odteče až při probíhajících kontrakcích, tedy až v průběhu porodu.
  3. Plodová voda sama nepraskne. V takovém případě to musí manuálně udělat lékař. Vy si lehnete na záda (poloha jako při gynekologickém vyšetření, tedy s pokrčenými nohami) a doktor zavede nástroj s malým háčkem na konci (tzv. diruptor) přímo do vás. Diruptorem pak udělá dírku do plodových obalů a plodová voda začne odtékat. Tento drobný zákrok není bolestivý, takže se nemusíte ničeho bát.

Plodová voda by měla být průhledná. Můžete z ní cítit nasládlou vůni. Zabarvení (žluté, zelené nebo hnědé) nebo jiný zápach plodové vody mohou znamenat, že miminku hrozí infekce. Troška krve v plodové vodě je obvykle normální, zvláště pokud už probíhá porod, tj. dochází k otevírání porodních cest.
Při odtoku plodové vody (ať už je voda průhledná nebo zakalená) vždy jeďte rovnou do porodnice, ve které chcete rodit. Pokud je to možné, vezměte s sebou vložku se zachycenou plodovou vodou.
Když vám praskne plodová voda, obvykle do 24 hodin porodíte své miminko. Pokud do této doby nezačnete rodit, lékaři porod vyvolají do 48 hodin, abyste předešli bakteriální infekci u miminka.

Příjezd do porodnice

Pokud tedy začínáte cítit křeče v břiše, které jsou pravidelné a stupňují se, dejte určitě vědět svému manželovi, příteli nebo komukoliv, koho si přejete jako doprovod do porodnice. Když začínají bolesti v podbřišku, zkuste si dát teplou sprchu nebo koupel. Pokud křeče do hodiny přestanou, budou to s největší pravděpodobností jen poslíčci.

Když to ale budou kontrakce, zavolejte i do nemocnice svému lékaři. Lékař nebo porodní asistentka se vás budou ptát, jak dlouho bolesti trvají a jaký je mezi nimi časový rozestup. Klidně zaměstnejte svého partnera, aby čas mezi kontrakcemi změřil. Když budete cítit křeče každých 10 min, odjeďte do nemocnice.

Pokud vám ale rovnou odtekla plodová voda, nečekejte a jeďte do nemocnice rovnou. Odvézt vás může váš partner, když je nablízku. Pokud není po ruce, volejte sanitku.

Po příjezdu do porodnice, půjdete na takzvaný příjem rodiček, kde se zapisují všechny těhotné maminky přijímané k porodu. Tam potkáte porodní asistentku a lékaře, kteří vám provedou vstupní vyšetření. S sebou si vemte nejlépe těhotenskou průkazku, občanku, průkaz pojištěnce, oddací list nebo rodný list váš a tatínka.

Budete se muset v kabince převléknout do nemocniční noční košile (svoji košili můžete nosti až na oddělení šestinedělí), obujete si svoje pantofle. Oblečení, ve kterém jste přijela, bude označeno, sepsáno a uloženo do centrální šatny. Ale také ho může váš doprovod vzít prostě domů.

Doktor vám natočí takzvaný „monitor“ (CTG – kardiotokograf). Tohle vyšetření má za úkol zjistit, jak miminku bije srdíčko a jak u vás probíhají kontrakce. Na bříško vám doktor připne dva elastické pásy (vy buď sedíte nebo ležíte na boku). Bříško vám natře gelem, který znáte z ultrazvukových vyšetření a pod elastické pásy doktor vsune dvě sondy. Jeden pás budete mít tak pod bříškem (tam se měří srdeční činnost miminka) a druhý pás nahoře na bříšku (tam se měří kontrakce a činnost vaší dělohy).

CTG vyšetření

Pak vám doktor udělá i ultrazvuk, aby jste zjistili, v jaké poloze je miminko a jestli je s ním v bříšku vše v pořádku.

Po ultrazvuku bude nejspíš následovat vaginální vyšetření, při kterém se položíte na klasické vyšetřovací křeslo a doktor hmatem zjistí, jak miminko postoupilo porodními cestami a jak moc jste zatím otevřená (na kolik centimetrů je otevřená děložní branka).

Podle stádia porodu lékař rozhodne, zda už půjdete na porodní sál nebo na lůžkové oddělení, lidově označované jako "hekárna". Také se mu někde říká observační pokoj. Některé porodnice už nabízejí možnost být celou dobu v tzv. porodním boxu, takže posléze se nemusíte přesouvat na porodní sál. Ve všech porodnicích mají jeden či více nadstandardních pokojů. Pokud je takový pokoj volný, můžete si ho připlatit. V takovém pokoji pak budete mít – vlastní wc a koupelnu, pohodlnější postel, televize apod. Nadstandardní pokoj stojí na jeden den pobytu od 500 Kč do 4000 Kč, záleží na dané porodnici. Vždy se předem zeptejte ve vaší porodnici, jak to u nich chodí (jestli je možné rezervovat pokoj) a kolik stojí. Ideálně zajděte v průběhu těhotenství do porodnice osobně a poproste o prohlídku porodnice a informace o nadstandardním pokoji, pokud nad ním uvažujete.

Nadstandardní pokoj ve Fakultní nemocnici Brno

Pokud máte přání, jak by měl váš porod probíhat, řekněte (pokud jste to neudělala už před porodem) doktorovi a/nebo porodní asistentce o vašich požadavcích a případně jim předejte sepsaný porodní plán. Lékaři nebo porodní asistentky se většinou sami nezeptají, jestli máte sepsaný porodní plán. Iniciativa je na vás. Může se vám stát, že personál porodnice se nebude na váš porodní plán dívat s nadšením. Nenechte se tím rozhodit a trvejte na přečtení a dodržení porodního plánu. Zároveň mějte na paměti i to, že lékař jako odborník nejlépe posoudí, jak reálná jsou všechna vaše přání v porodním plánu. Plnit vaše přání nesmí lékař v případě, že je ohroženo vaše zdraví nebo zdraví miminka.

Můžete se rozhodnout, zda chcete podstoupit vyprázdnění střev, tzv. klyzma. V dnešní době si můžete vybrat mezi klystýrem (výplach střev teplou vodou), čípkem nebo Yal-gelem (tuba s gelem, které se také zavádí do konečníku a pak si dojdete na velkou). Také vám sestra nabídne, že vás tam dole oholí.

Po celou tuto dobu můžete využít řadu pomůcek a technik, které vám pomohou první dobu porodní lépe zvládnout. Mezi takové patří například správné dýchání, masáže zad, gymnastické míče, příjemná - oblíbená hudba, sprcha, pobyt ve vaně aj. Od začátku vám bude asistovat porodní asistentka a nebo zvolená dula, která vám poradí. Během první doby porodní s vámi může být i váš partner nebo jiný doprovod. Zhruba každý 20 minut se opakuje i natáčení monitoru, aby měl lékař přehled, jak u vás porod postupuje. V některých porodnicích jsou ale maminky připojeny k monitoru téměř nepřetržitě. Opět je důležité se na tyto informace zeptat lékaře nebo porodní asistentky ještě před porodem.

Pokud jsou bolesti velmi silné, můžete požádat lékaře nebo porodní asistentku o léky na utišení bolesti nebo aplikaci epidurální anestezie (sestra vám píchne do páteře malou dávku směsi znecitlivující látky a léku na tlumení bolesti), která znecitliví jen vaši spodní oblast. Epidurální anestezii vám může lékař píchnout ale jen za určitých podmínek. Jde to jen tehdy, kdy je vaše děložní branka (zaniklý děložní krček) roztažený na 3-4 cm, když rodíte poprvé, a na 2-3 cm, když rodíte podruhé a vícekrát. Aby vám lékař mohl dát epidurální anestezii, musíte podepsat tzv. Informovaný souhlas. Je to papír, ve kterém jsou sepsány všechny výhody anestezie a případná rizika a svým podpisem stvrzujete, že všemu rozumíte a lékař vám vše dostatečně vysvětlil. Lékař vám musí dát podepsat toto potvrzení před píchnutím anestezie a odpovědět na všechny vaše případné otázky.

Tlačíme miminko na svět

Když už je vaše porodní branka dostatečně otevřená na porod (to je 10-11 cm), převezou vás na porodní sál a začíná 2.doba porodní, odborně označována jako doba vypuzovací. Během této doby máte jediný cíl, a to vytlačit ven miminko. Kontrakce jsou o hodně intenzivnější, chvílemi připomínají nutkání na stolici a spontánně vás nutí tlačit.

Způsob dýchání se oproti první době porodní mění. Nejdříve dýcháte mělce a rychle – říkáme tomu „psí dýchání“, protože připomíná zadýchaného psa. Takto je třeba prodýchávat kontrakce, až dokud porodník neřekne, že máte tlačit.

Když ucítíte, že přichází kontrakce, zhluboka se nadechnete (jako když jdete skákat do vody), zadržíte dech a začnete tlačit. Tlačte zhruba 15 vteřin a pak vydechněte. Ke konci porodu bude jedna kontrakce trvat cca 45 vteřin, takže během této doby opakujte nádech, tlačení a výdech tolikrát, než skončí jedna kontrakce. Mezi kontrakcemi si odpočinete tak, že budete dýchat normálně, bez zadržování dechu.

Vlastní porod se odehrává v poloze, která je pro vás v tu chvíli nejpříjemnější nebo kterou si situace žádá. Některé maminky preferují klasické porodní lůžko s opěrkami na nohy a na ruce, za které se při „tlačení" zapřou a vyvinout tak větší tlak. Jiným maminkám více vyhovuje porod vsedě (na speciálním sedátku) nebo sezení u konce postele.

Pokud rodíte vleže na zádech, lěkaři doporučují chytnout nohy pod koleny a přitáhnout si je na břicho. Zároveň tlačte hlavu bradou na hrudník. Tlačte tak, jako když jste na velké – břišní lis pomáhá děloze a tělíčko dítěte se postupně posunuje porodními cestami směrem ven. Mějte zavřené oči, aby vám nepopraskaly žilky v očích.

Nejtěžší částí porodu je porození hlavičky a ramínek miminka. V našich porodnicích je zvykem právě před porodem hlavičky udělat tzv. epiziotomii čili lékař vás nastřihne tam dole (kůže a svaly mezi vagínou a konečníkem). Nastřihnutím lékaři zvětšují otvor pro průchod miminka. Zajímejte se před porodem o to, jak často se ve vámi vybrané porodnici dělají nástřihy hráze. Nástřih by se měl provádět jen v krajních situacích (když miminko přichází na svět zadečkem napřed, když je moc velké nebo když je nutné, aby bylo na světě co nejdříve, protože má například potíže s dýcháním).

Nástřihu hráze se můžete pokusit vyhnout různými masážemi ještě před porodem. Ideální je masírovat si hráz jednou denně po dobu 6 týdnů před porodem. Sednete si, nohy dáte od sebe a pokrčíte. Prsty naolejujete klidně obyčejným slunečnicovým olejem nebo navlhčíte gelem. Nejdřív použijte jen ukazováček, potom přidejte i prostředníček. Prsty by měly vniknout do pochvy až ke druhému kloubu. Přejíždějte od jedné strany ke druhé a vždy „na dně" stlačujte stěnu pochvy směrem dopředu a dolů. Masáž provádějte asi 3 minuty. Pomůžete tak uvolnit poševní tkáň a svaly.

Až vytlačíte ramínka vašeho děťátka, ostatní už půjde poměrně lehce. Když je celé miminko venku, lékař přestřihne pupeční šňůru, která vás dosud spojovala s miminkem a sestry novorozeňátko ošetří. Vy už můžete jen odpočívat. Vaše miminko bude mít po celém tělíčku takový bílý mázek, který se odborně nazývá vernix. Mázek se začíná tvořit u miminek v děloze zhruba ve 20.týdnu vývoje a chrání miminko před infekcemi, před zvrásněním kůže a hydratuje jeho pokožku. Díky mázku je tělíčko děťátka kluzké a tak se i lépe dostane ven z vaší dělohy.

Miminko těsně po narození, ještě pokryté mázkem.

Pokud rodíte v nemocnici, která je označena jako “baby friendly hospital”, miminko vám hned po porodu položí na hrudník. Miminko se bude snažit za pomoci reflexů a výborného čichu najít vaše prso a bradavku. Buď samo nebo s vaší (či sestřičky) pomocí se poprvé přisaje k prsu. Když se ale miminko hned napoprvé nepřisaje, nezoufejte, zkusíte to zase později.

Pokud se vaše miminko narodilo předčasně, sestra a lékař miminko odnesou na novorozeneckou resuscitační jednotku v sousedství porodního pokoje, kde mají veškeré vybavení pro případ komplikací. Lékař si poslechne činnost srdíčka a dýchání miminka a sestra se mezitím věnuje ošetření pupečníku.
Sestra pak miminku napíše číslo a jméno na jeho stehýnko, na ručičku mu připne štítek s číslem a pokud je to nutné, odsaje plodovou vodu z dýchacích cest. Ještě následuje povinné vážení a měření děťátka.
Předčasně narozené miminko sestra odnese do inkubátoru, který mu zajistí stálou teplotu a dostatek kyslíku.
Pro vás ale porod ještě nekončí. Ještě vás čeká „velký úklid“ – třetí doba porodní.

Velký úklid v děloze aneb porodit miminko nestačí

Co znamená ten zmiňovaný velký úklid? V děloze vám ještě totiž zůstala placenta, která musí ven. Opět ucítíte křeče v břiše. Nebývají tak silné jako přímo při porodu miminka, ale k porodu placenty a plodových obalů stačí.

Placenta
Placenta, ve které miminko v bříšku postupně rostlo.

Už při prvních stazích se začíná placenta oddělovat od vaší dělohy a až se úplně odloučí, vyjde ven. Kontrakce ještě nějakou dobu pokračují. Díky nim se děloha stahuje a uzavírají se cévy, které v děloze zůstaly po oddělení placenty otevřené.

Placentu porodník pozorně zkontroluje, jestli z vás vyšla opravdu celá a nezůstal uvnitř žádný kousek. Potom se lékař podívá na porodní cesty a ošetří vám případné ranky, které vznikly během porodu.
Ještě hodinu nebo dvě po porodu vás nechají lékaři ve vyhrazené místnosti v blízkosti porodního sálu. V té době vás ještě lékaři pozorně sledují a kontrolují případné poporodní komplikace, např. jestli stále krvácíte apod. V tuto dobu můžete pokračovat v tzv.bondingu. Sestra vám zase přinese miminko, kterému opět můžete pomoci se přisát k vašemu prsu.

Pak vás sestra převeze na pokoj, kde zůstanete až do vašeho odchodu z porodnice.

Odchod a propouštění z nemocnice

Po porodu vám začíná běžet tzv. šestinedělí. Obecně se doporučuje, abyste v nemocnici s miminkem zůstala ještě 3 dny (tedy 72 hodin). Těchto 72 hodin můžete využít na nácvik kojení, péče o dítě, péče o sebe samu, kontaktu s dítětem, aj.
Po propuštění z porodnice je potřeba zařídit hned několik "papírovaček".

Porod - jiné druhy

Související články

Více o porodu na modrykonik.cz

Použité zdroje:

https://www.babyonline.cz/porod/fotoserial-porodnice
https://www.maminka.cz/clanek/pruvodce-porodnici-od-vyberu-az-po-propousteci-zpravu
https://www.babyweb.cz/vse-o-porodu-jako-fyziologickem-deji-aneb-porod-do-detailu
http://www.mamaaja.cz/ActiveWeb/Article/2065/nebojte_se_porodu.html
https://www.promaminky.cz/clanky/porod-a-sestinedeli-48/jak-probiha-bezny-fyziologicky-porod-39
https://books.google.sk/books?id=zAbnpldTabsC&pg=PA38&lpg=PA38&dq=zbarven%C3%A1+plodov%C3%A1+voda&source=bl&ots=A1NcoSx2d6&sig=7EE83GhRyHAoy9Sjq3VfYzfBVmc&hl=en&sa=X&ved=0ahUKEwiTsfyXzsLWAhWKPRoKHXXaCF4Q6AEIXjAH#v=onepage&q=zbarven%C3%A1%20plodov%C3%A1%20voda&f=false
http://www.porodnice.cz/poradny/vyvolani-porodu-tehotenska-cukrovka
https://www.internimedicina.cz/pdfs/int/2003/03/13.pdf
http://www.porodnice.cz/tehotenstvi-a-z/epiduralni-analgezie

Obrázky:
https://obgynkey.com/physiology-of-labor/
https://thrive.kaiserpermanente.org/easier-health-care/maternity/labor-and-delivery/your-labor-and-delivery-experience
http://www.naseporodnice.cz/img_data/1276168000porod_fnbrno_bohunice_pokoj_nadstandard.jpg
http://maxpixel.freegreatpicture.com/Birth-Blood-Cord-Placenta-Umbilical-Cord-Medical-202640

Má osobní zkušenost s porodem

  • Rychlý porod

     •  bajjunka
    7.3.2017 v 19:57 To se mi líbí
    Nad bolestí a strachem z porodu jsem vlastně ani celé těhotenství neuvažovala. Celou dobu jsem myslela jen na to, že JÁ konečně budu MÁMA, že JÁ se taky už konečně dočkala. Do předporodního kurzu jsem se ani nehlásila, mám raději své soukromí, ráda vzpomínám na školní léta, takže celé těhotenství, porod, první týdny života mimča jsem pilně studovala každý den na internetu, kdy jsem také objevila Modrého koníka, který mě zachránil před totální nudou na bohužel nutné nemocenské.

    Díky nastudování různých webů, především příběhů, jsem měla načteno i různé negativní zkušenosti, především s personálem na porodních sálech. Toho jsem se bála ze všeho nejvíc. Arogance a nafoukanost, špatné chování vůči mě, protože jsem nebyla na předporodním kurzu, že někdo něco zanedbá, nevšimnou si nějaké chyby, špatně píchnutého epidurálu.

    Díky cukrovce jsem na kontroly do nemocnice začala chodit o chvíli dřív, kdy mi doktoři sdělovali, že v mém případě se vůbec nic neděje, a že bych měla brzo rodit sama od sebe?? Vůbec. Tak jsem se těšila, že mi třeba v kuchyni při vaření praskne voda a já budu volat příteli, ať okamžitě jede domů, že je to tady. I přes náročné balení, stěhování, vybalování, uklízení, malování, práci na zahradě..... NIC.

    Takže jsem musela 24.11. hned ráno nastoupit do nemocnice na vyvolávání. Během toho dne mi zavedly dvě tablety. Bolest to byla šílená, já si užívala možnosti horké sprchy, kdy člověku nedojde teplá voda v bojleru. Bohužel bolesti nebyly ani poslíčci a dál se nic nedělo. Vše to bylo jen podrážděné, proto to tak bolelo. V noci spánek skoro žádný, vedle na pokoji bylo miminko, které celou noc jen brečelo.

    Druhý den ráno znovu tableta, která taky toho moc neudělala. To jsem už brečela psychickým vyčerpáním o císaře a strávila snad dvě hodiny v kuse v teplé sprše. To už se mě zželelo i nemocničnímu personálu a pan doktor mi pomohl k otevření. Nevím, zda to byl Hamilton, jen řekl, že to bude nepříjemné. Dvě sestry mě držely, abych panu doktorovi nevyraz...
    Nad bolestí a strachem z porodu jsem vlastně ani celé těhotenství neuvažovala. Celou dobu jsem myslela jen na to, že JÁ konečně budu MÁMA, že JÁ se taky už konečně dočkala. Do předporodního kurzu jsem se ani nehlásila, mám raději své soukromí, ráda vzpomínám na školní léta, takže celé těhotenství, porod, první týdny života mimča jsem pilně studovala každý den na internetu, kdy jsem také objevila Modrého koníka, který mě zachránil před totální nudou na bohužel nutné nemocenské.

    Díky nastudování různých webů, především příběhů, jsem měla načteno i různé negativní zkušenosti, především s personálem na porodních sálech. Toho jsem se bála ze všeho nejvíc. Arogance a nafoukanost, špatné chování vůči mě, protože jsem nebyla na předporodním kurzu, že někdo něco zanedbá, nevšimnou si nějaké chyby, špatně píchnutého epidurálu.

    Díky cukrovce jsem na kontroly do nemocnice začala chodit o chvíli dřív, kdy mi doktoři sdělovali, že v mém případě se vůbec nic neděje, a že bych měla brzo rodit sama od sebe?? Vůbec. Tak jsem se těšila, že mi třeba v kuchyni při vaření praskne voda a já budu volat příteli, ať okamžitě jede domů, že je to tady. I přes náročné balení, stěhování, vybalování, uklízení, malování, práci na zahradě..... NIC.

    Takže jsem musela 24.11. hned ráno nastoupit do nemocnice na vyvolávání. Během toho dne mi zavedly dvě tablety. Bolest to byla šílená, já si užívala možnosti horké sprchy, kdy člověku nedojde teplá voda v bojleru. Bohužel bolesti nebyly ani poslíčci a dál se nic nedělo. Vše to bylo jen podrážděné, proto to tak bolelo. V noci spánek skoro žádný, vedle na pokoji bylo miminko, které celou noc jen brečelo.

    Druhý den ráno znovu tableta, která taky toho moc neudělala. To jsem už brečela psychickým vyčerpáním o císaře a strávila snad dvě hodiny v kuse v teplé sprše. To už se mě zželelo i nemocničnímu personálu a pan doktor mi pomohl k otevření. Nevím, zda to byl Hamilton, jen řekl, že to bude nepříjemné. Dvě sestry mě držely, abych panu doktorovi nevyrazila nohou zuby. :grinning:

    Když skončil, řekl doktor, že jsem otevřená na 2-3 cm a jedeme na porodní sál píchnout vodu. Příteli jsem psala zmatenou sms, ať přijede, ale nespěchá a že mě najde na porodním sále.

    V 13:30 mi porodní asistentka píchla vodu. Hned jsem se zajímala, zda voda vypadala tak jak měla. A vypadala :slight_smile: - ještě si vzpomínám, že jsem se PA ptala, jaké směny mají, jestli 8 ky nebo 12 ky, která paní tam se mnou bude, kdyby to trvalo třeba do noci. :grinning: Dostala jsem klystýr, na který jsem se nevím proč, hodně těšila. Asi jsem si myslela, že díky němu shodím nějaké to kilo navíc. :grinning: Když přítel dorazil, trůnila jsem už na wc. Musela jsem být rudá až na zadku, jak sem se před ním styděla. I jak jsem stála ve dveřích, svíjela se v kontrakcích, které ihned po píchnutí vody nastoupily po 5 minutách. Víc než o sebe jsem se bála o přítele, který je docela slabá povaha, abych mu náhodou pak nemusela do konce života platit terapie u psychologa. :grinning:

    Když jsem se doplazila k lůžku a modlila se, aby se mě ještě nevylezlo něco dalšího díky klystýru, přišla PA, že píchneme epidurál. Sice jsem ho nechtěla, bála jsem se ho, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. PA řekla, že se nejdřív musí podívat, jak to vypadá dole a šlo se na věc. Byla jsem otevřená na 10 cm. Snažila jsem se PA přemluvit, ať mi dá nějakou drogu, že tohle prostě nedám.

    Měla jsem velké štěstí, že na 4 porodních sálech, jsem byla jen já. Protože ten řev, co ze mě šel, bych jiné rodící mamince nepřála zažít. Ale hodně mi to pomohlo. Věděla jsem, že mám mít zavřené oči, ať mi nepopraskají žilky, díky aniballu jsem věděla, kam a jak tlačit, myslela na to, kolik maliníku a odvaru z lněného semínka jsem za poslední měsíc vypila a že to malému půjde vlastně samo.

    Během kontrakcí, které snad už byly v jednom kuse, jsem stačila ještě přítele požádat, ať si z ruky sundá rok staré hodinky za 5 tisíc, že mu je nechci rozmáčknout. Díky tomu jsem si vysloužila to, že mi přítel nevěří, že porod bolí, když jsem dokázala myslet na jeho hodinky. Celou dobu jsem se otáčela doprava na něj, jestli není zelený, nebo se už neklátí k zemi.

    Co mě hodně překvapilo, že narozdíl od filmů chtěla PA ať tlačím pořád, i mimo kontrakce.
    V ten moment, kdy malý vyklouzl ven, bylo vše pryč. Žádná bolest, tlak, jako když utne. Hned jsem se zajímala, zda dýchá, má to co má mít, hrozně jsem se bála, aby mu něco nebylo, nevím proč.

    Nakonec jsem si přestřihla sama i pupeční šňůru, to by přítel už asi opravdu nezvládl. Placenta vyšla sama během pár minut. I přes tréning aniballem, jsem měla dva kosmetické stehy, které byly zapříčiněné rychlostí porodu. A i přes umrtvení si troufnu říct, že šití bylo horší než samotný porod. :grinning: S malým jsme pak na porodním sále strávily dvě krásné hodiny, kdy jsme s přítelem nevěřícně koukali na náš malý poklad a nevěřili tomu, jak krásné dítě jsme dokázali stvořit. :heart:

    :pregnant_woman: Od píchnutí vody v 13:30 se Šampión narodil v 15:34, 51cm, 3,430kg.

    Po převozu na pokoj malého odvezly umýt, znovu přeměřit a ať si odpočinu. Dala jsem si ibalgin 400 kvůli podrážděným zádům z vyvolávacích tablet. Odpočívat jsem nemohla, byla jsem hrozně nadopovaná energií, chodila jsem po pokoji, luštila sudoku, koukala z okna a těšila se, až mi konečně dovezou ten můj malý poklad a já konečně začnu být MÁMA. :heart:
  • Porod dvojčátek jako narozeninový dárek

     •  maivana
    7.3.2017 ve 13:41 To se mi líbí
    Porod byl vyvolaný 37+2 tt, v 7 ráno mi zavedli tabletku a šla jsem "čekat" do porodního boxu. Tam jsem zavolala manželovi, že může pomalu přijet. Kolem 8. hodiny začaly mírné bolesti, docela rychle se to stupňovalo, tak jsem šla už i s manželem do sprchy. Z tama jsem brzy utekla, protože mi bylo z té teplé vody špatně. Tak jsem jen měnila polohy a zatla zuby, když to šlo, vykládala jsem s manželem. Po kontrole kolem půl 10 se kolem mě začalo shromažďovat víc a víc lidí, dopočítala jsem se jedenácti. Píchli mi vodu a může se tlačit, po pár zatlačeních v 10:10 hodin se narodila Beátka, když mi ji ukázali, vyhrkly mi slzy jak byla malinká (2250g).

    Všichni říkali jak je krásná a velká na to, že je z dvojčátek. Jedna PA mi držela přes břicho druhé mimčo a další PA ho držela za hlavičku zevnitř ať směřuje tím správným směrem a nezačne se tam točit. Říkali, že až ucítím kontrakce, tak můžu znovu tlačit. No a já jsem nic necítila. Manžel přešlapoval a bylo vidět jak je nervozní, nakonec v 10:18 se narodil Románek (2260g). Manžel říkal, že to bylo nejhorších 8 minut v jeho životě.

    Bylo to nádherný, úžasný zážitek a přála bych to každé dvojčátkové mamince.
    Porod byl vyvolaný 37+2 tt, v 7 ráno mi zavedli tabletku a šla jsem "čekat" do porodního boxu. Tam jsem zavolala manželovi, že může pomalu přijet. Kolem 8. hodiny začaly mírné bolesti, docela rychle se to stupňovalo, tak jsem šla už i s manželem do sprchy. Z tama jsem brzy utekla, protože mi bylo z té teplé vody špatně. Tak jsem jen měnila polohy a zatla zuby, když to šlo, vykládala jsem s manželem. Po kontrole kolem půl 10 se kolem mě začalo shromažďovat víc a víc lidí, dopočítala jsem se jedenácti. Píchli mi vodu a může se tlačit, po pár zatlačeních v 10:10 hodin se narodila Beátka, když mi ji ukázali, vyhrkly mi slzy jak byla malinká (2250g).

    Všichni říkali jak je krásná a velká na to, že je z dvojčátek. Jedna PA mi držela přes břicho druhé mimčo a další PA ho držela za hlavičku zevnitř ať směřuje tím správným směrem a nezačne se tam točit. Říkali, že až ucítím kontrakce, tak můžu znovu tlačit. No a já jsem nic necítila. Manžel přešlapoval a bylo vidět jak je nervozní, nakonec v 10:18 se narodil Románek (2260g). Manžel říkal, že to bylo nejhorších 8 minut v jeho životě.

    Bylo to nádherný, úžasný zážitek a přála bych to každé dvojčátkové mamince.
  • První porod rychlovka, druhý super rychlovka

     •  lucmuck
    30.1.2017 ve 13:12 To se mi líbí
    Napíši vám jak probíhaly porody u mne, jeden je zcela čerstvá záležitost.

    V červenci 2014 jsem porodila svého prvního syna, narodil se ve 39+0, takže krásně v termínu, jak má být. Ten den bylo hrozné vedro a já jsem uvařila držkovou polívku a pak šla obracet seno na zahradu. Šla jsem si lehnout asi o půl desáté večer. Krásně jsem usnula a ve 3:30 hod ráno mě probudilo jak ze mne teče proudem ohromný množství vody -bylo to jasný, rodíme. Dala jsem horkou sprchu a hned jsem měla kontrakce po 5ti minutách. Jeli jsme tedy do porodnice, kde nás přijímali ve 4:45. Byla jsem už na 4 prsty otevřená, a tak jsem šla hned na porodní box. Pár kontrakcí jsem si tam užila, zkracovaly se a sílily. Po horké sprše se v
    7:16 hod. narodil náš první syn Davídek.

    No a druhý porod asi vyvolal sex. Dcera se narodila v 38+4, takže taky dopečené miminko. Večer před porodem jsme si s přítelem řekli, že zkusíme malou popohnat (nevěděli jsme, jak blízko jsme pravdě). Po sexu jsem si šla lehnout, to bylo asi ve 23:00 hod. Ve 23:30 hod. mi začla první a dost bolestivá kontrakce, ale ještě jsem netušila, že to bude porodní. No a následovaly v intervalu 8 min. O půlnoci jsem vylezla z postele, šla do sprchy a tam už jsem to nedávala, bolesti začly chodit co 2 minuty. Přítel musel zajet pro mamku (cca 10 km tam a zpět) a já mezitím trpěla každé 2 minuty a nevěřila tomu, ž ten nástup je tak nějak moc rychlý.

    Prostě do porodnice jsme dorazili v 1:05 hod. Ihned na box, zcela oteřená, jen mimi tam držela voda. V 1:11 praskly vodu a v 1:15 hod. se malá Anetka na pouhé jedno zatlačení narodila. Prostě masakr rychlost. :slight_smile:
    Napíši vám jak probíhaly porody u mne, jeden je zcela čerstvá záležitost.

    V červenci 2014 jsem porodila svého prvního syna, narodil se ve 39+0, takže krásně v termínu, jak má být. Ten den bylo hrozné vedro a já jsem uvařila držkovou polívku a pak šla obracet seno na zahradu. Šla jsem si lehnout asi o půl desáté večer. Krásně jsem usnula a ve 3:30 hod ráno mě probudilo jak ze mne teče proudem ohromný množství vody -bylo to jasný, rodíme. Dala jsem horkou sprchu a hned jsem měla kontrakce po 5ti minutách. Jeli jsme tedy do porodnice, kde nás přijímali ve 4:45. Byla jsem už na 4 prsty otevřená, a tak jsem šla hned na porodní box. Pár kontrakcí jsem si tam užila, zkracovaly se a sílily. Po horké sprše se v
    7:16 hod. narodil náš první syn Davídek.

    No a druhý porod asi vyvolal sex. Dcera se narodila v 38+4, takže taky dopečené miminko. Večer před porodem jsme si s přítelem řekli, že zkusíme malou popohnat (nevěděli jsme, jak blízko jsme pravdě). Po sexu jsem si šla lehnout, to bylo asi ve 23:00 hod. Ve 23:30 hod. mi začla první a dost bolestivá kontrakce, ale ještě jsem netušila, že to bude porodní. No a následovaly v intervalu 8 min. O půlnoci jsem vylezla z postele, šla do sprchy a tam už jsem to nedávala, bolesti začly chodit co 2 minuty. Přítel musel zajet pro mamku (cca 10 km tam a zpět) a já mezitím trpěla každé 2 minuty a nevěřila tomu, ž ten nástup je tak nějak moc rychlý.

    Prostě do porodnice jsme dorazili v 1:05 hod. Ihned na box, zcela oteřená, jen mimi tam držela voda. V 1:11 praskly vodu a v 1:15 hod. se malá Anetka na pouhé jedno zatlačení narodila. Prostě masakr rychlost. :slight_smile:
  • Dá se to!

     •  verunicorn11
    4.12.2016 ve 20:41 To se mi líbí
    Ahoj holky taky zkusím sepsat pár dojmů z porodu. Zkrátím to, jsem z toho pořád nějak na měkko, když o tom mluvím :heart_eyes: . Začalo to ráno v 6:30 slabými menstruačními bolestmi, které byly ale jiné v tom, že šly časově ohraničit (začátek/konec) a byly celkem pravidelné po 6 minutách, cestou do sprchy mi odešla hlenová zátka, po sprše se bolesti trochu zintenzivněly a přicházely po 3 minutách. Pořád jsem si říkala, že to nebudou kontrakce, když to skoro nebolí, ale nasnídali jsme se a vyrazili do porodnice (od nás asi 7 minut cesty).

    Bolesti pomalu sílily, při kontrakci jsem donutila manžela vždycky zastavit auto a ve frontě na příjmu v porodce už jsem malinko škrábala zeď :grinning:. Ale pořád dobrý. Přijali mě otevřenou na 3 cm v 9:30 a že máme čas, že to bude někdy po obědě. Zavedli mi Yal, abych se vyprázdnila, pomalu jsem se otevírala, ale ne dost rychle, a tak mi praskli vodu (nebolí). Pak se to rozjelo, rychlejší otevírání, mnohem větší bolesti, drcení manželovy ruky, injekce do zadku proti bolesti, sem tam dýchání rajského plynu, ale ani jedno podle mě moc nepomohlo :slight_smile:. Epidural mi na začátku nabídli, ale v té samé větě mi ho tak nějak nepřímo rozmluvili, tak jsem si ho nedala. Nejlepší bylo, když PA přišla s tím, že už jsme na 10 cm a můžu začít tlačit. To už pak bylo i mnohem jednodušší přežít kontrakce a pěkně se jima "protlačit" až k větě "Maminko, otevřete oči!" - a už jsem měla na bříšku tu naši berušku. Narodila se 28.11. v 16:41, 2920g, 48cm.

    Bonding jsme měli zkrácený, protože manžel musel do práce, dorodila jsem placentu (nebolí) a zašili mě (trošku jsem se natrhla, taky nebolí, to až teď to hojení au au :slight_smile: .

    Myslím, že manžel toho nakonec viděl víc, než měl v plánu, ale zvládl to skvěle, neuvěřitelně mi tam pomáhal, povzbuzoval a byl jediný, koho jsem vnímala a poslouchala. Dá se to zvládnout holky! :slight_smile:

    Ještě rada na konec - nenechte se vyděsit křikem z ostatních porodních boxů! Já, když jsem tam těch...
    Ahoj holky taky zkusím sepsat pár dojmů z porodu. Zkrátím to, jsem z toho pořád nějak na měkko, když o tom mluvím :heart_eyes: . Začalo to ráno v 6:30 slabými menstruačními bolestmi, které byly ale jiné v tom, že šly časově ohraničit (začátek/konec) a byly celkem pravidelné po 6 minutách, cestou do sprchy mi odešla hlenová zátka, po sprše se bolesti trochu zintenzivněly a přicházely po 3 minutách. Pořád jsem si říkala, že to nebudou kontrakce, když to skoro nebolí, ale nasnídali jsme se a vyrazili do porodnice (od nás asi 7 minut cesty).

    Bolesti pomalu sílily, při kontrakci jsem donutila manžela vždycky zastavit auto a ve frontě na příjmu v porodce už jsem malinko škrábala zeď :grinning:. Ale pořád dobrý. Přijali mě otevřenou na 3 cm v 9:30 a že máme čas, že to bude někdy po obědě. Zavedli mi Yal, abych se vyprázdnila, pomalu jsem se otevírala, ale ne dost rychle, a tak mi praskli vodu (nebolí). Pak se to rozjelo, rychlejší otevírání, mnohem větší bolesti, drcení manželovy ruky, injekce do zadku proti bolesti, sem tam dýchání rajského plynu, ale ani jedno podle mě moc nepomohlo :slight_smile:. Epidural mi na začátku nabídli, ale v té samé větě mi ho tak nějak nepřímo rozmluvili, tak jsem si ho nedala. Nejlepší bylo, když PA přišla s tím, že už jsme na 10 cm a můžu začít tlačit. To už pak bylo i mnohem jednodušší přežít kontrakce a pěkně se jima "protlačit" až k větě "Maminko, otevřete oči!" - a už jsem měla na bříšku tu naši berušku. Narodila se 28.11. v 16:41, 2920g, 48cm.

    Bonding jsme měli zkrácený, protože manžel musel do práce, dorodila jsem placentu (nebolí) a zašili mě (trošku jsem se natrhla, taky nebolí, to až teď to hojení au au :slight_smile: .

    Myslím, že manžel toho nakonec viděl víc, než měl v plánu, ale zvládl to skvěle, neuvěřitelně mi tam pomáhal, povzbuzoval a byl jediný, koho jsem vnímala a poslouchala. Dá se to zvládnout holky! :slight_smile:

    Ještě rada na konec - nenechte se vyděsit křikem z ostatních porodních boxů! Já, když jsem tam těch pár hodin ležela a poslouchala to, tak mi bylo do pláče. Každý prožíváme bolest jinak, já jsem třeba radši tiše trpící.

    Držím všem pěsti a těšte se na ty vaše uzlíčky! :slight_smile:
  • Salutování v Krči

     •  astyna
    4.11.2016 ve 14:30 To se mi líbí
    Nejsem přírodní matka ani zastánce porodnic, nechtěla jsem nikde tančit po pokoji, nebo lítat zavěšená k lustru, přála jsem si normální porod, kde si pak odnesu (odvezu) domů živé zdravé dítě. A to se mi splnilo. :slight_smile:

    Vše začalo v úterý po obědě, jako bych něco už tušila od rána, umyla jsem si vlasy, postavila na čaj, dala vařit oběd, vše v pohodě, malý se sem tam pohnul, žádná divočina. Bylo mi skvěle, cítila jsem se už hrozně přespalá, docela jsem se už na mateřské nudila. :grinning: Sotva jsem dovařila kuře na paprice a kulajdu, šla jsem si vyfénovat vlasy a jak z předklonu nahazuju vlasy, najednou lup a něco mi teče po noze. Super, ještě jsem se počůrala :grinning: nebo ne... jdu na záchod, zkouším zatnout svěrač, kruci, furt to teče a je to nějaké zeleno černé. Beru tedy vložku a jdu vlasy dofénovat, čekám, co se bude dít, cítím se hodně nervózní, malej sebou mele víc, až se mi břicho boulí. Najednou zase lup a vody už víc a i s příměsí čehosi s krví - aha zátka. To už volám příteli do práce, že "červený kod" a že má dojet. Z předporodního kurzu jsem byla vyškolená, že mi odtekla plodovka s příměsí smolky, prcek je tedy ve stresu, termín mám až další den ve středu.

    Mezitím ještě doma poklidím, zkontroluju tašku, jdu se převléci, vyměním vložku, tu špinavou beru s sebou, že to ukážu sestře, jestli se teda nepletu. Přítel přišel, v klidu se najedl :grinning: , vzal věci s sebou a šli jsme. Thomayerovku máme asi 10 minut od domu, kontrakce žádné, sem tam pobolívá podbřišek jako při menzes. Žádné drama.

    Po přichodu na příjem chvíli čekáme, je tam nějaká těhule, která přišla na plánovanou sekci, asi 30 minut sedím a čtu si knížku, žádná změna, přemýšlím, zda mě ještě pustí domů. Pak těhule odejde na sál a jdeme my. Odevzdávám vložku, jasná plodovka, doktorka na mě koukne. Je tam příjemná Mudra, kterou znám z kontrol v nemocnici, vyšetřovala mě vždy jen vnějškem, na čípek se ptala spíš na názor mě. Nyní do mě i sáhne, řekne, že jeden vak tam ještě je, necháme to být, počkáme, ...
    Nejsem přírodní matka ani zastánce porodnic, nechtěla jsem nikde tančit po pokoji, nebo lítat zavěšená k lustru, přála jsem si normální porod, kde si pak odnesu (odvezu) domů živé zdravé dítě. A to se mi splnilo. :slight_smile:

    Vše začalo v úterý po obědě, jako bych něco už tušila od rána, umyla jsem si vlasy, postavila na čaj, dala vařit oběd, vše v pohodě, malý se sem tam pohnul, žádná divočina. Bylo mi skvěle, cítila jsem se už hrozně přespalá, docela jsem se už na mateřské nudila. :grinning: Sotva jsem dovařila kuře na paprice a kulajdu, šla jsem si vyfénovat vlasy a jak z předklonu nahazuju vlasy, najednou lup a něco mi teče po noze. Super, ještě jsem se počůrala :grinning: nebo ne... jdu na záchod, zkouším zatnout svěrač, kruci, furt to teče a je to nějaké zeleno černé. Beru tedy vložku a jdu vlasy dofénovat, čekám, co se bude dít, cítím se hodně nervózní, malej sebou mele víc, až se mi břicho boulí. Najednou zase lup a vody už víc a i s příměsí čehosi s krví - aha zátka. To už volám příteli do práce, že "červený kod" a že má dojet. Z předporodního kurzu jsem byla vyškolená, že mi odtekla plodovka s příměsí smolky, prcek je tedy ve stresu, termín mám až další den ve středu.

    Mezitím ještě doma poklidím, zkontroluju tašku, jdu se převléci, vyměním vložku, tu špinavou beru s sebou, že to ukážu sestře, jestli se teda nepletu. Přítel přišel, v klidu se najedl :grinning: , vzal věci s sebou a šli jsme. Thomayerovku máme asi 10 minut od domu, kontrakce žádné, sem tam pobolívá podbřišek jako při menzes. Žádné drama.

    Po přichodu na příjem chvíli čekáme, je tam nějaká těhule, která přišla na plánovanou sekci, asi 30 minut sedím a čtu si knížku, žádná změna, přemýšlím, zda mě ještě pustí domů. Pak těhule odejde na sál a jdeme my. Odevzdávám vložku, jasná plodovka, doktorka na mě koukne. Je tam příjemná Mudra, kterou znám z kontrol v nemocnici, vyšetřovala mě vždy jen vnějškem, na čípek se ptala spíš na názor mě. Nyní do mě i sáhne, řekne, že jeden vak tam ještě je, necháme to být, počkáme, času dost. Prý jak se cítím a že půjdu na přípravu, domů už ne. :grinning:

    Vyplním nějaké papíry, zatím koukáme s přítelem na monitor, který mi sestra upevní na břicho, sem tam mírné kontrakce intenzity 80, prý to zvládám dobře, cítím se furt fajn, usmívám se. Pak za mnou příjde lékařka, že půjdeme vedle, zvednu se a luuup a to je vody! :grinning: Zbytek ze mě vytekl, mám mokré kalhoty a stydím se. :grinning: Sestra jde pro kyblík, další mě odvádí, kontrakce trošku zesílily, ale nic mimořádného. Na pokoji se na mě podívá doktorka, nelíbí se jí voda a ozvy dítěte, znovu na utz, průtoky jsou nižší, bojí se sekce. Nicméně, prý uvidíme, jak to půjde. Mezitím klesly ozvy, ale prý je to normální v téhle fázi. Budeme čekat.

    2 hodiny se nic neděje, je kolem 18. hodiny, já se cítím pořád fit, takže mi zavedou tabletu. Má zabrat do hodiny, po 15 min začínají silné kontrakce, intenzita asi 120, to už je víc cítit, na posteli hrozné. Takže mám zkusit sprchu - no parááááda :grinning: teplá voda + sprcha a za chvíli jsem na 8 cm, znovu do sprchy a kontraktce prodýchám s přítelem, sem tam na nás koukne PA, že máme zavolat, kdybych už měla tendenci tlačit. Kolem 22. h se na mě příjde kouknout doktorka, jak to postupuje, ozvy se ustálily, měří mi průchod kostmi, mám je hodně úzké, ale už se nedá nic dělat, musím prostě zabrat. :grinning:

    Pak na mě příjde nutkání tlačit - jak na záchodě při velké. Zpětně jsem ráda za příjemný klystýr, to jsem se skvěle uvolnila a byla jsem ráda, že PA odvedla přítele, že nyní budu raději sama. :grinning:

    Na sále už je to jen chvíle asi 20 minut a malý je venku - vidím ho, jak ho odnášejí, je potichu, celý modrý. PA s ním honem běží vedle, slyším, jak kolem mě je najednou moc lidí, doktorka si zavolala ještě jinou, plus další 3 porodní asistentky, jedna mi jemně tlačí na břicho, vychází placenta, ztráta krve asi 500 ml, já se ale pořád cítím výborně, usmívám se, PA mi říkají, že jsem byla statečná, epidurál jsem nestihla a ani nechtěla. Trošku byl problém s tím, že malý vyšel prvně rukou, pak šla hlavička, na ramínkách jsem se sekla, museli mi pomoci tlakem, pak už to bylo rychlé.

    Malého jsem neviděla asi hodinu, kdy byl vedle s přítelem. Ten si ho popsal, zvážil a změřil. Poté mi ho sestřička přišla ukázat - měl plné plíce plodovky, proto špatně dýchal, museli ho odsávat a vodu poslali na rozbor, zda je v ní infekce. Podle hlasu doktorky z dětského to bylo asi vážné, já jsem byla vedle z toho, že už to mám za sebou, hormony se mnou házely. Když mi ho ukázali, skoro jsem se lekla! :sweat_smile: Modrý obličejík, hlava hrozně protáhlá, opuchlé oči a rty... Nicméně za pár dnů už vypadal jako člověk. :grinning:

    Partner byl se mnou asi od 1. hodiny ranní, poté mě odvezli na pokoj, kde jsem byla sama, partner šel domů slavit a svolávat přátele. :sunglasses: Já nemohla spát, vedle brečelo miminko, já plná dojmů, v noci za mnou ještě přišla ta doktorka, že Honzík je už na tom lépe, ale že si ho nechají do rána. Na infekci to nevypadá, že je fit.

    Po vizitě následující den mi ho přivezli a my se spolu začali sžívat :slight_smile: Nyní mu je už rok a den a je to čiperka, který zvládl začátek i s naštípnutou klíční kostí a horším sacím reflexem.

    Ikdyž jsem rodila v obávané Krči v Praze, porod jsem si "užila", asi jsem svým přístupem nakazila i personál, protože jsem se nesetkala s žádnou protivnou sestrou a i sestry na 6-ti nedělí byly v pohodě :slight_smile: a že nebyl bonding? Nevadí, já jsem byla ráda, že mi ho sestry opečovávaly tak, že jsem ho mohla mít brzo u sebe. :slight_smile:
  • Už nikdy

     •  mississka11
    3.11.2016 ve 20:49 To se mi líbí
    V noci jednoho dne mě začalo pravidelně pobolívat břicho. Jeli jsme tedy do porodnice a tam zjistili, že se vlastně nic neděje. Protože jsem už 7 dní přenášela, začali mi porod vyvolávat. Dostala jsem v osm hodin ráno dva prostaglandinové čípky. V poledne další dva. Celý den jsem prozvracela, bolesti byly šílené. Bohužel jsem se neotevírala a večer (po 18-ti hodinách) jsem byla jen na 4 cm. I přesto mě přesunuli na porodní sál, kde mi udělali klistýr, píchli vodu, zavedli epidural a pustili oxytocin. Po 10-ti hodinách dalšího trápení začala hrozit hypoxie plodu, tak mě převezli na operační sál, kde proběhla sekce.

    Za mě bylo vyvolávání naprosto zbytečné, neměla jsem ani podepsaný souhlas k indukci. Respektive ne vyvolávání, ale takové dlouhé trápení. Zůstala jsem totiž otevřená na 5 cm.
    V noci jednoho dne mě začalo pravidelně pobolívat břicho. Jeli jsme tedy do porodnice a tam zjistili, že se vlastně nic neděje. Protože jsem už 7 dní přenášela, začali mi porod vyvolávat. Dostala jsem v osm hodin ráno dva prostaglandinové čípky. V poledne další dva. Celý den jsem prozvracela, bolesti byly šílené. Bohužel jsem se neotevírala a večer (po 18-ti hodinách) jsem byla jen na 4 cm. I přesto mě přesunuli na porodní sál, kde mi udělali klistýr, píchli vodu, zavedli epidural a pustili oxytocin. Po 10-ti hodinách dalšího trápení začala hrozit hypoxie plodu, tak mě převezli na operační sál, kde proběhla sekce.

    Za mě bylo vyvolávání naprosto zbytečné, neměla jsem ani podepsaný souhlas k indukci. Respektive ne vyvolávání, ale takové dlouhé trápení. Zůstala jsem totiž otevřená na 5 cm.
  • Vyvolávaný porod

     •  maudd
    3.11.2016 v 07:39 To se mi líbí
    Na porod jsem se nějak zásadně nepřipravovala. Říkala jsem si, že to prostě nějak zvládnu. Ve finále horší než porod bylo dostat se do porodnice. :D

    Všechny mé TP minuly, nic se nedělo, porodnice v rekonstrukci. V pátek (41+3) jsem už měla zůstat na vyvolání v porodnici, seč neměli volnou postel, tak mě nechali odejít domů, ať se ještě přes víkend snažíme a pokud nic, tak v pondělí. V pondělí ráno jsem byla nastoupena s taškou - a pro změnu nebylo místo. Verdikt: zkuste to po poledni, třeba nějakou maminku propustíme. Jeli jsme tedy ještě do práce (tam se mi všichni smáli, co tam dělám, když rodím) a na oběd.

    Ve 12:15 mě konečně přijali na oddělení, ve 12:20 jsem dostala tabletu prostinu a šla si lehnout na pokoj. Poměrně rychle začaly přicházet kontrakce, ale nebylo to nic, co by se nedalo vydržet. Ve dvě hodiny už to taková sranda nebyla :slight_smile:) , ve čtyři už jsem bolestí lezla po zdi, jediné co pomáhalo, bylo chodit a skákat na míči. Už mi fakt nebylo úplně fajn, tak jsem si šla shánět PA, která toho chudák měla nad hlavu. Když mě vyšetřila, tak povídá "vy jste na 7 cm, tak jdeme sál". Popadla jsem věci, manžela, který čekal na chodbě a ani nevím jak jsem vyšla ty zpropadený schody. :slight_smile: Příprava už se nestihla, šlo se rovnou rodit. PA mi ještě píchla vodu (po domluvě) - to bylo 18:42 a v 18:50 byl malý venku. Nástřih mě neminul, ale bylo mi to jedno, šití ke konci bylo nepříjemné, ale dalo se vydržet. Manžel byl oporou, ale v zápalu boje si vyslechl pár nepěkných věcí, bral to naštěstí sportovně. :slight_smile:

    Malý měl apgar skore 9-10-10, na sále jsme pak všichni tři strávili krásné dvě hodiny spolu.
    Na porod jsem se nějak zásadně nepřipravovala. Říkala jsem si, že to prostě nějak zvládnu. Ve finále horší než porod bylo dostat se do porodnice. :D

    Všechny mé TP minuly, nic se nedělo, porodnice v rekonstrukci. V pátek (41+3) jsem už měla zůstat na vyvolání v porodnici, seč neměli volnou postel, tak mě nechali odejít domů, ať se ještě přes víkend snažíme a pokud nic, tak v pondělí. V pondělí ráno jsem byla nastoupena s taškou - a pro změnu nebylo místo. Verdikt: zkuste to po poledni, třeba nějakou maminku propustíme. Jeli jsme tedy ještě do práce (tam se mi všichni smáli, co tam dělám, když rodím) a na oběd.

    Ve 12:15 mě konečně přijali na oddělení, ve 12:20 jsem dostala tabletu prostinu a šla si lehnout na pokoj. Poměrně rychle začaly přicházet kontrakce, ale nebylo to nic, co by se nedalo vydržet. Ve dvě hodiny už to taková sranda nebyla :slight_smile:) , ve čtyři už jsem bolestí lezla po zdi, jediné co pomáhalo, bylo chodit a skákat na míči. Už mi fakt nebylo úplně fajn, tak jsem si šla shánět PA, která toho chudák měla nad hlavu. Když mě vyšetřila, tak povídá "vy jste na 7 cm, tak jdeme sál". Popadla jsem věci, manžela, který čekal na chodbě a ani nevím jak jsem vyšla ty zpropadený schody. :slight_smile: Příprava už se nestihla, šlo se rovnou rodit. PA mi ještě píchla vodu (po domluvě) - to bylo 18:42 a v 18:50 byl malý venku. Nástřih mě neminul, ale bylo mi to jedno, šití ke konci bylo nepříjemné, ale dalo se vydržet. Manžel byl oporou, ale v zápalu boje si vyslechl pár nepěkných věcí, bral to naštěstí sportovně. :slight_smile:

    Malý měl apgar skore 9-10-10, na sále jsme pak všichni tři strávili krásné dvě hodiny spolu.
  • Císařský řez

     •  irenka84
    28.10.2016 ve 21:30 To se mi líbí
    Když jsem se dozvěděla, že jsem těhotná, zamotala se mi hlava a ikdyž sem věděla, že na to budu sama, těšila jsem se. Těhotenství bylo namáhavé a těšila jsem se na porod. Žádné předporodní kurzy jsem neabsolvovala a ikdyž sem se hrozně bála, říkala jsem si, že to je přirozené a že když to zvládlo (snad miliardy žen a v horších podmínkách), zvládnu to i já. Když jsem se dozvěděla, že jsem těhotná, zamotala se mi hlava a ikdyž sem věděla, že na to budu sama, těšila jsem se. Těhotenství bylo namáhavé a těšila jsem se na porod. Žádné předporodní kurzy jsem neabsolvovala a ikdyž sem se hrozně bála, říkala jsem si, že to je přirozené a že když to zvládlo (snad miliardy žen a v horších podmínkách), zvládnu to i já.
  • Obrovské štěstí

     •  elekthra
    6.5.2016 ve 21:17 To se mi líbí
    Vždycky, když mi kamarádky/známé/rodina vyprávěly o porodech, byly to historky plné strachu, bolesti, vyčerpání a to jsem nechtěla. Snažila jsem se těmto rozhovorům vyhýbat a naladit se pozitivně.

    Všem jsem v legraci říkala, že to bude bezbolestná rychlovka, kdy porodím mezi dveřma (myslela jsme na příjmu v porodnici a ne v kuchyni u nás doma, jak se nakonec stalo). :grinning:

    Jak se říká, opatrně zvažuj, co si přeješ, protože můj rychloporod trval 3 hodiny (od probuzení v noci do narození miminka) a do porodnice jsme nestačili dojet.

    Vím, že jsme měli štěstí, ale když poslouchám ty hororové story z porodnic, nemůžu být za "můj porod" vděčnější. :slight_smile:
    Vždycky, když mi kamarádky/známé/rodina vyprávěly o porodech, byly to historky plné strachu, bolesti, vyčerpání a to jsem nechtěla. Snažila jsem se těmto rozhovorům vyhýbat a naladit se pozitivně.

    Všem jsem v legraci říkala, že to bude bezbolestná rychlovka, kdy porodím mezi dveřma (myslela jsme na příjmu v porodnici a ne v kuchyni u nás doma, jak se nakonec stalo). :grinning:

    Jak se říká, opatrně zvažuj, co si přeješ, protože můj rychloporod trval 3 hodiny (od probuzení v noci do narození miminka) a do porodnice jsme nestačili dojet.

    Vím, že jsme měli štěstí, ale když poslouchám ty hororové story z porodnic, nemůžu být za "můj porod" vděčnější. :slight_smile:
  • Porod zvládne každá beze stresu

     •  tiburakova
    7.12.2015 v 09:35 To se mi líbí
    Já chci jenom tolik, rodit budu po páté a taky jsem přemýšlela a měla strach, ale proč? Je třeba si to uživat každým dnem a když už to přijde, tak je to přirozený - je to poslání matky a nemusí mit strach. Když to šlo dovnitř musí to jít i ven.

    Mnoho síly všem! S pozdravem tiburakova. :stuck_out_tongue_closed_eyes:
    Já chci jenom tolik, rodit budu po páté a taky jsem přemýšlela a měla strach, ale proč? Je třeba si to uživat každým dnem a když už to přijde, tak je to přirozený - je to poslání matky a nemusí mit strach. Když to šlo dovnitř musí to jít i ven.

    Mnoho síly všem! S pozdravem tiburakova. :stuck_out_tongue_closed_eyes:
  • Nejkrásnější závěr celého těhotenství

     •  dagmarj
    30.11.2015 v 17:27 To se mi líbí
    Porod bolí. Tomu jsem u prvního nevěřila, vždyť by do toho tolika matek nešlo znova dobrovolně. Pak jsem si to zkusila u prvního s epidurálem. Pomohl jen na chvilku a po něm jsem po porodu zvracela. Takže jsem malého nedostala na pokoj a u druhého jsem ho už ani nechtěla.

    První porod trval 8 hodin. Druhý 2 hodiny a 20 minut. Druhý byl bolestivější, šlo to více do zad a nic jiného nebolelo tolik jako kříže. Bolelo to tak, že jsem si i pořvala a šla jsem na kolena. Občas se mi to ve snu ještě teď po 2 letech vrací a říkám si, že už nikdy. Ale ještě chci holčičku. Každá to vydrží. Ono totiž nic jiného nezbývá. Pak přijde odměna - to miminko a přítelův děkovný pohled a gesto.

    Je to něco, na co se nezapomíná. To, na co celý život vzpomínáme s láskou a nakonec se i zasmějeme.
    Porod bolí. Tomu jsem u prvního nevěřila, vždyť by do toho tolika matek nešlo znova dobrovolně. Pak jsem si to zkusila u prvního s epidurálem. Pomohl jen na chvilku a po něm jsem po porodu zvracela. Takže jsem malého nedostala na pokoj a u druhého jsem ho už ani nechtěla.

    První porod trval 8 hodin. Druhý 2 hodiny a 20 minut. Druhý byl bolestivější, šlo to více do zad a nic jiného nebolelo tolik jako kříže. Bolelo to tak, že jsem si i pořvala a šla jsem na kolena. Občas se mi to ve snu ještě teď po 2 letech vrací a říkám si, že už nikdy. Ale ještě chci holčičku. Každá to vydrží. Ono totiž nic jiného nezbývá. Pak přijde odměna - to miminko a přítelův děkovný pohled a gesto.

    Je to něco, na co se nezapomíná. To, na co celý život vzpomínáme s láskou a nakonec se i zasmějeme.
  • Porod KP - první dítě

     •  iviska
    10.7.2015 v 15:00 To se mi líbí
    Od 30 tt jsem věděla, že se miminko neotočilo. V 36 tt jsem byla odeslána do rizikové porady nemocnice Třebíč. Sloužící lékař mě seznámil s riziky porodu koncem pánevním a dal mi čas na rozmyšlenou, zda zkusím rodit přirozeně či císařským řezem. Jelikož váhový odhad miminka byl nízký 2500-2700 g. Po zvážení všech pro a proti jsem se rozhodla, zkusit porodit přirozeně.

    Ve 39 tt jsem začala cítit slabé bolesti, podobné menstruačních. Nějak jsem si ještě nepřipadla být připravena na porod. V noci se bolesti začaly stupňovat, měla jsem nutkání chodit více na wc. Začala jsem i lehce krvácet, což mě přimělo zalarmovat tchána (manžel byl ve službě) a jeli jsme do porodnice.

    Při příchodu jsem ohlásila, že miminko je KP a já lehce krvácím (v tu dobu jsem ještě věřila, že mě pošlou domů). Ihned mne sestra odvedla na příjem, a lékař mě "uklidnil" že je to na dlouho, že pokud porodím, tak až odpoledne (v tu dobu byly právě 3 hodiny ráno). Sestra mne poté odvedla na porodní box, kde jsem mohla pouze ležet na zádech či boku. Bylo to šílené. Pro urychlení porodu jsem souhlasila s kapačkou oxytocinu. Po každém navýšení byly kontrakce horší a horší. Nejhorší bylo asi to, že jsem nesměla nic, jen ležet. Celou dobu jsem byla na monitoru, kontrakce šly jednou do břicha, podruhé do zad, nevím co bylo horší. Naštěstí porod postupoval rychle, takže jsme počkali až dorazí ráno pan primář, píchli mi vodu, dopředu se omluvil za nástřih a slíbil, že to paní doktorka dá do pořádku a šlo se na to.

    Bylo to nekonečné. Kontrakci co kontrakci miminko natáčel do správné polohy, to už jsem byla vyčerpaná, nemohla jsem dýchat, dostala jsem kyslíkovou masku. Asi po 20 ti minutách přišla na svět prvorozená dcera Lucie, s mírami 2750g a 47cm. Při samotném porodu prý na porodním boxu bylo hodně lidí, sestřičky, lékaři, pediatři atd. Já to nevnímala, ale manžel v tu dobu dostal docela strach. Později mi sestry říkaly, že byli všichni v pohotovosti, pokud by byl nutný CŘ.

    Zotavení po porodu ...
    Od 30 tt jsem věděla, že se miminko neotočilo. V 36 tt jsem byla odeslána do rizikové porady nemocnice Třebíč. Sloužící lékař mě seznámil s riziky porodu koncem pánevním a dal mi čas na rozmyšlenou, zda zkusím rodit přirozeně či císařským řezem. Jelikož váhový odhad miminka byl nízký 2500-2700 g. Po zvážení všech pro a proti jsem se rozhodla, zkusit porodit přirozeně.

    Ve 39 tt jsem začala cítit slabé bolesti, podobné menstruačních. Nějak jsem si ještě nepřipadla být připravena na porod. V noci se bolesti začaly stupňovat, měla jsem nutkání chodit více na wc. Začala jsem i lehce krvácet, což mě přimělo zalarmovat tchána (manžel byl ve službě) a jeli jsme do porodnice.

    Při příchodu jsem ohlásila, že miminko je KP a já lehce krvácím (v tu dobu jsem ještě věřila, že mě pošlou domů). Ihned mne sestra odvedla na příjem, a lékař mě "uklidnil" že je to na dlouho, že pokud porodím, tak až odpoledne (v tu dobu byly právě 3 hodiny ráno). Sestra mne poté odvedla na porodní box, kde jsem mohla pouze ležet na zádech či boku. Bylo to šílené. Pro urychlení porodu jsem souhlasila s kapačkou oxytocinu. Po každém navýšení byly kontrakce horší a horší. Nejhorší bylo asi to, že jsem nesměla nic, jen ležet. Celou dobu jsem byla na monitoru, kontrakce šly jednou do břicha, podruhé do zad, nevím co bylo horší. Naštěstí porod postupoval rychle, takže jsme počkali až dorazí ráno pan primář, píchli mi vodu, dopředu se omluvil za nástřih a slíbil, že to paní doktorka dá do pořádku a šlo se na to.

    Bylo to nekonečné. Kontrakci co kontrakci miminko natáčel do správné polohy, to už jsem byla vyčerpaná, nemohla jsem dýchat, dostala jsem kyslíkovou masku. Asi po 20 ti minutách přišla na svět prvorozená dcera Lucie, s mírami 2750g a 47cm. Při samotném porodu prý na porodním boxu bylo hodně lidí, sestřičky, lékaři, pediatři atd. Já to nevnímala, ale manžel v tu dobu dostal docela strach. Později mi sestry říkaly, že byli všichni v pohotovosti, pokud by byl nutný CŘ.

    Zotavení po porodu KP bylo pro mne zdlouhavé, díky šití a velkému nástřihu jsem celé šestinedělí cítila každý pohyb, stehy mi vypadaly až pátý týden po porodu. Ale jsem ráda, že jsem dala přednost porodu KP než CŘ.
  • Můj porod a mé dojmy

     •  ladyhacek
    28.3.2015 ve 20:26 To se mi líbí
    Tak jsem se rozhodla napsat článek o průběhu mého porodu, mých pocitů a dojmů. Na úvod chci říct, že jsem masírovala hráz, cvičila s Aniballem a pila maliník. Manžel chtěl být u porodu a i já ho tam chtěla, jako mojí oporu. Termín jsme měli 30.3. a manžel si vzal dovolenou týden před a týden po termínu - je totiž velká šance, že ho z práce nepustí (neměl by ho kdo zastoupit).

    Kvůli mému tlaku jsem byla hospitalizovaná a bylo rozhodnuto, že mi vyvolají porod. V pátek ráno 20.3. my byla zavedana vyvolávací tableta. Dosavadní nález byl: hlavička naléhá, ale je stále vysoko, prostupná na prst. Tableta moc nezabrala, spíš bych to popsala jako poslíčkové - mírné bolesti v podbřišku a kříži. V sobotu kolem 8:30 hoc. dne 21.3. mi pan primář zavedl druhou tabletu. Tak už jen to zavedení dost bolelo (oproti pátku - nález: prostupná na 2 prsty). Sdělil mi, že pokud tableta nezabere do půl 11 zavede druhou a dnes porodím. Docela mě polilo horko, manžel v práci, co když to nestihne, asi jsem se moc upla na to, aby tam byl, ale jako moje morální podpora bude potřeba, asi jsem do jisté míry srab. Kolem půl 10 se skutečně kontrakce začaly rozjíždět, dle monitoru nebyly silné, ale já je cítila! Zkusila jsem zavolat manželovi do práce, že tedy začínám rodit, prý se pokusí sehnat náhradu a přijede. Je půl 11 a já jsem prostupná na 4 - zahájena příprava. Manželovým kolegům velmi děkujeme, protože nakonec přijel! Moc se mi ulevilo, když jem ho viděla. Přijel kolem 13. hodiny (po 14. hodině jsem porodila) a já měla kontrakce v plném proudu. Musel počítat, já to nezvládla, po třech minutách a trvaly asi 30 sekund - na prvorodičku rychlost. Zároveň mě dojalo, když mě viděl při kontrakci s bolestí, naskočily mu slzy do očí a nevěděl jak mi pomoci, což nemohl, ale mě pomáhalo vědomí, že je tam.

    Špatně jsem dýchala, byla jsem moc v křeči a nedokázala se soustředit. Byl mi doporučen epidurál a manžel vlastně za mě kýval, že ano, že ho chci. :slight_smile: Odehrálo se to vše tak rychle. Na monitoru ...
    Tak jsem se rozhodla napsat článek o průběhu mého porodu, mých pocitů a dojmů. Na úvod chci říct, že jsem masírovala hráz, cvičila s Aniballem a pila maliník. Manžel chtěl být u porodu a i já ho tam chtěla, jako mojí oporu. Termín jsme měli 30.3. a manžel si vzal dovolenou týden před a týden po termínu - je totiž velká šance, že ho z práce nepustí (neměl by ho kdo zastoupit).

    Kvůli mému tlaku jsem byla hospitalizovaná a bylo rozhodnuto, že mi vyvolají porod. V pátek ráno 20.3. my byla zavedana vyvolávací tableta. Dosavadní nález byl: hlavička naléhá, ale je stále vysoko, prostupná na prst. Tableta moc nezabrala, spíš bych to popsala jako poslíčkové - mírné bolesti v podbřišku a kříži. V sobotu kolem 8:30 hoc. dne 21.3. mi pan primář zavedl druhou tabletu. Tak už jen to zavedení dost bolelo (oproti pátku - nález: prostupná na 2 prsty). Sdělil mi, že pokud tableta nezabere do půl 11 zavede druhou a dnes porodím. Docela mě polilo horko, manžel v práci, co když to nestihne, asi jsem se moc upla na to, aby tam byl, ale jako moje morální podpora bude potřeba, asi jsem do jisté míry srab. Kolem půl 10 se skutečně kontrakce začaly rozjíždět, dle monitoru nebyly silné, ale já je cítila! Zkusila jsem zavolat manželovi do práce, že tedy začínám rodit, prý se pokusí sehnat náhradu a přijede. Je půl 11 a já jsem prostupná na 4 - zahájena příprava. Manželovým kolegům velmi děkujeme, protože nakonec přijel! Moc se mi ulevilo, když jem ho viděla. Přijel kolem 13. hodiny (po 14. hodině jsem porodila) a já měla kontrakce v plném proudu. Musel počítat, já to nezvládla, po třech minutách a trvaly asi 30 sekund - na prvorodičku rychlost. Zároveň mě dojalo, když mě viděl při kontrakci s bolestí, naskočily mu slzy do očí a nevěděl jak mi pomoci, což nemohl, ale mě pomáhalo vědomí, že je tam.

    Špatně jsem dýchala, byla jsem moc v křeči a nedokázala se soustředit. Byl mi doporučen epidurál a manžel vlastně za mě kýval, že ano, že ho chci. :slight_smile: Odehrálo se to vše tak rychle. Na monitoru měl malý špatný srdeční tep. No, přestala jsem cítit kontrakce a soustředila se jen na ten pokles. :frowning2: Nasadili mi kyslík a za chvíli se prďola probral a zase měl tep správný. Ten, kdo to nezažil, tak tu úlevu prostě nepocítí! Střídavě jsem koukala na monitor a střídavě na manžela. Trvalo to jen pár sekund, ale mě se v tu chvíli zastavil čas.

    Naštěstí vše vypadalo dobře, mě zabral epidurál, začala jsem hezky kontrakce prodýchávat a nález byl hrdlo 0, otevřená na 8cm - prostě rychlost. Šla jsem do sprchy, kde jsem měla pohupovat a kroužit pánví, aby malý lépe sestoupil. PA mi dala 10 minut, no já 2x zakroužila a zahlásila jsem, že mě to nutí tlačit, že už je to tady! Tak rychle ze sprchy a sestřička, že mě zkontroluje. Je to tady, 10 cm a hlavička je vidět. V té chvíli manžel, že si odskočí na WC, zpětně velmi vtipná historka - WC nenašel, tak se vrátil zeptat, kde je, no a my, že jdeme na sál!!!!

    Bylo kolem 14. hodiny (přesný časy prostě nedávám), ano, vše tohle se odehrálo za hodinu. Manžel to z práce stihl akorát a mě to pomohlo se uvolnit. Malý přišel na svět ve 14:07 a vehnal manželovi slzy do očí. Na chvíli mi ho položili na bříško a já cítila takovou úlevu, že je zdravý. Cítila jsem jeho teplo. Pak ho odnesli zvážit a manžel tam šel také. Když se s ním vracel v náručí, bylo to nepopsatelně nádherné. Jen mě mrzí jedna věc, za kterou se i stydím. Já, (narozdíl od manžela), na sále nebrečela. :frowning2: Teď, týden po porodu, břečím snad každý den vždy, kdy se na malého podívám nebo si vzpomenu jaké to bylo. Nevím, zda to způsobil šok, či epidurál. Ale na slzách dojetí asi tolik nezáleží. Hlavní je, že syna miluji a ani nedokáži popsat jak.

    Na úvodu jsem se zmiňovala, co jsem dělala pro snažší porod a výsledek? Jen jedna menší trhlinka, kterou Dr. nešil. Malý Ondrášek je opravdu malý, měl 47 cm a 2740g. Malého odvezli a já čekala ty dvě hodiny na sále. Po hodině mě přišla PA zkontrolovat a nezdálo se jí krvácení, prý krvácím nějak hodně. Co se děje? Trochu jsem se vyděsila a s manželem, který byl celou dobu se mnou, jsme se na sebe podívali. Začala mi mačkat břicho, no příjemné to opravdu nebylo, našla tu trhlinku, kterou Dr. nešil jen mě zatampónovali a zase jsem čekala. Konečně můžu ze sálu a hned do sprchy - manžel šel se mnou a vlastně mě i hlídal. Mě se pak i začala motat hlava - asi pokles tlaku a ztráta krve.

    Závěrem už jen řeknu, že manžel je opravdu úžasný! Od porodu mi každý den říká, jak jsem nádherná, jak mi to sluší a že vypadám po porodu jinak. No a že je rád, že nás má!

    Přeji všem, aby i pro ně byl porod tak úžasný zážitek jako pro mě a hlavně, aby byl i tak rychlý (první kontrakce v půl 10 a za cca 4,5 hoďky byl malý na světě.
  • Porod koncem pánevním -prvorodička

     •  lidus93
    17.2.2015 ve 20:43 To se mi líbí
    Již v jednom příspěvku jsem psala o svých problémech a komplikacích v těhotenství. Od začátku každý ultrazvuk byl náš malý napříč v bříšku a vždy zádama ven, takže nebýt genetiky, nevím ani co čekám. :wink:

    Při kontrole ve 31. týdnu byl Náš Rišánek hlavičkou nahoru (strašně mě tlačil hlavičkou pod pravým prsem). Jednou jsem někde četla, že pokud se dítě do 33. týdne neotočí samo, už se tak nestane. Nedávala jsem tomu moc žádné pozornosti, říkala jsem si, že když jsme všechny komplikace zvládli, zvládneme i toto.

    Při kontrole a monitorech ve 35. týdnu doktor konstatoval polohu hlavičkou nahoru - čili koncem pánevnim. Informoval mě o možnosti otočení miminka, ale kvůli časté tvrdosti břicha a předchozích komplikacích to nedoporučoval. Navíc jsem od 2 maminek slyšela, že je to dosti bolestivé a stejně následoval císařský řez kvůli komplikacím. Další možnost byla porod koncem pánevním - pokud by miminko mělo špatnou polohu nebo více jak 3500g, provedl by se císařský řez.

    Celou dobu jsem si hezky žila v domnění, že to bude bez práce a rychlý zákrok.

    Koncečně přišel den D - 31.10.2014 v 6:50 ráno ve 37. týdnu mi v posteli praskla voda. Po příjezdu do porodnice mi paní doktorka oznámila, že nejsem otevřená ani na špičku prstů a miminko krásně nasedá zadečkem a má kolem 3 kil, takže porod koncem pánevním. :astonished: :astonished:

    Moje strašná bolest v zádech a v kostrči stále zesilovala. Ve 20:25 jsem se konečně otevřela na špičku prstů. Chystání porodních cest bylo přímo příšerné, už jsem nevěděla jak si lehnout. Konečně kolem 5. hodiny ranní jsme šli tlačit. Překvapila mě přítomnost 2 doktorů, pediatra, dětské sestry, anestezioložky porodní asistentky a ještě 2 mediků. Byla jsem uklidněna, že u takového porodu musí být přítomnost více lidí. Pro moje překvapení tlačení bylo míň bolestivé než chystání porodních cest. Ikdyž vytlačit nožičky se zadečkem mi dost dlouho trvalo. V 6:15 ráno byl konečně náš Rišánek na světě s 2880g a 52cm.

    Pro neodloučení placenty jsem stejně m...
    Již v jednom příspěvku jsem psala o svých problémech a komplikacích v těhotenství. Od začátku každý ultrazvuk byl náš malý napříč v bříšku a vždy zádama ven, takže nebýt genetiky, nevím ani co čekám. :wink:

    Při kontrole ve 31. týdnu byl Náš Rišánek hlavičkou nahoru (strašně mě tlačil hlavičkou pod pravým prsem). Jednou jsem někde četla, že pokud se dítě do 33. týdne neotočí samo, už se tak nestane. Nedávala jsem tomu moc žádné pozornosti, říkala jsem si, že když jsme všechny komplikace zvládli, zvládneme i toto.

    Při kontrole a monitorech ve 35. týdnu doktor konstatoval polohu hlavičkou nahoru - čili koncem pánevnim. Informoval mě o možnosti otočení miminka, ale kvůli časté tvrdosti břicha a předchozích komplikacích to nedoporučoval. Navíc jsem od 2 maminek slyšela, že je to dosti bolestivé a stejně následoval císařský řez kvůli komplikacím. Další možnost byla porod koncem pánevním - pokud by miminko mělo špatnou polohu nebo více jak 3500g, provedl by se císařský řez.

    Celou dobu jsem si hezky žila v domnění, že to bude bez práce a rychlý zákrok.

    Koncečně přišel den D - 31.10.2014 v 6:50 ráno ve 37. týdnu mi v posteli praskla voda. Po příjezdu do porodnice mi paní doktorka oznámila, že nejsem otevřená ani na špičku prstů a miminko krásně nasedá zadečkem a má kolem 3 kil, takže porod koncem pánevním. :astonished: :astonished:

    Moje strašná bolest v zádech a v kostrči stále zesilovala. Ve 20:25 jsem se konečně otevřela na špičku prstů. Chystání porodních cest bylo přímo příšerné, už jsem nevěděla jak si lehnout. Konečně kolem 5. hodiny ranní jsme šli tlačit. Překvapila mě přítomnost 2 doktorů, pediatra, dětské sestry, anestezioložky porodní asistentky a ještě 2 mediků. Byla jsem uklidněna, že u takového porodu musí být přítomnost více lidí. Pro moje překvapení tlačení bylo míň bolestivé než chystání porodních cest. Ikdyž vytlačit nožičky se zadečkem mi dost dlouho trvalo. V 6:15 ráno byl konečně náš Rišánek na světě s 2880g a 52cm.

    Pro neodloučení placenty jsem stejně musela na sál a celkové narkoze jsem se nevyhla. :confounded:

    Co bych změnila? Asi vůbec nic, tak jak jsem se hrozně bála jsem to prý, podle přítele i doktorů, na prvorodičku zvládla skvěle. A o to víc jsem na sebe byla hrdá, že jsem to zvládla a přivedla na svět tak úžasné a statečné miminko. :slight_smile:
  • Porod nemusí bolet :-)

     •  wahu
    15.2.2015 ve 22:26 To se mi líbí
    Když jsem otěhotněla, najednou jsem se přestala porodu bát a začala se na něj těšit, psychicky jsem se naladila na to, že pro mě bude porod krásným zážitkem. V těhotenství jsem se cítila báječně, téměř se mi vyhnuly i ranní nevolnosti, nijak jsem se neomezovala, normálně chodila do práce (učitelka :slight_smile: – děti na mě byly moc hodné, bavili jsme se o miminku, bylo to fajn, doma bych se asi ukousala nudou), na částečný úvazek ještě necelý měsíc před porodem, dělala jsem lehčí práce na zahrádce, chodila plavat, denně chodila na vycházky s naším huskym (32 kg) :slight_smile: a hlavně jsem si užívala rostoucí bříško, i když moje bříško bylo dost maličké, protože jsem vysoká, nějak se tam Ondrášek dobře srovnal a ještě v sedmém měsíci mi nikdo nevěřil, že jsem těhotná. Cvičila jsem s epi-nem, pila maliník, jedla lněné semínko, řídila auto a v rámci možností jsem zůstávala až do porodu fyzicky aktivní.

    Termín jsem měla dle UTZ v sobotu 24. 11. 2012, na kontrole ve středu dle paní doktorky zamčeno na tisíc západů. No, já jsem teda rozhodně nechtěla přenášet a rozhodně bych nebyla ráda za vyvolávaný porod. Řekla jsem si tedy, že to zkusím trochu popohnat a našla si na internetu recept na „svařák“ k vyvolání porodu – litr vody, sporýš lékařský, kus skořice, 10 hřebíčků, pokrájený zázvor svařit cca 5 minut a po doušcích popíjet. Nechtěla jsem hned začínat ricinovým koktejlem. V pátek večer jsem tedy uvařila první litr nápoje a po celý večer popíjela.

    Porod se začal rozbíhat v sobotu ráno, začala jsem špinit a postupně pomalu odcházela hlenová zátka. Taky začaly lehounké bolesti v podbřišku, paradoxně ale byly spíš příjemné, protože oznamovaly, že se konečně začíná něco dít. :slight_smile: Během soboty jsem popila další litr „svařáku“ a stejně tak i v neděli. Zvládala jsem ještě pořád normálně fungovat, poklidila jsem dům, uvařila, šla na vycházku se psem, prostě pohoda.. V neděli k večeru už byly bolesti trošku silnější, polehávala jsem, odpočívala, nabírala síly. V jednu chvíli už jsem si říkala,...
    Když jsem otěhotněla, najednou jsem se přestala porodu bát a začala se na něj těšit, psychicky jsem se naladila na to, že pro mě bude porod krásným zážitkem. V těhotenství jsem se cítila báječně, téměř se mi vyhnuly i ranní nevolnosti, nijak jsem se neomezovala, normálně chodila do práce (učitelka :slight_smile: – děti na mě byly moc hodné, bavili jsme se o miminku, bylo to fajn, doma bych se asi ukousala nudou), na částečný úvazek ještě necelý měsíc před porodem, dělala jsem lehčí práce na zahrádce, chodila plavat, denně chodila na vycházky s naším huskym (32 kg) :slight_smile: a hlavně jsem si užívala rostoucí bříško, i když moje bříško bylo dost maličké, protože jsem vysoká, nějak se tam Ondrášek dobře srovnal a ještě v sedmém měsíci mi nikdo nevěřil, že jsem těhotná. Cvičila jsem s epi-nem, pila maliník, jedla lněné semínko, řídila auto a v rámci možností jsem zůstávala až do porodu fyzicky aktivní.

    Termín jsem měla dle UTZ v sobotu 24. 11. 2012, na kontrole ve středu dle paní doktorky zamčeno na tisíc západů. No, já jsem teda rozhodně nechtěla přenášet a rozhodně bych nebyla ráda za vyvolávaný porod. Řekla jsem si tedy, že to zkusím trochu popohnat a našla si na internetu recept na „svařák“ k vyvolání porodu – litr vody, sporýš lékařský, kus skořice, 10 hřebíčků, pokrájený zázvor svařit cca 5 minut a po doušcích popíjet. Nechtěla jsem hned začínat ricinovým koktejlem. V pátek večer jsem tedy uvařila první litr nápoje a po celý večer popíjela.

    Porod se začal rozbíhat v sobotu ráno, začala jsem špinit a postupně pomalu odcházela hlenová zátka. Taky začaly lehounké bolesti v podbřišku, paradoxně ale byly spíš příjemné, protože oznamovaly, že se konečně začíná něco dít. :slight_smile: Během soboty jsem popila další litr „svařáku“ a stejně tak i v neděli. Zvládala jsem ještě pořád normálně fungovat, poklidila jsem dům, uvařila, šla na vycházku se psem, prostě pohoda.. V neděli k večeru už byly bolesti trošku silnější, polehávala jsem, odpočívala, nabírala síly. V jednu chvíli už jsem si říkala, jestli přece jen raděj nejet do porodnice, ale kolem půlnoci bolesti ustaly a já v klidu usnula. Bolesti se vrátily až v pondělí ráno, takže já jsem se mohla dorůžova vyspat.. Naposledy.. :slight_smile:

    Pondělní bolesti už byly trošku jiný level, musela jsem je každou chvíli roztančit, to mě úžasně uvolňovalo. Už jsem neměla ani chuť k jídlu. Šla jsem jen odpoledne na kraťoučkou vycházku, odpočívala jsem, s mužem jsme se mazlili, často chodila do sprchy – to už i v neděli. Porodní bolesti pro mě nebyly přímo bolestivé, bylo to hodně zvláštní, ale když už to trvalo třetí den odpoledne a někdy chodily i pravidelně po pěti minutách, rozhodli jsme se, že se alespoň přesuneme do města k mé mámě. Auto jsem v 17 hod řídila já, muž je neřidič a já nikoho volat nechtěla. Asi po hodině a půl už byla mamka decentně nervózní, abych jí neporodila doma a pomalu nás vyprovázela, ať už raději jdeme. Mě se teda moc nechtělo, ale co už. :slight_smile:

    Před 19 hod jsme se tedy pěšky vydali do porodnice, protože už jsem dole cítila zvláštní tlaky. Pořád jsem ale nevěřila tomu, ze tohle je fakt ONO. Po příchodu mi nejprve PA natočila monitor, který samozřejmě nic neukázal, protože kontrakce po příchodu do porodnice ustaly, prý mě ještě zkontroluje paní doktorka a pošlou mě asi domů, že to na porod nebude. HAHA! Po kontrole lékařkou otevřená na 6, mudra: pustíme vodu a taťku pošleme dom. Tak to tedy ani náhodou! A mudra dokonce šla na chodbu za mužem a přesvědčovala ho, aby šel domů. To byla první podpásovka. Samozřejmě zůstal a porod se opět krásně rozjel. Ubytovali jsme se na nadstandardním pokoji, taťka dostal slušivý fialkový mundůr a my čekali, že to bude trvat určitě až do rána. Stihla jsem se ale max jednou osprchovat a jít se vyčůrat a začalo jít do tuhého. Nešlo ani tak o bolesti, ale ten tlak už začínal být docela mazec, PA chodila kontrolovat a poslouchat ozvy a najednou otevřená na 10.

    No a od této chvíle jsem to nějak přestala mít pod kontrolou, odkývala jsem PA píchnutí vody, když už jsem byla úplně otevřená. Vše bylo celkem ok, pouze zbrklost mudry mi trošku pokazila finále. Těsně před tlačením trvala na natočení monitoru, i PA se na to už tvářila všelijak a mě to vyloženě vadilo, nechtěla jsem ležet, chtěla jsem chodit a dál si tančit v kontrakcích. Vybrala jsem si pro tlačení polohu v polosedě, trošku na boku na posteli, tak jak jsem cvičila s epi-nem, ale tady mi nešlo tu polohu správně zaujmout, nešlo mi tlačit. Místo změny polohy, abych si mohla stoupnout nebo kleknout mi mudra tlačila mi na břicho, aby to bylo honem, proti mé vůli mi píchla injekci s oxytocinem, který stejně kontrakce nezesílil, už jsem neměla sílu se hádat, jen jsem mezi tlačením opakovaně říkala PA ať nestříhá. Nestřihla, i když pořád říkala, že bude muset. PA byla v rámci možností výborná, rodit jen s ní, věřím, že by to bylo úplně jinak.

    Doktorka mě totiž znervózňovala, moje tělo mě neposlouchalo, jakoby se zavřelo, nakonec jsem to překonala, dala do toho všechno a Ondrášek byl venku. Bylo 21:29. Teprve teď jsem si uvědomila, že dveře na pokoj byly otevřené a přímo na mě - rodící koukaly dvě dětské sestry. Prostě nechápu, proč nemohly zůstat na chodbě. Ondra šel ručičkou napřed, takže mě poranil uvnitř, ale zvenčí jeden steh. Za šití musím dr ale pochválit, bezbolestné.

    Vzhledem k tomu, že jsme měli porodní plán, tak některé věci – které byly v jejich silách ovlivnit – se PA skutečně snažila dodržet. Dr se o porodní plán vůbec nezajímala, nějaké založení do karty se taky nekonalo. No, hlavně že na strankách porodnice tvrdí, jak jsou s porodními plány zvyklí zacházet a považují je za závazné. Připadalo mi, že se někteří na nás dívají trošku jako na exoty, že máme porodní plán.

    Hned po porodu jsem Ondráška dostala na břicho, PA ho přikryla naší domácí nahřátou osuškou, taťka po dotepání přestřihl pupečník, mudra nás vyfotila a my si užívali první doteky. Pak přišla dětská sestra. Když se na to kouknu zpětně, je mi zle, dneska už bych se chovala úplně jinak, ale holt vyklepaná prvorodička. Asi po deseti minutách zkusila Ondráška přiložit, nepřisál se, tak že ho vezmou zvážit. Táta šel s nimi, popsal si ho, já zatím s PA porodila placentu a prohlídla si ji, a hned s ním byl zpátky. Ondrášek byl zabalený pořád v té osušce a v poviánu, mudra mě zašila a muž o Ondráškem tam byli celou dobu se mnou. Když bylo hotovo, PA mi pomohla s přisátím Ondráška, hned začal krásně sát, byla to nádhera.

    Přáli jsem si ještě, aby se na malého mohli přijít podívat prarodiče. To nebyl problém a PA nám je pustila cca v 11 hod v noci přímo na porodní pokoj. Přestože porodnice byla v tu chvíli prázdná a my měli zaplacený nadstandardní pokoj, skoro na minutu přesně po dvou hodinách – v 23:30 už jsme museli porodní opustit a přesunout se s Ondráškem na šestinedělí. Jenomže já jsem v tu chvíli potřebovala, abychom byli všichni tři spolu, což ale nebylo možné. S Ondráškem už jsme ale zůstali pořád spolu, na šestinedělí jsem odešla po svých, taťka nás doprovodil až k pokoji. Byla jsem domluvená s dětskou sestrou – tou příjemnější, že si Ondráška s její pomocí sama vykoupu, takže ještě v noci si Ondra zaplaval podobně jako v bříšku, nakojil se a hned usnul.

    Za to já jsem ho celou noc pozorovala a kontrolovala a nemohla se ho nabažit. Na všechna vyšetření jsme chodili společně a byli už pořád jen spolu, spali spolu v posteli a mazlili se. Nikdo si nedovolil Ondráška někam odnést. Dětské sestry byly, až na dvě ultraprotivné vyjímky, fajn, příjemné a ochotné, pomohly s kojením, poradily. Domů jsme odešli na reverz po 60ti hodinách, dýl už bych tam nevydržela, prostě nemocniční prostředí není nic pro mě, padají tam na mě deprese. Snažili se sice přemlouvat, ale problém nedělali. Chtěli jen podpis pediatra, že přebírá novorozence do péče.

    Vim, že oproti některým hrůzným příběhům jsem měla nádherný porod, ale já jsem, že mohl být ještě krásnější, kdyby se i tomu konci nechal volnější průběh.
    Rodili jsme v porodnici v Boskovicích.
  • Musela jsem na císaře

     •  davidjitka
    1.12.2014 v 09:36 To se mi líbí
    Celé těhotenství jsem se děsila toho dne až to přijde. Jsem posera. :slight_smile:

    Na začátku 8. měsíce jsem se začla pídit po tom, jak to je s tím porodem, když jsem před 4 lety prodělala operaci očí. No a dopátrala jsem se k tomu, že CS je nutný. Trochu zklamaná, ale byla to nakonec úleva, že nebudu muset hlídat poslíčky, pak následně stahy.

    Večer jsem byla hospitalizovaná. Byla to první noc, od začátku roku, co jsem nebyla se svým mužem. Ale ráno se přeci uvidíme.

    V 8 mě odveli na předsálí, sestřička mi zavedla kanylu a cévku, dostala jsem klyzma. Mezitím přijel manžel a v 9 mě vedl sálový sanitář na sál. Tam bylo lidí :grinning:. Až mě to překvapilo. Sedla jsem si na stůl, paní doktorka mi napíchla epidurál (2x), pak jsem si lehla, připoutali mě k lehátku. Odesinfikovali mi břicho, řízli a pak už jsem jen slyšela, jak to naše miminko brečí. Sestřička mi ho ukázala, přiložila, já si ho pohladila a hned ho nesla na vážení a ukázat manželovi.

    Odvezli mě na pokoj a asi za 2 hodiny jsem dostala Honzíka k sobě, bylo to krásné, protože s námi byl i manžel.
    Celé těhotenství jsem se děsila toho dne až to přijde. Jsem posera. :slight_smile:

    Na začátku 8. měsíce jsem se začla pídit po tom, jak to je s tím porodem, když jsem před 4 lety prodělala operaci očí. No a dopátrala jsem se k tomu, že CS je nutný. Trochu zklamaná, ale byla to nakonec úleva, že nebudu muset hlídat poslíčky, pak následně stahy.

    Večer jsem byla hospitalizovaná. Byla to první noc, od začátku roku, co jsem nebyla se svým mužem. Ale ráno se přeci uvidíme.

    V 8 mě odveli na předsálí, sestřička mi zavedla kanylu a cévku, dostala jsem klyzma. Mezitím přijel manžel a v 9 mě vedl sálový sanitář na sál. Tam bylo lidí :grinning:. Až mě to překvapilo. Sedla jsem si na stůl, paní doktorka mi napíchla epidurál (2x), pak jsem si lehla, připoutali mě k lehátku. Odesinfikovali mi břicho, řízli a pak už jsem jen slyšela, jak to naše miminko brečí. Sestřička mi ho ukázala, přiložila, já si ho pohladila a hned ho nesla na vážení a ukázat manželovi.

    Odvezli mě na pokoj a asi za 2 hodiny jsem dostala Honzíka k sobě, bylo to krásné, protože s námi byl i manžel.
  • Můj porod

     •  klarabrno
    7.11.2014 v 15:40 To se mi líbí
    Nebyla jsem nikde na porodním kurzu ani ničem jiném. Jediné, co jsem věděla, že chci být co nejdéle doma a do porodnice jet "až na poslední chvíli". Termín jsem měla 25.10., ale ten den nic nenasvědčovalo tomu, že se bude něco dít. Poslíčky jsem neznala, žádné bolesti, nic takového.

    Kolem 19. hodiny mi odešla hlenová zátka.
    Ve 20 hodin jsme vyrazili nakoupit, stále se nic nedělo.
    Ve 21 hodin jsem doslova "sežrala" kilo mandarinek a šla se dívat na televizi.
    O půl 1 se mi chtělo čůrat, tak jsem vstala, a v tom mi praskla voda. Šla jsem se osprchovat a přišla první kontrakce, žádná velká bolest. Utřela jsem zem, oblékla se, dobalila tašku, dala psům i kočkám granule a čerstvou vodu a šla probudit chlapa. Kontrakce byly už po 5ti minutách. Vyběhla jsem do prvního patra, řekla našim, že už jedeme, a vyrazili jsme do porodnice. Tam jsme dorazili kolem 2. hodiny.
    O půl třetí jsem šla na monitor, branka 4 cm a kontrakce po 1 minutě.
    Ve 3 jsme dorazili na porodní box, s přítelem jsme byli domluveni, že se mnou nepůjde. Najednou slyším PA jak říká: "Tatínku, vemte mamku do sprchy!" :slight_smile: Šli jsme do sprchy, dostala jsem klystýr, další sprcha a ve 4:10 se Gabča narodila. :grinning:

    Taťky jsem tam vůbec nevnímala, čas na držení ruky a podporu u nás opravdu nebyl. Už se těším na druhý porod! :grinning:
    Nebyla jsem nikde na porodním kurzu ani ničem jiném. Jediné, co jsem věděla, že chci být co nejdéle doma a do porodnice jet "až na poslední chvíli". Termín jsem měla 25.10., ale ten den nic nenasvědčovalo tomu, že se bude něco dít. Poslíčky jsem neznala, žádné bolesti, nic takového.

    Kolem 19. hodiny mi odešla hlenová zátka.
    Ve 20 hodin jsme vyrazili nakoupit, stále se nic nedělo.
    Ve 21 hodin jsem doslova "sežrala" kilo mandarinek a šla se dívat na televizi.
    O půl 1 se mi chtělo čůrat, tak jsem vstala, a v tom mi praskla voda. Šla jsem se osprchovat a přišla první kontrakce, žádná velká bolest. Utřela jsem zem, oblékla se, dobalila tašku, dala psům i kočkám granule a čerstvou vodu a šla probudit chlapa. Kontrakce byly už po 5ti minutách. Vyběhla jsem do prvního patra, řekla našim, že už jedeme, a vyrazili jsme do porodnice. Tam jsme dorazili kolem 2. hodiny.
    O půl třetí jsem šla na monitor, branka 4 cm a kontrakce po 1 minutě.
    Ve 3 jsme dorazili na porodní box, s přítelem jsme byli domluveni, že se mnou nepůjde. Najednou slyším PA jak říká: "Tatínku, vemte mamku do sprchy!" :slight_smile: Šli jsme do sprchy, dostala jsem klystýr, další sprcha a ve 4:10 se Gabča narodila. :grinning:

    Taťky jsem tam vůbec nevnímala, čas na držení ruky a podporu u nás opravdu nebyl. Už se těším na druhý porod! :grinning:
  • Jak na svět přišel Matýsek

     •  ebetka
    5.11.2014 ve 22:17 To se mi líbí
    Bylo 28. 6. 2013 večer, do porodu 15 dní, naložila jsem se do vany a pak šla jsem v klidu spát. Vzbudila jsem se v 5:15, šla se vyčůrat a na toaletním papíře jsem našla hlenovou zátku. Šla jsem zpátky do postele, ale už jsem nemohla usnout. Zachtělo se mi zase čůrat, tak jsem se zvedla a najednou jsem ucítila mokro. Super. Praskla mi voda v posteli. Bylo 5:45.

    Kontrakce jsem vůbec neměřila, pouze jsem se nasnídala, vypila kafe a okolo sedmé jsme vyrazili do porodnice. Po cestě jsem myslela, že umřu, břicho mě bolelo furt, vůbec nevím jak, kdy, kde a jak často jsem měla kontrakce. Celej můj porod byla jedna dlouhá kontrakce, bolelo to furt. Přijeli jsme na příjem, otevřela PA a já jí řekla, že mi asi praskla voda. Vzala si vložku, pošpíchala ji vodičkou a řekla, že asi určitě. Lehla jsem si, aby mě vyšetřila. Pak se mě ptal doktor, jestli mu můžu říct kolik vody mi vyteklo. Jasně, ptej se ženský na objem vody, když mám problém se všemi vzdálenostmi, objemy, poměry a stranami. Když jsem se to snažila nějak přepočítat a řekla mu, že asi deset panáků, tak se začal smát. Že prej mu plodovku na panáky ještě nikdy nikdo nepřepočítával.

    Dali mi erární košili a šoupli na monitor, během kterého jsem odpovídala na otázky PA, který si mohla v klidu přečíst ze všech dokumentů, které jsem s sebou donesla. Mezi nimi byl i porodní plán, ve kterém jsem měla napsáno, že chci otce u porodu, s klystýrem souhlasím, chci nechat dotepat pupečník a pak až ho dát přestřihnout otci dítěte, nástřih chci jen v nejnutnějších případech, chci střídat polohy a najít si nějakou, která mi bude příjemná a chci hned položit dítě na břicho.

    Odvedla mě na porodní box, řekla, že si mám lehnout na postel, přivedla přítele a odešla. Asi dvě hodiny jsem umírala s jednou velkou kontrakcí na posteli, občas přišla, vyšetřila, řekla, že ještě nic a odešla. Když už jsem to v leže nemohla vydržet, tak jsem si stoupla, vyzvracela snídani a opřela se o umyvadlo. A najednou to bylo snesitelnější. Lépe se m...
    Bylo 28. 6. 2013 večer, do porodu 15 dní, naložila jsem se do vany a pak šla jsem v klidu spát. Vzbudila jsem se v 5:15, šla se vyčůrat a na toaletním papíře jsem našla hlenovou zátku. Šla jsem zpátky do postele, ale už jsem nemohla usnout. Zachtělo se mi zase čůrat, tak jsem se zvedla a najednou jsem ucítila mokro. Super. Praskla mi voda v posteli. Bylo 5:45.

    Kontrakce jsem vůbec neměřila, pouze jsem se nasnídala, vypila kafe a okolo sedmé jsme vyrazili do porodnice. Po cestě jsem myslela, že umřu, břicho mě bolelo furt, vůbec nevím jak, kdy, kde a jak často jsem měla kontrakce. Celej můj porod byla jedna dlouhá kontrakce, bolelo to furt. Přijeli jsme na příjem, otevřela PA a já jí řekla, že mi asi praskla voda. Vzala si vložku, pošpíchala ji vodičkou a řekla, že asi určitě. Lehla jsem si, aby mě vyšetřila. Pak se mě ptal doktor, jestli mu můžu říct kolik vody mi vyteklo. Jasně, ptej se ženský na objem vody, když mám problém se všemi vzdálenostmi, objemy, poměry a stranami. Když jsem se to snažila nějak přepočítat a řekla mu, že asi deset panáků, tak se začal smát. Že prej mu plodovku na panáky ještě nikdy nikdo nepřepočítával.

    Dali mi erární košili a šoupli na monitor, během kterého jsem odpovídala na otázky PA, který si mohla v klidu přečíst ze všech dokumentů, které jsem s sebou donesla. Mezi nimi byl i porodní plán, ve kterém jsem měla napsáno, že chci otce u porodu, s klystýrem souhlasím, chci nechat dotepat pupečník a pak až ho dát přestřihnout otci dítěte, nástřih chci jen v nejnutnějších případech, chci střídat polohy a najít si nějakou, která mi bude příjemná a chci hned položit dítě na břicho.

    Odvedla mě na porodní box, řekla, že si mám lehnout na postel, přivedla přítele a odešla. Asi dvě hodiny jsem umírala s jednou velkou kontrakcí na posteli, občas přišla, vyšetřila, řekla, že ještě nic a odešla. Když už jsem to v leže nemohla vydržet, tak jsem si stoupla, vyzvracela snídani a opřela se o umyvadlo. A najednou to bylo snesitelnější. Lépe se mi prodýchávala stále ta jedna velká kontrakce.

    Za nedlouho zase přišla porodní asistentka, že se na mě koukne a že si mám lehnout. Lehla jsem, vyšetřila mě, řekla, že klystýr už nestihneme a že se jde rodit. Pak bylo nějaký to tlačení, řvaní, všechny to dobře známe, z ničeho nic se objevila paní doktorka, řekla, že mi píchne oxytocin na kontrakce. To jako nevím proč, když jsem furt měla jen jednu velkou kontrakci, pak mi začala skákat po břiše, já řvala jak tur, pak jsem cítila nějaký mokro a najednou nademnou slizoučký dítě, rozkrokem dopředu a na otázku "Tak co to je?" jsem odpověděla, že kluk. Bylo 10:34. Dala příteli do ruk nůžky, hned přestřihli pupečník, asi na minutu mi ho položili na břicho, Matýsek vůbec neplakal a já byla úplně hotová. Pak přišel doktor, vzal Matýska někam vedle na vážení, měření a to okolo.

    Od té chvíle to mám všechno tak nějak v mlze, vím, že jsem pak Matýska dostala na chvilku už umytýho, oblečenýho a v zavinovačce, vím že předtím asi bylo šití od doktorky, od té která mi předtím skákala po břiše a který bolelo víc jak porod. Pak vím, že měl Matýska Tomík a já jen ležela, pak jsem dostala oběd a mezitím odnesl Matýska Tomík na novorozenecký oddělení a já jsem se měla jít vykoupat.

    Počkala jsem na Tomíka, slezla z postele, chytila se ho a šli jsme směrem ke sprše. Šíleně se mi motala hlava a před očima jsem měla mžitky. Na chodbě jsem se pak na rozkaz doktorky složila k zemi, koupat se nešla, naložili mě na křeslo a odvezli na šestinedělí. Tam mě vyklopili do postele, myslím, že jsem ani nepozdravila spolubydlící a usla jsem. Vzbudila jsem se asi v pět a pomaličku jsem se vydala na záchod. Tam jsem došla. Zpátky už ne a musela jsem si zvonit na záchodovej zvoneček, aby si pro mě někdo přišel.

    První noc jsem spala bez dítěte. Nebyla bych schopna se o něj postarat. Ztratila jsem hodně krve a všechno se se mnou motalo.