Dítě v autě!!
Takhle si to jednou valím autem k rodičům. No jednou, jezdím tam dost často, ale dnešní cesta stála za to.
Po cestě zastavuji v Kiku. Je to jediný krám kde mají v sobotu odpo v pět hodin otevřeno. Synovec měl svátek tak mu zaběhnu koupit nějakou kravinu. Synka vytáhnu z vajíčka a padím do krámu. Prolezu obchod křížem krážem, vezmu každou blbost co by se synovci mohla líbit a u pokladny platím přes 500,-.
Vracím se k autu. Nakoupené věci hazím pod sedačku, které následuje kabelka a klíče od auta pokládám na palubovku, abych měla konečně volné ruce a mohla usadit synka do vajíčka.
Synek přikurtovanej, zabouchnu dveře a jdu k řidiči. V polovině cesty, resp. u kufru si vzpomenu, že mám klíče u spolujezdce na palubovce tak se pro ně vracím, ale náhle šok.... Dveře nejdou otevřít.
Auto se mi zamklo. Takže tam stojím, jak vopařená. Dítě v autě, mobil..no prostě všechno a já bezradná vedle auta bez ničeho.
Stála jsem u auta, opřenou hlavou o okýnko u spolujezdce, koukala na prcka a pořád přemýšlela co budu dělat... Mé chování vzbudilo zájem u kolemjdoucí, která mi nabídla pomoc. Varianta náhradních klíčů nepřicházela v úvahu.
Za 15min příjíždějí hasiči. Pěkně na majáky, s autem velkým jako k*áva. Všichni koukaj kde se co děje, kde hoří.
Jelikož ten den nebylo extra horko, ba naopak, byla docela zima a tím pádem prťous nebyl v ohrožení života, vymysleli hasiči jinou variantu, aby nemuseli rozbíjet okno.
Trvalo to nějakou dobu, ale malej byl úplně v poho, smál se, v klidu hačal a hrál si.
Sláva, auto odemčeno, nepoškozeno a malej vysvobozen. No, jak jsem ho vyndala tak začal plakat, asi ho štvalo, že jsem ho nenechala dál sedět ve vajíčku.
Vypadala jsem jako matka tyranka, která nechala dítě v autě a šla nakoupit.
Takže z toho plyne ponaučení:
nedávat klíče z ruky a hlavně nejezdit s mastnou hlavou, nenalíčená a strašně oblečená, protože nikdy nevíte koho potkáte. Dlouho jsem neviděla tak pěkný chlapy (hasiče). Bohužel je zajímalo jen mé auta a jak dostat prcka ven.
Aspoň jsem pokochala očko 🙂
Toť vše z mé cesty k rodičům.
Dítě v autě!!
Takhle si to jednou valím autem k rodičům. No jednou, jezdím tam dost často, ale dnešní cesta stála za to.
Po cestě zastavuji v Kiku. Je to jediný krám kde mají v sobotu odpo v pět hodin otevřeno. Synovec měl svátek tak mu zaběhnu koupit nějakou kravinu. Synka vytáhnu z vajíčka a padím do krámu. Prolezu obchod křížem krážem, vezmu každou blbost co by se synovci mohla líbit a u pokladny platím přes 500,-.
Vracím se k autu. Nakoupené věci hazím pod sedačku, které následuje kabelka a klíče od auta pokládám na palubovku, abych měla konečně volné ruce a mohla usadit synka do vajíčka.
Synek přikurtovanej, zabouchnu dveře a jdu k řidiči. V polovině cesty, resp. u kufru si vzpomenu, že mám klíče u spolujezdce na palubovce tak se pro ně vracím, ale náhle šok.... Dveře nejdou otevřít.
Auto se mi zamklo. Takže tam stojím, jak vopařená. Dítě v autě, mobil..no prostě všechno a já bezradná vedle auta bez ničeho.
Stála jsem u auta, opřenou hlavou o okýnko u spolujezdce, koukala na prcka a pořád přemýšlela co budu dělat... Mé chování vzbudilo zájem u kolemjdoucí, která mi nabídla pomoc. Varianta náhradních klíčů nepřicházela v úvahu.
Za 15min příjíždějí hasiči. Pěkně na majáky, s autem velkým jako k*áva. Všichni koukaj kde se co děje, kde hoří.
Jelikož ten den nebylo extra horko, ba naopak, byla docela zima a tím pádem prťous nebyl v ohrožení života, vymysleli hasiči jinou variantu, aby nemuseli rozbíjet okno.
Trvalo to nějakou dobu, ale malej byl úplně v poho, smál se, v klidu hačal a hrál si.
Sláva, auto odemčeno, nepoškozeno a malej vysvobozen. No, jak jsem ho vyndala tak začal plakat, asi ho štvalo, že jsem ho nenechala dál sedět ve vajíčku.
Vypadala jsem jako matka tyranka, která nechala dítě v autě a šla nakoupit.
Takže z toho plyne ponaučení:
nedávat klíče z ruky a hlavně nejezdit s mastnou hlavou, nenalíčená a strašně oblečená, protože nikdy nevíte koho potkáte. Dlouho jsem neviděla tak pěkný chlapy (hasiče). Bohužel je zajímalo jen mé auta a jak dostat prcka ven.
Aspoň jsem pokochala očko 🙂
Toť vše z mé cesty k rodičům.
