Porod? Nikdy jsem ho neměla plánovat

Všechny jsme si tím prošly a nebo aspoň projdeme,  některé jen jednou,  některé vícekrát. Člověk se dozvídá,  že existuje předporodní  plán,  který by nám měl usnadnit celkový průběh porodu a kde jsou napsané všechny naše přání ,  ale dokážou ho PA splnit? A opravdu jde porod naplánovat?  U mě asi teda nešel a závidím všem maminkám,  které měly porod takový jaký si vysnily. 

ČEKÁNÍ NA DEN D

15.1.2018 jsem měla první termín porodu,  zdálo se že už už bychom mohli ject,  bohužel ještě  jsem si musela počkat. 18.1.2018 den kdy jsem se tak naštvala a řekla si „jestli se ti nechce ven,  tak ti trochu pomůžu“ tak jsem začala večer dělat štrůdl a dort,  můj přítel s údivem jen přihlížel a jediné co z něho vypadlo bylo „To jako děláš pro mě, nebo se jí snažíš porodit na plovoučku?“ No jo ti chlapi.  Super povedlo se,  měla jsem hotovo a šla do půl hodiny spát. 

Přítel ráno v 6:00 vstává do práce a tentokrát sem vstávala i já s tím,  že mě bolí podbřišek a chytají poslíčci,  ten hned na to,  zda už jedeme,  řekla jsem ať neplaší a jede do práce,  že mu zavolám kdyby náhodou.  Nejdříve sem si myslela že to budou jen posličci, bylo to nepravidelné a slabé, ale okolo 10 začaly být kontrakce pravidelné po 7minutách,  do porodnice jsem řekla, že pojedu až budou kontrakce co 5 minut. 

Víte co je vtipné? Chápu, jsou maminky a maminky,  já třeba jela do porodnice jen ten den kdy už jsem fakt začínala rodit,  jiné jezdí s poslíčkama během těhotenství třeba 10x,  přitom ja byla v takovém stresu,  že kontrakce nepoznám houby,  poznala jsem je. 

Cca po 11 hodině začaly být  kontrakce po 5 minutách a docela intenzivní, vzala jsem telefon a volala „Mam kontrakce po 5 minutách,  hele prijeď a radši pojedeme“ do 20 minut byl doma,  sebrala jsem saky paky,  zavolala mámě,  že už jedu do porodnice a bylo to. 

 PORODNICE,  ČEKÁNÍ NA PŘÍJEM A VYŠETŘENÍ

Po příjezdu do Slánské nemocnice,kolem 13:00 hodiny,  jsem čekala na to až si sestřičky a doktorky oběhají co musí a ať si teda připravím vše potřebné, občanku,  VZP kartičku,  rodné listy,  přiznání otcovství,  prostě papíry a papíry.  Když už se mě konečně asi po 10 minutách sezení,  někdo ujal,  šla jsem na monitor na ozvy,  mezitím jsem dostala papír na vyplnění. 

Nikdy jsem nepochopila proč to dávají vyplňovat když maminka,  prostě leží kolikrát v bolestech,  nemá sílu ani udržet propisku a ještě by měla vyplňovat nějaký papíry. 

Vše bylo celkem fajn,  sestřička se me zeptala na pár otázek,  trochu jsme se zasmály a po ozvach jsem šla na „kozu“ kde si mě prohlídla na kolik cm jsem otevřená. „Tak na jeden prst slečno, necháme si Vás tady,  přítele sebou máte?  Pokuď ano tak se oblékněte,  jděte se rozloučit a pošlete ho domů,  nápíšu Vám do karty ať Vám ho zavolají,  když  budete přípravena k porodu“ a bylo to,  rozloučila jsem se s přítelem, který byl víc nervózní jak já a byla přesunuta na „Hekárnu“. 

Naštěstí jsem tam nebyla sama,  ale ještě s jednou maminkou,  aspoň nám ten čas utíkal rychleji.  Během čekání jsme byly připojené na ozvy,  kdy nám bylo oznámeno,  že se můžeme jít vysprchovat,  cvičit na míči,  koukat na televizi a v 17:00 bude večeře. Všechno bylo zatím fajn,  kontrakce stále po 5 minutách,  já hopsala na míči,  docela mě to uvolňovalo,  mezitím nějaká slečna začala rodit,  hekarna je hned u porodního sálu,  takže to jak slečna nadávala jsme slyšely fakt dobře.  Teď sem se bála porodu ješte víc než před tím.

Asi přeskočím ty nudné pasáže,  kdy proste jsme šly na večeři,  kdy nám dělaly ozvy a tak,  ale začnu hned tím,  co se mi absolutně nelíbilo,  byla kontrola, PA ( nejmenovaná porodní asistentka),  která mě ani neupozornila,  že mi  bude při kontrole dělat Hamiltonův hmat,  který teda šíleně bolel. Dobrý jednou bych to přežila ale za celé čekání mi ho udělala  asi 4x... 

Poté mi bylo oznámeno že kolem 21:00 hodiny pokud budu otevřena na 4 prsty se přesuneme na porodní sál.  

HURÁ UŽ TO PŘICHÁZÍ, JDU RODIT! 

Ve 21:15 jsem už byla na porodním sále,  kde si připravovala PA vše potřebné, s tím,  že v půl jedenácte mi udělá klystýr,  no co Vám budu o klystyru povídat,  žejo.  Když už jsem ho měla teda zasebou (myslela si že mi to rozjede porod,  ale ono nic) tak mi udělala opět Hamiltonuv hmat a řekla že pichneme vodu a kolem půlnoci bych mohla volat přitelovi. 

Kdyz mi propichla vodu (propichnuti mě teda docela dost bolelo) moje kontrakce rostly a byly už po 4 minutach, kdy jsem slyšela z hekarny jak ta slečna, která tam ležela semnou,  trochu řve bolesti a řekla sem si „hm dobrý,  asi budeme rodit obě dvě“ no a nebylo tomu tak? 

Když přítel přijel už sem měla velký bolesti, křižáky které mě chytaly už od 20:00 kdy jsem říkala,  jestli by mi teda mohla dát epidurálku,  se na mě PA jen pousmala a odešla. Jediné co jsem dělala a co mi pomáhalo byla sprcha a míč,  na kterém jsem hopsala,  protože hlavička prý nechtěla dolů. 

ZMATEK,  CHAOS,  NAPROSTÁ VYČERPANOST 

Začalo to být docela zajímavé,  tím že PA se mi snažila uspěchat porod,  myslela si že rodit budu jako první  já,  houby, slečna začala mít bolesti a sestra nevěděla u koho má být dřív,  dobrý ja tam měla pritele,  který mi byl velkou oporou,  který mě držel a masiroval ty moje bolavý záda a slečna nikoho sebou neměla,  to že tam asistentku nemám by mi celkem nevadilo,  kdybych jako prvorodička dostala nějaké informace. 

Už jsem začínala být celkem vyčerpaná a nevěděla zda mám být na míči,  nebo zkusit chodit a nebo jít do sprchy.  No a najednou to začalo,  ani nevim kolik hodin bylo,  vím jen,  že slečna už tlačila na lehatku,  priběhla ke mě sestra s tim jak se cítím a když sem řekla,  že mam tlaky,  tak si mam prý zkusit rozkročit nohy,  opřít se o kozu( kterou mi zapoměla zvednout a běžela vedle), tlačit.  Jo jenže ja proste nevěděla že mam začít tlačit při kontrakci,  protože mi to nikdo neřekl a me to nutilo tlačit pořad.  Začalo mi být pěkně nevolno a myslela sem si že omdlím z naprostý vyčerpanosti a bolesti od zad. Tlačila jsem...  Hlavička pořád nechtěla dolů,  já ležela na boku,  kdy už jsem ani nohy necítila a tlačila. Najednou cítím že už je tam,  jenže PA nikde,  říkám příteli aby ji zavolal,  nebo že ji porodim na zem. 

Můžu Vám říct,  že ta přilítla, zkontrolovala a řekla „no vidíte už vidim v cestách hlavičku,  tak tlačte.  Jo ještě jsem dostala upomínku takovým hnusnym tónem ,  že když si u toho trochu zařvu,  tak tím si nepomůžu a že se mam chytit madla a tlačit nohy směrem k břichu.  Promiňte rodím poprvé a říkáte mi to až teď!  To jsem vtu chvíli myslela. Když už byla hlavička celkem vidět a cítit,  zavolala porodníka, na toho jediného si opravdu stěžovat nemůžu.

 ➡„Slečno zatlačíme až přijde kontrakce ano?“

➡„Pane doktore,  teď žádnou kontrakci necítím,  odezněla.“

➡„To nevadí času máme dost,  hlavně v klidu a dychejte.“

UŽ JE TADY,  UŽ JE VENKU ANEB RANDE NA SLEPO

V naprostém vyčerpání kdy jsem 22hodin byla vzhůru,  jsem 20.1.2018 v čase 4:45 přivedla na svět svojí krásnou dceru Elenu s mírami 51 cm a 3790g

 Porod nelze naplánovat,  aspoň teda mě se to nepovedlo, nemůžeme totiž vědět zda nebude nějaká komplikace,  i když neprobíhal,  tak jak jsem si ho představovala a určité prvky mi hrozně vadily,  děkuji každý den,  že jsi tu semnou a že jsi zdravá.  

#porod #planovanyporod #miminko