Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
    Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.
    iviiii
    4. říj 2018    Čtené 147x

    Naše první testování kosmetiky Baby sebamed

    Začlo to tím, že se mi celý týden nic nedařilo a vše bylo uplně jinak než bych si představovala, ale pak se na mě jeden den usmálo štěstí a já koukala, že jsme byli poprvé v životě vybráni na testování tady na Modrém koníku. To bylo radosti, že jednou nebylo zbytečné se zúčastňovat soutěže 🙂

    Balíček dorazil přesně podle instrukcí, milý a šikovný pán doručovatel nám ho donesl až ke dveřím, chlapsky se se synem pozdravili a syn se cítil velice hrdě, že dostal ve svých dvou letech svůj první balíček. Sám si ho vybalil, pročetl, očuchal a vypadal... Velmi spokojeně 🙂

    Večer začalo naše první testování, upřímně přiznám, že synovi trvalo 3 dny, než vzal do ruk něco jiného, než svůj oblíbený sprcháč (holt zvyk je železná košile) Už jsem si myslela, že budem muset počkat, až se narodí sestřička a pak teprve na někom testovat. 🙂 Naštěstí vše dobře dopadlo a začlo tedy naše první testování. Čekala jsem, že sprcháč nebude mít žádnou vůni (na což já si docela potrpím) ale opak je pravdou, má jemnou příjemnou vůni, která dlouze vydrží a všechna čest - voní i příteli. Jemně tak akorát pění takže mu dáváme 100%.

    Krémy jsme vyzkoušeli také hned po koupání a protože se syn toho chopil jako správný chlap a hned tuby pořádně chytl a zmačkl, tak jsem byli hned namazaní oba (ale aspoň můžu i já potvrdit, že i krém krásně a dlouze voní, dobře se rozmazavá a rychle vsakuje).

    Tímto bych chtěla velmi poděkovat za možnost vyzkoušet novou kosmetiku, co nevidět vyzkouším i na novorozené holčičce, ale už teď vím, že budu všude vřele doporučovat a dále používat. 🙂

    iviiii
    3. dub 2017    Čtené 9683x

    Nezvaná návštěva-Alopecie

          Myslím si, že hodně lidí o ní nic neví, dokud je sama osobně nenavštíví.

    Řeč je o Alopecii. Nemoci která sice fyzicky nebolí, ale psychicky dá velmi zabrat.

        Myslím si,  že každý mi dá za pravdu,že když uvidíte na ulici člověka-spíše ženu protože u mužů se to tak neřeší, která nemá vlasy  a nosí šátek, čepici, tak vás to zarazí a neodtrhnete od ní oči. Vaše první myšlenka je "ta má asi rakovinu". Možná vám to příjde líto, možná nad ní hned přestanete přemýšlet a budete si dál řešit své věci..

        Nepíšu tento článek protože by mi šlo o soucit, spíše se chci vypsat a taky trochu vysvětlit Světu, že to, že někdo nemá bohužel vlasy, hned neznamená, že má rakovinu a umírá. Tak jako už se mě pár lidí "bez obalu" zeptalo. A vždy to člověka zabolí.

       Můj příběh začal v mých 16ti letech kdy jsem na hlavě oběvila první kolečko pleši bez vlasů. Nebylo nijak extra velké a dalo se skrýt pod ostatní vlasy takže sem to nijak neřešila. Měla jsem.

        Protože nezůstalo jen u kolečka.. Začaly mi padat vlasy více, pak jsem si všimla i postupného vypadavání chlupů. Začla jsem to řešit s doktory, diagnoza:

    "ALOPECIE"- neinfekční onemocnění způsobující vypadávání vlasů a ochlupení. Příčiny mohou být různé: dědičné, stres, nesprávné stravování, špatná imunita.

        U mě to je špatná imunita, kupodivu i trochu dědičné podle větších krevních testů a hlavně asi i ten stres který to všechno odstartoval (taťka alkoholik který pro ránu nešel daleko,pak se upil a mamka střídala partnery aniž by o mě projevovala nějaký zájem).

       První jsem začla s kožní, ale na malém městě vám toho moc nenabídnou, mražení dusíkem, vodičky, šampony. Bez odezvy nebo jen hodně málo viditelné. Začali jsme hledat různé léčitele, další doktory, šampony, vodičky, vitamíny, injekce a jiné. Prošla jsem si několika nemocnicemi takže k nim mám teď vyloženě hrůzu. Ale vše buď zabralo jen na chvíli anebo vůbec. Jednu chvíli už jsem měla naději, že je vše na dobré cestě. Asi v mých 20ti vlasy znovu narostly krásné husté a vlnité. Jenže po půl roce začlo to kolečko nanovo. Plný polštář vlasu, hrabnutí do vlasů a vytáhnutí vyrvaného chomáče. Všude popadané vypadlé vlasy. Od té doby už nikdy nenarostly znovu všechny, ani obočí ani řasy.. jen chlupy na nohách jak naschvál zůstávají 😀

       Teď je mi 27let, mám 8měsíčního syna, který se k mému velkému překvapení narodil s černým hustým hárem vlasů, dlouhatánskýma řasama a pěkným obočím. Jsem za něj šťastná, já už svůj boj vzdávám. Sice ještě chodím na injekce které jsou pekelně bolestivé, kupuju vyhlášené šampony a vody. Ale pomalu se poohlížím po možnostech lidí jako jsem já, protože nosit šátek už mě nebaví. Tlačí z toho uši a člověk je furt "za sportovce" 😀 I když já bych tak ráda šla poprvé v životě na ples za princeznu, ale k šátku se šaty nehodí. Sice jsem paruku nikdy nechtěla (už jsem si jednu kdysi pořídila ale nakonec ji nenosila) ale transplantace jsou strašně drahé a já chci být pěkná pro svého chlapečka aby se mu třeba později děti nesmály a já zase měla nějaké sebevědomí..

    Děkuju všem co si udělali čas a přečetly až do konce. Je to taková moje malá osvěta pro ženy se stejným problémem. A také varování,že je lepší začít vždy i malé problémy řešit hned. 🙂