Neházej mimčo do žita.... kniha naší uživatelky Barbaruchy
Neházej mimčo do žita
Jak se vzpamatovat, když si to miminko rozmyslí a nenarodí se
Na modrého koníka jsem přišla před rokem a půl. Zmatená a zraněná, se zpřelámaným srdcem po ztrátě nenarozeného miminka. Chtěla jsem tenkrát mluvit s někým, kdo by chápal a rozuměl, kdo zažil to samé co já. Manžel se neorientoval v mojí citové propasti, lidi v okolí mě „utěšovali“, že je to furt lepší, než kdybych si zlomila nohu a já si připadala se svými pocity jako minozemšťan. Rozhlížela jsem se po internetu a hledala útěchu a pomoc.
Pátrala jsem po specializovaném psychologovi. Nenašla jsem. Hledala jsem nějakou knihu, ve které bych se dočetla, co mám dělat. Potřebovala jsem slyšet příběh jiné ženy, kterou potkala ta samá rána a ona jí prožila, překonala a dokázala se vrátit zpět do plnohodnotného života. Jenže žádná taková kniha neexistovala. Nakonec jsem zadávala do vyhledávače nazdařbůh slova „ztráta miminka, potrat, pomoc“. A našla jsem diskuzi „Potrat. Jak nastartovat a začít znovu“.
Příběhy žen, které řešily stejné drama jako já a dokázaly se znovu vzchopit, mne doslova stavěly na nohy. Tak jsem se i já stala na rok a půl součástí tohoto fóra.
Konečně existovalo místo, kde bylo možné vyjevit naplno, co jsem cítila a nebylo to odmítnuto nebo zlehčováno. Našla jsem ženy, které mi pomohly podívat se do otevřené rány, vybrečet se a vyčistit vše, co bylo v té ráně nashromážděné, aby se mohla znovu zacelit. Během mého „pobytu“ v tomto tématu, přibývaly do diskuze další a další čerstvě netěhotné ženy. A vždycky to začínalo stejně.
„Ahoj holky. Nevím, jak začít. Chtěla bych se k vám přidat. Před týdnem mi doktor řekl, že našemu miminku přestalo bít srdíčko a poslal mě na revizi. Teď jsem doma, koukám do stěn a vůbec si nedovedu představit, že vyjdu ven mezi lidi. Nevím, jak se s tím mám vyrovnat. Manžel nechápe, proč pořád brečím. Vůbec nevím, co mám dělat. Poraďte.“
Holky v diskuzi vždy okamžitě zareagovaly. Pochopením, radou, objetím na dálku, přijetím. A po pár týdnech už se povzbuzovalo do nového snažení , po čase oslavovaly dvě čárky na těhotenském testu a podporovalo se v průběhu celého těhotenství vždy, když se dotyčné podlamovaly nohy hrůzou, že to zase nedopadne. Když se pak narodilo toužebně očekávané miminko, propukalo se v bouřlivou radost a tekly slzy dojetí. A když do diskuze přibyla další zlomená duše, byla to právě tahle uzdravená maminka, která mohla té nové říct: „Já vím, jaké to je. Zažila jsem to taky“.
Fórum funguje bezvadně a já jsem moc vděčná za to, že existuje. Díky němu jsem se i já dokázala vzchopit a po mohutném a dlouhodobém povzbuzování dojít do chvíle, kdy jsem si přivinula na prsa krásně oslizlého a teplého, čerstvě narozeného syna. Na pomoc od všech těch holek, které jsem neměla možnost potkat na živo, nikdy nezapomenu.
Ačkoli moje rána je zahojená, jizva po ní mi zbyla a téma potratu ve mně zůstalo. Stále si kladu otázky: „A co ostatní ženy, které tím budou muset projít? Budou je lidi v okolí lépe chápat? Bude se už napříště ve společnosti vědět, co takový nechtěný potrat obnáší? Bude se o tom vůbec někdy někde mluvit?“
Podle statistik zažije u nás ztrátu miminka každá třetí žena. To je dost na to, aby se o tom tématu přestalo mlčet. Dost na to, aby se lékaři naučili přistupovat k postiženým ženám citlivě, aby společnost pochopila, že ztráta nenarozeného dítěte bolí stejně jako ztráta jakékoli jiné milované bytosti a je normální a zdravé po ní truchlit.
Při tom by to nemělo být tak těžké. V podstatě stačí „okopírovat“ od vyspělejších společností řadu postupů, které fungují. Nemocnice by nám velmi pomohly, kdyby nám daly možnost naše nenarozená děťátka pohřbít. Centra specializované psychologické pomoci, která u nás nejsou, by praskala ve švech, i kdyby si je měly platit ženy samy. A samotné ženy, které pomoc potřebují, by se nestyděly si o ni říct, protože by o své bolesti mohly mluvit a psát a lidi kolem by nedělali, že tu bolest nevidí. Vznikaly by weby, kde by ženy zveřejňovaly, co prožily a co jim pomohlo se vzchopit. Vznikaly by knihy o tom, jak bolestí projít, vyrovnat se s ní a při tom zmoudřet. Nemusely bychom si o zásadních chvílích našeho života povídat „tajně“, pod přezdívkami.
Své myšlenky jsem si zapisovala tak dlouho, až jsem najednou zjistila, že píšu knihu. Že zhmotňuju na papír příběh svůj i mnoha dalších žen. Na několik měsíců jsem se přestěhovala do rohu pokoje, kde jsem celý ten příběh prožívala znovu, tentokrát s prsty na klávesnici.
Součástí mého příběhu je i toto fórum, moje prožitky na něm a příběhy dalších žen, které jsem zde potkala. Tak vznikla knížka s názvem:
Neházej mimčo do žita – Jak se vzpamatovat, když si to miminko rozmyslí a nenarodí se
( „Neházej mimčo do žita“ byl v době, kdy jsem na fórum přišla, jeden z nejčastějších výroků, kterým se pumpovala nová síla do žen, které už to chtěly vzdát.)
Nejsem spisovatelka, ani novinářka. Neusiluju o Pulitzerovu cenu, chci pouze otevřít téma ztráty nenarozeného miminka a být v něm dostatečně pravdivá. Věřím, že zveřejnění takového příběhu pomůže dalším ženám, které budou řešit podobnou situaci. Kniha je také dárkem pro holky, které jsem tu potkala. Tímto ji pouštím do světa s přáním, ať pomáhá a uzdravuje.
Poznámka: Příběhy a citáty převzaté z fóra jsou namíchané a přetvořené tak, aby nebylo možné si je dávat do souvislosti s konkrétní osobou na fóru. Pokud jsem chtěla převzít od někoho rozsáhlejší text, činila jsem tak se svolením.
jako bych to psala já za sebe !
Děkuji - tohle jsem potřebovala si právě přečíst.... Doufám, že se ke knize dostanu - velmi ráda si ji přečtu.
panebože! děkujiii za to
Kdybych v roce 2003 věděla, že existují i jiné holky a ženy, které prožily to samé, nemusela jsem si projít až takovým peklem, kterým jsem prošla...myslím, že kniha je dobrý nápad
ačkoliv mě toto nepotkalo, ráda si Vaši knihu přečtu
Jenom bych doplnila, kdyby to třeba četl někdo, kdo by potřeboval - léčbou post abortivního syndromu (ať už samovolného nebo vyvolaného) se zabývá poradna Aqua vitae (www.linkapomoci.cz). Ale lze se na ně obrátit i s věcma okolo těhotenství. Jedna známá tam dělá psycholožku, je fakt dobrá... Držte se!
Úžasný nápad. Kdyby MK a tato knížka byly dřív, ušetřilo by mi to spoustu trápení. Proto za ostatní maminky, kterým může pomoct děkuji.....
nič podobné som neprežila, ale v mojom okolí bohužiaľ áno. Vždy som nemohla nájsť nejaké slová útechy, ono to ani nejde ☹ Bude kniha aj na Slovensku?
taky jsem si tím nemusela projít, ale v mém okolí je dost žen, které to zažily... je to úžasné, že něco podobného vzniklo! přesto ale přeju co nejméně čtenářek s podobnými osudy - ať je mnohem více těch, kdo si to přečtou proto, aby pochopili, ne proto, že to prožily... 😉
moc hezké 🙂 sama jsem v téhle situaci nikdy nebyla, ale jsem dost empatická na to, abych to mohla pochopit. taky mám kamarádku, která přišla o miminko dvakrát v jednom půlroce! A přestože měla ještě dávno předtím těhotenství mimoděložní, tak se nevzdala a dneska má krásnou holčičku. Myslím, že nejhorší je ta nejistota, co když to zase dopadne stejně? Ještě si dovolím citovat z knihy Manuál pro začínající maminky výrok, kterej mě zvedl ze židle a vy na tom nejspíš budete stejně, protože vás se osobně týká (chci říct, samy jste potratem prošly): "Pokud v raném těhotenství o miminko přijdete, nebuďte nešťastné, je to poměrně častý jev." :(
Moc děkuji, je to nevídaná pomoc pro ženy se stejným "problémem". Hned jsem ji objednala a jak ji dočtu tak urřitě pošlu dál. Nejhorší je pro mě chování okolí a hlavně uvnitř rodiny. Ještě že mám tak báječného manžela, jinak bych byla už na psychiatrii. Ještě jednou za sebe moc děkuji a těším se až mi přijde balíček s knížkou.
Také mi pomohl MK, spíše ženy a matky na něm 🙂. Minulý rok jsem porodila mrtvého chlapečka, který by byl za necelé 3 týdny donošený, jenže se mi uškrtil na pupečníku chuděrka malý ☹. Díky bohu mohla jsem ho sama nechat zpopelnit, urničku máme doma a mám i jeho rodný list s číslama 0. Vím, že stráta miminka bolí, ať je to v 1trimestru těhu nebo ve 3 trimestru těhu. Prostě v jakém koliv tt a o to dost vím že moje bolístka může být pořád menší, než když tu čtu že miminko rodiče viděli a umřelo jim na SIDS nebo co koliv u miminka selhalo ☹. Teď mám opět před porodem a strach tu je pořád semnou a vždy bude. Stále si říkám proč i když už né tak často. Tímto chci poděkovat, že Vás napadlo knihu sepsat, moc se na ní těším i když vím jak je to ze začátku bolestivé téma, ale tím spíš doufám že spousta těhulek to ocení. Přeji mnoho zdarů a hodně těhulek či už maminek, kterým tato kniha pomůže a nasměruje tou zprávnou cestou.
je to užasné prošla jsem si potratem už 4x snad naposeldy právě čekáme naše 3dítko ale pořád nejsme za vodou jsem ve 13tt ale kdybych toto věděla v říjnu 2012 nespadla bych až tak do hlubin samoty nikdo mě nechápal jen opravdu holky tady na MK kde jsem ale přišla až když jsme se snažili o mimi poradila mi to kamarádka mělo by se to více propagovat a opravdu o potratech více mluvit vždyt opravdu znám tolik žen co si tím musela projít ☹ hodně mi i pomohla stránka http://www.popotratu.cz/ až vaší knihu najdu hned si jí koupím !! Jste užasná 🙂
KLOBOUK DOLŮ... i mě forum Popotratovek hodně pomohlo u o obou miminek 🙂 a dokonce díky ní mám i novou kamarádku 😵 😵 JEN TAK DÁL !!! SUPER!
Tleskam!!!! A tesim se az si knizku koupim a prectu ;)
těžko se dává "líbí se mi", když jde o téma, které se nemůže líbit žádné ženě ☹ , protože přijít o dítě je hrozné (kdykoli - o to v bříšku i o to narozené).
Zároveň vám ale moc fandím a obdivuji krásu psaného slova, kterou dokážete vykouzlit k tak bolestivému tématu.
Ahoj, jsem porodní asistentkou a často prožívám tu nejsmutnější věc, co se může ženě v životě přihodit. Můžu jen napsat, že pokaždé jsem plakala společně s rodiči. Ať už sama, nebo s nimi. Neumím si představit tu hloubku bolesti a prázdnoty, kterou musí žena projít. Ale důležité je, aby na to nikdy nezůstala sama, aby měla někoho s kým sdílet svůj žal. To bych si moc přála. A ráda bych i pomohla.
Je to nádherné, celý tento počin, byť vykoupen bolestí ze ztráty ... já nevím jaké to je ... ale vím jaké to je, když vaší nejlepší kamarádce po potratu v nemocnici řeknou "tak už se tím netrapte, počkáte pár týdnů a můžete začít znovu" zatímco ona truchlí, umírá strachem že už nikdy nebude mít dítě, bojuje sama se sebou a lidi v okolí si ještě přisadí, že to přece není žádná katastrofa a tchýně ji tlačí do dalšího mimča ...
Všechna čest všem ženám, které si tím prošly a začaly znovu <3
tohle je hodně zajímavé téma. už mockrát mě napadlo, že tohle v nemocnicích hodně chybí, nějaký psycholog na pomoc, který by pomáhal ženám po prodělaném potratu nebo jiným pacientům při snášení choroby. mám teď bohužel zkušenost s tím, jak fungují také psychiatři v nemocnici pro onkologicky nemocné pacienty. je to strašné.
Ahoj holky, moc děkuju za všechny komentáře k mé knize. Jsem ráda že to, co jsem prožila, může takhle překvašené do textu pomoct někomu dalšímu. Ještě jsem zapomněla zmínit, že vyšla u vydavatelství Malvern, což je důležité, protože pan Hlaváček, který to tam vede, knihu bez mrknutí oka přijal a vydal (resp. zaplatil celou práci na jejím vydání) čistě z vlastní motivace, bez toho, aby mě nutil připisovat do knihy nějaké "prodejnější" kapitoly či dělat reklamu velkým farmaceutickým společnostem (jak chtěla jiná nakladatelství). Bez něho by to měla knížka s příchodem na svět mnohem těžší.
Pokud se vám bude někomu knížka líbit, napište tedy hlavně panu Hlaváčkovi, ať z toho má taky radost 🙂
Přeju nám všem co nejkrásnější rodinný život,
Bar.
Ahojky, nádherný článek, plný naděje, pravdy a lásky k životu. I já bych si ráda knihu přečetla. Palec nahoru za odvahu udělat něco dobrého nejen pro sebe, ale i pro ostatní. Je dobře, že pomáháš tohle témat odtabuizovat.
Děkuju ya opradvu užitečnou knížku.
Jen bych dodala, že psychologická pomoc pro maminky, které přišli o miminko, existuje: na WWW.LINKAPOMOCI.CZ, kterou provozuje Poradna pro ženy Aqua Vitae je specializované centrum, které nabízí rodičům, kteří přišli o miminko (jakoukoli formou v kterékoli fázi těhotenství, při porodu nebo brzy po něm) bezplatnou psychologickou pomoc, fungují jako krizová linka i přes email. Bezplatná linka je 800 108 000.
Druhým projektem je projekt PRÁZDNÁ KOLÉBKA, kterou zřídilo o.s. Dlouhá cesta (sdružení rodičů, kterým zemřelo dítě). Info najdete na http://www.prazdnakolebka.cz/
Začni psát komentář...
Bravo! Když jsme přišli o naši holčičku, je to přesně toto, co mi v první fázi nejvíce ze všeho pomohlo - sdílet bolest a zkušenosti, informovat se, zjištění, že v tom nejsme sami. Skláním se před odvahou autorky se do tohoto tématu pustit. Zaslouží si přesto daleko více pozornosti, než je mu věnováno!