Císařský řez, taky porod!
Milé maminky, čekatelky, snažilky,
musím říct, že jsem tento článek psala asi na třikrát – asi dva krát jsem ho měla napsaný celý a dva krát jsem ho vymazala… Tentokrát jsem se rozhodla, že ho uveřejním… Chci upozornit na to, že nechci nikoho shazovat, nekritizuji nikoho a ani proti nikomu nepálím… jenom bych chtěla, abychom se na chvíli zamyslely a v klidu dočetly do konce… a podělily se o zkušenosti.
Občas se zde vyskytnou vzkazy typu - mám jít na císaře a nedokážu se s tím smířit… Nebo porodila jsem císařem a nedokážu se s ním smířit… Proč? Císařský řez je také porod!
Ano, většina z nás si představujeme, jak tlačíme ten náš uzlíček štěstí ven z našeho lůna, jak nám ho položí hned k prsu a jak prožíváme naši euforii.
Proč jsem se tímto začala zabývat?
Jako prvorodička jsem ze všeho vyjukaná a nadšená. Poctivě studuju knížky o těhotenství a porodu, pročítám diskuze, radím se s kamarádkami, které už děti mají – pálím na gynekoložku všemožné otázky.
Můj plán byl a snad se možná ještě splní – porodit přirozeně. Neříct si hned o epidural, ale snažit se to zvládnout bez něj. Nastudovala jsem si porodní polohy, úlevové polohy, brzy si chci začít masírovat hráz. Cvičím na pánevní dno – prostě se snažím dělat vše, abych byla na porod co nejvíce připravená (i když tuším, že to stejně bude jedno velké překvapení) a teď vím, že mám asi jen 10% šanci, že se mi to povede.
Plán se začal hroutit těsně před Vánoci – špatná poloha plodu a malá děloha… doktorka říkala – uvidíme… začala jsem se tedy zajímat o možnosti (pročítání diskuzí, hledání alternativ a podobně) – začala jsem cvičit na otočení, podle rad tady jsem svítila baterkou na břicho a dokonce začala přemýšlet, že si strčím repráky mezi nohy J.
Kontrola ve středu a verdikt šance na přirozený porod asi tak 10%. Mám se tedy cítit méněcenně? Popravdě jsem se tak chvíli cítila – hlavně díky výše zmíněným příspěvkům, ale pak jsem se zatvrdila. Proč? Podle mě, je jedno, jak mi Aninku vytáhnou ven - klidně i ušima, hlavně ať je v pořádku.
Porod ať už přirozený či císařským řezem je zázrak – zázrak kdy přinášíme do světa novou bytost – bytost, která v nás rostla, je z naší krve, na kterou se tak dlouho těšíme, chceme ji držet v náručí a milujeme ji od chvíle, kdy uvidíme na testu dvě čárky. Tohle je podle mě důležité. Proto Vás prosím, maminky - které jste takovýto porod prodělaly, čekatelky a snažilky – které se dozvíte, že budete rodit císařem – nenechte si tento zázrak zkazit! Radujte se ze zdravých dětí! Jako já z toho svého, které přivedu na svět.
Ano, je možnost, že ještě budu rodit přirozeně – ale ať už přirozeně nebo císařským řezem výsledek bude stejný – přivedu na svět dítě.


Krásně napsané sama jsem musela rodit CS věděla jsem to ještě dříve než jsem otěhotněla mám problémy s kyčlemi. Necítím se méně cenná i když si občas nějaká kamarádka rýpne cožpak ty víš co je to porod když jsi si jen lehla a oni všechno za tebe. NO a co malou miluji stejně jako všechny co porodily přirozeně ano jsem ochuzená o první přiložení hned "po" ale rodila jsem pod epidurálem takže my dovolily na malinkou i šáhnout jak byla hned z břícha venku. Proto plně souhlasím s tvým článkem a doufám že tvoje malinká bude v pořádku 🙂