Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
    Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.
    joannah13
    6. pro 2016    Čtené 65x

    A-DERMA Exomega Zvláčňujícího mycího gelu 2v1 TĚLO A VLASY

    Když jsem byla vybrána, tedy hlavně můj syn, na testování A-derma Exomega Zvláčňujícího mycího gelu 2v1 TĚLO A VLASY, byla jsem opravdu moc ráda, protože syn je rok atopik a na promazávání používám emolienční krém od stejné značky a jsem spokojená. Proto jsem byla fakt nadšená z testování a strašně jsem se těšila.

    Ovšem téměř o týden se testování zpozdilo kvůli nedorozumění, ale balíček nakonec dorazil a mohlo se začít 🙂 

    Byl to asi týden, co téměř po roce, Alexíkovi zmizel ekzém, měla jsem z toho smíšené pocity a doufala jsem, že na novinku nebude reagovat. Na druhou stranu by mě ale i zajímalo, jak by reagovala kůže při zhoršení ekzému. 

    Malého koupu ob den a testování probíhalo v pořádku, žádné začervenání, vysušená kůže. Prostě měl kůžičku jako miminko 🙂 a to je ten největší úspěch, pokud bojujete s ekzémem. Moc nepění, což mi vyhovuje. S prvním použitím jsem byla příjemně překvapená, jak krásně voní. Vlásky synovi vydrží vonět do dalšího umytí, je se mi po umytí hůře rozčesávaly. Ovšem hned první den zkoušení, když jsem šla uspávat syna (spí s námi v posteli), jsem tu vůni nemohla dostat z hlavy a najednou mi to nebylo příjemné a celou noc to cítím, protože malej spí věčně nalepený na mně. Musím podotknout, že jsem citlivá na silnější vůně, takže to je spíš můj osobní problém. Přítel si aroma pochvaloval a nijak mu nevadilo. Ikamarádka, která u nás byla na návštěve,chválila vůni. Takže bych to jako negativum neuváděla. Snad si časem zvyknu 🙂

    Gel jsem vyzkoušela i na sobě, taktéž jsem atopička (momentálně bez ekzému), spoustu mycích přípravků mi nesedí. Příjemné roztírání, pokožku jsem posléze neměla vysušenou, jen to aroma je u mě problém, takže jsem jen jednou vyzkoušela a z hlediska kůže mohu doporučit. 

    Se složením gelu jsem byla ceeelkem spokojená (jen ten palmový olej!! ale ten je bohužel téměř všude).

    Pozitiva:

    + neštípe v očích

    + po umytí se syn neškrábal

    + podle přítele krásně voní

    + nevysušuje pokožku 

    Negativa:

    - na umytí hustých vlasů je ho potřeba více

    - husté vlasy se hůře rozčesávají 

    - vyšší pořizovací 

    Produkt určitě doporučuji, synovi vyhovuje. Ještě musím podotknout, že jsme měli obrovskou radost z hrnečku, který dorazil spolu s gelem. Ihned si ho zabavil přítel. Konečně si může vzít kávu kamkoliv s sebou 🙂

    Děkuji za možnost testování, já byla opravdu spokojená a v používání tohoto přípravku budeme nadále pokračovat 🙂

    joannah13
    20. pro 2015    Čtené 271x

    Chvíle prozření....

    Je to rok, co jsem rodila a ač jsem byla tenkrát s porodem spokojená, tak to po nějaké době vidím jinak. Možná jsem si to nechtěla přiznat, možná nějaký blok nebo vnitřní pocit z vlastního selhání. A proto jsem sepsala pár poznatků, které rozhodně mému porodu nepomohly, spíše naopak a třeba to pomůže i dalším maminkám, které se připravují na porod a tyto postupy by mohly negativně ovlivnit je samotné, porod anebo miminko.

    Do porodnice jsem jela s tím, že mi odtekla plodová voda, ale nic se nedělo.Paní doktorka mi dala na výběr, že buď mi nechá vykapat Oxytocin, který porod vyvolá nebo Plegomazin, po kterém buď usnu, nebo, pokud mám porodit, tak se porod pomalu rozjede.. Dostala jsem na výběr dvě možnosti a vůbec jsem nepřemýšlela nad třetí variantou a to, že to nechám být, ať se tělo zařídí samo. Ale strašně jsem se bála, že se to samo nerozjede a stejně po nějaké době dojde na Oxytocin. Takže jsem kývla na Plegomazin. Za dvě hodiny se porod začal pomalu rozjíždět. Díky tomuto léku jsem se ale po první kontrakci rozklepala jako ratlík, nemohla jsem to vůbec ovládnout, strašně jsem se třásla a jako bych měla ztuhlé svaly, strašně se mi točila hlava a začala jsem zvracet. Lék se hlavně používá u psychiatrických nemocí. Má zklidňovat a utlumovat a mě utlumil natolik, že jsem nebyla schopná později snad ničeho, byla jsem úplně mimo, celý porod vnímá jako bych byla ve snu.

    Když jsem přešla na porodní box, napíchli mi kanylu, hodně jsem zvracela a tak mi do žíly daly Torecan, okamžitá úleva, za to jsem byla ráda, ale netušila jsem, co díky napíchnuté žíle bude následovat. Sestřička si automaticky bez zeptání nachystala infuzi Oxytocin, ale ještě jsem stihla říct, že ho nechci, ale to mi bylo houby platné. Když dorazil přítel, už jsem začala tlačit a to trvalo 40 minut, než se syn narodil. Byla jsem vyčerpaná, celou noc jsem nespala, hodně jsem zvracela a ten Plegomazin udělal asi nejvíc. V nestřeženém okamžiku mi byla připojena infuze s Oxytocinem. Nevím, jak dlouho jsem si ho nevšimla, ale už jsem jen špitla, že to nechci, byla jsem jak zfetovaná, skoro jsem nevnímala nic. Prostě jsem tlačila už dlouho a podle mě byl důvod podání hlavně to, že se měla střídat směna a stávající personál TO chtěl mít brzo za sebou. Vůbec to ale nepomáhalo, kontrakce byly stejné, ne-li kratší a méně intenzivní a spíše mě to jen rozhodilo, ale nebyla jsem schopná se s nimi dohadovat. V té době začaly malému padat ozvy, mohlo to být „syndromem vstupující hlavičky“, ale oxytocin působí to, že může snížit průtok krve placentou.

    Také jsem chtěla rodit v poloze na boku, ale personálu se tak špatně „pracovalo“ a furt mě štelovali na záda, později jsem rezignovala díky šílené únavě a neschopnosti se nějak bránit. Díky tomu se mohl porod i prodloužit, protože jsem rodil „do kopce“. Kostrč neměla možnost uhnout, protože jsem si na ní seděla, ležela. Díky tomu jsem měla i kostrč naštíplou a mám s ní problémy dodnes.

    Porod trval už dýl podle personálu, díky padajícím ozvám mi chtěli pomoct tlačením na břicho.Sestra si nade mě stoupla a začala tlačit, když jsem to nečekala. To byl šok, vůbec jsem to nečekala a já jí okřikla, ukřivděná ze mě slezla a jen vedle naštvaně stála. Každý mi už říkal, že musím už porodit, že už je nejvyšší čas a začali si chystat kleště. To jsem samozřejmě nechtěla, ani nikdo kolem a tak se sestra rozhodla, že mi opět skočí na břicho, ale už jsem nedokázala odporovat a hlavně jsem chtěla porodit. Ty bolesti nebyly tak hrozné, jak vše kolem, když tak vzpomínám.

    Pořád mi říkali, kdy mám dýchat, kdy mám tlačit. Naštěstí aspoň v tomto jsem se řídila vlastním instinktem.

    Syn byl považován za předčasně narozené dítě a to jen díky jednomu dnu a proto byl automaticky dán do inkubátoru a odvozen na oddělení IMP. Poporodní adaptace byla pořádku, měl pouze lehké potíže s dýcháním, které by se podle mě upravily, kdyby proběhl bonding… když nás oddělili, bylo to pro mě strašně těžké, byl tam sám. Plakal? Bál se? Vzpomínám si, že jsem na porodním boxu ležela a vnitřně mi nebylo dobře, nebyla jsem schopná mluvit, radovat se, ani brečet. To trvalo celý den, nebyla jsem schopná ani chodit, určitě na mě působil ještě ten Plegomazin a všechno ostatní, co se během porodu událo.

    Když to tak vidím zpětně, je mi z toho těžko a chtěla bych to vzít zpět. Ale už se to nedá a tak jsem ponaučená pro příště.

    Doufám, že to některé mamince pomůže v tom, že si udělá o svém porodu obrázek už dopředu a nenechá se zvyklat personálem. Nebojte se říkat své názory a stůjte si za tím. Já jsem bohužel selhala hned na začátku a to ovlivnilo celý porod a bezprostřední poporodní období. 

    joannah13
    27. bře 2015    Čtené 0x

    Proč si dobrovolně neprodloužit porod? Aneb náš nejkrásnější předčasný vánoční dáreček 🙂

    Nejdříve se rozepíši o mém těhotenství, které nebylo vždy lehké.

    Na úplném začátku jsem ležela v nemocnici pro krvácení. Blízko plodu se udělal hematom a hrozilo, že se s ním odloučí. Naštěstí to dopadlo dobře. Poté přišly ukrutné stavy v podobě nevolností a zvracení, trvalo to 6 měsíců, fakt lahoda 😀 Další šok přišel na druhém screeningu, kdy se doktorce nelíbilo, že má malý moc krátké nožičky a nezapomněla podotknout, že by to mohl být Downův syndrom. Naštěstí se to nepotvrdilo, ale strach jsme prožívali strašný. No a nakonec jsem byla ve 28 tt. hospitalizovaná pro počínající předčasný porod, který se díky infuzím a obřím dávkám Mg, podařilo rozehnat. Konečně nastal poslední měsíc těhotenství a já si to začala teprve teď užívat. Bylo mi skvěle, žádné zvracení, nic mě nebolelo, mohla jsem dělat vše. Prostě paráda.

    Nastal prosinec a přítel měl odletět pracovně na týden do Švédska. Dělali jsme si srandu, že určitě porodím. No, nebyli jsme moc daleko od pravdy, o týden později už by to nestihl. Bylo 11.12.2014 a já jsem se probudila svěží a plná energie. Uklidila jsem celý dvoupatrový barák, vysála, vytřela a vyžehlila jsem. Upekla nějaké to cukroví. Odpoledne běhala po městě a zařizovala jsem nějaké věci. Doma jsem ještě převlíkla postel a v duchu s i řekla, že by to bylo "skvělý", kdyby mi v noci praskla do té čisté a voňavé postele, praskla voda. Dala jsem si sprchu a příjemně unavená si sedla k televizi, přítel byl v práci. Bylo 20:20 a znělka z televize hlásala začátek Ordinačky 😀 a najednou jsem ucítila vlhko. Byla jsem po sprše, tak jsem to přisuzovala tomu, že jsem se pořádně neosušila. A najednou rána, vyskočila jsem a pode mnou potopa. Gauč byl zachráněn 😀 Volám to přítelovi a co mám jako dělat, no v práci, rodina 200 km daleko. Naštěstí to nějak udělal a dojel domů. Mezi tím jsem si dala sprchu, umyla a vyfoukala vlasy, dobalila věci, uklidila kkuchyň a dokoukala Ordinačku 😀

    Do porodnice jsme dojeli kolem desáté. S PA jsme sepsaly papíry, natočily monitr, kde se nic nedělo a doktorka mě vyšetřila a nález zněl těsně pro prst, aaaach jo ☹ No tak jsme se rozhodli, že tomu necháme volný průběh a poslala jsem přítele domů se vyspat. Mně PA pichla Plegomazin, po které buď usnu nebo se to rozjede. Uložila mě na pokoj a prý mám spát. HAHAHA 😀 koukala jsem do tmy a čekala jsem, ale nic se nedělo. Furt jsem přemýšlela, jaké to bude a měla jsem trošku obavu, páč jsem byla teprve 36+5.  

    Asi kolem půl druhé se něco maličko začalo dít, slabé menstruační bolesti a pomaličku to sílilo. Asi ve dvě hodiny ráno přišla PA natočit monitr a zajásala, když mě viděla, že už se trošku kroutím. Nález stejný. Néééé, s takovou tu budu dva dny.. Začalo mi být strašně špatně a snad při každé kontrakci se mi dělalo zle víc a víc a začala jsem zvracet. Kontrakce sílily a já to už pořádně prodýchávala. 

    Je zajímavé, jaký má člověk představy a přání a skutečnost je jiná. Miluji teplou vodu a tak jsem chtěla do sprchy, ale to horko bylo strašné. Hlavně jsem nechtěla ležet na posteli a nakonec jsem tam zaujala polohu, která byla pro mě pohodlná. Kolem půl paté došla PA na další monitor, tam se krásně kreslily kontrakce, ale nález sotva 2 cm, to snad neeeee. No ale na konci natáčení jsem byla na 3 cm a tak mě přestěhovala na porodní box. Vůbec si to ale nepamatuji. Jak jsem zvracela, byla jsem úplně vyčerpaná, žádné tekutiny jsem v sobě neudržela. Byla jsem mimo. Pak mi pichla Torecan, po kterém se to zastavilo a mě se konečně udělalo dobře. Měla jsem si zavolat přítele a tak jsem mu řekla, ať se v klidu probudí, nachystá se a pomalu dojede, že už se to rozjelo, ale že to jde zatím pomalu.. HAHAHA 😀 po dotelefonování jsem byla již na 6 cm a asi za další dvě kontrakce to skočilo na 8 cm a za chvíli jsem byla otevřená úplně.

    Dorazily moje kolegyně z vedlejšího oddělení se se mnou rozloučit a popřát hodně štěstí. To byl údiv, že už rodím. Rovnou si dovezly inkubátor a podporovaly a povzbuzovaly mě. Tak a prý mám tlačit, že už je čas. Tak říkám, že ani náhodou, že tu není přítel, že čekám na něho 😀 Vše bylo v pořádku, tak jsme čekali. Všichni zúčastnění se začali bavit nad tím, že to ještě neviděli, aby si někdo chtěl prodloužit porod. Vedle mě stál stojan s nachystaným oxytocinem, ale to jsem odmítala, že po tom beztak hned porodím a přítel o to příjde a hlavně jsem ho vůbec nechtěla. Je fakt, že kontrakce nebyly nějak extra silné a byly až po 5 minutách.

    Konečně dorazil přítel a šlo se na věc.  Byla sem ale docela unavená a moc jsem nevnímala. Začal mi kapat oxytocin, ani jsem to nezazanamenala a navíc to bylo bez efektu.Začala jsem tlačit a v tu chvíli malému začaly padat ozvy, vždy při tlačení. Tlačila jsem, co mi síly stačily, ale vždy ta hlavička zajela zpět. Najednou to byly úplně jiné kontrakce, nějak extra nebolely, spíše mě hnaly dopředu, nutily mě tlačit. PA mi pomáhala tlačením na břicho, ale pořád to nešlo. Chudák přítel byl celý vyjevený, pořád sledoval, jak houká ten monitor, ale kdyby tam nebyl, asi by se nic nestalo, nějak jsem ho nevnímala, jak jsem se zaměřila jen na sebe a tlačení. Už jsem tlačila asi půl hodiny a všichni už si začali šeptat a být nervozní. Sakra, teď musím prostě zabrat, nechci aby to skončilo kleštěmi. Poslední kontrakce, proběhl nástřih, který jsem necítila a najednou byla hlavička venku a následně vyletěl celý do rukou paní doktorky. 

    Já jsem nechápala, že už je konec, vždyť to nebylo tak hrozné.. Malého jsem stále neviděla, ani nesylšela. A nejdnou se rozeřval, to byl ten nejkrásnější zvuk 🙂 strašně jsem si oddechla. Dali mi ho asi jen na 5 sekund na břicho. Byl teplučký a bylo nádherné ho držet, neskutečný pocit úlevy, láska na první pohled, ale hned ho odnesli. Musel do inkubátoru. Měl pupečník kolem krčku, proto mu padaly ozvy, jinak byl naprosto v pořádku, jen se trošku pral s dechem.

    Alex se narodil 12.12.2014 v 6:40, byl pátek a bylo nádherní počasí 🙂 I když jsem byla šťastná, že je vše v pořádku a zvládli jsme to, zachvátil mě pocit samoty. Já jsem byla tu a Alex byl někde jinde. Nemohla jsem ho držet, strašně mi chyběl, strašný pocit prázdnoty. Chtěla jsem ho mít u sebe a byla jsem z toho strašně vyčerpaná, únava mě úplně pohltila. Věřím, že kdyby proběhl bonding, byla bych na tom úplně jinak, nabitá energií od toho malého stvořeníčka, které bezmezně miluji. Tento strašný pocit nenaplnění ve mě zůstane bohužel dlouho.

    Nicméně jsme oba v pořádku, porod byl pro mě strašně silný a krásný zážitek, až na ten závěr. Stále na něj myslím a promítám si ho před očima a při tom se usmívám. Prostě jsem to taky zvládla a jsem na sebe pyšná. Nebylo to tak strašné, opravdu jsem to čekala horší, furt jsem čekala na ty nesnesitelné kontrakce 😀 . Možná proto jsem tlačení odkládala až na příchod přítele. Již se těším na další porod a snad to tentokrát dopadne lépe 🙂