Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.
    kachnicky
    23. srp 2022    Čtené 1348x

    Moje cesta za Kačenkou část 3

    • Když už si člověk myslí, že už má to nejhorší za sebou a může se radovat z těhotenského břicha příjde taková rána,která vás smete na zem. Byl čtvrtek, vstala jsem s dobrou náladou, malá krásně kopala a ze mě toho moc neteklo, což bylo málo takových dní, proběhla snídaně, stihla jsem u toho ještě vybrat vchodové dveře do domečku a nechala jsem se odvést do obchodu na nákup (nic jsem netahala , jen jsem házela do košíku) z nákupu na čumendu na domeček a pak rychle domu na gauč .Nic nenasvědčovalo tomu že bych měla rodit, vzhledem k tomu že přítel má syna 60km od nás a měl ho domluveného alespoň na návštěvu, jel po obědě za ním. Ve chvíli, kdy cvakli dveře mi lehce ztvrdlo břicho, nic hrozného, ale raději jsem jen ležela a odpočívala, jen že za 20 min úplně stejný tvrdnutí,ale už i lehounce do kříže, ale nic pravidelného a silného, udělala jsem si hořčík a odpočívala dál, ani náhodou bych neřekla že je to porod.Když bylo půl třetí, sedla jsem do auta a dojela 200m do školky pro mé dvě děti, jen že už před vchodem jsem se musela opírat o školku, vyzvedla jsem holky jela domu, lehla do postele a přemýšlela co to proboha zase je - měla jsem v hlavě stále informaci z úterka že je čípek krasně dlouhej a že to na porod není. Jen co jsem si lehla, začala jsem pomoci aplikace měřit bolesti a se zděšením jsem přišla na to že to je po 3-4 minutách sice ne tak silné ale je, doma nebyl nikdo jiný než moje sestra,která v tu dobu byla v 8.měsíci těhotenství, volala jsem ji že mě musí odvést, sestra chtěla volat záchranku, ale já se ji snažila přesvědčit že to určitě porod není, každopádně jsme jeli hned.Když jsem se zvedla z postele a sedla do auta začalo to přicházet po 2 minutách a už silné, mezi kontrakcemi jsem přemýšlela co teď budeme dělat, zda volat záchranku se kterou se budeme domlouvat na cestě, nebo volat policii aby nám udělala cestu,(bylo zrovna 15:30 a největší špička v dopravě)nebo cokoliv co mě zrychlí příjezd, nic ale nešlo, byli jsme už 10min od nemocnice,tak jsem se dala pouze na modlení a na myšlenku že to určitě ještě zastaví.Co mě ale celou dobu znervózňovalo byla příčná poloha Kačenky bez plodové vody,věděla jsem že nás to ohrožuje obě. Přítel měl instrukce, aby dojel za synem, když už se na něj malý těší a pak za mnou dorazí později. Po příjezdu do porodnice jsem okamžitě chtěla kortikoidy, byla to první věta kterou jsem řekla,tedy nejdřív jsem ze sebe vytlačila = nemám plodovou vodu,jsem 26+6, tak na mě PA koukala jak na hysterku a že se musí počkat na lékaře na což jsem ji řekla,že na to už nemam čas, když mě viděla jak mam časté kontrakce, tak sebou hnula a začala kolem mě běhat, první kortikoidy, pak kapačka s ATB (přijela jsem už s teplotou o které jsem netušila že ji mám) ty mi tam naprali rovnou ze stříkačky, pak další do žíly kapačkou, do druhé kapačky jsem dostala něco na zastavení kontrakcí, pak jsem dostala ještě další léky ,ale netuším co všechno to bylo.Uběhla první hodina od příjezdu a kontrakce stále po dvou minutách, kapačky jely na plný plyn a že by to udělalo nějakou změnu se říct nedalo.Přišla diskuse jak malou porodit,mě zajímalo jen to co je pro malou nejmenší zásah,nejdříve to vypadalo že mě dovolí rodit KP přirozeně, čeho jsem se nebála ,největší obavu jsem měla z císařského řezu.V šest večer poslali sestru domu a mě přeložili na JIP,kde se vyčkavalo zda kontrakce ustoupí nebo ne,byla jsem tam všeho všudy tak hodinku a půl,kontrakce po 2-3 minutách,jen mnohem silnější ,můj mozek si ale stále nepřipouštěl že je to konec těhotenství. Byl čas na nové vyšetření, to prováděli UZ sondou, toto vyšetření trvalo všeho všudy 5s se slovy rychle na sál, akutní císařský řez, já se začala bránit že to nemůžou, vždyť nezabrali kortikoidy, nemůžu teď porodit,hodilo se mi toho spousta hlavou, proč teď, proč já,přežije to malá,přežiju to já.. Hned jsem volala chlapovi, ať dorazí, že je konec,stačila jsem se jen zeptat zda bude Káťa - Kačenkou nebo ne,protože na mě mluvila sestra i anesteziolog zároveň, najednou bylo kolem mě strašně moc lidí, já nevnímala nic,jen jsem řekla že chci epidural a do 2 minut jsem ho měla vražený v zádech, myslela jsem že to bude chvilku trvat než to zabere ale ne, jen jsem si lehla a už jsem měla plentu před hlavou. Najednou jsem cítila jak se dostávají k malé,nechci to rozepisovat, nechci nikoho děsit, jediné co tak jsem to nevydržela a museli mě přispat, abych to necítila,jen že jak mě uspali tak jsem neviděla a neslyšela malou, jen mě probudili oslovením KATEŘINO  je po všem,břicho nikde a malá taky nikde, ten pocit nikomu nepřeji,nevěděla jsem zda žije nebo ne,prostě nic. Na chodbě jsem viděla na okamžik přítele ani jsme si nestihli nic říct, prostě nic,musela jsem na JIP. Tam do mě začali napouštět různý lektvary,aby mě to nebolelo, měla jsem spát,ale nešlo to ,jak mohu spát,když nevím zda to Kačenka přežila. Po asi 4 hodinách za mnou přišla dětská lékařka se slovy s malou jsme měli hodně práce, nedýchala, atd první minutu jsem si myslela že to nepřežila, byla jsem hotová, zeptala jsem se zda žije a ona si uvědomila že mi vlastně to nejdůležitější neřekla = ANO ŽIJE - to jsem poprvé děkovala bohu a od té doby jen děkuji a jsem šťastná že mi ji nevzal.
    kachnicky
    7. srp 2022    Čtené 1143x

    Moje cesta za Kačenkou část.2

    A jak jsem řekla začala jsem bojovat. Nakoupila jsem Homeopatika, pokaždé když se mala začala hýbat tak jsem ji pustila ukolébavku, aby byla co nejvic v klidu a já jen ležela, protože pokaždé když jsem se pohla šla ze mne krev. Další pátek jsem měla rizikovou poradnu u docenta Kacerovského, který na ultrazvuku zjistil že už není voda žádná, já jsem ale už měla podezření že mi ta voda uniká, jen test vyšel pokaždé negativní.Nic méně průtoky a velikost miminka byli v pořádku. 

    Jednou v noci jsem šla na záchod a z ničeho nic ze mě vyteklo malé množství vody s krví, byla jsem přesvědčena že je to plodová voda, vzhledem k tomu že jsem měla doma děti a nebylo hlídání, šla jsem spát a rano jsem zavelela že jedeme do porodnice, tam udělali test jak z vložky tak z rukavice po vyšetření a opět test negativní, následujicí dny a noci byli dost podobný i když už alespoň krev netekla tak ta voda ano, ale to mi nikdo nevěřil, dokonce jsem se pokusila sehnat Temešvaryho roztok, ale marně :( Připadala jsem si na to sama, věděla jsem že mi hrozí infekce, každou poradnu jsem tvrdila že ta voda opravdu teče, ale oni si mysleli něco jiného, jejich podezření bylo že má genetickou vadu jater neslučitelnou se životem, dokonce jsem měla jít na magnetickou rezonanci. Týdny ale plynuli a břicho rostlo, když už jsem si myslela že bude klid, znovu jsem masivně začala krvácet, už jsem ale nevolala záchranku, ale nechala se odvést, v porodnici se mnou nemohli nic dělat , byla jsem 24tt a čípek dlouhý, malá se hýbala a průtoky byli v pořádku, jen se nevědělo kde se ta krev bere a já si konečně vydupala hospitalizaci s tím že dokud nezjistí, kde to teče tak domu nejdu. V noci se to uklidnilo a já čekala na ultrazvuk aby mi alespoň řekli, zda je placenta v pohodě, nakonec si mě vzal mladý lékař a začal další ošklivý zážitek, zkontroloval miminko zastavil se u srdce a začal měřit, asi 20min jen srdce, což jsem už nevydržela a začala se doptávat co se děje, on že se mu zdá velké a zavolal dalšího mladého lékaře, aby tam na mě dalších 20min koukali, ja už nervozní, že jsem chtěla odejít a neřešit už nic, naštěstí přišel Kacerovský přemeřil srdce , řekl že je v ještě v tabulce, ale od kud tekla krev jsem se stejně nedozvěděla. Nechala jsem se i ten den propustit, měla jsem toho dost, nervy pracovali a přicházet s krvácením a odcházet s obřím srdcem fakt nikdo nechce. Tam jsem se ještě doptavala na kortikoidy na uzrání plic , ale opět mi byli odmítnuty dát...Ale světe div se plodová voda sice tekla, malá se mi uvelebila šikmou polohou, ale dotahli jsme to až k 26tt, kdy mi na poradě konečně potvrdili únik plodové vody. Konečně jsem si oddychla že na to nejsem sama, čípek držel jak jehová víra, malá odhad 920g , crp negativní tudíž žádná infekce v těle a já přesvědčená o tom že to zvládneme alespoň do 30tt ... No myslet jsem si to mohla že jo...................

    kachnicky
    7. srp 2022    Čtené 1056x

    Moje cesta za Kačenkou část 1

    • Asi bych se měla nejdříve představit, jmenuji se Kateřina, je mi 29 let,  jsem maminka dvou holčiček narozených v termínu, nikdy jsem neměla žádné komplikace v těhotenství a porody jsem měla jak z učebnice porodnictví, dokonce měli moje miminka váhu 4100g a 3720g.

    Když jsem (plánovaně) otěhotněla po třetí, tak se předpokládalo že porodím miminko i s aktovkou do školy , jen že to se nedělo. V prosinci těsně po vánocích jsem zjistila že nás bude o jednoho více, v 8 tt jsem šla poprvé do poradny, vše bylo v pořadku a ja se mohla těšit z rostoucího bříška, čas plynul , těhotenské poradny nic divného neukázali, ve 13tt na screeningu mi vyšla hodnota na Downa, ale to se zas rychle vyloučilo, v 16tt byl krátký ultrazvuk, kde jen lékař podotknul, že má malá nožičku zamotanou v pupečníku, ale že si ji určitě zas vymotá. Na ultrazvuk ve 20týdnu jsem byla objednaná do Sanusu v HK na 5.5.2022. V úterý 3.5.2022 jsem po lehce náročnějším dnu zašpinila, to mě vyděsilo na nic jsem nečekala a jela na pohotovost do Jičína, tam mě lékař vyšetřil jak vnitřně tak ultrazvukem a neshledal nic divného, vysvětlil to možnou prasklou žilkou na čípku a ja mohla s dobrým pocitem domů.Ve středu 4.5.2022 jsem jela přepsat auto asi 60km ode mne, nic náročného , jen jsem seděla v autě, nic nenasvědčovalo že by se mohlo něco vážného dít a předci jen dělo :( Večer jsem šla normálně spát, nic mě nebolelo ani se nic nedělo , miminko bylo naprosto v pořádku, krásně jsem ji cítila. Byla noc a z ničeho nic jsem se probudila a cítila jsem že ze mě něco teče, posvítila jsem si telefonem a nevěřila vlastním očím, byla tam krev, spousta krve rozsvítila jsem lampičku , vzbudila přítele a řekla jsem že musíme do nemocnice, jak jsem vstala tak se toho začalo chrlit víc a víc, lehla jsem si na zem, přítel hned volal záchranku a já se jen klepala a brečela že o ní nechci přijít, byl to ten nehnusnější zážitek co jsem kdy měla. Sanita přijela asi za 10min, vzhledem k množství krve a malému týdnu (21tt) mě vezli místo do Jičína rovnou na Hradec Králové.Doma mě stihli dat ještě kanylu, mamka mi dala pantofle a jela jsem. (mamka bydli v patře našeho dvojdomku) V HK mě dali na vyšetřovnu, popřáli at mi to dopadne dobře a odešli, mezi tím přišla sestra vzala si papiry a ja tam v sedě čekala 20min na lékaře, když rozespalý a otlačený od polštáře přišel , sotva pozdravil sedl k počítači , 5 minut tam řešil papíry až po sléze se na mne podíval přes ULT, při vyšetření mlčel až jsem to nevydržela a tiše jsem se zeptala "ŽIJE?" on  stroze "JO" pak se zeptal jestli mě má kdo odvést domů a bylo hotovo. Ptala jsem se co to bylo a on že tam žádný hematom nevidí a že jestli se odlučuje placenta tak na to žádný zázračný prášky nejsou a prostě potratím = lékařská zprava zněla: V děloze malé množství tmavé krve, žádný hematom, v záhlaví počínající potrat! Sestřička mě posadila na zhasnutou chodbu poprosila, aby partner nezvonil, že tím vzbudí celou kliniku a já tam zůstala sama, ve 2 ráno v pánském triku a županu na kterém byla krev, ostatně krev byla na nohách i na chodidlech, abych byla alespon trochu pod dohledem měla jsem na telefonu mamku, ani jedna jsme nechápali že mě tam nenechali, chlap přijel do pul hodiny, ja si v autě vyndala kanylu a jeli jsme domů.Ráno jsem volala svému lékaři , ten vytočenej že si mě tam nenechali, vzhledem k tomu že jsem ten den byla objednaná do Sanusu na velký ultrazvuk,  raději mě nechtěl vidět (abych ležela) a dal mi instrukce na co se mají zaměřit. V Sanusu jsem měla štěstí na super lékařku, která malou prohlídla velmi důkladně a zjistila že mam u placenty prasklý hematom velikosti 4x3x2 cm , malá měla omotanou nožičku pupeční šňůrou, těsně v úponu placenty, vypadalo to že když si malá ještě jednou trhne nohou tak ji to zabije.. Druhý den, jsem díky lékařce ze Sanusu byla objednaná do FNHK ke skvělé lékařce Musilové Kacerovské,vyšetřila průtoky placentou, průtoky pupečníkem, udělala odběr plodové vody, aby vyloučila infekci, při odběru plodové vody se zjistilo že místo vody tam mám samou krev a je ji podstatně méně až skoro žádná, což byl pro mě další šok. 

    Já ale v tu chvíli začala bojovat, když se malá hýbe a má v pořádku veškeré průtoky tak to předci musí zvládnout. Pokračovaní dále....