Byla jsem s mladsi dcerou,v te dobe u nas jeste byly fajn omalovanky,pastelky,takova ta kreslici tabulka. A papiry. Ctvereckove na lode,piskovorky. Mensi puzzle,pexeso, karty. Pak jsem brala jeji oblibenou deku na spani,plysacka,polstarek. Mineralky,presnidavky,piskoty.

Vím, že cítíš stres, nejistotu, strach. Zkus si na tom ale najít také něco pozitivního. Pokud do teď trpěla na záněty, už nebudou. Nebudou ani zdlouhavé kontroly každých pár měsíců, napichování žil.....
Uleví se vám, operace je na tom to jediné nepříjemné, co vás dělí od pohody. První den po operaci stejně nebude mít sílu a víceméně to prospí a prolenoší. Stačí, když u ní budeš. Další dny už to bude chtít nějakou aktivitu - jak jsi psala, karty, nějakou drobnou hru, čtení, tablet, sluchátka na poslouchání oblíbené hudby. I povídání s tebou pomůže. Za pár dní procházky. Bude to dobré.

Byla jsem v listopadu. Spi se tam na židli pokud vcas neukoristis kreslo. Do suterénu jsem nechtela-syn mel zavazane oci.
A pokoji jako doprovod Nedostaneš deku ani perinu a do postele za dítětem si nemůžeš ani sednout.
Takze za me alespoň deku!!!!!!!

Nám pomohla Vystihavaci panenka a oblečení na vystrihani plus sebou vzít nůžky. Hodně času to dalo. Držím palce ať vše dobře proběhne a jste opět doma.

@klko V ČB jsi byla? A na pokoji jsi tedy nedostala místo na spaní? Ja si říkám, že se třeba uvidí podle obsazenosti, mají psáno, že v závažných případech atd. Což je dost na nich.

@klko V ČB jsi byla? A na pokoji jsi tedy nedostala místo na spaní? Ja si říkám, že se třeba uvidí podle obsazenosti, mají psáno, že v závažných případech atd. Což je dost na nich.

@klko V ČB jsi byla? A na pokoji jsi tedy nedostala místo na spaní? Ja si říkám, že se třeba uvidí podle obsazenosti, mají psáno, že v závažných případech atd. Což je dost na nich.

Jani, nedej se. Hospitalizované dítě v nemocnici potřebuje rodiče, v takové chvíli k dobrému hojení pomůže právě třeba maminka v posteli. Co si budeme, psychika je půl cesty k uzdravení.
Já bych jim to vysvětlila stručně. V tomto se nedej a bojuj za pohodu Aničky.
Vzala bych společenské hry, knihu, nějaké to učení, tablet, diamantování, budete si povídat hodiny á hodiny.
Bude to dobrý, uvidíš ❤️

@ivakalinova oni tam nebrání styku matky a dítěte. Byt tam muze. Ale do postele zakaz a postel taky nedostane.
Pan vedle u postele nemohl mit ani spacák na zemi

@klko jako jo, chápu, že třeba není nárok na postel. Ale nějaké zákazy? Dělala bych si to podle sebe, samozřejmě s ohledem, abych nenarušila chod oddělení 😉

@ivakalinova však ano. Ja jen píšu svou zkušenost. Úplně ochotný a mily a chapajici personal tam neni.
Ja tam mela téměř pětiletého syna po operaci oci -24h ve tmě. Usínal na mne v tom kresle protože prostě postel zakaz a hotovo.
Za panem vedle přišla pani s miminem na návštěvu a dostala ceres jako koukala jsem. Příště si rozmyslím zdali cb

@klko oni ČB v tom přístupu nechválí vůbec. Porodnice to je taky šílenost. Další oddělení taky.
Jo, chápu práce s lidmi je náročná, ale trocha empatie by některým sestrám neuškodila.

Já byla s Adámkem na dětským ve Strakonicích. Považuji se celkem milého a nekonfliktního člověka. Ale ty sestry tam…. Brečela jsem večer co večer. Jako máma toho máš psychicky až kam a místo podpory, uklidnění, pohlazení, tam na tebe hulákají. V noci randál jak blázen…..

@janapechova Já mám stejnou zkušenost jako klko. Fakt hrozný přístup a to byla hned vedle volná postel. Na WC a koupelnu na pokoji jsem měla zákaz chodit 🤦🏻‍♀️ . Stejně jsem tam chodila, když to bylo krok od mé spací židle .
Jídlo taky vlastní .
Snad budete mít větší štěstí. 😉

@janapechova nedostala jsem postel ani kdyz kapacita nebyla naplnena

to je šílený přístup,
pamatuju, když jsem byla se synem u nás, byla jsem na konci chodby, sestry mě z pokoje vyhazovaly, (myslím v noci, přes den také na židli) že mě zavolají, jo prd, slyšela jsem ho jak brečí, tak jsem naklusala, sestry si klíďo píďo chrápaly a neměly ani tucha, syn vylitý čaj v posteli a uřvaný až hrůza.
To jsem myslela, že se to za 20 let zlepšilo.

Držím palce, ať je hlavně všechno ok.🙏🍀🍀🍀

Jani, nedej se. Hospitalizované dítě v nemocnici potřebuje rodiče, v takové chvíli k dobrému hojení pomůže právě třeba maminka v posteli. Co si budeme, psychika je půl cesty k uzdravení.
Já bych jim to vysvětlila stručně. V tomto se nedej a bojuj za pohodu Aničky.
Vzala bych společenské hry, knihu, nějaké to učení, tablet, diamantování, budete si povídat hodiny á hodiny.
Bude to dobrý, uvidíš ❤️

@ivakalinova však ano. Ja jen píšu svou zkušenost. Úplně ochotný a mily a chapajici personal tam neni.
Ja tam mela téměř pětiletého syna po operaci oci -24h ve tmě. Usínal na mne v tom kresle protože prostě postel zakaz a hotovo.
Za panem vedle přišla pani s miminem na návštěvu a dostala ceres jako koukala jsem. Příště si rozmyslím zdali cb

@ivakalinova ono si asi nevyberes no. Musíme doufat, ze do takových zarizeni nebudeme vysílané casto ;-D.

Pani Jane držím palce, at vse v pohodě a v klidu zvládnou. Vemte si knihu a neco na překrytí.
Matka vydrží víc jak kun

@klko oni ČB v tom přístupu nechválí vůbec. Porodnice to je taky šílenost. Další oddělení taky.
Jo, chápu práce s lidmi je náročná, ale trocha empatie by některým sestrám neuškodila.

Já byla s Adámkem na dětským ve Strakonicích. Považuji se celkem milého a nekonfliktního člověka. Ale ty sestry tam…. Brečela jsem večer co večer. Jako máma toho máš psychicky až kam a místo podpory, uklidnění, pohlazení, tam na tebe hulákají. V noci randál jak blázen…..

Týden uteče jak voda a dcera je už velká, tak to určitě zvládne. Já jsem byla se synem v nemocnici po operaci 2 týdny a měl tehdy jen 2 roky, tak to byl mazec, když byl připoutaný k posteli a nemohl se hnout. Určitě je pozitivní, že je dcera starší a chápe to, a že je to jen na týden. Držte se.