Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
    Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.
    pavlinakm
    6. bře 2017    Čtené 16951x

    Porodní příběh: Hamiltonův hmat

    Naše čekání na miminko bylo nekonečné, dlouhé. Myslela jsem si, že budu vědět až začnu rodit, ale opak byl pravdou...

    Přenášela jsem, chodila často na kontroly do porodnice a výrazně se sledovala. Jediné co se mi v posledních dnech objevilo bylo tvrdnutí bříška, nic víc. Byla jsem objednána na poslední monitor/kontrolu a byla jsem rozhodnutá požádat o Hamiltonův hmat.

    V sobotu na oné kontrole mi mladý Dr. řekl že mě trochu "prošťouchne". Pokud to nezabere, nastupuji v úterý na vyvolání. Byla jsem za to ráda, třeba to pomůže... Všechny svaly v těle jsem měla zatnuté a očekávala bolest (jak jsem se o něm dočetla). A ejhle, vůbec to nebolelo! Domů jsem šla celá natěšená. Těšila jsem se, že se zbavím toho pupku. Jenže už byl večer a kromě starého známého tvrdnutí břicha nic :( Tak jsem si napustila vanu, jenže když jsem do ní vlezla tak vše se máchalo v teplé vodě kromě břicha, které panovačně trčelo ven 🙂 Šla jsem tedy spát, ale už jsem nedoufala...

    V neděli ráno mě vzbudilo pobolívání podbříšku. Že by, konečně ? Nebo poslíčci? začala jsem měřit v aplikaci tyto bolesti. Bylo to dosti nepravidelné, normálně jsem fungovala. Dokonce jsem s manželem ten den ještě přestěhovala skříňku. Uzavřela jsem si to tedy jako poslíčky. Bolest se plíživě stupňovala a večer mi nedala spát. Přestěhovala jsem se do obýváku, koukala celou noc na tv a chvilkama upadala do mikrospánku. Věřte mi, stále jsem si myslela že ještě nerodím, přece to musí být něco víc...

    Pondělí ráno byla bolest už dosti nepříjemná, ale stále nebyla pravidelnost (jak všude píší). Interval byl někde kolem 8 - 11minut. Když jsem vstávala, odešla mi hlenová zátka (ale ta může odejít i týden před porodem). Neměla jsem hlad, pouze jsem pila. Lehla jsem si do pokoje, relaxovala, smskovala.. Občas mě zkontroloval manžel, ale byla jsem raději sama. Říkala jsem si, že se asi něco začíná dít.. Kolem 9hodiny jsem měla bolesti stále dosti nepravidelné, kolem 6minut. No nic, zavolám do porodnice a optám se. Bylo mi řečeno, že si mám dát sprchu a uvidím. Šla jsem tedy do sprchy, ale intervaly se prodloužily na asi 10 minut, stále nepravidelné. Zato bolest zesílila. V duchu jsem zato děkovala PA :(

    Takhle se to táhlo celé dopoledne a poledne. Vlastně ani už si nepamatuji kdy mě to začalo nutit si při těch bolestech prodýchávat. Před 16hodinou se intervaly opět zkracovaly, bylo to opět kolem 6minut. Začínala jsem být unavená, nevyspalá, rodina mě telefonicky kontrolovala a mamka byla nervozní, že jsem nejela ještě do porodnice. Ale já pořád čekala ještě něco.. Volám tedy opět do porodnice a prosím, jestli bych tedy nemohla dojet, že jsem unavená ... stejně druhý den nastupuji na vyvolání, tak mi dají třeba něco na vyspání a zítra to vyvolají. Hlavně né další sprchu! Naštěstí PA řekla ať dojedeme, že se domluvím s Dr. Tak jsme se dobalili, nikam nespěchali a v 16:30 přijeli do porodnice. Bolesti byly stále nepravidelné, od 4-6minut. Jaké bylo mé překvapení když mi PA oznámila, že jsem otevřená na 6cm !! V tu chvíli jsem si byla už stoprocentně jistá že rodím 🙂

    Proběhlo klasické papírování, uložení na box, klystýr, monitor,... Porodní plán jsem neměla, pouze jsem oznámila že si nepřeji preventivní nástřih. Cvičila jsem s Aniballem, tak jsem doufala že to k něčemu bude (nacvičeno 26-27cm). Bylo mi nabídnuto "píchnutí" vody pro urychlení, souhlasila jsem. Od té doby se rozjely opravdové kontrakce. Bolest mě doslova paralyzovala, zůstala jsem ležet na porodnickém lůžku. 

    Nedokázala jsem si představit volný pohyb po pokoji, na míči, či rodit v kleče... Byla jsem ráda že ležím. Celou dobu jsem byla s manželem na boxu sama, PA došla až slyšela, že mě to nutí tlačit. Poté mě instruovala co mám dělat, kdy tlačit a kdy ne, chránila mi hráz,... Dlouho to netrvalo a já porodila naší Sabinku. Hned mi byla položena na tělo.

    U tohoto okamžiku bych se chtěla pozastavit... Je to ten nejkrásnější okamžik pro ženu, záplava hormony, v tu chvíli zapomenete co bylo před několika sekundami a vidíte jen to nejhezčí stvoření. Byla nádherná, růžová, okatá, pouze od plodové vody, dokonce měla i faldíky 🙂 Přišla mi hrozně malá, ale na to se mi všichni smáli. Při pozdějším měření totiž měla 4140 gr. Abych nezapoměla,byla jsem bez jakéhokoliv poranění, bez nástřihu. Takže všem doporučuji cvičit s balónkem, má to smysl ! 🙂 Na boxu jsme byli ponecháni všichni tři pospolu celé dvě hodinky... uteklo to jako voda. Poté jsme se přemístili na šestinedělí.

    Závěrem bych chtěla  říci, že mi Hamilton pomohl se vyhnout vyvolávání. Vlastně to, že jsem  nevěřila že rodím, díky tomu jsem byla "v klidu" doma a do porodnice si přijela jen odrodit. Celý porod proběhl bez jakékoliv medikace, pouze s PA a v přítmí.. Pokud bude můj další porod aspoň způlky takový, už teď se těším...