Táta přijel domů a ještě 20 minut seděl v autě, než přišel za mámou. Byl unavenej a říkal, že je mu špatně a že si v pondělí už dojde k doktorovi. V tu dobu byl u nich mámin brácha (táta ho nikdy neměl rád) a říkal mu, že se mu nezdá být v pohodě a že ho odveze do nemocnice. Táta nikam nejel.
Večer mi volala máma, že se jí táta vůbec nezdá, že se o něj bojí, ale že teď se vykoupal a vypadá o něco líp. Prosila ho, ať se nechá odvézt do nemocnice, že pro něj přijedu. Ať tam jede aspoň kvůli Péťovi. Táta se na ní jen podíval a řikal, že ráno to bude dobrý a že si jde lehnout. Ona nakonec usnula v obýváku na gauči.
Večer jsem si ještě říkala, co by bylo, kdyby se tátovi něco stalo. V noci se mi zdál sen o tom, jak jsme byli všichni smutný a nikdo nevěděl proč. Bylo to tak zvláštní, že jsem se ve 4:15 vzbudila a přemýšlela jsem, co to vlastně bylo.
V 6 mi volala máma. Byla v šoku. Řekla mi, že táta nedýchá a ať zavolám sanitku. Volala jsem a vůbec mi to nedocházelo. Vzbudila jsem manžela, oblíkla syna a jeli jsme tam. Přišla jsem k nim. V obýváku seděl doktor a něco psal. Máma brečela. Viděla jsem v ložnici ležet tátu. Umřel. Čas smrti 4:15. (z pitevní zprávy jsme se dozvěděli, že přechodil zápal plic a další nezvládl).
A mě to ničí. Budou to 4 roky a já si každej den řikám, že mohl žít. Měla jsme tam přijet a odvézt ho do nemocnice. Kdyby máma spala v ložnici, mohla ho zachránit. Bylo mu 49, měl tu být ještě dlouho. Často se budim kolem 4 hodiny a přemýšlím, co by se stalo, kdyby...
Zemřel 15.7.2017. A poslal nám za sebe náhradu. Termín porodu s dcerou jsem měla mít 15.7.2019 (nakonec se narodila 18.)
To mě opravdu moc mrzí ❤️ byl tak mladý 😢